Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

6. Kapitola - Velká tajemství

22. října 2014 v 12:31 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Krásné letní ráno probudí Evelyn ze sladkého spánku. Protáhne se, zívne si a jde se oblékat. Její vyrýsované tělo poukazuje na krásu mladé slečny, poněvadž několik let cvičení jejímu vzhledu dodalo krásné křivky dospělosti. Vlasy si rozdělí do horní části, kterou splete do zaplétaného rybího copu a spodní si jen učeše. Oblékne si na sebe obtažené kalhoty, vysoké boty, košili s hlubokým dekoltem a upnutými dlouhými rukávy, přes kterou si zaváže šněrovačku. To vše sladěné do černé a tmavě hnědé barvy. Navlékne si opasky přes ramena, jenž si zapne pod ňadry, spojené na zádech, držící její rodinný poklad v pochvičce. Na bok si připne pásek s malým váčkem, kde má zástěrku na luk, a na tentýž pásek z druhé strany si za opasek zastrčí tmavou kápi, kterou používá, když nechce být odhalena. Tato kápě jí zahalí dekolt, světlé vlasy, přičemž je do vnitřní strany všit šátek, kterým si může přikrýt i spodní část obličeje tak, aby jí byly vidět jen oči.
Rutinním krokem se vydá do hlavní haly, kde je již přichystaná snídaně. Evelyn se usadí a dá se do jídla, mezitím co probíhá konverzace se starým Onarem. "Dobré ráno strýci Onare. To je dnes ale krásný slunečný den, že?" Zeptá se Evelyn s rozjařeným úsměvem na tváři. "Dobré ráno. V skutku nádherný, avšak je ještě jedna věc, která dělá tento den neobyčejným." Šibalsky se na Evelyn pousměje, načež ona zpozorní. "Neobyčejným? Nevím co je na něm neobyčejného kromě krásného počasí."
Onar významně pohlédne na Evelyn a poučným hlasem hrdě řekne: "Dnes je to přesně 5 let, od doby tvého příchodu." Evelyn se usměje. "No jo, to máš pravdu strýci, už nejsem to ušmudlané dítě." Onar však pokračuje již vážnějším tónem. "Evelyn, nikdy jsi v mých očích nebyla dítětem. Vždy jsem tě viděla jako mladou slečnu, teď však vidím, že již nejsi mladá slečna, nýbrž mladá žena pyšnící se 20 léty. Nemohu se nevšimnout jak silná je z tebe bojovnice, avšak já stárnu a každým dnem ochabuji. Jsem již stár a budu potřebovat svého následníka. Bylas mi věrnou společnicí 5 roků a má důvěra v tebe je očividně oprávněná. Jsi připravena nastoupit na mé místo, v případě, že bych již neotevřel své oči?"
Evelyn zvážní a odkašle si. "No, jsme připravena, ale doufám, že se ještě dlouho budu těšit z tvé přítomnosti." Onar se usměje a naváže jiné téma. "Dobrá tedy, jako dárek k tomuto výročí jsem ti domluvil s mistrem Gornem, že tě vezme do místních hor za jezero s Číhavci na lov. Ještě si tam nebyla a mohlo by tam být něco zajímavého. V horách rostou i jiné byliny, než tady v nížině, třeba budeš mít štěstí a něco tam najdeš." Evelyn se rozzáří. "To je super, jsem moc ráda a moc ti za to děkuju." Onar se pousměje. "Tak už běž, mistr Gorn na tebe čeká venku." Evelyn spolkne poslední sousto a rozzářená běží do své ložnice, kde si na záda připevní pomocí pásečků toulec s šípy, na ruku si zaváže nátepník a do ruky čapne svůj lovecký skládaný velmi kvalitní luk.
Vyběhne před hlavní budovu, kde již stojí mistr Gorn. "Dobré ráno, jsem připravena, půjdeme?" Vyhrkne naráz natěšená Evelyn. Gorn pozvedne obočí. "Evelyn, až najdeš klidu, vyrazíme. Jsi výtečná lovkyně, ale tvé smysly musí být nezastřeny okolními vlivy a emocemi." Evelyn si to uvědomí a ihned se zklidní. "Promiňte mistře." Mistr Gorn se pousměje a pomalým krokem vyrazí k horám. "Nejsou to velké hory, jen pár metrů, spíše skaliska, do setmění jsme zpět. Mám sebou jen něco na občerstvení a ty nejnutnější věci." Začne dlouhou konverzaci s Evelyn, kterou pokračují cestou do hor.
V horách se mistr Gorn soustředí na čerstvé stopy nějaké kočkovité šelmy. Evelyn jde v pozoru se založeným šípem a učí se stopovat. Mistr ji kontroluje a kryje záda. Stopy však končí ve chvíli, kdy se skalní mech vytrácí a skaliska vykukují na povrh v celé své kráse a tak už je nemožné zjistit, kudy šelma pokračovala. Takto bloumají až do poledne. Když už Evelyn snažení vzdá objeví oázu ve skaliskách v podobě malého lesíku. "Už jdeme celou věčnost, je již po poledni a myslím, že by mohl být čas na odpočinek." Navrhne Evelyn. "Souhlasím." Odpoví mistr a podá Evelyn kus chleba a ovčí sýr a uzený kousek kýty. Chvíli si povídají, když v tom Evelyn zaslechne mírné zašustění za zády.
Pohotově popadne luk, založí šíp a v otočení natáhne tětivu. Vidí obrovské žluté oči černé Stínové šelmy. Ve zlomku vteřiny si vzpomene, že s takovou šelmou již měla před pěti lety čest. Velkých očí se nezalekne a mezitím co se zvedá mistr Gorn, který šelmu přilákal uzenou kýtou, vystřelí. Šelma ani nezaregistruje její zaváhání. Mezitím co skočila po mistrovi jí proletěl šíp krkem. Rozzuřila se ještě víc, ale tentokrát už nešla po kýtě, nýbrž po Evelyn.
Evelyn vystřelila šíp, který se Stínové šelmě zabodl do krku, ale ve chvíli, kdy sahala do toulce po dalším, šelma změnila směr a své obrovské žluté oči upřela přímo na ní. Evelyn se dala na útěk stíhána šelmou. Daleko by neutekla, ale potřebovala jen získat čas na natažení dalšího šípu, což jí netrvalo dlouho. Natáhne šíp, zastaví, otočí se a zamíří. Šelma se v běhu přikrčila a chtěla Evelyn srazit k zemi, ale už to nestihla. Tvrdý dlouhý šíp jí zajel do oka. Během okamžiku zemřela a vlivem rychlosti se k Evelyn jen dovalí její tělo. Evelyn stojí a zhluboka oddychuje, přičemž si až teď uvědomuje, co se stalo.
Vše bylo v tak malém okamžiku, že její výcvik jí neumožnil ani vteřinu zaváhání. Utekla celkem daleko od místa setkání a podívá se okolo sebe. Před sebou vidí ohromnou Stínovou šelmu, která dopadla na rozkvetlé bílé vysoké kvítí. Toto kvítí roste roztroušeně a jeho bílé kvítky zářili ve skalním lesíku natolik, že si jich Evelyn všimla, když vytahovala své šípy ze žlutého vyhaslého oka a z tuhnoucího krku. Sehnula se a o skalní mech otřela své šípy a založila je zpět do toulce. Sehnula se pro tuto rostlinu a zkoušela ji rozpoznat, ale marně. Již pátým rokem sbírá byliny, učí se je poznávat i používat, ale tuhle bylinku ještě neviděla. Natrhala tedy kytici této byliny, když v tom ji vystopoval mistr Gorn.
"Jsi v pořádku?" Vystrašeně popadá dech mistr, přičemž leknutím až spadne, když vidí malou mladou ženu vedle tak velké Stínové šelmy. Evelyn ho ihned uklidní. "Ano mistře, jsem v pořádku, ale myslím, že už mám dost. Měli bychom se vrátit a říct ostatním, co se stalo a poslat sem muže, aby šelmu odtáhli a zpracovali." Mistr souhlasí a tak se společně vrací za doprovodu jasné debaty o tom co se stalo. Evelyn popsala přesně to, co cítila a mistr se jí svěřil, že je už na samotný lov příliš starý a že v ní vidí nadějnou lovkyni a bojovnici. Také jí poděkuje za záchranu, nebýt Evelyniny rychlé reakce, mohl být už mistr mrtvý.
Oba dorazí na farmu a jdou hned za Onarem. Vše vylíčí tak, jak bylo a Onar ihned pošle muže, aby šli za doprovodu mistra Gorna pro šelmu dřív, než ji objeví Mrchožrouti, mezitím co Evelyn zasypal služebnictvem, který jí měl prohlídnout, zda-li je v pořádku. Celou tuto událost vyčítal sobě, ale Evelyn ho ujišťovala, že je v pořádku. "Ale no tak strýčku Onare, nedělej si hlavu, vždyť už se učím pět roků, alespoň vidíš, že to k něčemu bylo. Je ze mě hrdá lovkyně a statečná bojovnice, která má pohotové reakce." Vysvětluje Evelyn, přičemž se Onar nechá uchlácholit a začne se usmívat. Je na Evelyn jaksepatří hrdý.
Evelyn se nakonec odtrhne od Onara po důkladné kontrole od služebných a namíří si to přímo za bylinkářkou Elenou. Vejde a zamíří si to přímo ke svému herbáři a začne listovat. "No no, to je spěchu." Vynoří se zpoza rohu bylinkářka. "Jé dobrý podvečer, promiňte, že vyrušuji, ale našla jsem bylinku, kterou jsem ještě neviděla a strašně mě zajímá, co to je." Vysvětluje Evelyn a ukazuje bylinku Elen, která se na ní mžouravým pohledem zamračí. "No." A dlouze se zamyslí. Poté jde ke knihovně a vyndá herbář bylin. Jsou zde byliny po předcích, jelikož je tradicí, že jejich rod studuje bylinkářství již po staletí. Chvíli listuje, ale pak prohlásí. "Á, tady je to! Řekla bych, že se jedná o Arabidopsis, což by nebylo tak vzácné, ale tento druh thaliana je velice vzácný. Lidovým názvem se mu říká Huseníček Thalův." Evelyn se usměje. "Já to věděla, že jsem jí ještě nikdy neviděla! Na co se používá?" Elen se usměje. "Díky svému vysokému obsahu kyseliny listové se používá na Anémii."
Evelyn si sedla. Tohle slovo jí projelo od uší až po paty a jejím tělem se otřásla zima. Evelyn se snaží dělat jakože nic, vezme si hrst bylinek a jde ke dveřím. "Jako výluh?" Zeptá se krátce dramatickým tónem, jako by to něco znamenalo. "Ano." Odpoví udiveně Elen. Evelyn odejde a neřekne ani slovo. Jde do svého pokoje a zamkne se aby nebyla nikým rušena. Dívá se na Arabidopsis a v hlavě jí zní jen to slovo "Anémie." Před očima se jí vybavuje její rodina. Její sestřička Kirsten, kterou viděla naposledy před pěti lety, když utíkala ze své domoviny. Město je jen pár kilometrů od ní a ona na ní úplně zapomněla. Před lety jí slíbila, že se pro ní vrátí. Do očí se jí vhrnuly slzy. Kytici rozprostře na síto u krbu Huseníček a dívá se na něj.
Vezme si jednu květinu do ruky a běží za Lucy. Zaťuká jí na okno, načež jí Lucy pozve dovnitř. "Ahoj, jsi v pořádku? Chtěl jsem za tebou jít, slyšela jsem co se stalo." Přivítá jí spěšně Lucy. "Ahoj, jsem v pořádku, nic mi není. Našla jsem bylinku, která může zachránit mojí sestřičku Kirsten, pokud už není pozdě." Vychrlila ze sebe Evelyn. Lucy vyvalila oči a byla v údivu, že si na minulost ještě Evelyn vzpomněla. "Jedno po druhým, povídej, co se stalo a co z toho plyne. Evelyn jí všechno popíše, vylíčí a skončí s brekem. "Já jsem jí to slíbila, vždyť kvůli ní jsem kradla, kvůli ní jsem tady a já se pro ní nevrátila. Prosím, nikomu to neříkej, mohli by to brát jako zradu." Apeluje na Lucy. "To je v pořádku, bude to naše tajemství. Taky jedno mám." Evelyn napne uši a na chvíli přestane brečet. "Jaké?"
Lucy se provinile podívá do země a pomalým váhavým hláskem spustí. "No víš, jak jsme tak před pár lety, když byl tvůj první nájezd Akilů, byli v kuchyni pod stolem?" Evelyn se zamyslí. "Myslím, že od té doby bylo spousty nájezdů, musíš mi ho připomenout, už dávno jsem viděla umírat mé blízké. Nenávidím Akily den ode dne víc." Lucy těžce polkne. "No, už se ti to snažím říct dávno a myslím, že teď je ten praví čas. Ty máš teď u mě schované tajemství a já ho beru, máme i společné tajemství z toho dne, kdy se konal ten nájezd. Byly jsme schované pod stolem v kuchyni, když přišel ten mladík od krve. Podtrhla si mu nohy a chtěla ho zabít. Pak jsi ho na mou žádost nechala jít. Nebudeš se zlobit a uchováš moje tajemství tak, jako já uchovávám ty tvé?" Pohlédne na Evelyn psíma očima. Evelyn jen kývne a nastraží uši, poněvadž Lucy tajemství jen špitá.
"Zamilovala jsem se do toho mladíka a on si mě našel. Už dva roky se stýkáme a milujeme se." Polkne těžce Lucy. Tak, a je to venku pomyslí si. Evelyn se vyděšeně podívá na její bolestný pohled. Má smíšené pocity. Nakonec však vybouchne. "Děláš si ze mě srandu? Vždyť je to!" Lucy na ní vyskočí a dá jí ruku přes ústa. "Pššš! Uslyší tě, zabili by mě! Nemůžeme za to, máme se rádi, naše láska je silnější než nenávist rodů." Evelyn je zticha. Lucy se se zoufalým pohledem sesune k zemi. "Nevím, co mm dělat, pokud to ani ty, dlouholetá kamarádka nepochopí, tak už nikdo a zabijí jak mě, tak jeho. Prosím, pochop a poraď mi, co mám dělat." Rozbrečí se Lucy. Evelyn se jí zželelo a obejme ji. "Neboj, chápu tě, vlastně ti závidím, lásku jsem ještě nezažila, ani jí zažít nesmím, strýc Onar by se zlobil. Patřím vlastně jemu, i když mi tvrdí, že ne. Já ať bych se zamilovala do kohokoliv, byla by naše láska zakázaná. Lucy, hlavně si nic nedělej, já tě chápu a jsi pod mojí ochranou, já tě ochráním a ať se s vámi stane cokoliv, budu na tvé straně a vždy ti pomůžu. Jsi moje jediná osoba, pro kterou žiji."
Lucy se na Evelyn usměje a otře si slzy. "Děkuji ti Evelyn. Snad na nás nikdo nepřijde, by by to můj konec, šibenice chápeš? Ale ono mi to za to stojí víš? Miluji ho a doufám, že někdy tahle nenávist skončí, že se spolu budeme moct ukázat a ne se jen skrývat. Chtěla bych si ho vzít a mít s ním děťátko, ale copak můžu? Tahle doba nám nepřeje. Nikomu nepřeje." Evelyn se cení její upřímnosti. "Děkuji, že jsi mi to řekla, muselo tě to hrozně trápit, když jsi čekala tak dlouho. A víš ty co? Vydám se do města za svou sestřičkou. Když jsem odcházela, mě bylo 15 roků a jí bylo 8 roků. To jí teď bude 13 roků, bude z ní už velká slečna, snad ještě žijí s mou milovanou maminkou v té staré kůče." Přizná se Evelyn a Lucy si moc váží toho, že se jí Evelyn svěřila. "Moc se našeho přátelství vážím Evelyn."

Evelyn je potěšena. Chvíli si ještě povídají, Lucy jí vypráví o záhadném mladíkovi. Jmenuje se Rick a je jen o rok starší než ony dvě. Mají spolu krásný vztah a pravidelně se scházejí každý týden. Kdyby nebyla válka, už by se mohli vzít a žít spolu, takhle musejí stále schovávat. Evelyn Lucy trochu závidí, že potkala svoji vysněnou lásku, ale nezávidí jí, že ji potkala za takových okolností, a že je jejich láska zakázaná. Po pár hodinách se rozloučí a Evelyn jde k sobě do ložnice. Cestou se staví v kuchyni a něco uždíbne. Svlékne se, lehne si na postel a stále myslí na to všechno, co jí přinesl jeden jediný den, který začal jako každý jiný. Kdyby to nebylo výročí, nedostala by Evelyn za dárek výpravu do hor, nepotkala by jí šelma, nenašla by bylinu a nevzpomněla by si na svou sestřičku Kirsten, neřekla by své tajemství Lucy a Lucy by jí neřekla na oplátku její tajemství. Vše jí šrotovalo v hlavě a usnula až po dlouhé době, kdy jí její vlastní myšlenky unavili. Spánek ale měla neklidný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama