Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

9. Kapitola - Den poté

22. října 2014 v 12:34 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Bolest v ramenou probudí Evelyn do napohled krásného rána. Rozostřeným pohledem pohlédne do své ložnice, natáhne před sebe ruce, z nichž jedna je stále zjizvená od dávného útoku šelmy, a zahýbá prsty. Chvíli přemýšlí, proč si nepamatuje, jak šla spát, ale nakonec se jí to všechno vybaví a do očí se jí nahrnou slzy. Nic jiného už jí nezajímá, vyskočí z postele a namíří si o přímo ke skříni s oblečením, ale do cesty se jí postaví uplakaná Lucy, která seděla nepozorovaně u Evelyniny postele, a chytne ji za ramena. "No tak! Šššš! Uklidni se! Sedni si!" Vyjekne na ni rázným hlasem. Evelyn se lekne, neboť se Lucy vůbec nevšimla a nechá se pomalu dotlačit k posteli, načež si sedne a ihned spustí: "Kde je Kristen? Je v pořádku? Je mrtvá? Co se s ní stalo?" Lucy záporně kroutí hlavou se slzami v očích. "Je mrtvá. Omyli jsme její tělo a teď čekáme na tebe, mysleli jsme, že bys ji chtěla ještě vidět."
Evelyn se potichu rozpláče, s těžkým srdcem se oblékne do svých všedních věcí a dojde ke krbu, kde má ve vázičce postavené Huseníčky, načež si vezme kytici do ruky a vyrazí směrem za Lucy, jenž stojí u dveří a mlčky přihlíží této bolesti, přičemž ona sama má velmi hrůzné tajemství týkající se mistra Benneta onoho osudného dne, ale nedá na sobě nic znát, jelikož je pro ní teď Evelyn důležitější. Lucy tuší, že Kristen nezabil Akil, nýbrž Bennet. Dívky společně dojdou do pokoje pro hosty, jenž byl zároveň teď Kristeniným pokojem, tak jako býval pokojem Evelyniným. Evelyn pohlédne za otevřené dveře. Na posteli leží její sestřička, ruce na prsa složené, vlasy učesané do úhledných copů, jenž byly zapleteny podél hlavy. Lucy vytušila, že by bylo vhodné se na chvíli vytratit, a tak pomalu zavře dveře za pomalu vcházející Evelyn.
Kristen leží, jakoby měla každou chvíli rozzářit svůj úsměv a přivítat Evelyn do nového dne. Evelyn držíc kytici Huseníčku se dopotácí ke smrtící lóži. Prudká bolest se jí zaryje přímo do srdce, obrovská dýka odřezává kus jejího srdce, které za velké bolesti umírá společně s jejím posledním členem rodiny. Její srdce je nyní prázdné, suché, nic neříkající. Poslední kousek, kde se nacházel poslední citová vazba, byl právě násilím odňat a zapálen. Shořel, shořel společně s Kristeniným posledním výdechem, ale Evelyn pociťuje řezavou bolest až teď, kdy jí vše dochází.
Přes slzy vidí pouze bělavé náznaky kytice Huseníčku, a tak odtrhne nejkvětnatější část a vloží ji Kristen do vlasů. "Nevrátila jsem se hned, ale přeci. Měla jsem tě na mysli celých pět let. Zachránila jsem ti život, abych ho viděla odcházet. Jsi moje jediná rodina. Byla. Sbohem." Řekne posledních pár slov Evelyn, načež vyjde z pokoje a ihned obejme Lucy, jež na ni již čekala. "Mohu za to já, nedokázala jsem ji uchránit." Vyčítá si nahlas Evelyn. Lucy se na ni zamračí. "Nesváděj na sebe vinu, jediný, kdo za to může, je vrah. Ten, kdo vystřelil šíp a nikdo jiný!"
Přeci jen trochu uklidněná Evelyn se zahledí do Lucyiných očí, kde vidí strach, zděšení, hrůzu, výčitky a zklamání. "Děje se něco Lucy? Vidím v tvých očích i něco jiného než smutek." Lucy se zahledí do podlahy a tiše zamumlá: "Nic se neděje." Evelyn pouze pozvedne obočí. "To vidím, něco se děje."Nakloní se k ní a zašeptá: "Něco s Rickem? Stalo se něco?" Lucy se podívá zvláštním pohledem a ukápne jí slza načež se rozpláče a sesune se na podřepu na zem. Evelyn se k ní ihned skloní a obejme jí. "No tak, mě to můžeš říct, co se ti stalo? Jsi v pořádku?" Lucy si položí tvář do dlaní. "Nemůžu ti to říct. Nemůžu ani teď, ani tady." Evelyn starostlivě pohlédne na Lucyininu tvář. "Dobře. Vydržíš to prosím ještě chvíli? Já si musím nutně něco vyřídit. Ale slibuji ti, že brzo přijdu a vyslechnu tě a pomůžu ti, ať už se stalo cokoliv, ano?" Lucy mlčky přikývne, načež jí Evelyn podá ze stoje pomocnou ruku. Lucy se jí chytne a s její pomocí se zvedne, načež jí Evelyn obejme. "Rozumíš mi? Vydržíš to chvíli? Já za tebou přijdu, jen si musím nutně něco zařídit. Žádný hlouposti, ano?" Promlouvá Evelyn Lucy do duše.
Lucy odchází domů, avšak po cestě zařídí pár mužů, kteří pohřbí Kristen za farmou na místní hřbitov. Evelyn se vydá do své ložnice. Vezme si své opasky s dýkami, toulec se šípy, luk a šál s kápí. Luk si bere pro případ, že by se něco stalo. Mlčky odejde přes kuchyň, kde si zobne pár kousků masa a odejde do lesa směrem k Akilově farmě. Když dorazí do půle cesty zpozorní a vycházkovou chůzi zamění za plížení, ve kterém setrvá obezřetně celou dobu, aby ji náhodou nějaký Akil nezahlédl. Konečně zahlédne doškovanou střechu první budovy tvořící Akilovu farmu. Evelyn obchází budovy podél kraje lesa a hledá jedinou tvář, která jí od včerejšího dne zajímá. Je to tvář sestřiny vraha, která se jí zaryla do paměti, stejně tak ostře a zřetelně jako Kristenin pohled před smrtí.
Připlíží se za křovisko tak, aby viděla před největší budovu, zřejmě hlavní, protože je zde největší pohyb osob. Zahlédne jednoho mladíka, se kterým měla již jednou čest, mladý blonďatý muž se střední postavou. "Rick." špitne si sama pro sebe. S někým se baví, ale toho Evelyn nevidí. Připlíží se blíž a zaslechne hlas. Je to nádherný hlas, uhlazený, spíše hlubší se zvláštní barvou, je to mužský hlas, mladý hlas. Evelyn se zaposlouchá a zjistí, že jí tento hlas něco připomíná, avšak vůbec neví co, ale je jí velmi příjemné ho poslouchat. Mladíci postoupí o pár kroků kupředu a Evelyn konečně zahlédne majitele tak krásného uklidňujícího hlasu.
To je on! Evelyn zaťala zuby, sevřela rty a zavřela oči. Evelyninu hlavu prořízla silná myšlenka, která se upírala jen na něj. Měla sto chutí vyrazit kupředu a podříznout tomu vrahovi krk jako malému podsvinčeti. Přistihla se, jak přikládá svoji dlaň ke své stříbrné dýce po otci. "Uklidni se, teď ne. V noci, až tě nikdo neuvidí. Teď jsi tu kvůli něčemu jinému!" Špitá si zlostně velmi potichu sama pro sebe. Pohlédne opět na mladíka. Sleduje ho zdálky a hltá každičký kousek jeho mírumilovné, odhodlané tváře. Měl krásné plné rty, bradu spíše špičatější, obočí měl husté až se mu nad nosem mírně spojovalo a celé vzevření jeho tváře bylo mužné. Měl světlou až bělavou hladkou kůži, od které se odráželi sluneční paprsky, a hnědé jemné kratší vlasy přecházely v upravené kotlety na tvářích. Byl vysoký, mnohem vyšší než Evelynina drobná postava, měl statnější, avšak mužnou postavu. Byl svalnatý, nebyl vyhublý, v boji zřejmě obstával díky své hbitosti, a síle, avšak Evelyn by jistě přepral v boji tváří v tvář, proto ho musí zabít ze zálohy. Zavraždit ho nečekaně, a tak pomstít smrt své sestry.
Pohled sjel od obličeje s jemnými rysy na celkovou postavu a na výzbroj. Evelyn vyhledávala slabé místo, kdyby ho snad potkala ve své zbroji, aby věděla, kam má bodnout, aby to měl rychlé. Měl lehkou koženou zbroj, spíše na boj zblízka s nějakými krátkými meči, což si ihned potvrdila pohledem na dva krátké meče, které měl připásané k bokům. Měl nátepníky z tvrdé kůže, ale toulec s šípy, ani luk Evelyn nikde neviděla. Na tak dobrého střelce, který Kristen trefil přímo do srdce, je to poněkud zvláštní. Jeho kožené brnění zakončovali středně vysoké šněrovací boty, přes které byly přepásány kožené holenní chrániče. Evelyn ihned vytušila, že slabé místo bude u krku, a tak stačí zabodnout nůž pod bradu, nebo jej podříznout.
Teď šlo Evelyn pouze o jedinou věc, kde se vrah bude nacházet v noci resp. kde je jeho pokoj, jeho ložnice. Mladíci si chvíli povídali. Evelyn byla ve vzdálenosti, kde přílišné detaily neviděla, slyšela hlasy avšak nerozuměla jim téměř nic. Pouze pár slov, načež se rozdělili a jediné co bylo slyšet z vrahův úst bylo, že si jen pro něco skočí a vyrazí. Evelyn zbystřila, sice netušila, kam vyrazí, ale tohle byla její příležitost. Předpokládala, že teď se její oběť vydá do svého pokoje, kde si něco vyzvedne, tudíž konečně zjistí, kam se večer vydá. Měla štěstí, mladík zašel do největší budovy. Teď je ta chvíle.
Rychle změnila svou pozici a připlížila se k hlavní budově, která byla na opačné straně farmy vůči směru k Onarově farmě, ale blízko k pozici, kde se Evelyn právě nacházela. Přiblížila se k budově a z jednoho okna slyší chrastivé zvuky, jakoby někdo něco hledal. Rychle se přemístí pod toto okno, které je naštěstí namířené do lesa. Pomalu vykoukne do okna, aby se ujistila, že ten, kdo něco momentálně hledá, je on. Byl to on a Evelyn zahlédla, jak prohledává šuplíky u svého pracovního stolu, který se nacházel na levé straně. Naproti byla postel, což nasvědčovalo tomu, že se jedná opravdu o jeho ložnici. Evelyn se tedy utvrdila v domnění, které se již stávalo faktem, že každou noc ulehá její oběť, vrah, do téhle postele v právě téhle místnosti. To jí stačilo a dál se nezaobírala maličkostmi, jen chvíli počkala, až se zabouchnou dveře a poté se nepozorovaně odplížila do lesíku, který byl přímo proti ní, obešla opatrně celou Akilovu farmu a namířila to přímo do lesa sousedícím s Onarovou farmou.
Pár metrů se ještě plížila, poté zvolila pomalou chůzi, načež se rozběhla v již pro ni známé části lesa, poněvadž poznala, že Onarova farma je blízko. Rozmýšlí se, co bude dělat než se setmí. Trocha tréninku neuškodí, a tak se vydá ke střelnici. Zde sedí mistr Bennet na lavičce, mlčí jako hrob a jen pohlédne bez výrazu na Evelyn. Evelyn nic netušíc se klidným všedním hlasem zeptá: "Pěkný den, mistře. Je vám něco? Potřebujete něco?" Bennet pouze odtrhne své oči od Evelyniny tváře a dívá se nadále do země. Evelyn vytuší, že asi není vhodná chvíle, že mistrovi zřejmě není dobře. Nechá to být a raději jde k sobě do ložnice.
Cestou potká starého Onara, který někam jde. "Pěkný den strýčku. Omlouvám se, že jsem nepřišla na snídani a poté ani na oběd, ta událost s Kristen mě zarmoutila. Vkládala jsem do ní hodně naděje. Potřebovala jsem být chvíli sama." Onar se jen nuceně usměje. "V pořádku Evelyn. Pohled na mrtvou mladou dívenku je vskutku zarmucující, ale tvou reakci nikdo nečekal. Přeci jen tu nebyla tak dlouho, aby sis na ni tolik zvykla." Evelyn ztuhne, ale snaží se, aby to nebylo znát. "Omlouvám se, byl to vesměs první člověk, kterého jsem viděla umírat, už se to nikdy nestane, příště již budu připravena." Onar její vysvětlení naoko přijme. "Dobrá tedy. Mám schůzku s mistrem. Uvidíme se později." Evelyn se to zdá podezřelé. Celé toto chování a lži jsou cítit ve vzduchu. Ona tají, že Kristen byla její sestřička, Bennet očividně také něco tají, Lucy je zarmoucená a Onar podezíraví. Mávne nad tím rukou a jde dál přemýšlet o svém plánu.
Vcházejíc do ložnice, odloží luk a toulec podívá se na své opasky na kterých má připevněné dýky. Zamyslí se a vyrazí směrem k mistru Mortisovi. Jde směrem od Akilovy farmy, směrem na východ, k poslednímu srubu, který tvoří domov mistru Mortsovi. "Pěkný den mistře." Pozdraví Evelyn malého, hubeného, křečovitého muže v nejlepších letech s hnědými vlasy uvázanými v krátkém culíku. Mortis otočí své zelené oči a pohlédne na Evelyn. "Zdravím, zdravím, slyšel jsem, jak si zareagovala na smrt té mladé dívky. Je mi to líto." Evelyn se zamračí. "Tady se drby šíří velice rychle. To nevadí. Nebudeme se o tom bavit. Mistře, měla bych prosbu. "Nemáte tady někde podobné opasky jako mám teď, ale s více dýkami? Stačili by malé vrhací. Svou dýku po otci nosívám na pravém boku připásanou těmito dvěma pásky - jeden ke stehně a druhý k pasu." Mistr Mortis se zamyslí. "Inu, měl jsem zde takové. Podívám se ti po nich." Po těchto slovech odejde na delší dobu a někde něco hledá. Konečně přijde. V ruce drží podobné pásky na hrudník se třemi pochvičkami na každé straně. Tudíž se do nich vejde šest malých vrhacích dýk. "Jé mistře, ty jsou krásné." Rozzáří se Evelyn. Mortis se líbezně usměje. "Potřebuješ ještě něco?"

Evelyn se chvíli rozmýšlí, ale nakonec jí to nedá a spustí. "Chtěla jsem se jen zeptat, jestli výcvik, který jste mi během pěti let poskytl by stačil na to, abych se zblízka ubránila útočníkům." Mortis pozdvihne obočí. "Jistě, že ano, dal jsem ti ten nejlepší výcvik a ty, Evelyn, to máš v krvi. Měla si celou dobu výborné výsledky a jsem s tvými výkony spokojen. Dokonce umíš i vrhat, což řada z mých učňů neumí." Evelyn se skromně usměje. "Děkuji za uznání mistře, ale já mám takovou starost. Ještě nikdy jsem nikoho nezabila a po té zkušenosti s Kristen se bojím, že bych nebyla schopna někoho zabít." Mortis se posadí a pobídne Evelyn, aby si také sedla, přičemž se Evelyn posadí a poslouchá Mortisova slova. "Víš, Evelyn, máš dobré srdce, ale nemyslím si, že bys to nedokázala. Věřím, že úmyslně bys nikoho nezabila, ale v sebeobraně se člověk chová úplně jinak, vím naprosto jistě, že kdyby nebylo zbití, neváhala bys ani vteřinu. Ostatní se staví k tvé reakci dost kriticky, ale já jsem rád, že máš ze smrti respekt a dokážeš ještě v sobě najít cit a zármutek. Ostatní jsou tak otupělí, že zabijí i vlastního bratra a neprojeví ani kousek lítosti, natož pak soucitu." Evelyn naslouchá mistrovým slovům a bere si z nich jisté ponaučení. V mysli jí jen běží obličej mladíka, který zabil její sestru, kterého chce dnes v noci sprovodit ze světa. "Dobře mistře. Děkuji za váš přístup a pochopení, moc si toho vážím." Mortis se usměje, protože má pro Evelyn slabost, nebere jí jako svůdnou ženu jako Bennet, ani jako skvělou žákyni jako mistr Gorn a Elen, bere ji jako sobě rovnou a má k ní úctu za to, co všechno prožila. Je to obdivuhodný vztah. "Nemáš zač Evelyn. Kdybys měla nějaké problémy, neboj se přijít a požádat o pomoc, myslím, že tě už dobře znám a věřím, že budeš kráčet po správné cestě." Evelyn zčervená. "Mějte se hezky mistře. Moc si vás vážím." Mistr Mortis se s Evelyn rozloučí se slovy: "Měj se Evelyn a ať tvá rozhodnutí jsou vždy správná.

Venku už je tma, když Evelyn vychází od mistra, načež si to namíří přímo do hlavní budovy, vejde do své ložnice a nové opasky si položí na postel a odejde na večeři. Onar se na Evelyn dívá podivným podezíravým pohledem, jakoby čekal nějaké vysvětlení, Evelyn však nemá důvod mu něco říkat, protože jediný, kdo věděl, že Kristen je její sestra byla Lucy. Lucy sice byla dnes nějaká divná, ale Evelyn jí plně důvěřuje a ví, že se na ni může spolehnout. Večeře proběhla v napjaté atmosféře a kromě všedních hloupostí se nic důležitého neprobíralo. Dokonce ani mistr Bennet nedorazil, jakoby se Evelyn vyhýbal. Evelyn to nechá být a dojí poslední sousto. "Jdu spát, dnes byl náročný den. Dobrou noc." Onar na ní kývne a zamumlá něco, co vzdáleně připomíná pozdrav na dobrou noc. Evelyn odejde do své ložnice a jde si lehnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama