Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

9. Kapitola - Lov

7. listopadu 2011 v 21:31 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
První lov a stekání s Alasseou


Ráno když Kailé vstane, oblékne se, připraví se, slyší zvenku volání. Vyleze ven a Fail stojí dole a volá jí dolů. "Kailé, dnes je tvůj velký den! Půjdes se mnou lovit a pak půjdeme hlídat místo Sardona." Kailé zajásá, vezme si štuclík, do něj si zabalí sušené maso a zeleninu, co jí dal včera fail do spíže. uváže si dýku, vezme luk a vyběhne celá nadčená ven. Hbytě sleze dolů ze stromu a celá natěšená běží k Failovi. "Já se tak těším! Můj první lov. Doufám, že mi to půjde. Co vlastně budeme lovit?" nadšeně poskakuje Kailé. "V první řadě se uklidni. K lovu se potřebuješ soustředit. Musíš našlapávat potichu a tiše dýchat." kárá jí Fail. Vyrazí tedy spolu do lesa.
Vylezou na strom a lezou z jednoho na druhý. Kailé se pokouší o neslyšnost, ale nějak se nedaří. Najednou spatří v dáli srnku. Fail se zastaví a kývne hlavou znamení, aby Kailé pokračovala už sama. Kailé vyrazí tichým obratným během po větvích. Skočí na druhou větev, když v tom se srnka lekne a odskáče kus dál. Druhý pokus. Kailé si dá pozor na doskakování a snaží se být ticho, ale najednou se zachytí o větvičku, která vystřelí a srnka se znovu lekne a uteče. "No, bezva a je fuč." vzteká se Kailé. Fail se musí jen smát, když vidí, jaké je Kailé nemehlo. "Ty seš trdlo viď. Já jsem říkal abys byla potichu. Podívej támhle v dáli je divočák. Soustřeď se na každý pohyb a buď potichu."
Kailé zamhouří oči a s odhodláním se po stromech plíží. Jde jí to a tak se hravě dostane až na strom, pod kterým prase rylo do země. Teď je její chvíle. Sáhne za záda do toulce pro šíp a když ho vytahává, zavadí o větve. Zavře oči a ani se nehne. Kanec si naštěstí ničeho nevšiml, tak Kailé přibližuje šíp k luku. Urovnává si konec šípu k tětivě a ze zbrklosti a třesu rukou šíp upustí a sleduje, jak se tiše zapíchnul do země vedle kance. Opět zakousne do jazyka a přimhouří oči. Kanec si znovu ničeho nevšiml a Kailé má poslední pokus. Vytáhne šíp, s odhodláním ho napne a střelí do kance. Trefa! Zasáhne ho do zad, ale dala do toho tak malou sílu, že se šíp jen odrazil od divočáka a jen ho to pošolíchalo. Kanec se lekl, co ho to štíplo a utekl pryč. Kailé začne zuřit, ječet a zároveň se směje své hlouposti a netrpělivosti. "To snad není možný. Já jsem takový nemehlo. Nejdřív větev, pak mi to spadne a nakonec když se trefim, tak zjistim, že neumim střílet." vzteká se Kailé.
Fail, který stál na nedalekém stromě se začne řehtat na celý Kvingarský les z té podívané a okamžitě se popadne za břicho, když sleduje Kailiny výstupy. "To snad neni možný, ty jsi na lov takový antitalent. Větší nemehlo jsem ještě nikdy neviděl." Slzí z toho. Kailé se ze vzteku začne smát a když dojde k Failovi, tak už oba brečí, když vidí jak se smějou. Po chvíli se uklidní, otřou slzy smíchu a Kailé smutní, že jí to nejde. "Podívej, támhle! Je to káně. Zkus ho trefit." Přeruší Fail její zoufalé pokřiky. Kailé se pokusí o přesný a silný výstřel, ale jak do toho dá sílu, šíp letí úplně jinam do dálky. "Já do toho kopnu, jak je to možný, do terče už mi to docela šlo."
"Pojď, tady už nic nevykoumáme, všechnu zvěř si už vyplašila." rejpne si Fail do Kailé. "Podíváme se za Sardonem k městu a vystřídáme ho na hlídce." pravil Fail a oba vyrazili směrem k lesu. Kailé po cestě trénuje běh a lezení po stomech. Cesta rychle uběhne a skrz okraj lesu jsou vidět brány města Lastonu. "Tak jsme tady, ještě najít Sardona." řekne tajemně Fail a zahouká jako sova. Z dálky se ozve zvuk bůvola. "Pojď, támhle je." zvolá Fail a Kailé ho následuje.
Přijdou k Sardonovi "Čau, Sardone, jdeme tě s Kailé střídat." Sardon se zvedne z větve a když spatří Kailé, vofrní nos "To je tahle?" hodí na Kailé opovržený pohled a když prochází okolo ní žďuchne do ní ramenem. "Co jsem mu udělala?" ptá se naštvaně Kailé Faila."Nic. Neřeš to." odpoví Fail a sedne si na větev. Kailé to vrtá v hlavě a po chvíli řekne: "Vadí mu, že jsem byla člověk viď. Už když mě rada přijímala, měl jako jedinej kecy." "Nech toho. co bylo, bylo, teď jsi elf a patříš mezi nás." odsekne ji Fail.
Po chvíli ticha Kailé vybalí jídlo ze štuclíku "Děkuju, že jsi mi tam včera dal nějaký zásoby." a podá Failovy kus sušeného masa. Ten se na oplátku usměje, vezme si to a najednou upře pohled k městské bráně a zbystří. Vyjede nějaký urozený muž na koni a jede lesem společně s kočárem. Je to nejspíš královo poskok. Jedou se asi taky jednou za rok podívat na poddané, jak pracujou, domyslela si Kailé. "Budeme je sledovat?" zeptá se Kailé. "Dnes ne, ty nejsou hrozbou. Jindy možná."Kailé leze po stromech, mezitím co Fail hlídá. Zvědavá dívka se nebezpečně blíží po větvích stromů k hradbám a zjistí jejich slabé místo, kde není hlídka a jsou tam dva staré duby. Jeden uvnitř a druhý vně hradeb. Jejich větve se setkávají nad hradbami a šikovný elf by jen přeběhl a vnikl nepozorovaně do města. Když Kailé kouká, co je v této části za hradbami, vidí tam sídlo krále a vyšší měšťanstvo okolo. Kailé pozoruje, jak žijí lidé v Lastonu. Zavzpomíná na staré časy. Pak se zamyslí, jak je možný, že vždy, když si chce vybavit, život před tím, má vzpomínky tak vzdálené. Také si vzpomněla na Eruner, která jí pročistila hlavu a říkala, že jí tam přeci něco nechá. Kailé to po chvíli přemýšlení hodila za hlavu a běžela za Failem.
"Už se stmívá." připomíná Kailé svému příteli, že už by měli jít. "Jo já vím." odsekne Fail. Najednou v dáli slyší zvuk jelena v říji. Kailé se vyděsí, když slyší ten hrozný zvuk. Fail se nadechuje, že zahouká, ale dívka mu dá ruku na pusu a zaječí jako káně. Po chvíli k nim přijde pro Kailé ještě neznámá elfka. Podíva se na plavovlásku a podá jí ruku "My se asi ještě neznáme. Já jsem Alassea." Kailé se na oplátku usměje a slušně se představí. "Já jsem Kailé. Jsem tu nová." Alassea se na Faila usměje svůdným pohledem. "Ahoj Failíčku, dlouho jsme se neviděli." Fail si odkašle, chytne Kailé za ruku a jde s ní pryč. Místo rozloučení tiše poví "To víš, já mám teď už lepší prácičku." Kailé se jen otočí nevědomky na Alasseu. "Tak ahoj, třeba se ještě uvidíme." usměje se na ni. "Jo doufám. Ahoj." usměje se Alassea nad Failovo chováním a nad Kailiným nechápáním.
Kailé si o kus dál pár věcí dá dohromady. "Pusť mě, už se nedívá. Jseš taky vůl. Jseš celou dobu nesvůj a odsekáváš mi kvůli tomu, že si věděl, že přijde po nás jelen v říji?" Fail se s udivením podívá a neví jak o všem Kailé ví. "Ale..." Kailé odsekne "Nic mi nevysvětluj. Umím si dát 1 a 1 dobromady. Mě je to nějak jedno, ale nemusel si se mnou tak vláčet. Podívej už vidím Tarion. Je už tma a zítra mě čeká určitě spousta práce. Musím zajít do zahrad pro nějaký jídlo. Navíc musím za Calven. Měla bych si vzít hlídky, Kvingar je velkej a lidí je v něm hodně, musíme být opatrní." mezitím co Kailé vysvětluje, jak mají býti elfové opatrní a že lidé nejsou dobří tvorové, dojdou do Tarionu. Fail neřekl ani hlásku a bylo vidět, jak ho Kailé nechce pustit ke slovu. "Tak dobrou." Z Faila jenom vyleze: "Dobrou." a zůstane stát jako sloup. Kailé vyleze nahoru a jde spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama