Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

8. Kapitola - Zdánlivé štěstí

22. října 2014 v 12:33 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Nedočkavá Evelyn již brzo ráno stepuje u dveří své ložnice a přemýšlí nad tím, zda-li si Onar nechá na farmě její sestru Kristen nebo ne. Konečně se rozednilo a mohla s chladným pohledem vyjít, ve svém klasickém loveckém tmavém upnutém oděvu, na chodbu směrem k hlavní síni. Onar neseděl u snídaně jako každé ráno, nýbrž ve svém vůdcovském křesle a čekal, až služebné přivedou Kristen. "Dobré ráno strýci Onare, pročpak nejsi u snídaně? To ta malá holka z lesa?" Zeptá se nevinně Evelyn. "Dobré jitro milá Evelyn. Ach ano, dnes se musím rozhodnout co s ní udělám a je dobře, že jsi přišla takhle brzo, potřebuji se s tebou poradit." Odpoví Onar a vybídne Evelyn, aby si sedla vedle něho.
Onar po dlouhé úvaze spustí. "Víš, drahá Evelyn, věc se má tak, jsem již stár a nemám náladu zde něco měnit. Války mě již vyčerpali a unavuje mě každodenní rozhodování. Co myslíš ty? Měli bychom jí mezi sebe přijmout nebo ne?" Evelyn se naoko zamyslí a hledá správná slova. "Nuže, myslím si, že bychom si jí tu měli nechat, přijmout za vlastní tak, jako jste přijali mne před pěti lety. Dívka se zdá zdravá, jen trochu podvyživená." Onar se zamračí, protože žádné nováčky přijímat nechtěl a při vzpomínce na Evelyn, jaké ta mu dělala starosti. "Víš, tehdy jsem neměl nikoho, neměl jsem nástupce, neměl jsem nikoho s kým bych plul životem. Teď mám tebe, připadá mi hloupé živit jeden zbytečný krk navíc." Evelyn smutně pohlédne do země. "Onare, tu dívku by si poslal na smrt. Neměj starosti, jestli chceš o všechno, co se jí bude týkat, se postarám a jestli ji nebude chtít cvičit mistr Bennet nebo mistr Mortis, vezmu si ji do parády já." Onar se zamyslí a nakonec povolí. "Dobře tedy, je to na tobě, ale nechoď za mnou, když se něco stane, již máš svou hlavu a zodpovídáš za své činy sama."
Evelyn se usměje, ale nedá svoji radost příliš najevo. Pomalým ladným krokem vyrazí směrem k pokoji pro hosty, kde se již služebné starají o její sestřičku. "Dobré ráno všem. Onar už rozhodl. Toto děvče s námi zůstane, tak se o ni hezky starejte." Mrkne na služebné, přičemž ji všichni popřejí dobré ráno a pousmějí se. "Jakpak se jmenuješ děvče?" Zeptá se Evelyn své sestry. "Kristen je jméno mé. Co se mnou teď bude?" Zeptá se urychleně. "Klid, budeš se učit umění lukostřelby a boje zblízka. Budu tě učit, jak se plížit a zacházet s dýkami. To, co se zde učím již pět let." Mrkne na ni Evelyn, načež se Kristen mírně zděsí, ale nedá na sobě nic znát.
Nedočkavost přinutila Evelyn odejít do své ložnice pro své nástroje. Vzala si nátepník, zástěrku, toulec a připásala si popruhy s dýkou. Vzala svůj skvostný jilmový luk a šla zpět do pokoje pro hosty, kde na ni čekala již připravena Kristen. "První zastávkou bude cvičiště. Ukážu ti, jak se střílí z luku, jak se má stát a až se trochu unavíš, ukážu ti i jak se bojuje s dýkou." Kristen se usměje a ihned vyrazí.
Dívky dojdou na cvičiště. Evelyn podá Kristen luk, šípy, nátepník a zástěrku a ukazuje sestře vše, co jí ukazoval mistr Bennet, když tu byla jako nováček před pěti lety. Kristen pilně poslouchala a dělala vše tak, jak jí Evelyn ukazovala a říkala. Velmi je to baví jsou šťastné, že mohou být po tak dlouhé době spolu. Po náročné lukostřelbě si dojdou pro oběd, po kterém začne Evelyn vysvětlovat vše co je potřeba pro úspěšný boj s dýkami.
"Věc se má tak. Již po staletí se bojuje mezi dvěma tlupami banditů, kteří se kryjí svými farmami a je nutné ovládat dokonale sebeobranu. Útoky mohou přijit kdykoliv a když jsi na bojišti a umíš s lukem, není to zas až tak nebezpečné. Problém je ten, že někdy to prostě jinak než tváří v tvář nejde. Někdy se ti dostanou do zad, jindy jsi nucena je pronásledovat. Musím tě naučit boj na blízko, při němž je to nejdůležitější schopnost předvídat kroky protivníka. Na boj musíš být dokonale klidná a cítit každý sval v těle." Poučuje Evelyn, zatímco Kristen poctivě poslouchá, načež začne samotná výuka.
Takto Evelyn vyučuje svou sestru, přičemž se sama zdokonaluje každým dnem. Boj s dýkami již ovládá bravůrně a je znát, že se jej učí již pět let. Kristen dělá skvělé pokroky, avšak by se sama neubránila ani v krizové situaci. Výuka pokračuje několik dní.
Ranní paprsky posvítí Kristen do tváře, načež se vzbudí a připraví se na běžnou výuku lukostřelby jako každý den. Jejím vzorem je Evelyn, vidí jí jako starší sestru a zároveň statečnou bojovnici. Sedm roků rozdíl je velice znát. Kristen každý den poctivě pila vývary z Huseníčku dlabala maso a zdá se, že je její Anémie vyléčena. Obleče se a jde do velké síně na snídani jako každé ráno.
"Dobré ráno." Zvolá, když vchází do síně, avšak odpovědi se nedočká. U stolu sedí starý Onar a mistr Bennet. Evelyn ještě nedorazila. Dívka cítí, že ji ani jeden z nich nemá rád. Nikdo ji tu vlastně nemá rád, všichni ji trpí jen kvůli Evelyn, protože bylo vidět, že si s neznámou dívkou z lesa ihned sedli a nikdo jí nechtěl kazit radost. Obzvlášť mistr Bennet ji neměl rád, protože ji stále srovnával s její sestrou Evelyn a věděl, že tahle dívka z lesa se nikdy nevyrovná jeho Evelyn, jeho skvostu, který vycvičil.
Po chvíli dorazí Evelyn a už u dveří s úsměvem všechny zdraví hlasitým: "Dobré ráno přeji všem." Usedne a nandá si snídani nic zlého netuše. Bennet s Onarem ji ihned odpoví a vlídně se na ni usmějí. Bennet se chystal zrovna něco říct, když je vyrušila Kristen s Evelyn, a tak nechal řeč na jindy, ale v jeho pohledu se lesklo něco špatného. Evelyn jen prohodí: "Dnes bych se chtěla stavět za Lucy, ale ještě před tím skočím za Elen pro další Huseníček. Ty máš pro dnešní dopoledne volno." Usměje se na Kristen, která tuto zprávu přivítá velmi radostně, jelikož se chtěla podívat po okolí již dávno.
Mistr Bennet se chová po této poznámce poněkud nervózně a po chvíli si odkašle. "Promiňte, já už asi půjdu, mám ještě nějako práci." Onar pozdvihne obočí. "Ale mistře, přišel si kvůli nějaké novině, copak už to není důležité?" Vyzvídá Onar. "Omluvte mě, zapomněl jsem, co byla ta novina, zřejmě nic důležitého. Mějte hezký den." Rozloučí se a rychlým krokem odejde. Evelyn už si zvykla na podivné chování mistra Benneta v její blízkosti. Za tich pět let se nemohla nevšimnout, že z ní nespustí oči. Od té doby, co je z Evelyn mladá žena, je z ní úplně mimo, k čemuž nepřispívá ani vědomí, že Evelyn nikdy nebude jeho, protože ji Onar svým způsobem vlastní. Evelyn se po chvíli vzdálí a jde k Elen. Kristen se jde projít a mistr Bennet má postranní úmysly.
Odejde ze síně a jeho kroky si to směřují zadem přímo do domu Lucy. Zaťuká na okno, ale nikdo neodpovídá, což naznačuje, že Lucy není doma. Bennetovi dojde, že ať už jde Evelyn za Lucy kdykoliv, zatím Lucy není doma a nenapadá ho žádné místo, kde by mohla Lucy být v tak ranou hodinu o nepracovním dnu. Mistr si vzpomene, že před pár dny potkal Lucy v lese u střelnice, jak si to směřuje od západního lesa domů. Tento les byl les bojů, protože je to les na straně náležící směrem k Akilově farmě. Zamhouří oči a zadním vchodem jde krytou cestičkou skrz lesík rozléhajíc se okolo severní části Onarovy farmy směrem k západnímu lesíku.
Po půl hodině jeho lovecký čich zaznamená na větvičce trs vytržených svítících blonďatých vlasů. Bylo mu ihned jasné, že jsou to vlasy Lucyiny, tudíž zde Lucy někdy již šla. Stopuje dál a dostane se téměř 800 metrů od Onarovi farmy, kde zaslechne mladý dívčí hlas a mladý chlapecký hlas, načež se na chvíli zastavil a poslouchal, zda-li je to Lucyin hlas. Byl. Zbystřil smysly a mezi stromy zahlédl, jak se Lucy loučí s nějakým mladíkem. Mistr Bennet nebyl hloupý, ba naopak, a ihned mu došlo, že mladík je z Akilovi farmy. Bylo mu to jasné. Lucy se s týká s Akilem, což se musí ihned nahlásit, a tak Bennet vyrazil spěšným během k Onarově farmě.
Když se blížil ke střelnici vzpomněl si na Evelyn. Zastavil se u staré kůlny na nářadí nejdále od střelnice a chytl se za hlavu a začal si rvát vlasy a tlouct se do ní. "Proč? Proč tě mám pořád v hlavě? Ničíš mě! Nenávidím tě! Nikdy nebudeš má a já po tobě tak toužím. Hořím touhou, jen si na tebe vzpomenu. Proč Lucy porušuje zákon a stýká se s Akilem? Proč bych tě nemohl mýt? Proč Lucy má to, co já ne. Nikdy tě nebudu mít! Lucy je šťastná a já tak nešťastný! Takhle už to dál nejde, nebudu se stále dívat na cizí štěstí a sám tiše trpět." Promlouval tiše Bennet se zoufalým tónem. Do očí se mu hrnuli slzy, už nechtěl dále prožívat tyto muka. Nechce se dívat na cizí štěstí.
Mezitím se okolo plíží Lucy. Bennet vyjde z kůlny. "Copak copak?" Lucy se lekne, že by se v ní krve nedořezal. "Já, jdu okolo, jdu za Evelyn." Bennet zasyčí a zamračí se. "To jméno. Vím, kde jsi byla a vím, s kým se stýkáš." Lucy vytřeští oči a do očí se jí hrnou slzy. "Né, prosím, nikomu to neříkejte, zabili by nás, prosím, mi se jen máme rádi, milujeme se."
Bennet ztrácí vědomí a stane se z něj nepříčetné monstrum, které má už všeho dost. "Tak vy se milujete hm? A co já? Kdy já dostanu tu, co miluji? Nikdy! Já nikdy nebudu šťastný! Když nemůžu být já, tak ani ty!" Chytne Lucy za paži a hodí ji do kůlny. Lucy je zmatená a nestačí se ani otočit a už k ní zezadu přistoupí Bennet a jednou rukou jí drží ústa a druhou rukou ji přitiskne ke stěně. "Teď budeš zticha ty couro!" Křikne na Lucy. Jeho tělem ihned projede ohromné vzrušení. Už nevidí Lucy, vidí Evelyn. Konečně jí má, konečně ji dostal! Tak dlouho čekal a teď je jeho. Vzdychá a tiskne se k jeho vymyšlené Evelyn. Lucy jen pláče a snaží se křičet, ale jsou dostatečně daleko od farmy, aby ji nikdo neslyšel a Evelyn, která ví, že je Lucy s Rickem, ji hledat nepůjde.
Bennet je posedlý. "Když to někomu řekneš, provalí se, že se taháš s tím Akilem a jsi mrtvá!" Vyhrožuje jí Bennet. Lucy je zoufalá, ale stále protestuje, kope, škrábe a brání se, ale Bennet se ani nehne a stále ji k sobě tiskne a zhluboka dýchá. Poslední zmínky o nějaké morálce jsou v tahu a Bennet začne vykasávat Lucyininu dlouhou kolovou sukni jeho volnou rukou, přičemž ji druhou drží ústa a tělem ji tiskne ke stěně staré kůlny. Lucy se začne cukat, ale čím víc se brání, tím víc jí Bennet svírá a tím víc jeho vzrušení roste. Z jeho strany je to pomsta Evelyn za všechno to odmítání a to, že to je Lucy, ho nezajímá, ba naopak si myslí, že i ta si to zaslouží, kvůli tomu, že ona je šťastná a on ne.
Bennet konečně vyhrne sukni a strhne Lucyinino spodní prádlo. Lucy je zoufalá, ale není úniku. Bennet ji svírá tak silně, že se Lucy dusí. Sundá si kalhoty a učiní to nejhorší co mohl. Znásilní ji.
V jeho hlavě však probíhá něco krásného a triumfálního. Konečně se zmocnil té, kterou několik let chtěl. Nevnímal nic okolo sebe, jen ten slastný pocit, že ji má. V jeho hlavě se promítaly celé roky, po které toužil po Evelyn. V hlavě jen slyší tisíce nadávek, jakoby stál ve velké hale a pod jeho nohama se plazila ponížená Evelyn a prosila ho ať přestane. On si to vychutnává, to její škemrání a pláč a jediné co mu momentálně učiní radost je to ponížení, které v duši koná Evelyn, avšak ve skutečnosti týrá nevinnou dívku. Netrvá to dlouho, jeho vzrušení je tak velké, že stačilo pár minut a už bylo po všem. Lucy brečí, až se zalyká. Bennet dodělá to hrůzné dílo. Naposledy přirazí tak silně, že Lucy skoro nedýchá. Pak poodstoupí a chytne ji za paži a vší silou jí hodí na zem. Lucy sebou praští o zem a cítí jen to ponížení. Bennet si nandá kalhoty a slastně se usmívá nad svým neodpustitelným činem, který právě spáchal na nevinné dívce, která bude nucena mlčet pro svou lásku, kterou chová ve svém srdci k Rickovi.
Najednou uslyší zašustění z venku. Ihned vylítne z kůlny a vidí malou postavu při útěku. "Ta malá svině!" Zakřičí a vezme si z kůlny luk a šípy. Byla to Kristen, která se byla projít a viděla celé tohle hrůzné divadlo. Bennet nechá Lucy v kůlně a běží za Kristen s úmyslem jí zneškodnit, jako nežádoucího svědka.
V tu chvíli zazní varovné zatroubení lesního rohu. Útok Akilů! Bennet dobíhá Kristen, proti které vyběhla Evelyn, jenž právě běžela do boje bránit svůj domov. "Evelyn! Evelyn! Musím s tebou mluvit naléhavě!" Křičí již z dálky Kristen. Evelyn se otočí na Kristen a zahlédne za ní mistra Benneta. "Počkej na farmě! Bennete! Poběžte! Je útok!" Zařve Evelyn v rychlosti a řítí se do lesa s připraveným lukem a založeným šípem. Kristen propadne beznaději a rozeběhne se za sestrou, avšak běží pomalu. Bennet využije vzniklé situace a žene Kristen před sebou. Ta se snaží dohonit Evelyn, která neví, že za ní běží, načež se jí v zápětí ztratí, a tak začne Kristen jen utíkat před Bennetem. Běží takto pár minut, ale pak již Kristen dojdou síly a ocitá se uprostřed ničeho.
Kristen ztuhne. Stojí a hrudníkem jí projede příšerná tlačivá bolest, která jí brání v nadechnutí. Stihne se pouze otočit a své umírající oči otočí do lesa a v posledních vteřinách vyhledává její poslední naději Evelyn. Vidí ji. Evelyn zařve zoufalým křikem a ihned běží za Kristen. Odhodí luk a sundá toulec, který jí překážel. Vidí poslední vteřiny života její mladší sestřičky. Vůbec si neuvědomuje důsledek dnešního sledu událostí, ani netuší, že Lucy je právě v kůlně na podlaze a pláče. Dobíhá ke Kristen, které se právě podlomili kolena a tak spadla Evelyn rovnou do náručí. Evelyn vytáhne ze svého váčku bylinky, obvazy a snaží se ucpat ránu. Kristen zbývají poslední vteřiny a zhluboka se podívá do Evelyniných zářivě zelených očí plných bolesti a zoufalství. Nemyslí ani na Benneta, ani na Lucy, jen na Evelyn, které chce říci alespoň něco. Poslední na co se ze všech sil zmůže vysloví. "Děkuju, že ses pro mě vrátila.. Máma bude pyšná.. Konečně se shledáme.. Sbohem.." Vydechne poslední slova: "Mám tě ráda sestřičko."
Zemře.
"Nee!!" Zařve na celý les Evelyn a pro slzy už skoro nevidí. Její zoufalý křik přiláká jednoho z Akilů. Evelyn objímá malé mrtvé tělíčko její sestřičky a klimbá sebou dopředu a vzad. Pláče. Nezajímá jí nic jiného než smrt její sestry. Najednou vedle sebe uslyší pohyb. Vrátí se jí dočasně smysly a vyskočí. Vytáhne během vteřiny dýku a chce útočníka zabít. Útočník byl zaskočen, vycouval a ihned tasil. "Ty si ji zabil! Ty si ji zabil!" Opakuje stále Evelyn. "Byla to malá holka! Nevinná holčička!" Křičí a útočí na mladíka jedním výpadem za druhým. Mladík jí nechce ublížit, protože je zřejmé, že se jedná o dívku, poněvadž útok přišel tak z nenadání, že Evelyn byla ve svých obtažených kalhotách, vysokých botách, šněrovačce a světlé košili s nakasanými rukávy s hlubokým dekoltem.

"Přestaň! Nechci ti ublížit!" Křičí na Evelyn mladík. Evelyn však slepě útočí dál. Nakonec ji její zbystření smyslů v nouzové situaci totálně otupí a Evelyn se vyčerpáním svalí na zem vedle mrtvého tělíčka své sestřičky. Evelyn upadá do bezvědomí a přitom stihne vykřiknout pár vět. "Pomstím ji! Já ji pomstím! Příjdu si pro vašeho vůdce! Zabiju.. Pomstím.."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama