Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

14. Kapitola - Zrada

22. října 2014 v 12:40 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Sluneční světlo zahřívá pihatou tvář dívky, která leží na tvrdém skalním mechu. Podívá se na své ruce a pomalu s nimi zahýbe. "Žiju." Zazní Evelynin hlas na skalním útesu. Posadí se a vidí na sobě krvavé šrámy. Urychleně se porozhlédne okolo sebe, sebere svůj luk, ale nemůže najít Lestera. "Lestere! Kde si?!" Zařve na celý les a zvedne se. V ruce drží svou stříbrnou dýku, která je od zaschlé krve, která je tmavší než obvykle, skoro černá. "Lestere!" Volajíc se podívá okolo sebe a vidí že kus dál od ní je útes a když se porozhlédne, vidí vše doslova zorané, jakoby zde válčilo celé vojsko. Podívá se na malé výstupky skal okolo sebe a konečně poznává, kde je. Vypadá to tu stejně jako v temné Nicotě, ale je to normální svět.
Rozhlédne se z útesu a dole vidí skály a moře. "Ksakru, ještě že jsem neskočila. Lestere!!" Zařve znovu a ihned se kvapným kulhavým krokem vydá směrem k východu, poznává obrysy, které zahlédla v Nicotě a dojde k místu, kde se nejspíš rozdělili, načež se jí vybavil příšerný řev Lestera, než přiběhl polobůh k ní. Do očí se jí nahrnuli slzy a zoufalým ještě hlasitějším křikem volá a rozběhne se směrem, kam běžel Lester. "Lestere!!" Najednou zahlédne, jak leží vedle malé skalky v mechu a silně krvácí. Je celý poškrábaný a svlečený do půl těla. Na zádech a na hrudi má velké škrábance. Evelyn se snaží zachovat chladnou hlavu a ihned si začne rozvazovat šněrovačku, pak košili a nakonec ze sebe sváže i obvazy a v předklonu se snaží sebrat všechnu zbylou bylinnou kašičku ze včera. "No tak, snad ještě budeš k něčemu platná!" Doufá si sama pro sebe, je do půl těla a její menší ňadra omílá vzduch, což jí ale vůbec nevadí, protože chce zachránit svého přítele. Když na všechny krvácivé šrámy dá kašičku roztrhá léčivé lýko a každou ránu ováže obvazem, jelikož jich má dost, když měla ovázaný celý trup.
Když v rychlosti udělala všechno, co bylo v jejich silách, oblékla si opatrně košili a uvázala šněrovačku. Vydala se na lov. Chvíli se plížila po okolí, ale vůbec netušila kde přesně se nachází, ale tušila, že Lester by to mohl vědět. Zahlédla zajíce. Založila šíp a s výdechem přesně zamířila zajíci na hlavu, když poblíž roztomile panáčkoval. Šíp mu proletěl hlavou a přišpendlil do k zemi. Evelyn se rozběhne pro svůj úlovek a rychle běží zpět. Pomocí křesadla rozdělá ohýnek, svou dýkou stáhne králíka z kůže, vykuchá a opeče.
Lester se po dvou hodinách probere. "Kde to sem?" Evelyn se na něj mile usměje a oddychne si. "Díky bohu jsi v pořádku. To nevím, ale ty to určitě poznáš." Lester se bolestivě zvedá, načež mu Evelyn podá králičí stehýnko. "Na, určitě budeš mít hlad, ztratil si hodně krve. Za jak dlouho si myslíš, že budeš schopen jít dál?" Lester se zamračí a zkusí se postavit a trochu se začne hýbat. "Všechno mi bolí, ale myslím, že budu schopen docela rychle vyrazit." Zakousne se do masa a hltavě ho spolyká. Utěšená dívka se na něj dívá dobráckým pohledem a uhasí ohýnek, jelikož se chce vydat téměř hned na cestu. "Musíme si pospíšit, bůh ví, zda-li už Onar nezaútočil i se zálohami, které mu mají přijít na pomoc." Lester uznale pokynul hlavou, oblékne se a připevní si dva krátké meče k pasu. "Slunce je vysoko, jih bude támhle. Vydáme se na azimut, možná cestou najdeme nějaký významný bod, který mi umožní zjistit, kde přesně jsme." Řekne Lester a vydají se zmiňovaným směrem.
Po chvíli dorazí na konec lesa, v dáli se tyčí starý dřevěný maják, okolo kterého včera šli. Opět se oba přikrčí a snaží se nenápadně proplížit okolo majáku. Lester jde první a Evelyn se pomálu blíží za ním. Raději si připraví luk a založí šíp, poněvadž obezřetnosti není nikdy nazbyt. Když se plíží už docela blizoučko, něco zachrastí před Lesterem a Evelyn si stoupne a namíří tam. Náhle jí někdo chytne za spletené vlasy a táhne ji hlavu dozadu. Evelyn ucítí na svém krku něco ledově studeného. "Odlož si ten luk, nebo je po tobě." Špitne jí úlisný hlas do ucha.
Před Lesterem se objevili další tři bandité, kteří ho snadno chytli a drželi, protože od únosce zazněla další výhružka. "Lestere, neblbni, nebo je po ní." Evelyn vůbec nevěděla o co jde, tak jen překvapeně stála a čekala co bude dál. "Odveďte ji!" Přikázal úlisný hlas dvěma zbývajícím banditům, kteří čapli za paže dívku, která sebou začala házet a tvrdě se bránit. Evelyn se podívala na Lestera, který s sebou také házel, ale oba nemohli nic dělat, i když by tomu druhému rádi pomohli. Bandité jí začali táhnout, ale odporující Evelyn se vzepřela natolik, že do měkkého jehličí udělala ohromnou rýhu ve chvíli, kdy natahovala ruku k Lesterovi. Marná snaha. Bandité dívku odvlekli k majáku.
Vešli do dřevěných zpráchnivělých dveří. Evelyn se bránila jak mohla. "Nechte mě být! Pusťte mě!" Bandité nedbali Evelyniných slov a vlekli ji do kamenného sklepení majáku, kde už byla připravená studená, mřížemi obehnaná kobka. Na zemi bylo pouze trocha shnilé slámy, na kterou dívku hrubě hodili poté, co jí odzbrojili. Dívka přišla o svůj luk, vrhací dýky i o svou stříbrnou dýku bohyně Sachmet. "Shniješ tady, mezitím co tví přátelé budou umírat!" Křikne na ní vysoký hnědovlasý bandita. Dívka se svalí na kolena, mezitím, co jí zamykají do této holé, studené komory. Evelyn propadne panice a začnou se jí z očí řinout slzy. Bandité odejdou. Dívka se po chvíli vzchopí a zkusí najít cestu ven, a tak se porozhlídne okolo sebe. Vidí studené, mechem poseté staré kameny, rezavé mříže, zamčené na dva západy. Její zrak spočine na malé škvíře u stropu, ze které na ní dopadají teplé paprsky poledního slunce. Zvedne se a zkusí pohnout kameny, které jsou okolo škvíry. Ať se snaží jak chce, mohutnými kameny ani nehne. Chvíli ještě chodí po kobce, zkouší najít cestu ven u mříží, ale její snažení je opět marné. Bude muset počkat, až ji někdo osvobodí.

Mezitím co Evelyn bandité odvedou do majáku, Lester se brání, co mu síly stačí. "Pusťte mě! Zyrane! Ty kryso!" Pohublý, škaredý správce se na něj vítězoslavně usměje. "Ale no tak, jakápak kryso. Asi je ti jasné, co tě teď čeká." Lester zasupí. "Jo. Chceš Akilovu farmu." Zyran se šibalsky podívá. "Správně. Zabijte ho." Lester vyvalí oči a zkusí improvizovat. "Zyrane, no tak! Onarové co nevidět zaútočí! Potřebuješ mě! Jsem nejlepší bojovník!" Správce se otočí. "Onarů je málo. Poradíme si s nimi." Lester se chytne poslední naděje. "Zyrane! Onar poslal pro posily ze severu! Rozdrtí vás! Jsou to drakobijci, nemáte proti nim žádnou šanci!" Křivonosý správce se otočí a zvážní. "Je to pravda? Lžeš!" Lester si uleví, protože jeden ze Zyranových pomocníků povolí sevření. "Je! Evelyn to ví! Říkala mi to!" Zyran nadzdvihne obočí. "Vážně? Ta malá coura? Co je zač? Povídá se o nějakých legendách." Lester se udiví. "Drby se šíří rychle. Ano, je to legenda, potřebujeme ji v bitvě, je na naší straně!" Zyran jen mávne rukou. "Ta malá divoženka je nám k ničemu, ať už se o ní povídá cokoli. Já nejsem na ničí straně! Akil, ten starý blázen! Věřil v mír! Věřil, že nějaká malá holka s jizvou přijde a nastolí mír mezi farmami. Nenastolí! Ještě jsem tu já! Onarové jsou k ničemu a Akilové také. Až se zmasakrují, zbude jich jen pár a pak přijdou na řadu mí muži. Mí věrní pomocníci a pobijí každého živého Onara, který se mi nepodrobí." Lester nezaváhá ani chviličku. "Podrobím se ti! Nenávidím Onary stejně jako ty! Jsem dobrý bojovník. Umožni mi potřísnit můj meč jejich krví!"
Správce se šibalsky usměje. "Konečně začínáš mluvit rozumě. Odvedu tě do šatlavy a až bude nejhůř, nechám si tě jako zbraň proti Onarům. Vyrazíme!" Lester se zamračí. "Co bude s tou dívkou?" Zyran s úlisným tónem odpoví. "Já i mí věrní sluhové jsou také jen muži. Necháme si jí jako hračku a až se dostatečně nabažíme, zbavíme se jí." Úlisný tón se změní v hluboký smích. "Odveďte ho do šatlavy, ale zadem, ať vás nikdo nevidí. Já si musím něco zařídit." Mrkne očkem na Lestera, který se už nadechuje, aby zakřičel, načež v zápětí dostane ránu do břicha a roubík do úst. Bandité ho odvedou a Zyran vyrazí s rozzářeným křivým úsměvem k majáku.
***
Evelyn všechny snahy vzdala a sesunula se do klubíčka na shnilé slaměné lože. Po chvíli uslyší bouchnutí dveří a kroky, které vedou přímo k její kobce, její slzy nahradí nebojácný odhodlaný výraz tvrdé bojovnice. Objeví se Zyran. "Ale, ale.. Copak to tu máme? Jednu malou hračku pro naše chlapce." Evelyn se zděsí, ale nenechá na sobě nic znát. "Kde je Lester?" Správce se zasměje. "Tak slečínce jde o kejhák a stará se o jejího milého." Dívka se zamračí. "Není to můj milý! Tak kde je!" Zyran pokračuje svým obvyklým tónem. "Je mrtvý." Evelyn ztratí řeč. Krve by se v ní nedořezal. Její srdce prorazil jedovatý šíp, obouruční meč, všechny dýky světa, včetně její. Zalapá po dechu a do očí se jí hrnou slzy, které stěží dokáže potlačit. Jen nehybně sedí a nenávistným skleněným pohledem proryje škaredého, křivonosého Zyrana. "Ty hajzle!" Zařve, vyskočí a běží k mřížím, kterými ihned začne vší silou třást. Její vztek se mění v zoufalství. Dvě slova. Ty dvě slova se jí zaryly do srdce jako obrovský ledový rampouch. "Lžeš!" Křičí. Zyran se jen stále směje a tuhle podívanou si evidentně užívá. "Ale tak přeci.. Neříkej, že ses zamilovala. Lester tě stejně nikdy nechtěl. Je mu souzena jiná žena. Je už zasnoubený s Kati. Jen tě využil a vše dopadlo podle plánu. Měl tě sem dovést. Jeho otec mu přikázal, že legenda musí zemřít, poté se za mnou stavěl a bylo domluveno. Nastávající den dopoledne, tě přivedl na smluvené místo ve smluvenou dobu." Evelyn nevěřícně kroutí hlavou a brečí. "To je lež! To by Lester nikdy neudělal!" Zyran se dál směje a na Evelyniny výlevy nebere zřetel. "Ale udělal, proč myslíš, že ti neřekl o své snoubence? Lhal ti a chtěl tě využít. Potíž je v tom, že i když Lester odvedl dobrou práci, je nám k ničemu. Takže smůla. Zabil jsem ho. A teď jsi na řadě ty. Nejprve si ale trochu užijeme, nemyslíš? Všemi odmítaný, škaredý Zyran. Ukážu ti, zač je toho loket." Dořekne nenávistným pohledem Zyran a začne rychle odemykat kobku.
Když už je uvnitř, Evelyn urychleně vystartuje do otevřených dveří. Prásk! Stačila jedna rána a Evelyn se svalila na zem. Zvedla se. Se slzami v očích jde do souboje na život a na smrt. Bohužel pro ni, umění boje beze zbraně jí nikdo nenaučil. Zde jí její mrštnost nebyla nic platná. Zasáhla sice několikrát Zyrana do obličeje, ale s ním to vůbec nehnulo. Uštědřil jí několik ran, načež se sesunula na zem do prohnilé slámy. Zyran jí otočí na záda a obkročmo se na ní posadí, přičemž jí ruce přitiskne ke studené podlaze. "Ty couro! Já ti naučím poslušnosti! Já si tě zkrotím!" Evelyn se brání zuby nehty, avšak odveta přichází v podobě silných facek.
Zyran dívku zalehne a začne si rozepínat svůj kožený pásek. Trhnutím rozváže košili a vykouknou na něj její malá ňadra. "Měl jsem lepší." Prohodí a začne jí je okusovat a líbat. Evelyn sebou hází, ale nic nezmůže. Křičí, škrábe, ale není jí to nic platné. Zyran nadzdvihne boky a snaží se zbavit poslední překážky v podobě Evelyniných kožených kalhot.
Konečně! První a poslední šance. Evelyn vší silou vykopne koleno. "Aaa! Ty děvko!" Vykřikne Zyran šíleným křikem a svalí se vedle ní s příšernou bolestí. Dívka využije situace, rychle se zvedá a utíká. "Nikam nepůjdeš!" Zařve Zyran. V tu chvíli Evelyn něco silného a teplého chytne ruku. Zyran se v mžiku postaví a vší silou vymrští dívku proti kamenné zdi.
Tma.
***
Lester, který byl dovlečen do šatlavy, se posadí na dřevěnou postel, která při zavrzání vysype jemnou dřevěnou drť na kamennou podlahu. Porozhlédne se okolo sebe a spatří malé okénko s mříží vysoko u stropu, na druhé straně železné mříže, jenž jsou zamčené mohutným visacím zámkem. Vyzkouší všechny možné varianty k útěku, ale nic se mu nedaří. Zkouší vylákat stráže s klíči ke své cele, ale stráže se ani nehnou. Nezbývá mu nic jiného než vymyslet nějaký plán.
Ať se snaží sebevíc, nic nevymyslí, musí počkat na vhodnou situaci, pak už se ven nějak prokouše. Sedne si znovu na postel a čeká. Čeká dlouho. Už se stmívá a nikde nikdo. Venku slyší pouze kováře, který připravuje výzbroj všem mužům, chlapcům i staříkům na farmě. Kovář je spolčený se Zyranem. Ostatní jen dělají, co jim řekne, poněvadž se Zyrana bojí, jelikož on sám zajal tak velkého bojovníka Lestera. Všichni čekají, že nastanou krušné časy, jen doufají, že nepřijde konec, protože se proslýchá, že Onar poslal pro drakobijce ze severu. Kdyby přišlo padesát vycvičených seveřanů, byl by konec. Ani bohové by je nezachránili. Farmy nebyli velké, pouze okolo padesáti obyvatel, z nichž bylo vycvičeno k boji na život i na smrt sotva 25 mužů. Lester nad vším přemýšlí, jelikož tuší, že boj co nevidět začne.
Do ticha chodby se vnoří něčí kroky. Lester se zvedne a přitiskne hlavu ke studeným mřížím, aby zjistil, kdo k němu kráčí. Zyran. Urychleně se posadí zpět na své místo na posteli, přičemž postel mírně vrzne. Před mříže vstoupí Zyran a drží Evelyninu stříbrnou dýku v kožené pochvě. "Lestere, mám pro tebe novinky!" Křikne veselým hlasem Zyran. Lester se podívá na dýku. "Kdes to vzal? Kde je Evelyn?" Zyran pohladí pochvičku, usměje se a nakloní se k mřížím a šťastným pohledem plným nadšení, vítězství a touhy po pomstě. "Je mrtvá." Lestera zamrazí. Podívá se do země, nadechne se, polkne. "No, tak co s ní, stejně byla hrozbou. Mohla se v bitvě proti Onarům kdykoliv obrátit proti nám." Lester se nedívá na Zyrana, nýbrž z okénka u stropu, kde soumrak přešel v noc. Zyran se šibalsky uchechtne. "Ale byla dobrá. Miluji prznění mladých nevinných dívek."
Lester se na něj podívá nenávistným pohledem a přiběhne ke mřížím. "Cos jí udělal?!" Zyran poustoupí od mříží a stále se směje. "To snad víš, co dělají vojáci zajatcům. Mučí je a znásilňují." Zasněně se usměje. "Ta čubka měla obojí." Zlomyslně se rozchechtá na celou chodbu. Lester už to nevydrží a začne skrz mříže máchat rukama a řvát na celé sklepení. "Ty hajzle! To ti nedaruju! Budeš za to pikat!" Zyran se zachychotá a s úlisným pohledem pustí dýku na zem. "Nikam nepůjdeš. Žádná bitva proti Onarům, budeš jen nečině přihlížet, jak tví přátelé umírají v boji." Lester s vyděšeným pohledem pohledí do Zyranových bezcitných očí. "Nezačínej boj! Onar si ze severu povolal drakobijce, všechny do jednoho vás pobijí! Nebudeš mít komu velet, protože všichni budou mrtví!" Zyran s úsměvem na tváři odchází pryč a Lester se sesune po mřížích na zem. Do očí se mu derou slzy.
Leží a bezmocně kouká před sebe. Evelyn je mrtvá. Jeho srdce svírá příšerná bolest. Měl ji rád, zachránila mu život. Potichu špitá její jméno. "Evelyn.." Dívá se z okýnka u stropu a jeho tělo ovládne bezmoc a beznaděj. Vztek, hněv i smutek. V jeho zelených očích se probudí démon.
Najednou se dostaví stav, který nelze slovy popsat. Stav, kdy se jeho mysl zcela zastřela a jeho duši pohltil hněv. Spadne na kolena, opře se rukama o zem. "Áááá!!" Začne křičet bolestí. Jeho ruce má v jednom ohni. Nohy přestane citít. Jeho zuby zachvátí obrovská bolest. Dívá se na své ruce a vidí jak bělají. Přestane vnímat. Už nic nevidí.
Lester klečí na zemi a děje se něco zcela nevídaného. Jeho nehty se promění v ostré špičaté drápy. Lámou se v něm všechny kosti, ale mysl bolest tak otupěla, že o sobě neví. Jeho nohy se mění v obrovské tlapy s ostrými drápy. Kůže se promění v bílou srst, obličej vystřídá velký růžový čenich, v očích se zablesknou vltavínové drahokamy a lidský chrup se mění ve velké smrtící tesáky. Z křiku je nyní vrčení a zvířecí řev.
Obrovská bílá stínová šelma se téměř nevejde do prostorné šatlavy.
Šelma zařve a zadníma nohama vykopne celé mříže ze zdi. Má ukrutnou sílu. Vyběhne do prostorné chodby, kde už přispěchala stráž, kterou velkými drápy sekne do hrudi. Stráž se kácí k zemi. Šelma se všimne jasně zářící dýky, kterou vezme de své obří tlamy a vyrazí ven.
Vyběhne po schodech třemi velkými skoky a rozrazí dřevěné zamčené dveře. Za nimi hlídali, teď už mrtví, stráže. Zelené oči pohltí tma, ale to jí nezastaví, jelikož ve tmě vidí stejně dobře jako ve světle. Zavrčí, porozhlédne se a mohutnými rychlými skoky utíká na sever. Její srst provívá noční vzduch a tlapy zanechávají obrovské stopy v zemi. Zanedlouho dorazí k dřevěnému majáku, u kterého rozsápe tři bandity, kteří drží noční hlídku. Zamíří si to přímo do sklepení, kde se nachází Evelynina kobka. Vidí ji. Evelyn leží na zemi bez známky života. Zařve a jedním máchnutím bílé tlapy rozrazí rezavé mříže.
***
Zima. Mokro. Tma. "Je tohle konec? Jsem mrtvá. Co to je za rámus." Honí se hlavou Evelyn. Leží uprostřed černé nicoty, která je ohraničena čtyřmi pevnými stíny. Zase rámus. Křik. "Co se to děje?" Evelyn se z posledních sil vzepře rukama o zem, ale nic se neděje, nedokáže to.
Rámus a velké rány. Evelyn hledí do černé nicoty před sebou. Cítí, jak jí opouští životní síla. Umírá.
Náhle začne temnota šednout. Evelyn naposledy otevře oči. Vidí, jak se do nicoty vpouští světlo. Světlo zničí jednu stěnu temnoty a blíží se k ní. Nic nevidí. Je oslepena ohromnou září, která se stále blíží. Náhle ucítí mírný příval tepla. Příval energie. Instinktivně zvedne ruku a natáhne jí do záře. Něco tam je. Záře je teplá a vlhká. Nahmatá malý předmět a uchopí ho do své malé ručky. Pevně jej sevře a přiblíží ke svým oslepeným očím. "Dýka Šelmy." Špitne z posledních sil a pomalým otočením hlavy zkoumá prostor okolo sebe. Záře pomalu opadá a na šedivých stěnách se rýsují spáry kamenného zdiva. Z bílé záře stojící před ní se vynořuje pár vltavínových zářících očí a narůžovělí velký čenich, z pod něhož vyčnívají dva dlouhé zahnuté zuby. Evelyn se zahledí do zářivých vltavínů a všechno si spojí v jeden celek. "Lestere.." Špitne a pohladí šelmu po čenichu. Šelma uznale přivře oči, jakoby Evelyn rozuměla a sehne hlavu k Evelyn. "Nemám sílu. Mám si sednout?" Zeptá se okázale dívka. Šelma opět uznale mrkne.
Dívka sevře chomáček srsti na krku a pomálu se zvedne, načež zavrávorá a zjistí, že má ještě otřes mozku z té velké rány o zeď. Pomálu si připne stříbrnou dýku okolo pasu. Poté držíc se šelmího krku dovrávorá k východu, kde si vezme svůj opasek s 5ti vrhacími dýkami, toulec a luk, jenž si opatrně nasadí, toulec připásá a pomalu si nasedá za krk obrovské bílé šelmy. "Musíme varovat zbývající nic netušící Akily. Běž zadem k Rickově příbytku, musíme je varovat dřív než vyjde slunce." Lester v podobě bílé stínové šelmy vyráží dlouhými rychlými skoky směrem k Rickově příbytku. Jeho mohutné obrovské tlapy dopadají neslyšně do jehličím poseté zemi. Jeho běh je rychlí jako gepardí, avšak neslyšný jako běh malého koťátka. Evelyn objímá oběma rukama velký huňatý krk, takže leží přitisknutá na sněhobílé peřině šelmího hřbetu, přičemž jí snaží noční vánek rozčísnout zapletené vlasy. Děvče se rychle vzpamatovává ze své slabosti a vědomí, že je konečně se svým zachráncem jí dodává velké množství energie a její srdce zalévá příjemné teplo. Celou cestu přemýšlí nad událostmi posledních dní a skládá si v hlavě informace dohromady jako velké složité puzzle. Přemýšlí nad tím, co říkala Sachmet o tom, jak to všechno dopadne. Legendy se právě vytvářejí a zapisují do dějin, to jak vše skončí záleží pouze na Lesterovi a jí samotné.
Její dýka nepatrně září bílím světlem, které rozráží mírné zeleně zářící ornamenty. Zřejmě září vždy, když je nablízku bílá šelma, jelikož u Sachmet zářila oslepující září, u Lestera nebude záře tak intenzivní, jelikož je napůl člověk. Konečně se dostávají na dohled Akilově farmě. Evelyn přitiskne stehnem zářící dýku na huňatý kožich, který je i tak ve tmě dost nápadný. Lester běží po nejstrmějších skalách k Akilove farmě, protože ty hlídané jistě nebudou, jelikož žádný smrtelník by nedokázal po nich sejít živý. Evelyn se ještě víc přitiskne, protože se nyní řítí střemhlav dolů. Šelma dlouhým skokem zakončí svůj horolezecký výkon, přičemž Evelyn strachy zavře oči při právě čekaném nárazu.
Žádný náraz se však kupodivu nekoná a přestože rychlost pádu byla ohromující, Lester bez problému dopadl a běžel dál k Rickovi. Dívka udiveně otevřela oči a to už byli na místě. Seskočila z přikrčené šelmy a vkradla se jako myška do malého otevřeného okna. "Ricku! Lucy! To jsem já, Evelyn!" Ihned ujišťuje dívka překvapené obyvatele ložnice. "Evelyn! Co tu děláš?" Vyjekne polohlasně Lucy, načež ji Evelyn ihned okřikne. "Pšš!! Není čas nazbyt. Zyran na nás uvalil léčku. Přepadl nás u starého majáku a uvrhl do žaláře. Lester utekl a vysvobodil mne. Zyran chce všechny Akily, kteří se mu nepodvolí nechaz pozabíjet od drakobjců ze severu, které si přizval na pomoc Onar. Poté si chce podvolit zbytek obyvatelstva Onarovi farmy a zbytek pozabíjet. Musíte nám pomoci!" Lucy jen vyjeveně hledí do vyděšených smaragdových očí a hltá každé Evelynino slovo. "Počkej! Zyran? Správce?" Vloží se do toho Rick. "Jak jste se dostali ze žaláře a kde je teď Lester?" Evelyn přešlapujíc na místě odpoví na vyřčené otázky. "Ano, Zyran, když nebude po starém Akilovi žádný nástupce, bude jím on. Z žaláře unikl Lester a... Ehm.. Vím, že to bude znít šíleně... Ale... Lester se dokáže proměnit ve velkou bílou stínovou šelmu..." Lucy s Rickem se na sebe nevěřícně podívají a z jejich pohledu je Evelyn jasné, že jí momentálně mají za blázna, proto urychleně pokračuje. "Je mi jasné, že mi nebudete věřit. Teď jsem na Lesterovi přijela. Přijela? Ehm.." Zamyslí se Evelyn. "No, jak se říká tomu, že cestuješ stínové šelmě na zádech? Ehm.. To je jedno. Jestli mi nevěříte, podívejte se z okna, Lester tam na mě čeká." Lucy s Rickem ihned vylezli z postele a přispěchali k oknu. Ve tmě však zahlédli jen lidskou siluetu povalující se na zemi. "Evelyn, nezlob se, ale žádná velká bílá stínová šelma venku není."
Evelyn se rozběhne k oknu a vyskočí neslyšně ven. A opravdu. Na zemi ležel jen vyčerpaný, po vzduchu lapající Lester. "Ach bože. Jsi zase proměněný zpátky. Pomozte mi s ním dovnitř!" Zavelí vyjevená Evelyn. Rick vyskočí ven a podává dívkám Lestera, který je téměř v bezvědomí. Evelyn se všimne, že její dýka už nezáří, ale mávne nad vším rukou a posadí se vedle Lestera. Lucy dojde pro teplou vodu na omytí od nečistot a vymytí lehkých ran a škrábanců, mezitím co Rick donese Lesterovi novou výzbroj a dva meče, téměř identické jako byli ty jeho. Evelyn se zadívá na Lestera ustaraným pohledem. "Jsi v pořádku? Pamatuješ si něco?" Lester pootevře oči a namáhavým sípavým tónem vyřkne pouze pár slov. "Evelyn.. Kde to... jsme?" Dívka ho pohladí po vlasech. "Jsme v bezpečí, prozatím. Pamatuješ si, jak si mě zachránil?" Lester bohužel jen negativně zavrtí hlavou. Děvče propadne panice, jelikož historka o tom, že se z člověka stane šelma je opravdu nereálná a sama o sobě začne pochybovat.
Když se děvčata a Rick starají o Lestera, přeruší ticho opět Evelyn. "Dobře, nevnucuji vám tu myšlenku o přeměně lidské bytosti v šelmu, ale s tou zradou mám pravdu. Lestere řekni něco." Lester pozvedne obočí. "Inu. Moc si toho nepamatuji, ale myslím, že má Evelyn pravdu. Musíme zachránit ženy a děti. Ricku ty to musíš zařídit. Řekni Zyranovi, že by to měl být standardní postup při velkém nájezdu Onarů. Snad na tebe dá.." Evelyn si oddychne. Aspoň někdo při ní stojí a nemyslí si, že je padlá na hlavu. Rick se podívá na Lestera a zvedne se ze židle. "Dobrá příteli. Ať už jsou vaše báchorky jakkoli nesmyslné, měli bychom si dávat velký pozor a nic nepodceňovat. Uvidím co bude v mých silách, ale myslím si, že zítra je také den. Nechám tě dnes tady a s Lucy půjdeme vedle. Hned ráno zajdu za Zyranem, aby to nebylo nápadné." Evelyn se uleví. "Děkuju ti Ricku. Myslím, že mi malou službičku trošku dlužíš, za to, že jsem tě tenkrát v kuchyni nezabila." Rick se zazubí, hodí Lesterovu výstroj na židli, kde seděl a odchází společně s Lucy. "Zvládněte to tu. Dobrou." Evelyn kývne na pozdrav a sleduji jak se zavírají dveře, načež se ihned otočí na Lestera a lehne si vedle něj. "Spíš? Máš sílu se mnou ještě chvíli mluvit?" Lester otevře oči, kývne na dřevěný pohárek s vodou, který mu Evelyn ihned podá. "Mám, o čem chceš mluvit?"
Evelyn nesměle spustí. "Vážně si nic nepamatuješ? Opravdu si zkus vzpomenout." Lester zavře oči a zkouší to. "Naposledy si pamatuji, že jsem v žaláři. Pak jen ničivou bolest a pak.. Pak maják a tebe, jak ležíš na kamenné podlaze. Pak skály a to je vše." Evelyn se zamračí. "Takže si nepamatuješ to, že si byl šelma?" Lester se těžce zasměje. "Ne a myslím, že bych si takového drobného detailu všiml." Evelyn se načuří. "Takže ani ty mi to nevěříš? Říkám ti, že ty ses stínový bojovník a tenkrát v Temné Nicotě si mi také zachránil život ty." Lester si přeruší. "Evelyn přestaň a odpočiň si. Muselo se ti to zdát." Dívka se zamračí a lehne si vedle Lestera na bok. Opře se o loket, pečlivě mu urovná přikrývku a starostlivě se na něj podívá, čehož se Lester všimne. "Copak tě trápí." Evelyn se nadechne a téměř se slzou v oku s předstíranou lhostejností vyřkne ono jméno, které jí zarývá bolest do srdce. "Kdo je to Kati?" Lester se podívá do stropu a poté zase na Evelyn a bez jakékoliv lítosti či zamyšlení klidným hlasem odpoví. "Má nastávající." Evelyn právě rozpáral hrudník, vyškubl srdce a roztrhl ho vedví. S dívkou ta odpověď zacloumala a jen stěží se dalo předstírat, že se nic neděje. Za poslední dny si Lestera tolik oblíbila a při jejich vzájemné záchraně životů se do něj naivně zamilovala. Cítila k němu tak hluboké city a jak je vidno, on její lásku neopětoval. Lester vycítil, že s Evelyn není něco v pořádku a trápilo ho to. Evelyn po dlouhé odmlce konečně promluvila. "Aha.. Nevěděla jsem, ze si zaslíben nějaké jiné ženě." Lester pozvedne obočí. "Neptala ses."
Evelyn se mu dlouze zadívá do jeho vltavínových očí a nahne se až k jeho krásné tváři. V jejích očích je vidět srdceryvné zklamání a bolest. Oba mlčí. Evelyn se přiblíží k jeho rtům a když cítí sladké teplo jeho rtů na svých, zavře oči a políbí ho. Lester je zmatený. V jeho srdci je nyní zmatek, poněvadž Evelyn mu jistě není lhostejná, ale na mysli mu nastane myšlenka na jeho milovanou Kati. Když Evelyn zjistí, že Lester neuhýbá a polibek jí opětuje, její srdce poposkočí láskou a odváží se dál. Zvedne pomalu svojí pravou volnou ruku a v polibku ho pohladí po vlasech. Oběma projede vlna horkého vzrušení zakázaného ovoce, načež Lester obejme Evelyn a přitlačí ji k sobě. To už v Evelyn projede takřka extáze vášně a něžné polibky přecházejí ve vášnivé vzrušující líbání. Oba se hladí a jejich prudký dech hřeje toho druhého na těle jako horký vánek teplého letního večera. Lesterova mysl na Kati se zastřela vzrušením, přičemž za doprovodu vášnivých polibků na krk jí začne rozvazovat šněrovačku. Netrvá to ani pár minut a za sténavých výdechů se ocitnou oba svlečeni do půl těla. Lester převalí Evelyn na záda a přitiskne se k ní, načež jí věnuje několik horkých polibků na její malá ňadra. Evelyn zasténá a zaryje své nehty do Lesterových zad. Ta nádherná exploze vášně a vzrušení jí momentálně činí tou nejšťastnější ženou na světě. Poté zajede svými prsty do jeho vlasů. Lester jednou rukou mačká Evelynin pravý prs a druhou rukou jí začne sundávat její kožené kalhoty. Evelyn se zarazí nevěda, jestli je připravena, ale nechá se tomu plně oddat sledujíce Lesterovu hlavu směřující dolů do jejího klínu.

Fascinující exploze endorfinů jí vykouzlí husí kůži po celém horkém těle. Poté sklouzne do klínu i Lesterova pravá ruka a Evelyn jen zavře oči a užívá si tenhle božský zážitek. Nikdy by nevěřila, že může být něco tak dokonale vzrušujícího a uspokojivého. Po chvíli se však Lester vrátí zpět k Evelyniným rtům a naznačí jí, že teď je na řadě ona. Evelyn se samozřejmě nenechá přemlouvat, převalí se na Lestera a jemnými rtíky rozdává polibky na krk a ušní lalůček, přičemž pravačkou sundává Lesterovi kalhoty. Když se Evelyn dotkne jeho mužství, Lester sykne vzrušením, což dívku jen podpoří v tom, co se chystá udělat. Lestera polije horko, jelikož Evelyn se činila a je velice zručná, i když to dělá poprvé. Poté se opět vrátí k Lesterovým ústům a chystá se k poslednímu kroku. Ke kroku, který z dívky udělá ženu. "Počkej! Já nemůžu! Tohle Kati nemůžu udělat." Vyhrkne ze sebe Lester. Evelyn ucukne a s překvapeným pohledem se dostane z vášnivého transu do reality. "Proč? Promiň. Já.. Myslela jsem že to chceš." Lester jí položí vedle sebe a pohladí jí po rameni. "Promiň. Nemůžu jí to udělat. Spi dnes tady, půjdu spát jinam." Evelyn se vrátí ten bolestivý pocit na srdci. "Ne, počkej. Buď tady. Nebudu tě odtěžovat." Lester se provinile podívá a oblékne se, přičemž z Evelynina pohledu je jistý obrovský stud a také se urychleně oblékne. "Ehm.. Tak dobrou." Špitne Evelyn a lehne si mlčky vedle Lestera. Lester dlouho nemůže usnout a přemýšlí nad tím, co zrovna udělal. Dívka také nespí, ale i tak se zkusí naposledy přitulit k teplému tělu jejího milého. Kupodivu Lester neuhýbá, a tak si Evelyn lehne na jeho rameno a po chvíli sladce usne pod návalem falešného štěstí a lásky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama