Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

2. Kapitola - Záchrana

7. listopadu 2011 v 21:20 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
Ewe


U Lastonských lesů byla vesnice Selmancas. V té vesnici žilo spousta sedláků i docela obyčejných lidí. Také pár chudých zde bydlelo. Byl zde dobrotivý kupec a pár rozmařilých dětí. Sedlácké děti nesnášeli chudinu. Byla tu jedna chudá rodina. Nebyla to ani rodina, jen matka s dcerou. Matka měla tři děti. Nejstarší dcera už se vdala a starší bratr odešel do světa. Zůstala s ní jen nejmladší dcera Ewe. Sedlácké děti ji nesnášeli, protože byla jiná než oni. Měla jiné názory, nebyla tak bohatá a také se jich bála. Bála se chodit do vesnice za kupcem nakoupit a bála se vůbec vylést z domu. Jednou dokonce kamenem vysklili okno, jen aby se pobavili nad cizím neštěstím. Dívka nikdy neviděla otce. Prý od mámy odešel a více o něm nezjistila. Ptala se několikrát matky, ale nikdy se nedozvěděla úplnou pravdu.
Jednou když šla nakoupit ke kupci zase potkala partičku od sedláků. Cestou tam je viděla z dálky a oni se jí všimli. Běžela rychle ke kupci a nakoupila cibuli, chléb a trochu sádla. Kupec dobrotivé dívce ještě navíc odsypal trochu soli, protože viděl, že děvenka je dobré duše "Děkuji pěkně pane, pánbůh vám to zaplať." Řekla uctivě Ewe a se strachem se podívala ven z okna. Tak už na ni čekala partička. "Jen se neboj děvenko, se mnou se život taky zrovna nemazlil. Ty to někam dotáhneš, ale oni zůstanou tam kde jsou. Neutíkej před životem, ale postav se mu čelem." Podpořil kupec dívku. Ewe kývla souhlasně hlavou a vzpřímeně vyšla ven. Sedláci ji ihned obstoupili ale ona dělala jako že tam nejsou a šla dál. Pak jí ten největší vešel přímo do cesty a ona do něj narazila. "Co si to dovoluješ ty chudino špinavá!" nadával jí mladík. "Nechte mě bejt, nic jsem vám neudělala a ani dělat nehodlám. Nemám na vás náladu musím odnést nákup." Sotva to dořekla dostala facku až se zakymácela "Ty zrůdo jedna! Ty že nemáš náladu na nás?" a strčil do ni. Ewe se otřepala vzala cibuli co jí spadla na zem a běžela domů. Mladík jí chytnul za vlasy. Ewe pustila věci na zem obrátila se a dala mu pěstí přímo do obličeje tak silně, že se mu zatmělo před očima. Rychle si posbírala věci a dokud všichni obstarávali svého velitele tak utekla a schovala se domů.
"Tak maminko dorazila jsem v pořádku" řekne u dveří Ewe a jde odnést pořízené věci do spíže. Matka se jí ale všimne "Co to tu máš? Na tváři? A na nosu? To je krev? Oni tě udeřili?" a chytne jí za ruku a prohlíží si její tvář. "To nic není, spadla jsem." Vymyslela rychle Ewe a běžela ke džbánu s vodou a trochu si odlila do nádobky a omyla se. "Jěště že už je jaro a vše roztálo. Letošní zima byla krutá." Prohodila Ewe mezi dveřmi, aby řeč nestála a šla pracovat do kuchyně omyla nádobí a dala najíst kočce a psovy na dvorku.
"Jé Ewe, ja jsem zapomněla, jěště musíš skočit pro mléko. V kuchyni ve skříňce máš pár tolarů. Prosím, skoč tam ještě." Ewe šla do kuchyňky a když brala ze skřínky platidla, všimla si že partička čeká před domem a jsou pěkně naštvaní. Už se pomalu stmívalo když si Ewe brala svůj kožich a rychle vyběhla z domu směrem ke kupci aby se jí hoši nevšimli. Marná snaha. Sice ji nedohnali, ale všimli se jí. Počkali si na ní před kupcovým domem. "Teď už nám neuteče." Zvolal nejstarší.
Znovu dobrý den, maminka mě posílá, jěště pro džbánek mléka, zapomněla mi říci, že ho mám koupit." Kupec jí přinese plný džbánek s pukličkou "Ta sedla, umíš se dobře prát. Je to přesila, tady vem to zadním vchodem ať jim utečeš, vezmi to přez pole." Ewe se usmála "Děkuji vám." A honem už aby byla pryč. Některý z chlapců se však všiml, když koukal dovnitř ke kupci, že dívka odchází jinudy a ihned alarmoval celou partu. Rychle běželi za dům a spatřili Ewe. Rozeběhli se a chytli jí. Nejstarší dal Ewe takovou facku až spadla na zem. "Tak tys nám chtěla utéct jo? Ty špíno jedna!" Ewe spadla na zem a vyhrkla ji slza. Upustila džbánek a ten se rozbil. Chvíli seděla na zemi a rozkoukávala se po velké ráně a mezi tím jí jeden z party sundal kožich. Bylo to snadné, byla to jen přehozená kůže na které byla ve vrchní části díra na hlavu a po stranách šňůrky na zavázání.
Když Ewe slíkali tak jim vyklouzla a vzala nohy na ramena. Bylo jasné, že na poli ji ihned doženou, navíc jí tu byla úděsná zima. Už byla skoro tma a vítr foukal jako blázen. Ewe začala být nesnesitelná zima, bála se o život, tak běžela ke Kvingarskému lesu, protože tam tolik nefouká a má šanci se schovat.
Mezitím elf jménem Failon měl za úkol hlídku okolo vesnice Selmacas. Skákal po stromech, jak byl zvyklý, běhal neslyšně po měkounlinkém mechu, když v tom spatřil dívku. Ihned se schoval na strom za větve a splynul s přírodou. Dívka plakala a třásla se zimou. Neměla na sobě kožich byla velmi na lehko. Failonovi jí bylo líto a přemýšlel, jestli by jí nemohl nějak pomoci. Najednou viděl v dáli skupinku poměrně mladých lidí, jak se blíží směrem k pláčící dívčině. Mladé děvče se zhrozilo, když slyšela jejich smích a pokřik. Rozeběhla se směrem hlouběji do lesa, ale brzy pochopila, že udělala chybu. Skupinka mládenců si jí ihned všimla a vyrazila za ní, až jí nakonec hravě dohnala.
Dívka naneštěstí zakopla o kořen a o druhý si zranila koleno. Hoši toho ihned využili a obklopili dívku: " Tobě je zima ty chodobo!? Ty nemáš svůj roztrhanej kožíšek, viď? Ó, jaká ty jsi chuděrka..." rýpal ironickým tónem ten nejstarší, držíc kožich v pravici. S mírným úšklebkem dodal: "Budeš si ho muset zasloužit. Nic není zadarmo. Jestli si to chceš u nás vyžehlit, dostaneš jednu šanci, jestli odmítneš dostaneč co pro to za to žes mi dala pěstí! Půjdeš a ukradneš našemu vesnickýmu kupci ten velkej drahokam co má vystavenej za pultem. Když tam jdeš ty, vždycky odejde do zádu a nechá tě tam samotnou, protože ti něří. Pak dostaneš svůj kožich a já ti odpustím, žes mě udeřila. Tebe zavřou, my budeme mít peníze a všichni budou spokojený " Jelikož Ewe moc dobře věděla, že dobráckého kupce prostě neokrade a stejně by to byl její konec odpověděla odmítnutím: "Já nejsem žádná zlodějka! Buď mě zavřou, nebo mě umlátíte a necháte mě tu zmrznout! " Mladíci se začali smát, až se popadali za břicho z dívčiny beznaděje. Nejmohutnější z chlapců, zakřičí: "Ty ubožačko! Vybrala sis sama, tady máš co pro to za to jak s námi jednáš a za to žes mě udeřila!" a hrubě povalil dívku na zem tak silnou pěstí, že by skolila i medvěda. Začali jí opět s hrozivým smíchem kopat.
Failon, co byl v tu dobu stále na stromě a vše pozoroval, nechtěl nechat dívku ubít k smrti, ale zároveň měl také na paměti, že lidé o elfí existenci nesmí nikdy vědět. Má se jen dívat, jak dívku ubíjí k smrti? Má zasáhnout a ohrozit tak celou elfí populaci? Musí pomoct, ale nesmí se ukázat. Rozhodne se rychle. Zachrastí větvema okolo sebe. Jelikož je tma, tak nikdo nic nevidí. Vydá strašidelný zvuk a do teď drsní hoši se vyděsili a vzali nohy na ramena. Jen dívka zůstala bezvládně ležet mezi kořeny. Nemůže se ani hnout. Pod návalem adrenalinu, který jí teď proudí tělem, aby vůbec přežila, necítí vůbec nic. Je mimo. Co teď? Failon seběhne dolů ze stromu až k ní a prohlídne si ji zbízka. Otřel jí krev z obličeje a spatřil tak krásnou dívku, jakou ještě nikdy neviděl. Žádný z Kvingarů neviděl ještě člověka zblízka. Rychle popadl dívku do náručí a rozběhl se do lesní vesnice Tarion.
Vběhne do vesnice a zamíří to na hlavní lesní bunkr na nejvyšším stromě. Je zde vrchní elfka jménem Calven. "Nejmocnější velitelko našeho tábora, stala se mi hrozná věc. Viděl jsem, jak skupina lidí napadla lidskou divku. Je malá a má velké zranění. Nemohl jsem ji nechat zemřít. je to sice nepřítel, ale já mám taky srdce. Nemohl jsem jinak." Calven se na dívku podívá a rozčileně začne řvát na celý bunkr: "Copak si se zbláznil? Ohrozil jsi existenci Tarionu a vůbec celé populace elfů!" Failon odvětí poníženým tónem "Já vím, ale bylo mi jí líto. Všiml jsem si, že neni stejná jako ostatní. Musíme něco udělat. Já nejsem vrah." Calven řekne trochu vyklepaně: "Ty si ještě mladej moula. Je mladá. Ukaž, pomůžu jí. A ty běž pryč a nikomu to neříkej!" Calven si vezme do náručí děvče a položí ji na lehátko. Dále obstarala teplou vodu a omyla ji rány. Došla ještě pro bylinky, které rozdrtila společně s rostlinným olejem a natírala to dívce na opatrně rány. Pak jí je obváže prouškem látky a uloží dívku spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama