Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

How i met your father aneb příběh o desetikoruně

7. listopadu 2011 v 22:38 | Ewtcha =o) |  Krabička vzpomínek...
APRÍÍÍÍÍL!!!!

Bylo 1. dubna a ráno jsme si vystřelili z kolegině, že má padáka :D Pak se den odvíjel klasicky jako každý jiný. Jela jsem domů brzo - trojkou. Když jsem vystupovala, odchytla mě kamarádka a představila mi její kamarádku. Dali jsme si cigáro u kapličky jako správní katolíci a dostala jsem pozvánku jestli večer nezajdu do hospody. Nevím proč, s touhle kamarádkou, nebo spíše známou jsem se nikdy moc nebavila a vždy takové nabídky odmítám. Ovšem nevím proč, tentokrát jsem se spontáně rozhodla a využila jsem tedy Kamarádčiny nabídky a kýbla jsem, že pojedu
Což o to, to já takhle kývu často, ale tentokrát jsem to ani nevím proč dotáhla až do konce. Mebyla jsem zrovna v dobrým období, tak jsem byla jako šmudla a měla jsem mastný vlasy - ostatně byl pátek, kdo by si je na výkend, kdy smrdí doma jako vždy, myl. Domluvila jsem se, že v šest hodin pojedu autobusem s holkama. Jelikož jsem měla u sebe jen 5 korun, byla matka od té dobroty a poskytla mi 50.tikorunu, což bylo veškeré moje mění na celý veček, kdy jsem se chtěla rozšoupnout. Jelikož jsem se smutně podívala na dlaň zaplněnou pouze dvěmi mincemi, musela jsem zajít do kotelny a vzít si placatku a nalila jsem si tam Praděda s kolou. Vzala jsem si čapku a placatku do kapsy, měla jsem křívák, tak se to ztratí, a vyrazila jsem.
Dorazila jsem za zastávku kdy jsme vypálili další cigáro, po té co jsem na holky čekala asi 15 minut než přijdou a poslouchala jsem písničky. Přijel autobus a já už v buse nasávala dědečka, jak jsem můj nápoj nazývala. Konečně jsme dorazili na nádraží a cesta do hospody byla volná. Po pravdě jsem si říkala co tu dělám, že tu budu jen překážet a kazit náladu. Přišli jsme do hspody a nahoře chtěli vztupný, tak jsme šli do sklepa, kde hrála příjemná metalová muzika a nebylo zde vztupné. Posadili jsme se a já si obědnala velkou 12° za 33 kč. Spočítala jsem si, že si dám dvě pivka a půjdu. Čas pokročil a bavili jsme se s holkama o různých věcích. O klukách, o rozchodech - nedávno jsem jeden prodělala- o sebepoškozování a tak.
Jak jsme se tak bavili, holky se všimli jednoho kluka u stolu, který byl šikmo na pravo ve předu od nás. Kámoška tvrdila, že ho zná a tak jsem se na ně zadívala. Byli tam tří klucí z toho dva mi byly hrozně povědomí. Nevěděla jsem však, kam je mám zařadit. Jednoho jsem hypnotyzovala pohledem a zmítala se v paměti - kam ho jen zařadit? Když už jsem objednala další - malou 12°, začli nás napadat blbiny. Kamošky kamarádka je ze stříbra, tak tu měla věci do školy. Holky napsali papírek "Známe se?". Napsat to těžké nebylo, avšak já, když mám v sobě půlku druhýho kousku odhazuji zábrany a nechám se ukecat ke každé klukovině. Holky svěřili papírek mě a já jsem ho hodila.
Trefa! Zasáhla jsem toho prvního povědomího kluka, co se líbil kámoškám přímo do hlavy. Všimli se nás a já jsem zalezla pod stůl a styděla jsem se. Kluci si přečetli papírek a dál se nás nevšímali. Kromě jednoho z nich pro mě dosud úpně neznámého kluka, kterého jsem se moc nevšímala. Měl delší blonďaté vlasy a modré oči. Začala jsem se na něj dívat a spozorovala jsem, že on jediný mé pohledy opětuje a že jestli chceme navázat kontakt musíme přez něho.
Napsali jsme další papírek "Té odpovědi se asi nedočkáme" a čekali jsme na vhodnou příležitost hodu. Naštěstí pro nás se všichni tři odebrali na záchod jako holky ve skupinkách dychtících po záchodových mísách. Využila jsem toho a trošku přiopitě nemotorně jsem položila papírek na stůl, tak aby ho viděli. Oni přišli a tomu blonďatému se to nedostalo ani do ruky a ti dvá povědomí ten papírek ihned zahodili. Já však cítila, že se nezapletli do mého života jen tak, že když už jsme tak daleko s tim ztrapňováním, nemůže to být už horší.
Napsali jsme osudový - třetí - papírek! stálo na něm "Můžeme si přisednout?" vzala jsem osud do svých rukou a šla vůči němu vstříc. Natáhla jsem se a pro jistotu jsem si stupla a hodila vší silou ke klukům - teď nebo nikdy! - Trefa! Strefila jsem se zase do hlavy! Tentokrát tomu blonďákovy co po mě tak koukal. Lekl se co to na něm přistálo a hned si papírek přečetl.
Všichni tři dali hlavy k sobě a nic se nědělo. Dělali dál jakoby nic. Já jsem pokukovala, který se na mě otočí a jediný kdo na mě koukl byl onen roztomilý blonďák v zelené bundě a maskáčových kalhotech. Pohledewm jsem se zvědavě koukla, zda-li si můžeme přisednout a on lhostejně, avšak přeci se zájmem přikývl na souhlas. Začali jsme se s holkama hrozně smát a holky řikali, že se zvednou jen když půjdu první. Tak jsem tedy šla. Ostatně jsem to ražídila já a já jsem ihned zamířila k blonďáčkovy a řekla nesměle stydlivě "Ahoj, můžem teda?" jakobych ho denně potkávala. Usmál se a odvětil, že jo.
Holky se za mnou táhli a já jsem začala "Já jsem Eva!" pak se představili i ostaní a onen záhadný blonďák má krásné jméno - Filip. Tak čisté krásné libozvučné nězné a nevinné jméno Filip. Usmála jsem se a všichni jsme si sedli. já jsem s humorem začala ke klukům, že jsou mi hrozně povědomí a že je od někud prostě musím znát. Oba dva chodí na stejnou školu jako já! Jednou, když jsme byly spojaní s Céčkem, ten jeden seděl předemnou a měl o mě mínění, že jsem kráva, tak nechtěl reagovat a ten druhý si o mě myslel, že jsem děvka, tak hned jestli se s ním budu líbat.
Začali jsme si všichni povídat a jelikoš kamarádky jsou pro tu lehčí zábavu, začala jsem se více bavit s mým sousedem Filipem. Kouřili jsme popíjeli jsme a holky mi koupili 3 malou 12, protože jsem měla přesně na velkou a malou. Celý večer jsem se pak už bavila jen s Ním. Zdál se mi moc fajn a vyvolával ve mě takové štěstí, že máme tolik společných zájmů. Neznal mě - já neznala jeho. Byly jsme plní našimi životy a chtěli jsme to vše vychrlit najednou, aby jsme se poznali víc a víc. Mezitím co já jsem se bavila s Filipem a jeho kamarádem, který si postupně přestával myslet, že jsem kráva, ten třetí se tam líbal s oběmi mými kámoškami.
Čas postoupil a došlo pomalu ale jistě na odchod. Padli jsme si s Filipem do oka a vyměnili si čísla. Byl moc příjemný a srandovní, měl smysl pro humor přesně takový jaký mam já, když řeknu něco vtivného a začnu se sama smát v trapném tichu. Byl skvělí a pomalu se zármutkem a s vypitým dědečkem jsme vytahávali peníze z kapes. Já měla 55 kč a vytáhla jsem ty dva drobáčky. filip na tom neby o moc líp také vytáhl nějaké drobné a začal přepočítávat. Dopočítal se 65kč a začal šílet, tim svým specifickým zvýšeným zoufalím tonem "Já sem si bral 50ti korunu a ona to byla desetikoruna!!" začala jsem se tomuto výroku strašně smát a věděla jsem, že tohole kluka chci ještě vidět a naše společné grimasy nemůžou na sebe dlouho čekat.
Zaplatili jsme tedy a plna štěstí a pocitů z nového známého jsem vyšla ven. Tam mě přidržoval, protže jsem chodila jako had sápající se na poušti opitý velikým přísunem alkoholu. Cestou jsme se bavili o tom, že nemám sílu, tak jsem mu dala pěstí třikrát do ramene a pak jsem se ho chytla ještě víc, protože měl srdce a děvčeti by neublížil.
Cesta na nádraží trvala sotva 5 minut, přičemž jsem chtěla vědět jeho přijímení a on mi dal hádanku - Je to zrzavý zvířátko v lese - přesto jsem typovala veverku, kance a srnku. Po cvhíli mi prozradil, že to je liška a já se začala znovu rozplývat nad jeho druhým jménem tak přirozeným a krásným jako zrzavé zvířádko v lese.
Když jsme stáli na zastávce a tam jsem si na jeho přání rozpustila vlasy. hned jsem je zase dala do culíku, protože byly mastné a styděla jsem se za ně. Mírně podnapitému člověku se však rovné vlasy zdají jako prstýnkovyté kadeře a kupodivu se Filipovy mé vlasy líbili. Autobus už jel a já už jsem pomálu přicházela na řadu.
Na rozloučenou se nade mě začal naklánět s našpulenou pusou a začínal zavírat oči. Mířil mi k ústům, avšak já jsem jako malé plaché a stydlivé děvčátko briskně otočila hlavu a nastavila mu tvář. Poté se na mě smutně podíval a nastavil mi jeho tvář, pochopiv, že já nejsem holka do větru a že i pusa na tvář je ode mě úspěch. Dala jsem mu něžný polibek na tvář a rozloučili jsme se. Nastoupila jsem do autobusu a ještě jsem mu mávala.
Jedna kamarádka tam zůstala a já jela s druhou sama. Najednou mě někdo prozvoní, nějaké cizí číslo a já mu hned píšu kdo to je. Napíše, že to je on - Filip - a že jsem si špatně opsala číslo. Chvíli jsme si psali s ironyckými názvisky typu lásko, miláčku a broučku.
Další den ráno jsem ihned zapla počítač a hledala jsem na Facebooku Jeho - Filipa Lišku. Nenašla. Tak jsem ihned psala, který z tich několika Lišků to je a pak si našel on mě :) Začali jsme si psát o výkendu na ICQ a hned v pondělí jsme se museli vidět.
Ani jednoho z nás by nenapadlo, že v hospodě za těchto podmýnek a trapasů se najde tak krásná a velká láska jako je ta naše...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama