Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

12. Kapitola - Útěk

22. října 2014 v 12:38 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Evelyn otevře oči. Neví kde je. Snaží se pohnout, ale jediné co cítí je ohromná bolest po celém těle. Hlavně na zádech. Její záda hoří pekelným plamenem. Chvíli si myslela, že už je v pekle a škvaří se na rožni. Rozkouká se a vidí krb. Zaostří a porozhlédne se. Stůl, židle, skromná kuchyňka a všude po zdech i v kuchyni zavěšené uzlíčky bylinek. "Elen." Vyřkne se sebe chraplavým hlasem. Elen ihned přispěchá. "Zůstaň v klidu ležet. Dala jsem ti tam vzácné léčivé bylinky, které můžeš získat pouze jednou za deset let na pravém místě v pravý čas. Zahojí se ti to do tří dnů. Obklady na pohmožděninách tě do večera vyléčí." Pravila klidným hlasem milá bylinkářka. "Kde je Onar?" Vynutí ze sebe dívka tři krátká slova. Elen se starostlivě podívá. "Onar je na lůžku v hlavní budově. Ztratil hodně krve. Je odpoledne, měla by si odpočívat do večera. Musíš zmizet dřív, než se Onar zotaví, zabije tě. Chce tě.." - "Upálit.." Dořekne Evelyn. "Takže ty víš o.." - "Ano." Vysloví znavená pomlácená Evelyn. Elen se starostlivě podívá na Evelyniny rány na zádech a s překvapením konstatuje. "Vypadá to moc dobře a to je tam máš půl dne, myslím, že za dva dny budeš zotavená. Tyto byliny jsou nejsilnější co jsem kdy viděla. Mají magickou sílu, ať si každý říká co chce, magie existuje." Pohladí Evelyn po plavých vlasech a pomalu odejde, mezitím co dívka usíná.
Elen vyjde ven a vzápětí potká Mortise, který jí kráčí naproti a ihned se starostlivým hlasem začne. "Lucy je pryč. Určitě v tom má prsty Evelyn. Nejspíš se snažila bránit Lucy. Vůbec se mi tahle situace nelíbí. Musím získat její věci. Běž za Helgou a řekni jí, že potřebuješ Evelyniny lovecké věci. Já seženu její dýky." Elen jen mlčky poslouchá a kývá na souhlas. Ihned vyrazí do hlavní budovy do kuchyně. Onar je stále zavřený ve svém pokoji a všechny služky skáčou okolo něho. Elen otevře dveře. "Helgo, nesu ti nějaké byliny, pojď si pro ně." Řekne nahlas bylinkářka tak, aby to Onar slyšel a propustil Helgu ze svých služeb. Ihned jak Helga zaklapne dveře, už ji Elen odvádí pryč a spěchem jí vše vysvětluje. "Nevím jak ty, ale já se nechci dívat do očí další upalované dívky. Potřebuju Evelyniny věci, zaveď mě do jejího pokoje!" Helga váhá a zdráhá se zaplétat do této situace, mohla by přijít o život i ona sama. "Elen, já nemůžu. Skončila bych pak na hranici já." Elen jí přesvědčí. "Sarah si to zaslouží." Helga se zlomí a tiše pospíchají do Evelynina pokoje. Otevřou dveře a Helga ihned bere Evelyniny lovecké věci - tmavé tříčtvrteční kalhoty z jelení kůže, šněrovací vysoké boty ke kolenům, tmavou košili s tříčtvrtečními rukávy, náloketníky a šněrovačku. Na tuto haldu hodí její tmavou kápi s šálem, loveckou rukavici a užuž, aby byla Elen s věcmi pryč. Elen podá Helze pytlíček s bylinami a poté to vezme zadním vchodem, aby se vyhnula strážným. Naštěstí bydlí tak blízko, že jí nikdo nezahlédne a uloží věci do truhlice ve své ložnici. Poté si sedne k Evelyn ke krbu a čeká na Mortise.
Mortis zajde do hlavní budovy a jde k hlavnímu ze sráží. "Kde má ta malá coura moje dýky? Chci je zpět!" Pokyne na stráž, jež má z mistra boje s dýkami respekt, a ta ho poslechne jako malé štěně. Mortis má za chvíli hrudní pásy se šesti pochvičkami, ale jen s pěti vrhacími dýkami, a už mu strážný podává i pásek, na kterém chybí ocelová dýka, ale hlavní je, že stříbrná dýka po Evelyniným otci je na svém místě. Stráže už myslí, že to je všechno, ale mistr pevným hlasem zavelí. "Ještě luk a šípy, posílá mě mistr Gorn, chce jej zpět." Strážný se na patě otočí a již podává Mortisovi i jilmový luk se zdobným toulcem, kde je 25 velmi kvalitních šípů. "Děkuji, jsi poslušný, přimluvím se za tebe u Onara." Vyřkl mistr a z hlavní budovy si to zamířil rovnou k Elen, kde tyto věci schoval do truhly do ložnice, přičemž potichounku, tak, aby nevzbudil Evelyn, vedl rozhovor s Elen.
"Tady je to už snad všechno. Kdy bude připravena?" Elen sice ví, že by se rány zahojili do dvou dnů, ale zároveň také ví, že Onar se do rána vzpamatuje a pokud Evelyn v noci neuteče, upálí ji. "Připravena bude za dva dny, bohužel tolik času nemáme, dnes v noci musí utéct. Dělám co můžu, ale má tuhý kořínek, hojí se rychleji, než bych čekala." Mortis na starostlivém obličeji vykouzlí malý úsměv. "Věděl jsem, že je výjimečná hned, jak sem přišla. Snad to všechno zvládne, jen nevím, co bude pak. Onar se to dozví, že jsme ji zrovna my dva pomohli." Elen se na čele objeví ustarané vrásky. "Já vím, zjistí to. Víš, že věděla o Sarah?" Mortis těžce zafuní. "Jo vím, ptala se mě, jestli je to pravda, nic jsem sice neřekl, ale vyčetla mi to z očí." Elen se zamračí. "Kdo jí to tedy řekl? Všichni máme přísný zákaz říct jí pravdu." mistr pozdvihne obočí. "Nevím. Ptala se na nějakou legendu. Řekl jsem jí tu o stínovém válečníkovi, ale nevím k čemu jí ta báchorka bude." Bylinkářka se zamyslí, ale sama její činy nechápe. "Je ještě mladá, to je pravda, ale dostala od mistrů ten nejlepší výcvik. Je chytrá a vypočítavá, kord, když sehnala informace o Sarah. Já jí věřím, nevím jak ty. Mám jí jako svou dceru." Mortis se zadívá na ležící Evelyn. "Já jí mam jako sobě rovného, ale křehkého bojovníka, který potřebuje naši pomoc. Nikdy jsem si žádného žáka tolik nevážil, jako jí." Elen pokývla na souhlas. "Teď už běž, já ji pak vystrojím a postarám se o ni." Mortis se důvěryhodně zadívá bylinkářce do očí. "Dobře. Hodně štěstí."
Elen si opět sedne k Evelyninu lůžku a zadívá se do ohně. Po další hodině, když se začne stmívat jí obvazy sundá a rány opět vymyje. Evelyn se probere a mlčky se jí snaží pomoci. Její tělo už není zdaleka tak posypáno modřinami, ale stále je velmi znát včerejší souboj na život a na smrt. Elen začne ošetřovat. "Evelyn, musíš zmizet. Do ran ti ještě dám bylinkovou kašičku a na tělo ti dám hojivou mast proti modřinám. Dám ti s sebou do štuclíku ještě jednu mastičku a kašičku, aby sis mohla rány ošetřit až budeš v bezpečí." Evelyn mlčky kývá hlavou a zjistí, že už může docela dobře hýbat panty, tudíž i mluvit. "Děkuju Elen, ale nemám své věci, bez nich jsem v háji." Elen se na ni tak samozřejmě mrkne. "Neboj, všechno je zařízené, musíme si pospíšit, trochu mi pomůžeš, musím tě ovázat celou a pevně, aby ti to nesjelo."
Bylinkářka vmaže do ran od biče kašičku a přiloží léčivými listy, aby se kašička nevsákla do obvazů, načež jí začne obvazovat za pomocí odvážné dívky. Po vykonání díla má Evelyn ovázaný trup jakoby na sobě měla vestičku z obvazů. Elen zajde pro Evelyniny věci a pomalu jí pomáhá navléct košili s tříčtvrtečními rukávy, která dívku příjemně ochladí na zarudlých, pokousaných, namazaných ňadrech. Elen ji podá vázanku a dostatečně ji zaváže. Tříčtvrteční kalhoty z jelení kůže si Evelyn už zvládne vzít sama, po nich nazuje své lehké boty a řádně zašněruje. Přijde na řadu výzbroj - hrudní pásy s vrhacími dýkami a pásek se stříbrnou dýkou po otci, na nějž si uváže z levé strany kožený štuclík s mastičkou a kašičkou. Už zbývají jen nátepníky na lokty z tvrdé kůže, se kterými jí pomůže bylinkářka. Poté si Evelyn připne páskami svůj toulec a plavé plasy, které ji Elen zapletla nahoře do copu a dole uvázala v culík, si překryje svou kápí a svůj něžný obličej zakryje šálem, který je součástí kápi.
"Děkuji ti Elen. Za všechno. Brzo tyhle muka skončí, to ti slibuji." Bylinkářka skryté obavy zamaskuje nuceným, ale srdečným úsměvem. "Hodně štěstí." Evelyn mizí ve tmě zadními dveřmi. Tělo jí zpočátku neposlouchá a její plížení není tak dokonalé, jako předtím. Brzy se ale rozhýbe a směruje na severozápad, aby se dostala na skály, jež se tyčí na sever od Akilovy farmy. Po hodinové cestě lesem konečně prosvitne měsícem ozářené skály, jež vyvolají v Evelyn mírný pocit klidu. Trochu přidá na kroku a obejde je z druhé strany tak, aby nemusela lézt po svislé stěně. Schová se ve tmě, pozoruje okolí a vyhlíží Lestera. Náhle spatří měsíční stín, který se zamihotal u nedalekého skalního keře. Evelyn využije příležitosti a potichounku se doplíží zezadu k danému místu, kde zahlédla stín. Vidí ho. Přiblíží se mu téměř až za záda a skočí. Ve vzduchy vytasí svou dýku a chytne mladíka za hlavu a pod krk mu přiloží dýku. Mladík ztuhne. "Překvapení." Špitne Evelyn a ihned zandá dýku, načež se Lester otočí a s velkým oddychem se na Evelyn usměje. "Tys mě vylekala. Rád tě vidím." Evelyn se porozhlédla podezíravě okolo. "Je Lucy v bezpečí?" Lester s udiveným pohledem odpoví. "Ano. Bál jsem se ale, že ty nebudeš v pořádku. Říkala, že vám tvůj plán nevyšel tak, jak měl." Evelyn ho úlevně obejme a přitom jen špitne. "Díky bohu." Stiskne Lestera silněji a ten jí silnější obětí oplatí, načež Evelyn sykne bolestí a ihned se Lestera pustí, ten se na ni nechápavě podívá, stáhne jí z úst šál a vidí odřeniny a modřiny. "Co se ti stalo?" Evelyn se zadívá do země. "Chtěl mě zkrotit. Nejprve mě zbil, poté mne chtěl dostat jako ženu a když jsem ho probodla vrhací dýkou a utekla, tak mě chytil a přivázal na dřevěnou kozu, kde mě přede všemi zmrskal bičem do bezvědomí." Lester se na ní vyděšeně podíval a znovu ji objal, tentokrát lehce, ale ji nečinil bolest. "Chuděrko. Za to zaplatí." Evelyn se pousměje. "To máš jedno, hlavně, že je Lucy v bezpečí. Musíme jít, Onar chce všechny Akily vyhladit." Lester se ustaraně zvedne a pomalu klopýtají špatným terénem do farmy.
Zde se konečně setkají s Lucy. Obě se proti sobě rozeběhnou o objetím do sebe narazí. Lucy dívku radostně mačká vší silou, přičemž se dívka bolestivě šklebí, ale radost je pro ni silnější než bolest. "Díky bohu jsi naživu! Utíkala jsem, jak jsem ti slíbila. Šli po mě, ale ty ses pro mě obětovala. Nikdy ti to nezapomenu. Pak jsem jen slyšela velký křik v dálce. Ublížili ti?" Evelyn se skromně podívá do země a pak do Lucyininých modrých studen. "Trochu. Vím, jak ti bylo s Bennetem. Onar se pokusil o to samé. Ubránila jsem se, ale pak mě zmrskal bičem, ale to je vedlejší, hlavně že jsme zdrhly obě a že jsme živé!" Výskla radostně Evelyn. Lester se díval na to srdceryvné divadlo a obdivoval Evelyn. Není pochyb o tom, že je to bojovnice o které se vykládají legendy.
Evelyn se podívá Lucy zpříma do očí a chytne ji za hlavu a dotkne se jí čelem. "Pojďme spát, jsem vysílená, bylinky od Elen mi sice prospěly, ale stále nejsem v plné síle. Musím jít odpočívat." Lucy ji naposledy obejme. "To víš, že jo. Běž odpočívat zítra si to všechno povíme." Poté se obě dívky rozloučí a Lucy jde ke svému Rickovi. Evelyn se otočí na Lestera. "No, to bychom měli. Plán vyšel, i když s drobnými komplikacemi." - "Drobnými?" Přeruší ji Lester. "Vždyť tě málem zabili a až zjistí, že jsi utekla, tak tě opravdu zabijí." Evelyn se lehkomyslně podívá. "Oni ne, mou hlavu chce jen Onar a Bennet. Ostatní ho budou jen neradi poslouchat. Nicméně si myslím, že má v záloze ještě, jak to říct, pár známých, kteří jim pomůžou vás zničit." Lester se zájmem poslouchá. "Pojď, vyřešíme to u mě. Dnes budeš spát u mě a jestli potřebuješ s něčím pomoct, tak ti pomohu." Společně se vydají do pro Evelyn již známého příbytku.
Evelyn si sundá boty, nátepníky a kápi, opasky s dýkami a toulec, tudíž si na sobě nechá pouze kalhoty, šněrovačku a košili, načež si opatrně se syčením lehne na postel. Lester si také sundá dva krátké meče, nátepníky, boty a lehne si vedle Evelyn na bok. "Bolelo to hodně?" Evelyn se převalí na bok a usměje se. "Nebudu dělat hrdinku. Bolelo to dost, avšak všechno se dá vydržet." Lester se na ní uznale zahledí. "Jsi statečná. Musela sis projít peklem." Evelyn mávne rukou. "Dost už o mě, nejsem zvyklá na nějaké uznalé řeči. Ptala sem se na tu legendu, u nás se říká o stínovém bojovníkovi, který je schopen se proměnit v krvelačnou stínovou šavlozubou šelmu. Je prý z lůna bílé stínové šelmy. Nikdo však nikdy žádnou šelmu neviděl a to, že by se někdo proměnil mi také připadá přitažené za vlasy." Lester se zamyšleně usmál. "Jo to je přitažené za vlasy. Asi bychom měli jít spát. Nebudu zavírat okno a raději budu dávat pozor, aby tě nikdo nedostal." Evelyn si sundá utáhlou šněrovačku, rozpustí si vlasy a převalí se na břicho, aby měla záda volná, protože jí to stále bolí. "Dobrou noc." Lester se překvapeně zazubí, jelikož tento zvyk u nich není zcela běžný, ale i tak odpoví. "Dobrou noc."
Jakmile dívka usíná, začne sebou neparně cukat, cukání se ale zintenzivňuje a tak ji Lester, ve snaze utišit ji, pohladí po rozpuštěných plavých vlasech. Evelyn sebou však cukne, ihned se probudí a pravá ruka se jí vymrští a zaryje do Lesterova krku. V první chvíli se neuvědomuje, kde je, poté se podívá okolo a na vyděšeného Lestera. Ihned ho pustí. Lester se zakucká. "Promiň.. Ehm.. Já.. Reflex.." - "V pořádku, to byla moje chyba. Nemusíš se omlouvat. Jen klidně spi, ani se tě nedotknu. Cukala si sebou, tak jsem tě chtěl jen uklidnit." Evelyn se starostlivě podívá a zamyslí se, že už poslední dobou vůbec neví čí je. Chová se trochu jinak než dřív a její smysly se každým dnem zlepšují. "Jo. Dobrou."
Lester se jen převalí na záda a nemůže usnout. Přemýšlí nad legendou, co mu řekla Evelyn. Legenda o stínovém bojovníkovy, co se promění v šelmu. Pche, taková hloupost, pomyslí si. Pak otočí hlavu a podívá se na něžné rysy Evelyniny tváře. Je pohledná, doteď nebyl čas se všimnout, tak si jí beztrestně prohlíží dál. Jeho oči jedou po ladných křivkách dívčiných zad a zastaví se u zadečku. Hmm, pomyslí si. Zadívá se na pěkné svalnaté nohy, pak na jemné úzké ručky. Chvíli ještě pozoruje spící dívku, pak otočí hlavu zpět a kouká do stropu a stále přemýšlí, zda-li je možné proměnit se ve stínovou šelmu. Náhle se Evelyn pohne a natáhne svou ručku směrem k němu a dotkne se jeho ruky. tělem mu prolétne hřejivý záblesk. Pomalu natáhne duhou ruku a položí jí na její ručku a trochu pohladí. Evelyn spí. Tak jí hladí ruku a dál přemýšlí. Dívka se k němu přisune a Lester cítí její horký dech na své paži. Znovu ten slastný hřejivý pocit. Ihned ho potlačí a jen si pomyslí, že se takhle nedá přemýšlet.

Po chvíli Lester usne lehkým spánkem a probere ho teplá holá kůže na jeho krku. Zas to teplo. Otevře oči a vidí, že mu Evelyn leží na rameni a pravou ruku si hodila k jeho krku. Opatrně pod ní vsune levou ruku, aby jí nezavadil o nějaké zranění. Takhle se jí aspoň bude dobře spát, pomyslí si. Hned je to lepší, i pro něj, po chvíli usne i on. Poprvé v životě se mu tak krásně spí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama