Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

3. Kapitola - Přepadení

22. října 2014 v 12:29 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Dívce mezi skalními stěnami ztuhne krev v žilách. To jí ještě sházelo, právě vyhnaná z města a tohle ji potká jen pár set metrů za městem. "A helemese! Kdopa se tu plíží! Čapněte toho pobudu!" Zařve mohutným hlasem jeden z banditů, zřejmě neobdařen božím intelektuálem. Dívku obstoupí dva podobní holomci. Oba se snaží jí chytit a přidržet ji. "Nechte mě na pokoji!" Zařve dívka a hbitě jim uhne, vytáhne dýku a sekne je do nohou a utíká směrem ode všech pryč. "Chytni toho bídáka!" Křičí první bandita, co se ujal slova i posledně.
Do cesty jí však skočí čtvrtý a dívka do něj v plné rychlosti narazí a spadne na zem. Čtvrtý bandita byl největší, chytil dívku pod krkem a přitlačil k zemi. Poté jí vzal ze rameno a jakoby nic nevážila přinesl jí k ostatním a přitiskl ke stěně, držíc jí stále pod krkem. Dívka se v prvním okamžiku bránila, ale téměř hned změnila taktiku a jediné co jí zajímalo, bylo jak přežít, tak jen držela banditovu ruku a snažila se ho odtrnou z jejího krku. Přijde k ní nejhovornější bandita a první co je, že jí sundá kápi a strhne šálu. Vidí krásnou plavovlásku s umytými upletenými vlasy v krásný zaplétaný cop. To banditu překvapí a urychleně zařve: "Pust ji, je to ženská!"
Hromotluk ji pustí a dívka se jen svalí k zemi, kašle a lape po dechu. "To neni ani pořádná ženská! Dyť je to malý pískle!" Pohled mu spočine na šněrovačce a jejím rychle nadýmajícím se dekoltu. "Přeci jenom už je vyvinutá! Myslím, že by se mohla pánovi líbit." Sehnul se k ní, chytl ji za bradu a její vlastní dýkou lehce přejel po jejím mladém dekoltu. Dívčina už začala pomalu dýchat. Bandité jí čapli a vlekli jí pryč na jejich farmu, kde vládl jejich pán, kterému chtěli dívku nabídnout, aby se mu zavděčili...

Tulák který právě dorazil na místo činu, už jen viděl, jak dívku odtahují bandité. "Ztracení Onarové!" Procedí mezi zuby, otočí se na patě a vrátí se k rozcestníku. Vydá se třetí poslední možnou cestou a to na sever, do hlubokých lesů směrem k jeho domovině. Ví co jsou Onarové zač. V okolí totiž nejsou jen jedni bandité, ale jsou zde dva klany a Onarové jsou ti zlí. Tedy alespoň podle tuláka...
Dívka byla odvlečena na nedalekou farmu, kde byl pánem Onar. Bandité dívku dovlekli přímo do sálu, kde zrovna Onar seděl. Hodili ji před něj k nohám. "Pane přinesli jsme ti dar. Potkali jsme ji mezi skalními stěnami. Dívka zdvihla hlavu a prohlédla si Onara. Byl to vysoký statný muž. Byl starý přibližně jako tulák okolo 50 ti roků. Jeho tvář zdobily hnědé hluboké oči. V jeho pohledu byla zloba, rozrušení, avšak kousek dobré duše. Na jeho tváři se podepsala léta a utrpení, které jistě prožil, jelikož na pravé tváři měl velké šrámy z bojů. Jeho pohled se upřel na dívku a znuděný stařecký pohled se ihned změnil, jelikož mladá dívka v něm ihned probudila zájem.
Klečela přímo před ním a posílala mu nenávistné pohledy. Tolika energie v jejich nádherných zeleným očí ještě u nikoho nezažil. V jejích očích, zelených loukách, byla touha po svobodě a odhodlání. Poněvadž byla už tma, její nádherné plavé spletené vlasy jí osvětlovalo červené světlo pochodně, a tak barva jejich vlasů byla mírně nazrzlá. Všiml se i jejích pih, které měla posypané po obličeji, zhuštěné u nosánku. Líbila se mu. "Povstaň," řekne mírným hlasem, "chci si tě prohlédnout."
Dívka vzdoruje. Hromotluk bandita ji chytne za pravé předloktí a prudce škubne směrem nahoru. Dívka zaječí bolestí a ihned se postaví. Do očí se jí vyhrknou slzy bolesti. "Sundejte jí plášť." Přikáže klidně Onar a pomalu se zvedá z křesla. Hovorný bandita co stál vedle dívky z druhé strany jí ho strhne a zavadí opět za její pravé předloktí. Dívka opět sykne a propne se v zádech. Onar k ní dojde a prohlíží si jí. Vezme banditovi stříbrnou dýku z rukou. "To je tvoje?" zeptá se dívky. "Ano." Odpoví tiše dívka. "Jaké je tvé jméno?" Dívka se na něj podívá a se strachem v očích tiše špitne: "Evelyn."
Onar odloží dýku na stolek vedle něho a vezme pomalu a jemně dívčino předloktí do ruky. "Proč máš ovázané předloktí? Jsi zraněná?" Evelyn je překvapená jeho zájmem a pomalu se přestává tolik bát. "Napadla mě šelma, když jsem utíkala z města s ukradeným jehňátkem. Zachránil mě na poslední chvíli jeden tulák." Onar pozvedne obočí. Takovou odpověď nečekal, ale zaujala ho. "Co jsi zač, kolik ti je roků a co si pohledávala tam venku?" Vyptává se zvídavě Onar. "Jsem z důlního města na pobřeží. Nemám povolání, jen kradu. Nekradu pro sebe, kradla jsem pro svou sestru Kristen, je nemocná a pán ve městě nás sdírá z kůže a nedává nám maso, které by jí na anémii velmi pomohlo. Můj otec byl zavalen v dolu společně se strýcem a starším bratrem, když jsem byla malá. Ve městě mě chtějí pověsit, utekla jsem. Nemám kam jít." Řekne Evelyn opět s dalším načatým tématem, aby Onara upoutala a nedal ji zabít.
Onar se podívá na její malá ňadra, která jsou vytlačená v její šněrovačce. Stále drží její ruku. Líbí se mu její kůže. "Vyslechnu si tvůj příběh." Otočí se na bandity. "Můžete jít, jeden tu zůstane, kdyby něco. Evelyn, prosím, posaď se. Chci znát celý tvůj příběh." Evelyn se posadí a spustí.
"Jak už jsem řekla, otce nemám, bratra a strýce také ne. Naše rodina se skládá už jen ze mě, mé matky a mladší sestřičky. Kradu na tržišti každý týden maso na její anémii. Ovšem všechno se změnilo, když jsem potkala toho tuláka. Poskytl mi úkryt, když jsem utíkala z města před strážemi. Viděla jsem u něj luk, a tak mi napadlo, že bych se chtěla naučit umění lukostřelby. Odmítl. Ukradla jsem kvůli němu jehňátko z městské fary, přičemž mě na útěku napadla kočkovitá šelma - proto to zranění na ruce. Další den jsem mu zachránila kůži na tržišti, protože lidé z našeho města nemají rádi nikoho, kdo je aspoň trochu odlišný. Pak se provalilo, že jsem to jehňátko ukradla já, tak jsem se sbalila a utekla z města, protože je tam pro mě zarezervovaná šibenice. Pak mě přepadli vaši muži."
Onar je u vytržení. Takhle umluvenou dívku ještě neviděl. Líbila se mu, ale byla oproti němu tak mladá. Někdy se stávalo, že mu banditi nějakou dohodili, protože starý onar byl bezdětný vdovec a občas měl svou slabou chvíli. Někdy byly dívky také mladé a některé dokonce i hezčí, ale Evelyn se mu líbila úplně jinak. Díval se na ní dokonce s úctou. Ruku kterou držel začal rozvazovat aby se ujistil, že nelže. Když odňal zkrvavený cár nekvalitního obvazu, s hrůzou sykl. Rány hluboké skoro až na kost. "Měla si ohromné štěstí, že drápy nešli na jinou část ruky, ale jen na svaly. Musíme tě ošetřit, nebo ti to začne hnít." Dívá se Evelyn přímo do očí. "Vy mě nedáte zabít, nebo neuvrhnete do otroctví? Čekala jsem něco jiného od banditů než tohle." Řekne opovážlivě Evelyn. "Ne, mám s tebou jiné plány." Promluví Onar a otočí se na služebnou, která stojí v pozadí. "Vezměte Evelyn do koupelny, ať se omyje v teplé vodě s mýdlem. Pak ji přiveďte do pokoje pro hosty, dejte ji nějaké pohodlné oblečení a boty co si vybere,ať je to hezké, něco dámského. Omyjte ji ránu, ošetřete a zavažte. Až to bude mít za sebou přiveďte ji ke mě do pracovny, budu tam čekat. Sežeňte mistra Benneta. Ať se za mnou staví, až dovedete Evelyn ke mě." Pokynul služebné, koukl s jemným úsměvem a vlídným pohledem na Evelyn, opatrně je pustil ruku a odešel si zase sednout do svého křesla. Po chvíli se odebral do své pracovny.
Evelyn jen udiveně pozvedla obočí a následovala služebnou. Přišlo ji divné se opět koupat a brát si čisté věci, ale Onar nakázal, tak to tak bude. Sedala si pomaličku do kádě s horkou vodou a ani netušila jak moc může být koupel příjemná. Byla celá ponořená a pak přinesla služebná mýdlo. Evlyn ještě nikdy neviděla, aby tak krásně pěnilo a vonělo. "Co to tak voní?" Zeptá se udiveně Evelyn. "Do mýdla byly přidány vonné bylinky a proto tak krásně voní." Odpověděla klidně služebná a šla se věnovat Evelyniným vlasům. Rozpletla zaplétaný cop, namydlila vlasy a promasírovala hlavu. Evelyn byla v sedmém nebi, bylo to úplně něco jiného než doma. Užívala si každou vteřinu koupele.
Opláchnutá, vykoupaná a usušená sedla si na stoličku v šatně, kde ji služebná začala česat vlasy. Zapletla ji dva copy, které pak dole přichytila pinetkami do drdůlku, který tvořil ležatou osmičku. Následovně jí omyla a ošetřila hluboké šrámy od šelmy a zavázala kvalitním obvazem. Poté se Evelyn zvedla a byla nasměrována k šatní skříni, kde ji služebná vybrala tmavě hnědou šněrovačku, sépiovou košili s hlubokým výstřihem a dlouhými nabranými rukávy a upnuté černé kožené tříčtvrteční kalhoty, které jí padli jak ulité. Tmavě hnědý plášť s kápí z jemné látky, který bude potřebovat na ven ji jen vyzkoušela a také černý šál z velmi příjemné hebké hřejivé látky, který, když bude třeba, jí zakryje jak tvář, tak dekolt, aby byla zahalena. Plášť a šál jí sundala a položila na stoličku, poněvadž jí to pak odnese do pokoje. Nakonec otevře skříň s botami a vybere jí tmavě hnědé vysoké podkolenní boty, které jí padnou jak ulité tak, že je ani na nohou necítí.
Evelyn se na sebe podívá do zrcadla a nemůže uvěřit vlastním očím. Je z ní už skoro žena! Moc se jí líbí jak vypadá, už to není ten chlapec, který vykrádal na trhu stánky s masem, ale díky tomuto ohozu vypadá k světu. Šněrovačka jí vyrýsovala ženské tvary a Evelyn se nemohla dočkat co se bude dít dál. Takto tam stojí, dívá se na sebe, když zrovna přijde druhá služebná oznámit příchod mistra Benneta. Služebná pokývne a doprovodí Evelyn až k pracovně.
Pomalu se otevřou dveře a vejde služebná, která přivádí znovuzrozenou Evelyn, která nevypadá už jako umouněné dítě, ale jako mladá žena. "Zde ji vedu, je jen vaše, mohu se vzdálit? Mám ještě nějakou práci." Zeptá se klidným hlasem Onara, který jen kývne na souhlas a dál už nevnímá nic jiného než Evelyn. Jeho stará tvář spočine snad na každé pídi jejího těla. Ze svého rozjímání je vyrušen mistrem Bennetem, který tak u vytržení není, ale přesto se kochá mladou krví. "Ehm. Můžeme tedy začít? Proč sis mě sem pozval?"
Evelynin zrak spočine na mužném tělu mistra Benneta, který je v nejlepších letech. Je statné postavy, na sobě má kožené vysoké lehké boty, koženou zbroj, kterou měl připásanou pásky po celém těle tak, aby ani jeden kousek nějakým způsobem nevyčníval, a tak se dokonale vyrýsovalo jeho nádherné tělo. Měl černé vlasy a modré oči a v jeho obličeji bylo něco zvláštního, jakoby kdysi mírumilovné rysy láskyplného charakteru zohavené věčnou válkou a všelijakými šarvátkami.
Onar svýma hnědýma očima konečně opustí Evelynino tělo a upne hluboký pohled na mistra Benneta. "Inu, tahle dívka jménem Evelyn celkem zdárně vzdorovala našim banditům, ve městě se jí podařilo nepozorovaně ukrást jehňátko z posvátné půdy boží a moc by si přála naučit se umění lukostřelby. Je hbitá a rychlá, to se musí uznat, ale je malý a slabá, takže na blízko nemá šanci." Vysvětlí situaci mistru Bennetovi, který se znepokojivě podívá a spustí: "Ty si myslíš, že je ta pravá pro mou výuku? No, nevím, zkusit to můžu, ale jen protože je krize a potřebujeme nové bojovník, vůbec se mi totiž nelíbí zaučovat dívku." Onar si oddychne nad částečně uspokojivou odpovědí a Evelyn se celá rozzáří. "To jako vážně? Budete mě učit? Ale co za to? Chcete ode mě něco?" Podívá se nejistě střídavě na oba dva. Onar se znovu otočí na mistra Benneta. "Dobře, jsme domluveni, zítra začne výuka. Děkuji ti, to je vše c jsem chtěl." Mistr Bennet odchází se slovy: "Dobře tedy, tak zítra."
Zůstali sami. Její myšlenky stále přehrávali v hlavě otázku, týkající se odměny za slibovanou výuku a tohle všechno. Ze všeho nejvíce se bála, že jí to bude stát její počestnost, či dokonce, že si jí starý Onar bude chtít vzít za ženu. V téhle době se věk až tak moc neřeší. Evelyn stále zmateně hledí na Onara a on vytuší její rozčarování ze vzniklé situace. "Prosím, posaď se." Kývne klidně na Evelyn, která nedočkavě zopakuje svou otázku: "Co za to všechno budete chtít?" Onar se spokojeně uvelebí ve své pohodlné židli a začne objasňovat situaci. "Jsem už starý a je jasné, že tu dlouho nebudu. Jestli jsem to pochopil správně, tak ty nevíš nic o naší farmě, ani o Akilově farmě, že?" Evelyn zvědavě pozdvihne obočí. "Ne, to jméno mi nic neříká, ani o vaší farmě jsem nevěděla. Taky je mi záhadou, proč se tomu říká farma, kdy je to sídlo banditů." Onar začne tedy od začátku.
" Víš, situace se má tak, že se válčí. Ne nějak masově, ale stále. Už co jsem byl malý chlapec, byla válka. Ta válka je mezi dvěma farmami. Farmy jsou záštitou pro městskou gardu. Nejsou to farmy jako takové, jsou to dva různé klany banditů, které se odjakživa mezi sebou nesnášejí. Důvod této staleté šarvátky není znám, jisté je, že už nelze skončit. Na obou stranách už padlo tolik obětí. Jak nevinných, tak banditů. Akilové nechtějí přestat, a tak jsme vlastně nuceni pokračovat. Když už jsme u toho, také bych nesouhlasil s mírem, Akilové mi vzali mnoho přátel, dokonce i mou ženu, a proto vykonám pomstu ve jménu spravedlnosti." Vysvětlí klidným tónem Onar.
"Takže já jsem nová krev? Mám pokračovat v pomstě ve jménu Onarovy farmy? lépe řečeno ve jménu klanu banditů Onarů?" Svraští mírně Evelyn obočí a doufá, že to vše správně pochopila. Onar se zamyslí a pokračuje: "Vlastně máš pravdu. Od teď ses jednou z nás, ale pozor, nejsi zas až tak docela svobodná jako ostatní. Budeš mou společnicí. Mám tím na mysli to, že budeš mou dcerou pokud budu chtít, mou služkou pokud budu chtít, popřípadě i mou ženou pokud budu chtít." Evelyn se zděsí. "Takže jsem vlastně vaše otrokyně a laciná děva zároveň." Onar se zamračí. "Prokrista pána, to ne! Jsi-li stále počestná, počestnou také zůstaneš. Jsi mladá, schopná. Chci tě vychovat, učit, ukazovat ti věci, chci tě vycvičit, chci tě naučit půvabu i odvahy, milosrdenství a nenávisti. Jestli uspěješ, budeš mít výhody a budeš žít spokojený život. Pokud ne, bude z tebe opět usmolená cácorka a pošlu tě zpět do důlního města, kde na tebe čeká šibenice. Volba je pouze na tobě."
Evelyn si oddychne. "To mi spadl kámen ze srdce. Už jsem myslela, e budu jako otrok tahat dříví a kamení. Moc si vážím vaší nabídky. Byla jsem smířena se záhubou, když mě bandité škrtili mezi skalními stěnami. Do města se vrátit nemohu. V podstatě mi nabízíte to po čem jsem od mala toužila. Nabízíte teplý domov, vzdělání a výcvik, ale vždycky se najde nějaké to ale, tak jaké je tady?" Onar se usměje, poněvadž se mu Evelynina bystrost zamlouvá. "Ano, máš pravdu, vždycky je nějaké ale. Až budeš připravena a vycvičena, půjdeš do bojů proti Akilům. Slíbíš věrnost jen a pouze Onarům. Pokud něco uděláš, zradíš nás, nebo se mi nebude něco líbit, dostaneš trest. Za menší problémy malé tresty, za zradu trest smrti." Evelyn jen těžce polkne a přemýšlí. Bude vlastně jeho loutka, které se dostane všechna péče, vzdělání a výcvik za poslušnost. Nemá na vybranou, buď vyhnanství, nebo blahobyt.
"Dobře, vaši nabídku přijímám." Řekne zřetelně Evelyn, aby byla vidět její pohotová rozhodnost a čisté jednání. Onar se jen usměje. "Dobře tedy, zítra začne výcvik u mistra Benneta. Ráno v pět vstaneš, připravíš se, upravíš se a já tě přijdu zkontrolovat. Jsi krásná mladá žena a tvého vzhledu se dá v nejzažších situacích využít, takže od tebe pro začátek žádám, abys byla každý den perfektně upravená a až budeš hotova, půjdeš teprve na výcvik, rozuměla's?" Evelyn poslouchá každé slovo. "Ano, pane." Onar se div neurazí. "Jen tohle prosím tě ne! Nejsem tvůj pán a ty nejsi můj sluha. Chovej se slušně, důstojně oslovuj, ale nemluv se mnou jako s pánem."

Evelyn se usměje. "Dobře, tak zítra ráno budu připravena. Děkuju za druhou šanci, budu se snažit." Onar kývne na souhlas. "Tak už běž, zítra tě čeká dlouhý den. Tvůj pokoj je rovně a třetí dveře vpravo. Nelekej se mříží na oknech, přeci jen tě znám jen chvíli. U tvých dveří bude hlídač a dveře budou zamknuté zvenku. Zítra tě přijde vzbudit služebná a připraví tě na výcvik. Naber sílu děvče. Klidný spánek." Evelyn už se neskonale těší do postele. "Dobře. Dobrou." Kývne na Onara a vydá se do svého pokoje, kde na ní už čeká služebná, která jí pomůže do noční košile a Evelyn si lehne do postele a přikryje se měkounkými peřinami. Zachumlá se do pelíšku a sotva služebná zavře dveře, usne. Ani klíč otáčející se v zámku už neslyší...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama