Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

4. Kapitola - Perné začátky

22. října 2014 v 12:30 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Otáčení klíčem v zámku a následovné zavrzání dveří probere Evelyn z hlubokého spánku. Otevře oči a venku pomalu ale jistě začíná svítat. Zvedne hlavu a podívá se směrem ke dveřím, kde už čekají dvě služebné, jedna s hřebenem a druhá s mísou vody a obvazy. "Je čas vstávat paní." řekne starší služebná. Evelyn vyvadí údivem oči. "Jak paní? Proč mi vykáte? Jste starší, tykejte mi." Služebná k ní přichází a vede Evelyn ke stoličce se zrcadlem. "Nemohu vám tykat, máme to zakázané. Jednou jsme služebné, tak musíme projevovat úctu každému, kdo je s pánem za dobře, natož pak vám." Evelyn se zamračí, ale evidentně bude muset tento fakt přijmout. "Dobře tedy, ale já se k vám nebudu chovat nikdy jako ke služebné." Poté služebné utichnou a tiše konají svou práci.
Sundá obvaz z předloktí, vymyje vlažnou vodou, natře mastičkami z různých léčivých bylinek a zaváže novým obvazem, mezitím co druhá rozčesává vlasy a opět je splétá do nádherného copu. Poté, co si Evelyn stoupne, aby si mohla obléci sépiovou košili s hlubokým výstřihem a šněrovačkou, spustí lavinu svých zvídavých otázek. "Viděla jste někdy Akilovu farmu? Jak dlouho už trvá tento spor? Je Onar hodný pán? Co je vlastně zač? Co se mnou bude dál? Proč se mě ujal?" Služebná jí klidným hlasem odpovídá. "Akilovu farmu zde viděl skoro každý a hlavně ti, co bojovali jí vídají velmi často. Tento spor už trvá věky věků - dvě stě možná i tři sta roků. Nemohu hodnotit svého pána, byla by to troufalost, ale stěžovat si opravdu nemohu, je o mě dobře postaráno. Myslím, že víš, co je zač, je to hlava kmene banditů pod záštitou farmy. A odpověď na otázku proč se tě ujal, nezná nikdo. Domněnky jsou různé. Někdo říká, že tě má jako loutku, jiní říkají, že tě má jako lehkou děvu. Podle mého názoru pán už ví, že je starý, a jelikož mu dlouholetý spor vzal ženu a děti nikdy neměl, neví se proč, hledá si svého nástupce. Zkoušel to už kdysi s jedním chlapcem, ale zradil ho a od té doby jen čeká, kdy přijde někdo, kdo by mu padl do oka. Vidí v tobě jedinečnost a odhodlání, které jistě máš, ale zavírá oči nad tím, že jsi žena, slabá a křehká."
Kožené kalhoty, vysoké boty, šněrovačka, plášť s kápí už je na svém místě, služebná jen přidá tmavý šál. "Hotovo, jsi připravena na výcvik. Nejprve ale musíš něco pojíst." Upravuje služebná poslední nedokonalosti a vyvádí Evelyn z pokoje pro hosty dolů do sálu, kde už na své židli v předu čeká starý Onar. "Dobré ráno můj pane. Zde je přichystaná dívka tak, jak jste si přál." Řekne pokorně služebná a vede Evelyn přímo k němu. Evelyn se hned, jak služebná domluví, usměje a také přeje dobré ráno. Onar přivítání opětuje a pokračuje v konverzaci. "Tak co, jsi připravena milá Evelyn?" Dívka se jen začervená. "Ano jsem, ruku mám ošetřenou, už tolik nebolí, a vlasy učesané, oblečení upravené a jsem připravena k výcviku." Onar přikývne. "Tak to jsem moc rád posaď se vedle mě, posnídáme společně, já pak mám nějaké vyřizování, za chvíli tě opustím."
Pojedli, popili, ne moc, ne málo. Tak akorát a oba šli dál vlastní cestou. Dívka se s Onarem uctivě rozloučila a následovala služebnou, která ji měl dovést až na cvičiště s terči. Zde Evelyn zahlídla pána, který jí byl už dobře znám. Byl to mistr Bennet a měl připravený toulec šípů a dva dlouhé skládané luky. Evelyn přišla až k němu a služebná odešla. "Dobré ráno mistře Bennete. Čím mám začít?" Dívá se Evelyn lačně po luku a šípech. "Ne tak hrr, holčičko. nejprve musím zjistit, které oko máš vodící. Dívej se do středu terčovnice, utvoř si před sebou pomocí dlaní malou mezírku tak, abys oběma očima viděla střed. Pak se, se stále otevřenýma očima, přibližuj dlaněmi k očím. To oko, ke kterému se nevidomky přiblížíš je tvé vodící." Evelyn vše vykoná přesně podle popisu mistra a zjistí, že se nevidomky přiblížila právě k levému oku. "Výborně, vodící oko máš levé, dostaneš tedy levý luk." Řekne klidným tónem mistr Bennet a naklání se pro levý luk. Evelyn jen žasne, protože ani nevěděla, že se levé luky dělají a už vůbec netušila, že bude mít luk pro leváky, protože ona sama dělá většinu věcí pravou, tudíž by byla soudila, že je pravák.
Mistr podá Evelyn zástěrku - chránič prstů a luk. Evelyn jen upozorní mistra Benneta. "Mistře, mám vážné zranění pravého předloktí." Mistr na ni jen vyčítavě pohlédne a podá jí nátepník. "Stoupni si na palebnou čáru pravým bokem k terčovnici. Mírně se rozkroč a přední nohu dej tak o 3 pídě dopředu." Evelyn tak vykoná a mistr přijde s šípem a položí ho na její levou nohu a pravou špičku. "Šíp musí směřovat tam, kam střílíš." Vysvětlí své počínání mistr. Evelyn se opraví. Mistr pokračuje. "Nikdy nestřílej z luku naprázdno. Teď se naučíš natahovat tětivu." Evelyn žasne, přičemž mistr bere luk do ruky a ukazuje jí jakým způsobem má natahovat luk a přitom to komentuje. "Srovnáš tělo. Míříš k zemi. O luk se jen opíráš, křečovitě ho nedržíš. Zatlačíš do luku a rameno zatlačíš dolů tak, aby se ti zafixoval ramenní kloub v jamce." Evelyn vůbec netušila, že je to tak složité.
Dívka zatlačí do luku, zdvihne ho do přímé polohy a zafixuje kloub. "Uchop tětivu píď pod prostřední částí, která se nazývá lůžko, a natáhni tětivu podél ruky až k nosu a zakotvi." Mezitím jí ukazuje jakým způsobem má zakotvit. Evelyn udělá vše podle instrukcí. Mistr k ni přijde a zatlačí jí loket do zadu, srovná jí v bocích. "Povol. Teď ti ukážu jakým způsobem střílíš. Tětivu nesmíš nikdy pustit, musíš z ní rychle sjet. Čím rychleji sjedeš, tím rychleji šíp poletí. Zkus to. Založ šíp." Vysvětluje mistr Bennet. Evelyn založí šíp, zatlačí, zdvihne, zakotví a přesně podle mistrovo instrukcí sjede po tětivě. Mistr jí v konečné poloze ještě víc zatlačí loket až dozadu. "Nebylo to špatné. Znovu." Evelyn to udělá znovu a znovu a pokaždé se přistihne, že něco dělá špatně. Buď špatně stojí, nebo je mírně prohnutá v zádech nebo v bocích, nedotahuje ruku do správné konečné polohy a jiné chyby. "Chybami se člověk učí. Není důležité to, že chybu uděláš, důležité je to, že si jí vědoma a že ji opravíš." Zamyšleně vyřkne mistr.
Pravá ruka bolí jak čert a levá už je unavená. Mistr si toho všimne. "Dobře, to by stačilo. Až budeš zvládat postoj, dostaneme se k míření. U lukostřelce není důležitý cíl, ale rozptyl. Ale pro to je důležité, aby si stála tak, jak máš. Odlož luk, sesbírej a vytahej šípy a běž se proběhnout, pak udělej několik kliků, odpočiň si a po obědě zase přijď." Evelyn se už uleví, jelikož ani netušila, jak je lukostřelba náročná. "Ano, mistře Bennete. Děkuji." Odloží luk a jde se proběhnout okolo Onarovy farmy. Zjistí, že z farmy nevede jen jediná cesta, a to cesta do důlního města, ale vedou zde další dvě. Jedna do lesa a druhá k malému jezeru. Proběhne se tedy k lesu. Les se jí velice líbí, ale dál už nemůže, raději doběhne zpátky, aby neměla problémy. Příště doběhne zase o něco dál. Poté udělá pár kliků.
Už jí dost vyhládlo, a tak jde do svého pokoje, svlékne si plášť s šálem a omyje si obličej v lavůrku u zrcadla, kde už je jen studená voda. Osuší se, upraví si rozlítané vlasy a namíří si to přímo do velkého sálu na oběd. U stolu již sedí starý Onar. "Tady tě máme. Už jsem se lekl, že jsi utekla. Byla to zkouška." Podívá se na ni šibalsky Onar. "Nemám proč bych utíkala. Je to tu pro mě azyl, jsem ráda, že tu mohu být." Usedne dívka ke stolu a pustí se do přichystaného oběda. Mezitím si povídají. Onar je očividně rád, že to takhle Evelyn bere. "Běžela si k lesu, dávej si pozor, je to tam nebezpečné. Mezi Onarovo a Akilovo farmou leží pouze tento les a už několik dětí se zde ztratilo. Vstoupit do lesa budeš moct až tehdy, kdy budeš mít za sebou pořádný výcvik, aby ses mohla ubránit případným útočníkům." Evelyn se na něj podívá a pozdvihne obočí. "Aha, to jsem nevěděla, les je krásný, myslela jsem, že se tam budu chodit proběhnout každý den, ale je-li situace taková, vyhledám jinou trasu, určitě zde příroda naskýtá mnoho krásných míst. Je ještě něco co bych měla vědět?" Zeptá se pro jistotu dívka. Onar se zamyslí. "Jo ještě něco. U jezera bývají velcí Číhavci, jsou to oškliví velcí ještěři, kteří by tě mohly při nejhorším i zabít, ale když budeš podél jezera směrem k farmě, nemůže se ti nic stát, na tomto břehu ještě viděni nebyli, tudíž je břeh bezpečný." Evelyn si vezme z těchto slov ponaučení.
"Mohu se zeptat, kdy dostanu zpět svou dýku? Je stříbrná, není kradená, je od otce. Bylo to rodinné dědictví a je to jediná vzpomínka na moji domovinu." Zeptá se opatrně dívka. Onar se usměje. "Až ti budu já a mistr Bennet plně důvěřovat. Mimochodem Mistr si tě chválil, říkal, že jsi odhodlaná se vše naučit a možná z tebe něco bude. Ale nechvalme dne před večerem, že." Evelyn se usměje a zhltá poslední sousto z talíře. "Snažím se. Mohla bych si teď na chvíli odpočnout?" Onar se na ni nechápavě podívá. "Odpočnout? Vždyť je krásné slunečné odpoledne. Půjdeš za Elenou. Je to zdejší bylinkářka. Služebné říkali, že si se divila, že voní mýdlo a ani nevíš, které léčivé bylinky jsou obsaženy v mastičkách, kterými ti mažou tvé hluboké rány." Evelyn se začervená. "To nevím, kde Elen najdu?" Onar se usměje a je rád, že se Evelyn neobhajuje a nevymlouvá a jde rovnou k věci. "Vyjdeš z hlavní budovy a dáš se doprava směrem k lesu. Je to třetí budova vedle hlavní. Můžeš rovnou vstoupit, už tě očekává." Evelyn kývne a zvedne se. "Děkuji. Uvidíme se u večeře." Onar kývne s pustí se do posledního chodu.
Třetí budova, dveře už jsou pootevřené. Dívka nesměle vstoupí dovnitř. "Je tu někdo?" Tichým hláskem oslovuje prázdnou místnost. Ve vedlejší místnosti uslyší kroky. "Ty jsi ta nová dívka? Evelyn, je to tak?" Vyjde žena střední postavy, ani ošklivá ani královna krásy s dlouhými hnědými vlasy sčesanými do drdolu, oblečená do obyčejné sukně se zástěrou, košile a vestičky. Evelyn zaraženě stojí u dveří. "Ano, Evelyn, ráda vás poznávám." Elen vidí její rozčarovanou mimiku ve tváři a nabídne jí místo. "Posaď se, dáš si čaj?" Evelyn se posadí a kývne na souhlas. Elen jde ke konvici s již uvařenou vodou. "Už jsem tě očekávala. Čaj ti nenabízím jen tak, pro nic za nic. Je to první test. Dám ti tam aromatické léčivé bylinky a zkusím zda-li alespoň ty nejvýraznější poznáš." Evelyn se zarazí. S bylinkami nemá žádné zkušenosti. Je před ní postaven hrnek ze kterého se line božská vůně. Ať čichá jak nejvíc dovede, vůni zřetelně cítí, ale nedokáže k ní přiřadit ani jednu rostlinu. "Nevím, nerozeznám ani jednu."
Elen se na ni podívá a vidí, že bude muset začít od nuly. "Dobře tedy vyndám na stůl čtyři bylinky. Ke každé si přičichneš a řekneš mi, jestli ji v šálku cítíš nebo ne." Evelyn si postupně čichne ke všem a jednu dá mimo. "Tyhle tři tam cítím, tuhle čtvrtou ne. Co to je za bylinky?" Elen se mírně usměje a oddychne si, protože alespoň čich má dívka v pořádku. Postupně zdvihá jednotlivé bylinky. "Tahle je Thymus vulgaris, lidově se nazývá Mateřídouška. Tahle, kterou tam pravděpodobně cítíš nejvíc je Melissa officinalis, lidově přezdívaná Meduňka. Tahle třetí, kterou tam cítíš nejméně je nevýrazná Arnica montana neboli Arnika. Tahle čtvrtá, kterou tam necítíš, a kterou ani šálek neobsahuje, je Echinacea purpurea nazývaná Třapatka." Evelyn vyvalí oči, jelikož nikdy neviděla, aby někdo takhle zvládal bylinky. Zdálo se jí to, jakoby byli všechny stejné, viděla, že v tom je rozdíl, ale kytka jako kytka. Teprve teď pochopila, že je mezi rostlinami rozdíl a začalo jí to velice zajímat."
"Naše výuka nebude probíhat zapisováním rostlin a učení se cizích názvů cizokrajných rostlin, kterou tady ani nikde nenajdeš, nýbrž tak, že přineseš každý den tři květiny, které budou něčím zvláštní a zapíšeš si přesně, kde si je našla. Pak si bylinky vylisuješ a uděláš si herbář. Každý den probereme určité bylinky, které si přineseš, řeknu ti, na co jsou dobré a k čemu se používají. Zapíšeš si to k dané bylince a až posbíráš všechny bylinky v okolí, budeme jen opakovat." Vysvětlí Elen svůj plán. Evelyn kýve hlavou na souhlas a zaznamenává vše, co ji Elen řekne. Je jí všechno jasné. "To je skvělý přístup. Když si je najdu sama, zapamatuji si pak vše co mi k nim řeknete."
Elen odejde pro zápisník, který Evelyn podá. "Dnes si probereme tyhle tři bylinky co tu máme. Dáš si je vylisovat ke krbu a pak si je tam přichytíš. Piš si..." Pokračuje Elen s výukou dokud neprobere vše potřebné, co chtěla Evelyn sdělit. Evely pozorně poslouchá, čichá a zapisuje. Za chvíli má všechny tři stránky hotové a dá si do velké knihy bylin tři bylinky, zavře a položí ke krbu. Dopije čaj a vyrazí pomalu k domovu.
Zde potká služebnou, která jí vyřídí vzkaz od mistra Benneta. "Tady jste, Evelyn, všude jsem vás hledala. Shání vás mistr Bennet, zajděte neprodleně ke střelnici." Evelyn se trochu vyleká a zrychlený krok ihned namíří směrem ke střelnici, kde ji už netrpělivě vyhlíží mistr. "No kde seš? Čekám tady na tebe dobrých deset minut. Doufám, že se to už nestane." Evelyn zčervená. "Promiňte mistře Bennete, měla jsem výuku." Mistr pozdvihne obočí a podívá se směrem k luku. "Vezmi si nátepník, zástěrku a luk, postav se na palebnou čáru a postupně mi ukaž postoj, zatím jen zakotvi a povol." Evelyn učiní to, co jí mistr káže a postaví se na palebnou čáru. Pravým bokem k terčovnici, namíří luk k zemi, chytne tětivu třemi prsty do zástěrky, zatlačí do luku, vzpřímí, zafixuje rameno, natáhne tětivu a zakotví. Mistr si ji prohlédne. "Povol." Evelyn povolí.
"Stojíš špatně, přední noha je moc vyhnutá, průsečnice nártu a špičky nesměřuje přesně k terči, tudíž musíš dát přední nohu o píď dopředu. Při kotvě jsi moc prohnutá v zádech a levý loket nemáš v konečné poloze v rovině s přední nataženou rukou. Znovu." Včítá mistr Evelyniny chyby. Evelyn myslí na vše, co jí mistr vyčetl a všechny chyby se snaží ihned napravit. Natáhne. Mistr si ji prohlídne. Evelyn je nervózní a má zrychlený dech. Když mistr kontroluje kotvu nemůže si nevšimnout jejího dekoltu. Jeho pohled na drobná vykukující ňadra spočine pouze na pár vteřin, ale i tak se na sebe mistr naštve a zlost si vybije na Evelyn. "Zase špatně! Z tebe nic nebude! Znovu!" Evelyn už neví co má dělat, snaží se jak se dá, vždyť jí to ráno docela šlo, proč je tak náhle mistr naštvaný. Zatlačí, vzpřímí, natáhne, zakotví. Mistr Bennet jí narovná loket a stoupne si k ní ze zadu. Zase je prohnutá v bocích. Chytne ji tedy za boky a pomalu jí narovná do správné polohy.
Evelyn vycítila, že se něco děje a povolila. "Je všechno v pořádku?" Mistr si odkašlal. "Ano, založ šíp." Evelyn se ulevilo. Založila si šíp a natáhla, zakotvila a rázně sjela z tětivy. Šíp se trefil do terčovnice, což nebylo ani trochu důležité. Věnovala se hlavně tomu jak stojí v konečné poloze. Dotáhla loket ještě dál a mrkla na mistra, který jí mlčky pozoroval. "Je všechno v pořádku?" Mistr udělá zamyšlenou grimasu. "V celku ano, teď už se musíš jen a jen vylepšovat. Vystřílej dva tucty šípů a pokaždé se soustřeď na postavení. Zkus sjíždět z tětivy rázněji a rychleji." Evelyn pokývne na souhlas a vrhne se na to. Natáhne, zakotví a vystřelí. "Loket." Evelyn se v příštím nátahu opraví. "Rychleji sjíždět z tětivy." Evelyn se pokaždé zlepšuje, ale mistr ji stále a stále opravuje. Chyby se odstraní pouze časem, cvikem a pílí. Mistr Bennet si sedne za ní a kontroluje. Když dívka udělá chybu a opraví se, mlčí, pokud se neopraví, napomene ji. Evelyn dělá chyby stále, ale snaží se je opravovat, a tak si jí mistr jen prohlíží.
Poslední šíp se zabodne do terčovnice a dívku už bolí ruce. Dva tucty bohatě stačily. "Už mi bolí pravé předloktí a všechny šípy už mám vystřílené. Mohu si jít odpočnout?" Zeptá se utrápeně Evelyn. Mistr pozdvihne obočí, jakoby ho dívka vyrušovala. "Myslím, že děláš pokroky, možná z tebe něco bude. Pro dnešek to stačilo, už se pomalu stmívá. Ukliď šípy, odnes věci do budovy. Zítra zase nástup, jako dnes. Uvidíme se u večeře." Nedbale prohodí mistr mezi zuby. Evelyn dělá, jakoby nevšimla mistrova chování a udělá vše podle instrukcí. Luk dá do stojánku, šípy do toulce sundá si nátepník a zástěrku, poté se odebere do pokoje pro hosty.
Přijde, opláchne si obličej, spěšně se upraví a letí na večeři, jelikož jí pořádně jí vyhládlo po dlouhé výuce bylin a výcvikem lukostřelby. Vejde do společenské místnosti kde už v čele stolu sedí starý Onar a mistr Bennet. Cestou však už zdáli začne hovořit. "Dobrý večer a všem přeji dobrou chuť." Usedne na místo, které na ní zbylo, to jest vedle Onara naproti Bennetovi. Služebná jí nandá jídlo a Evelyn bokem poděkuje, protože Onar začal hovořit. "Dobrý večer Evelyn. Tak jaké dojmy máš po svém prvním dnu stráveném u nás na farmě?" Evelyn se vlídně usměje. "Dojem mám skvělý, ale je to dřina. Bude to trvat dlouho, než se zlepším, ale věřím, že přijde den, kdy budete sklízet sladké plody úspěchu, kterého dosáhnu při setrvání tvrdé píle a odhodlání." Bennet jen povytáhne obočí. Ani netušil, že umí Evelyn tak plynně věcně hovořit, proto se usměje.
Evelyn se tohoto pohnutku na mistrově tváři všimne. "Doufám, že se mnou souhlasíte mistře. Vím, že musíte trpět, při pohledu na způsob, jakým držím luk, ale nebojte, já se zlepším, budu pilně trénovat." Bennet se usměje. "Pevně věřím tomu, že se zlepšíš." Jeho zrak se konečně odlepí z dívčina dekoltu a spočine na vrásčité tváři Onarovy. "Vážně se lepší, má talent, uvidíme, jak to bude pokračovat. Nechceš se zítra přijít podívat, jak se jí daří?" Onar se ironicky zamračí. "Neříkal si náhodou, že z ní nic nebude? Že to je žena a ty umění lukostřelby nikdy nebudou ovládat?" Bennet je hnedle v rozpacích, ale nenechá se vyvést z míry. "Nemůžeš dát na první dojem." Evelyn se pousměje, ale dělá jakoby nic a sune do sebe jedno z posledních soust. Pomalu dojídá a cítí se rozčarovaně, když se o ní povídá, cítí na sobě jejich pohledy. "Omluvíte mě pánové? Já už půjdu spát, mám za sebou perný den." Onar i Bennet jsou trochu zklamaní, ale snaží se na sobě nedávat nic najevo. "Jistě. Zítra se uvidíme." Prohodí mistr Bennet, zatímco Onar řekne pouhé: "Dobrou." Evelyn odejde.
Onar se otočí na Benneta. "No co jsem říkal, že je krásná?" Bennet pokrčí rameny a nalije si sklenku vína. "Je, ale je to ještě velice mladá slečna, za dva tři roky z ní už bude kus ženský." Onar se trochu zamračí a nalije si také. "No jen pozor, víš, že je moje, nedovolím nikomu, aby na ní stáhl ruku, i když s ní nezamýšlím žádné postranní úmysly. Ruce pryč." Bennetovi je to jasné už od začátku. "Hele, ptal ses a já ti odpovídám. Něco v ní je, myslím, že za pár dní jí budeme moct i věřit." Onar se opře o židli. "Takže nejeví žádné podezřelé chování ani známky nervozity nebo pomýšlení na zradu?" Bennet se usměje a odpoví: "Myslím, že ne. Vypadá spokojeně. Uvidíme, co přinesou dny příští. Já jdu, bylo toho na mě taky dost. Tak zítra." S těmito slovy mistr dopije sklenku vína a zvedne se ze židle. "Jo, zítra." Odpoví starý Onar a také se zvedá od stolu a odchází do své ložnice.

Evelyn mezitím dorazila do pokoje pro hosty, kde na ní už čekaly dvě služebné. Jedna s lázní na předloktí a druhá na výpomoc s odstrojování oblečení. Evelyn si nechala pomoct se svlečením a poté si sedla na stoličku a nechala si ošetřit ruku. Omýt, natřít, zavázat a je hotovo, mezitím co jí druhá služebná rozpletla vlasy. Evelyn si, se služební pomocí obléká noční košili a ulehá po dlouhém dni do svých měkounkých peřinek. Poslední co slyší je západka u dveří do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama