Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

5. Kapitola - První nájezd Akilů

22. října 2014 v 12:31 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Zvonivý zvuk západky u dveří probudí Evelyn z poklidného hlubokého spánku. Vejdou opět dvě služebné, jako předešlý den jedna nese sebou nádobu s vodou na opláchnutí a ošetření rány a druhá nese čisté oblečení. "Dobré ráno," zašeptá Evelyn, " dnes se mi vůbec nechce vstávat. Nechcete jí na cvičiště místo mě? Navíc mě bolí celé tělo ještě ze včera." Služebné se pousmějí. "Musíte se naučit tomuto každodennímu rituálu. Uvidíte, že za pár dní si zvyknete a budete po ránu čilá jako rybička." Evelyn se tedy přemůže a vykoná vše tak, jako předešlí den, s tím rozdílem, že na sobě nemá sépiovou košili s nabranými rukávy ale světle hnědou s upnutými rukávy, rovněž s hlubokým výstřihem.
S ošetřenou rukou, upravenými vlasy, úhledně upravená vejde do velkého sálu na snídani. Sedne si vedle starého Onara, který jako každé ráno sedí ve své židli v průčelí. "Dobré ráno, jaká byla noc?" Zeptá se Onar. "Inu dobrá. Co mě dnes čeká?" Zeptá se Evelyn. "Dnes budeš opět trénovat lukostřelbu a pak se půjdeš podívat za Lucy. Lucy je zdejší farmářka, ukáže ti vše potřebné o farmaření. Měla by ses naučit základní činnosti, které na farmě zvládá každé malé dítě." Odpoví klidně Onar, zatímco Evelyn se poněkud uraženě zamračí. Onar jen dodá: "Lucy najdeš ve velkém statku na konci ulice vlevo." Evelyn přikývne. "Dobrá tedy, už mám dost, pustím se do práce hned teď. Myslím, že mistr Bennet ocení můj včasný příchod, včera jsem přišla o něco déle. Hezký den přeji." Prohodí mezitím co dojídá poslední sousto připravené snídaně, přičemž se zvedá a odchází směrem ke střelnici, kde na ni už netrpělivě čeká mistr Bennet.
"Zase pozdě." Procedí mistr mezi zuby. "Ajéje." Povzdychne si Evelyn při pohledu na nabroušený pohled tohoto uvědomělého, statného muže v nejlepších letech. "Promiňte mistře, ale přišla jsem dřív než jsem měla. Zřejmě jste nedočkavý, to se na mě vždycky tak těšíte?" Rýpne si Evelyn s roztomilým úsměvem na tváři. Mistr ji jen sjede nevlídným pohledem. "Na vtipy nemám náladu. Vezmi si zástěrku, nátepník, toulec s šípy a luk a postav se na palebnou čáru. Nejprve se pořádně postav a několikrát si nanečisto natáhni a zakotvi, přesně tak, jak jsme se to včera učili."
Postavit, zatlačit, vzpřímit, natáhnout, zakotvit, tak moc se Evelyn soustředí. Soustředí se na své rameno, na své boky a pomalu začíná vnímat svaly a své chyby. "Pravá noha mírně dopředu, vyrovnej záda, nenakláněj boky, rameno nahoru a natlač ho až do zadu. Když k tobě přijdu a dám ti mezi lopatky šíp, budeš je mít tak u sebe, že ten šíp udrží." Kárá mistr snažící se dívku. Evelyn všechny jeho připomínky opravuje. "Dobře. Založ šíp trénuj, opravuj své chyby." Pobídne mistr. Evelyn tak učiní a trénují až do oběda.
Před obědem se Evelyn musí ještě proběhnout a posilovat, aby měl sílu v rukou a mohla natahovat i těžší luk. Poté doběhne do svého pokoje pro hosty, opláchne se, upraví se a jde na oběd, po kterém vyrazí za Lucy do statku v průčelí nalevo od hlavního sálu, kde obědvala. Zaklepe na dveře. Otevře ji poměrně mladá dívka, starší pouze o pár roků. "Dobrý den, měla jsem se u vás hlásit, abyste mi ukázala základní věci o farmaření, které by mělo zvládat každé malé dítě." Řekne pohotově s ironickým nádechem v hlase. Lucy se usměje, velmi jí to pobavilo a Evelynino poněkud vytříbené chování se jí zalíbilo. Evelyn si mezitím, co se Lucy pousmála, prohlídla její zevnějšek. Byla to dívčina jako květ. Měla růžovou místy až namodralou krásnou pokožku, vyšší drobnou postavu téměř bez tvaru. Na její úzká záda spadaly téměř bílé dlouhé vlasy spletené v rybí cop a dotýkali se vázání zástěry, kterou měla Lucy přehozenou přes světlou halenku z hrubé tkaniny a šedou kolovou sukni.
"Už tě očekávám, byla za mnou služebná. Jsi mlaďounká, ale to já taky, proto mi nemusíš vykat, byla bych ráda, kdyby z nás byly kamarádky, rozhodně mě neber, jako nějakou vyučující, spíše jako přátelskou průvodkyni farmou." Řekla posléze Lucy. Evelyn Lucyin přístup velice zaujal a doufala, že bude přátelská i nadále. "To jsem ráda, se všemi musím jednat s úctou a dávat si pozor na jazyk, doufám, že když řeknu něco špatně, že mě neudáš. Čím začneme?" Prohodí Evelyn a s jiskrami v očích čeká, co bude dál. "Pojď, začneme na poli." Odpoví Lucy a vede ji k první části její prohlídky.
Takto spolu chodí po farmě až do odpoledne. Evelyn se naučí spoust zajímavým věcem, například nevěděla, že je rozdíl mezi dojením krávy a kozy. Vykuchat zvíře a stáhnout kůži se také naučila, dokonce si to i vyzkoušela. Byla nadšená a tak, když prohlídka skončila, doufala, že Lucy ještě uvidí. "Zítra mám asi výuku bylinek. Nemám moc času, musím se vycvičit dřív, než bude nějaký další útok z Akilovy farmy." Vysvětluje Evelyn. Lucy jen mávne rukou a vysvětlí jí zdejší řád. "Neboj, takhle perných pracovních dní máme jen 5 za týden, ty zbylé se můžeme věnovat svým zálibám, když půjdeš okolo, můžeš se kdykoli stavit, ráda tě zase uvidím." Evelyn se usměje a je ráda, že zde našla nějakou vrstevnici, se kterou si rozumí a možná se z ní stane její spřízněná duše. Dívky se rozloučí a Evelyn pokračuje ve svém denním maratonu směrem ke střelnici.
Zde opět čeká nedočkavý Bennet. Opět jí zopakuje pár pravidel, načež si Evelyn vezme své věci a pokračuje ve výcviku za dohledu mistra. Bennet jen sedí za ní a pozoruje její postoj a pohyby. Občas k ní přijde a něžně se jí dotkne a jakoby ji narovná. Nejraději se jí dotýká ramen, z jejího krku šílí. Evelyn cítí, že se mistrovi líbí, ale doufá, že bude dbát na Onarovy výstražné přednášky, že na ni nic nezkusí. Mistr si samozřejmě nic, co by nebylo v souladu s výcvikem nedovolí. Už se skoro stmívá a tak mistr ukončí výcvik a dovolí Evelyn odejít na večeři. "Tak zítra mistře." Rozloučí se Evelyn, přičemž mistr jen pohlédne k zemi a nepřítomným hlasem jen zamumlá něco nesrozumitelného. Evelyn to bere jako rozloučení a odejde na večeři.U večeře prohodí pár slov se starým Onarem a poté se vzdálí do svého pokoje. Služebné jí ošetří a připraví ke spánku. Evelyn po dlouhém přemýšlení nad Bennetovým chováním konečně usne.
Další den se vzbudí už sama a opět jí čeká ošetření ruky. Opět lukostřelba. Když si jde zaběhat, vezme si pár bylinek a po obědě vyrazí za Elen na nauku o bylinách. Poté si jde zase zastřílet. Mistr se chová opět divně a jako každý den zakončí večeří. Takto probíhají její dny stále dokola. Tu a tam se její denní program lehce pozmění, ale stále je to na jedno brdo. Evelyn lukostřelba neskonale naplňuje radostí a tak cvičení s ní je jedna radost a v nauce se zlepšuje každým dnem. Její nový život se jí líbí a jen málokdy si vzpomene na svoji matku se sestřičkou. O volnu se schází z Lucy, ze které se postupně stává její nejlepší kamarádka. Říkají si všechno a jednou za čas si spolu sednou na břeh jezera při západu slunci a vyprávějí si, jaký byl jejich život předtím a jaký je teď.
O pár měsíců později Evelyn probudí velký hluk, který přichází zvenčí. Začne tlouct na dveře, které jsou jako každý den zamčené, ale nemůže docílit žádné odezvy. Evelyn dojde, že Akilové zaútočili. Venku se to všechno bije a ona je zavřená v pokoji pro hosty. Začne panikařit a křičet, aby ji pustili ven, že jim pomůže. Marně. Bála se o Lucy, bála se o Elen, bála se o všechny. Bála se o malé děti, které na farmě žili a doufala, že se nikomu nic nestane. V pláči se sesune ke dveřím a jen tiše doufá a čeká. Po dobré půl hodině zaslechne konečně na chodbě zvuk, ale nedokáže určit, zda-li je to služebná, její přítel, nebo dokonce nepřítel. Raději mlčí, když v tom se do zámku začne sunout klíč. Evelyn poodstoupí a čeká kdo se za dveřmi nakonec objeví.
Byla to Lucy. "Díkybohu!" Zakřičí Evelyn a padne Lucy kolem krku. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku!" Lucy jí ale ihned uklidní. "Jsem, všechny ženy a děti se stihli schovat. Čekala jsem, kdy se objevíš a ty nikde, měla jsem o tebe strach!" Evelyn vyběhne na chodbu. "Nemám žádnou zbraň. Onar mi ještě nedal dýku a luk tu nemám. Rychle do kuchyně pro nůž." Holky pospíchají přímo do kuchyně. Tam si obě vezmou velký nůž a podívají se ven z okna, aby měli přehled o tom, co se venku děje. Přímo k nim do dveří běží velmi mladý Akil. "Panebože! Běží přímo k nám. Schovej se pod stůl!" Zavelí pohotově Evelyn a dívky se ihned schovají pod stůl. Do místnosti vběhne vyplašený Akil a zmateně se rozhlíží, zda-li tu někdo není. Jeho dech byl rychlý a vydával podivné žalostné skřeky. Evelyn se tiskla k Lucy a obě byly úplně zticha, když tu se všimly, že je na podlaze krev. Lucy e na Evelyn podívá jasným pohledem, že se toho také všimla. Mladík se přiblíží ke stolu a Evelyn využije situace, podívá se na Lucy pokyne hlavou, aby dala najevo to, co se chystá udělat, načež jí Lucy pochopí a chce ji zastavit. Pozdě.
Evelyn chytne mladíka za nohy a vší silou s nimi trhne, načež se mladík svalí k zemi. Evelyn hbitě vyleze zpod stolu a skočí na něj. Ke krku mu přiloží kuchyňský nůž a druhou rukou mu přikryje ústa. "Mlč a nic se ti nestane. Odpovíš mi na otázky, nebo ti proříznu hrdlo!" Hlasitě zašeptá velmi nevrlým tónem. Uvolní mladíkovi ústa. "Co tu pohledáváš? Přišel si zabít nějaké nevinné lidi?" Mladík se vyděsí. "Ne, přišel jsem se ukrýt. Jsem raněný, nevím kam mám jít, ženou nás do boje i proti vlastní vůli." Evelyn se podívá na Lucy a ta konečně vyleze zpod stolu. Zahlídne mladíka a najednou ztuhne. Má krátké blond vlasy, modré oči a je celý od krve. Celkem pohledný mladík zhruba v jejich věku. "Evelyn dost! Nezabíjej ho, nic neudělal, je stejně vyděšený jako my." Evelyn jí zprahne pohledem. "Jenže oni na nás útočí a my se bráníme. Taky si to nevezmu na triko." Pak se zamyslí a podívá se mladíkovi přímo do očí. "Děkuj samotnému bohu, že si narazil na nás! Nedělej žádnou kravinu, jinak tě podříznu, pojď vyvedeme tě zadním vchodem a jestli tě tu ještě jednou zahlédnu, neboj, budu připravena čekat s nataženým lukem a vystřelím ti mozek z hlavy. Vypadni a už se nevracej!" Odhodí mladíka do bláta před zadním vchodem a rychle zabouchne, zamkne, mezitím co Lucy pozoruje mladíka z okna. "Je to dobré, běží pryč. Bylo mi ho líto, udělali jsme správnou věc."
Rozčilený pohled zprahne Lucyin úsměv. Evelyn k ní velmi razantně přijde, celá od mladíkovy krve, a přitiskne jí ke zdi. "Tohle je naše tajemství, kdyby se to někdo dozvěděl, vyhodí mě, bude to můj konec, jasný? Verze je taková, že přišel, já ho pobodala, o čemž vypovídají krvavé stopy a on pak utekl zadním vchodem, jasný?" Zeptá se velmi přísně až děsivě Lucy, která nikdy takovýhle výraz v Evelynině tváři neviděla. "Jasný." Vydá ze sebe slabou hlásku. Evelyn je z toho celá vyklepaná. Jdu vyhledat Onara, venku už je klid. Půjdeš se mnou, jsi můj svědek a jsi také od krve. Evelyn odemkne zadní vchod a uspěchaně vyběhne ze vchodu do kuchyně ven na farmu. Dívá se jakoby zmateně okolo sebe a očima hledá Onara.
Onar právě přijíždí na svém černém koni a jak mu věk dovolí, spěšně přiběhne k Evelyn a obejme ji. "Díkybohu, jsi v pořádku. Proč si celá od krve? Co se stalo?" Evelyn zahraje výbornou divadelní scénku. "Já nemám svojí dýku a nechali jste mě zamčenou v pokoji. Lucy se o mě strachovala a vyhledala mě, odemkla mi a společně jsme šli do kuchyně pro nože, protože jste mi stále nevrátil mou dýku, a tak jsme se nemohli bránit. Do kuchyně vešel Akil a já jsem se postavila před Lucy a ošklivě jsem ho v zápalu boje poranila, načež utekl z budovy zadním vchodem. Běžte se podívat, je to tam celé od krve." Líčí se zápalem v očích Evelyn. Starý Onar dívku ještě jednou obejme. "Neboj se holčičko, už jsi v pořádku, hned večer ti dám tvou dýku. Dnes je ten den. Důvěřuji ti jako vlastnímu potomku. Ji zde už několik týdnů a vedeš si opravdu skvěle, navíc po dnešní zkušenosti mi dochází, že ani n Onarově farmě není bezpečno a každý by měl mít možnost se v případě nutnosti ubránit." Poté se jde podívat do budovy.
Lucy jen mlčky přihlíží na tuto scénu. Evelyn k ní přijde. "Je všechno v pořádku?" Lucy se na ní usměje. "Že váháš, vždyť si málem zabila nějakého Akila v sebeobraně." Mrkne na ni Lucy. "Jdu domů, budou se o mě bát. Zatím." Rozloučí se Lucy a Evelyn jde do hlavní budovy. Za ten den toho moc nestihne, protože je celá vystrašená. Po obědě přijde k Onarovi do pracovny. Onar se na ní podívá a přejde rovnou k věci.
"To, co se stalo dnes, abys nemohla bránit ani sebe, ani ostatní jsem neměl vůbec dopustit. Tvou dýku jsem ti měl dát už dávno. Důvěřuji ti a zde je tvá dýka." Položí dýku na stůl. "A abych nezapomněl, tady je klíč od tvé nové ložnice. Je větší a máš v ní všechny své lovecké úbory. Máš tam i stojan na luk a střelecké vybavení, kdyby se situace opakovala, stačí jen popadnout luk a můžeš střílet i z okna." Položí stříbrný klíč vedle stříbrné dýky. Evelyn je udivena. Po dlouhé době vidí svou dýku z rodinného dědictví. Vzpomene si na svou rodinu, ale hned si řekne, že je ještě brzo. Ve městě by ji poznali a popravili. "Děkuji Onare, moc si vážím vaší důvěry a doufám, že vás nezklamu." Poděkuje Evelyn, načež se rozloučí a jde si ihned prohlídnout svou novou ložnici.

Evelyn je u vytržení. Ihned se dá do stěhování. Nemá toho moc ale v pokoji pro hosty přeci jen strávila několik týdnů a má tam spoustu věcí na sebe a bylinky. Celé odpoledne stěhuje, aby mohla být na noc už v novém. Večer, když už je vše připravené ulehne spánkem spravedlivých. Další dny opět chodí na výcviky, na nauku a místo odpolední lukostřelby má umění lovu, kdy chodí s mistrem Gornem po lese a učí se stopovat. O volných dnech z největší části tráví čas s Lucy. Po půl roce, když herbář má zaplněný a bylinky zvládá na výbornou, omezí se výuka pouze na dva dny v týdnu a na zbylé tři dny se Evelyn chodí zdokonalovat s dýkou k mistru Mortisovi. Takto trvá její krásný život dny, týdny, měsíce, roky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama