Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

5. Kapitola - Božská odměna

7. listopadu 2011 v 21:26 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
Tréning, Eruner, barabizna

Když Kailé otevře oči, vidí prázdnou místnost a venku už světlo. Nemá vůbec ponětí, kolik je asi hodin a bojí se, že zaspala. Když se oblékne a uváže si všechnu výzbroj, připne si dýku za pas a vyrazí směrem ke dveřím, do kterých vejde Failon a lekne se: "Myslel jsem, že ještě spíš, šel jsem tě vzbudit. Všechno je připraveno a ty koukám také, tak vyrazíme?" Kailé se usměje a čapne luk a jde bok po boku s Failonem.
Přijdou pod bunkry na cvičistě, kde je spousta terčů. "Nejprve se naučíš zhruba střílet s lukem. Obživa je na prvním místě." říká Failon a ukazuje jí na terč, kam má Kailé vystřelit. Kailé vystřelí, ale šíp letí někam úplně jinam a k terči ani nedoletí. Failon se začne strašně smát, protože takhle mizerně vystřelený šíp ještě letět neviděl. Kailé se začervená a je jí trapně. "To nevadí, budeme to trénovat. Nejprv se nauč luk porádně natahovat. Musíš takhle." S úsměvem utěšuje Kailé a přitom se jí tiskne na záda a drží jí luk tak, aby viděla, jak se to dělá. Kailé cítí jeho horký dech, jak ohřívá její krk. Failon pocítí vzrušení, když se tak ke Kailé tisknul. Když zjistil, že se mu to líbí, tak ihned ucukl a šel se věnovat tréningu.
"Tak a teď sis to natrénovala, tak zkus vystřelit co nejdál a prď na to, kam to poletí." Kailé se usmála a byla jí příjemná Failovo přítomnost. Natahovala tětivu luku a jakš takš držela šíp u tětivy "Faile, dělám to dobře?" ujišťovala se, než vystřelí. Failon ani neodpověděl a Kailé vystřelila šíp někam do lesa. "Výborně. Sílu už si si natrénovala, teď zkusíme přesnost. Pojďme blíž. Teď se nesoustřeď na sílu, ale na cíl." Kailé zamhouřila oči a vystřelila šíp, který opět letěl někam uplně jinam. Začala se smát "Ale když ono to lítá jinam." Failon se usmál. "No proto to trénujeme. To ze začátku každýmu." Kailé se uklidnila a zkusila znovu namířit. Střelila už směrem na okraj terče, ale šíp se ani nezabodl.
"Říkal jsem sice, že se máš soustředit na cíl, ale zkus do toho dát sílu." smál se Failon. Kailé se naštve a vystřelí šíp ohromnou rychlostí na terč. Šíp prosviští za terč. "No vidíš, už se lepšíš, už to bylo blíž." směje se Fail. "Už jsem skoro přišla na techniku, teď to jen musím hodně trénovat. Vypiluju to rychle. Jsem učenlivá." usmívá se Kailé. "Chceš abych tu s tebou byl?" táže se Fail. "Jó buď tu se mnou. Jsem ráda, že tu jsi." usmála se Kailé. Failon si to vyložil jinak, než to Kailé myslela. V hlavě mu prolítne myšlenka, že ho Kailé asi svádí. "Jo, já jsem tu s tebou taky rád." nesměle Failon odvětí.
Po třech hodinách trénování střílení na terč si Kailé sedne a běduje, že už ji bolí ruce. Ukáže Failovi její pořezané ruce od tětivy luku a zasténá jak malé štěně. Fail jí vezme ruce do klína a namaže jí je hojivou mastí. "Musíš se ještě hodně učit. K luku to dnes stačilo. Nic se nemá přehánět a navíc tobě už to jde. Dnes máme za úkol ještě běhání. Ale teď bychom si mohli dát něco k snědku, co myslíš?" Kailé se usměje a kývne hlavou, že souhlasí. Fail vytáhne sušené maso a podá ho Kailé. Kailé to jestě v životě neviděla. Dá to do pusy a žvýká. Moc jí to chutná a Fail pozoruje jak Kailé jí a ukusuje si také sousta svého sušeného masa. Kailé se mu líbí. Kailé se na Faila usměje a pomyslí si, že má štěstí, že ji našel takhle obětavý mladý elf. Je ráda, že si našla kamaráda.
Kailé a Failon dojdou do cvičistě, kde se trénuje běh. "Tak ukaž jak běháš. Doběhni támhle k tomu stromu a přiběhni zpátky." Fail ukázal na nedaleký strom. Kailé se rozeběhla a běžela. Neběžela zas tak hrozně, ale její běh připomínal cupitání malé těžké myšky. Když doběhla zpátky byla celá zadýchaná a sotva popadala dech. Fail se usměje. "Není to zas tak hrozné. Budeš muset trénovat techniku a hlavně výdrž." Kailé se zakření a poslouhcá dál. "Takže začneme technikou. Nesmíš cupitat, ale běžet. Buděš dělat pořádný kroky. Musíš vzduchem jen lítat, né ho prorážet. Můžeš si pomoct i rukama. Běž s lehkostí a odlehči každý krok. Musíš dopadat jemně na zem."
Kailé to zkusí a rozmáchává rukama jako malé ptáče, co se učí létat. Dělá obrovské kroky a zkouší vzduchem prolétávat. Odpružuje každý dopad i odraz. Doběhne zpátky a je zadýchaná. "To nebylo špatný. Ještě to vypiluješ. S tima rukama jsem to nemyslel takhle. Nesmíš s nima máchat jak když se topíš, ale lehce prolétávat vzduch. Na všechno přijdeš. Teď běž a zkoušej běhat jěště lehčejc, doskakuj dál a nemáchej tolik tima rukama."
Kailé se usměje a když popadne dech, vyráží a běží. Zkouší létat vzduchem a dělá velké kroky a skáče jako laň na rozlehlé louce, co běží bez cíla ladně a nadšeně. Rozmáchne se lehce rukama a vítr jí rozčeše vlasy a ona cítí jemný dotyk větru. Tohle ještě nikdy nezažila. Takové souznění s přírodou. Nechá se unést a zavře oči. Najednou - prásk!! Kailé leží na zemi. Failon k ní běží a podepře jí hlavu. Začne se šíleně smát i s Kailé, která se nechala unést tak, že narazila do stromu a udělala si pořádnou bouli.
Když se Kailé plně zotaví a pohladí si bolavou hlavu, říká: "Dnes už raději běhat nebudu. To, co jsem zažila, bylo úchvatný a překrásný. Ale takhle se rozšlehat..." začne se hrozně smát a drží si hlavu. Fail jí to pohladí a namaže hojivou mastí. "Tak vidíš, jak jsem dopadla. Mám rozbitou hlavu a pořezaný ruce. Jsem já to ale nešika."
Fail se usměje. "Tak je odpoledne, do večera času dost. Mohl bych tě trochu provést. Víš, znám místa v lese, o kterých nikdo neví. Nevkročila tam ještě žádná lidská noha." Kailé se na něj zamračí: "Já nejsem člověk. Moje lidská část umřela tam v lese. Jsem elf." Fail se překvapeně podívá: "Promiň. Já... nechtěl jsem tě urazit." Kailé mávne rukou. "To je jedno. Stejně jsou mezi náma ještě velký rozdíly. Postupem času je ale všechny odstraním a budu stejně dobrá jako ostatní elfové. A to že mám dost co dohánět." Fail si oddychne, že Kailé omluvu přijala a opět začne: "Jsi tedy zvědavá na ty místa?" Kailé si usměje. "To víš, že jo." Failon se usměje a vyrazí spolu někam, kde ještě nikdo nebyl.
Failon zakryl Kailé oči a odnesl ji nedaleko od cvičiště za Tarion, tam ji postavil a odkryl ji oči. Kailé se zhluboka nadechne a otevře údivem pusu: "To je nádhera. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla." "Je to nejstarší strom v Kvingaru." Dodá Fail. Kailé se nemůže vynadívat na obrovký a nádherný, prastarý strom, který má korunu stromu až do oblak. Byl to prastarý dub, který tady roste již stovky let. Jeho kúra je obrovská a tlustá jako pancíř a sem tam jsou praskliny. Na jeho větvích by mohlo být stovky bunkrů, jako je v Tarionu.
Kailé se usměje a neví jistě, jestli myslí s Failem na stejnou věc. "Myslíš na to, co já?" Fail se na ni usměje. "Myslím, že myslím na to, co ty. Jdem?" Kailé se zaraduje, že má povoleno se té krásy dotýkat a ucítit její kůru na svých dlaních. Oba začnou lést na strom, ale Kailé ma potíže vylézt na první větev. "Ach jo, jsem moc těžká a nedosáhnu tam." Fail se na ní usměje. "Zkus se rozběhnou proti kmenu, vyskočit na kmen, odrazit se a chytnout větve." Kailé to zkusí, rozběhne se, skočí, odrazí a chytne se. Kailé tam visí jak prádlo na šňůře. "Ehm a co teď?" Fail se začne smát. "Teď se zkus rozhoupat a vymrštit nohu na větev, pak se přitáhnout a nějak se už vyškrábeš." Kailé se rozhoupe a zachytne se jednou nohou větve a zuby nehty se vyškrábe na první větev.
Fail se na ni usmívá a kochá se nad tím, jak Kailé bojuje s větvemi dole pod ním. Kailé už docela ovládá techniku lezení. Tady jsou větve blízko sebe a doslova běží po větvích až k Failovi. "Jde ti to rychle, až na tu první větev." Kailé celá udejchaná popadne dech. "Jo já jsem i u nás v Selmacasu lezla po stromech. Ale byly to jen jabloně a višně, né staleté duby."
Kailé pokyne hlavou aby vylezli ještě výš. Stoupne si na větev bez držení a vyrovnává. Pak se chytne větve nad ní a rozhoupne se na druhou a zachytí se na ní nohama. Začne si lezení užívat a nechá se unést. To ale není dobré pro začátečníky. Při běhu si namlela jen o strom, ale tady stačí malá chybička a je mrtvá. Kailé cítí jemný vánek, jak ji rozčesává vlasy. Na rukou cítí samotnou královnu lesů Kvingaru.
Naštěstí už ovládá své unešení a nezavírá oči. Failon ji z horních větví pozoruje s úžasem, jak tako mlaďounká bojovnice drží a všímá se, že začíná Kailé pravidelně dýchat. Posiluje svou výdrž a Fail je na ni hrdý. Učí se rychle. Zanedlouho vyleze až k němu rozdováděná jako malé dítě. "Podívej na ten krásnej výhled. No neni to nádhera?" Faila vytrhne z myšlenek a upotá mu pozornost na něco jinéo. Spolu si sednou na větev a pozorují Kvingarský ráj.
Vidí, jak nad lesem létají hejna ptáků. Vidí, jak veverky skákají po stromech. "Ten výhled je úžasnej. Měls pravdu, tohle je opravdu krásné místo. Nejkrásnější, kde jsem někdy byla. Děkuji ti, že jsi mě sem dovedl. Že jsi mě zachránil a dal mi krásnej život. Díky tobě jsem elfkou. Jsem ti za to moc vděčná." Rozplývá se Kailé nad krásou světa a přírody a opravdu je Failonovi za všechno vděčná. Je to ten nejlepší kamarád, kterého mohla potkat.
Failon se usměje a taky je unešen krásou Kvingaru. Nikdy tu nebyl s dívkou, se kterou by mu bylo tak příjemně. "Já už to, že jsem tě zachránil, ani neberu jako náhodu, ale osud. Je nám určeno být tady teď spolu. Je to nádhera být tady s tebou. Vždycky jsem tu byl jen sám. Teď ti něco ukážu. Zavři oči, obejmi nějakou mohutnou větev nebo kmen a soustřed se. Vymyj si hlavu od všeho nepotřebného. Jestli tam máš něco ze svého minulého života, tak to zahoď. Tento strom ti pomůže vyčistit hlavu. Když se ti to povede, uslyšíš jeho hlas. Tady se nejlépe naučíš naslouchat lesu. On ví všechna tajemství, co jsou a byla v lese. Třeba uslyšíš i svůj příběh."
Kailé udělá vše, co jí Fail poradil a přitulí se ke kmenu. Obejme ho a soustředí se. Cítí, jako by kůra stromu zvlhla a cítí to i na rukou. Zhluboka dýchá a cítí nezapomenutelnou vůni lesa a smoly. Je jí nádherně a nechá se unést. Uvolní se a najednou začne slyšet nějaké tiché špitání. Začne také šeptat. "Jsem Kailé, nová Kvingarská elfka." šeptání jí odpoví: "Já vím kdo jsi." Kailé se zarazí. "A kdo jsi ty? Znáš má tajemství? Pomůžeš mi?" Tajemné šeptání pokračuje: "Ano, znám tvá tajemství. Jsem Královna Kvingarského lesa. Jmenuji se Eruner. S čím potřebuješ pomoci?" Kailé se uvolní. "Nevím, zda-li je to správné rozhodnutí, ale tíží mě vesnice Selmacas, odkud pocházím. Tíží mě vlastně můj minulý život. Asi bych na něj potřebovala zapomenout, nebo ho jen nějak utlumit. Abych se netrápila kvůli mámě a tak. Každopádně o to nechci přijít. Jen nějak odložit z mé hlavy, ale ne vymazat." Eruner se tiše zasměje. "Vím, co máš na mysli. Mohu ti pomoci. Myslím si ale, že určitou část vzpomínek by sis měla nechat, myslím že je budeš potřebovat." Kailé se zamyslí. "A jakou? Mohu-li se zeptat." Eruner jen nastiňuje: "To ti nemohu říct. Dám ti dar. S tvou myslí ti pomůžu, pročistím ti hlavu. Pár úseků ti tam nechám, vybaví se ti, až bude třeba. Zatím je nepotřebuješ. Za pár let ale ano." Kailé se zarazí. "Když znáš můj příběh od začátku, víš i konec?" Eruner tiše odpoví otázkou: "Co by to byl za život bez překvapení? Uvolni se ještě více a já ti pročistím hlavu. Až budeš potřebovat poradit, nebo ti bude smutno, můžeš přijít. Já, královna Kvingaru Eruner, vyslýchám každého. Sbohem Kailé." Kailé se uvolní a špitne: "Sbohem a děkuji."
Failon pozoruje, jak má Kailé zavřené oči a zhluboka dýchá. Pozoruje, jak se ji s každým nádechem zvedá hrudník. Najednou se Kailé probudí a s úsměvem mu popisuje, co všechno se přihodilo. On se usměje: "A jakej máš teď pocit? Je to lepší?" Kailé je celá rozzářená, jako by zapomněla na všechny útrapy v životě. "Jo je mi líp. Jsem ráda, že jsi mě sem vzal. Děkuju." Fail se rozzářeně usměje. "Tak to jsem rád. Nepůjdem už? Za chvíli bude tma a ty musíš ještě vidět na cestu dolů." Kailé kývne hlavou na souhlas a leze dolů. Cesta dolů je mnohem rychlejší než nahoru. Kailé je teď mnohem hezčí a rozzářenější, když ji obličej neničí smutek.
Oba už slezli a Kailé si nechala na závěr skok a krásně ladně seskočila. Fail se jen usměje. "Vidím, že jsi se toho dnes hodně naučila. Tak nás čeká ještě jedna zastávka a to je tvůj nový bunkr. Už se těšíš?" Kailé je překvapená. "No jo, já mám dnes dostat svůj nový domov. To je skvělý, dnes je vážně nejlepší den mýho života. Doufám, že zítřek bude také hezký den. Co vlastně mám dělat zítra?" Fail zvedne ramena. "Nevím, to se dozvím až přijdu do Tarionu a Calven mě už něčím pověří." Kailé se usměje a oba jdou směrem do blízkého Tarionu.
Kailé a Failon dorazili do Tarionu a zamířili si to rovnou do hlavního bunkru za Calven. Kailé lezla po žebříku jako divá a nejraději by lezla jen po stromech. Příroda ji ohromuje svou krásou a pochopením. Až teď se z ní stává skutečný elf, ale musí ještě hodně co dohánět. Vleze do Calvenina bunkru a Calven ji s úsměvem přivítá. "Včera jsi říkala, že dnes dostanu nový bunkr e to pravda?" táže se Kailé. "Ano, je. Tvůj nový domov už čeká. Jelikož jsi pod mojí ochranou máš k dispozici jeden bunkr, který je přístupný i z mého. Mužeš přelést po větvích odsud až domů. Vhovuje ti to?" kailé se rozzáří, když zaslechla o lezení po stromu "Ano vyhovuje. Kudy mám jít?" Calven se pousměje "No jo ty blázínku. Budeš to mít všude blízko, ostatně naše město je vybudováno tak,aby bylo všude blízko odkudkoli. Pro začátek polezeš domů pěkně po žebříku." Kailé zesmutní, ale nadčení ji přemůže a začne popohánět Calven.
Všichni tři tedy vylezou ven a lezou dolů a Kailé je celá nedočkavá a všechny popostrkuje aby zrychlili. Kousek popojdou, takovejch 20-30 metrů a stojí u velkého stromu. "tak tohle je můj strom?" Nadčeně kouká Kailé do koruny stromu. "Ano, to je on. Prozatím ti to stačí. Myslím, že budeš dost šikovná a svůj bunkr si zrenovuješ a vylepšíš podle svých představ. Teď mě omluvte ale mám ještě nějakou práci.
Kailé se ihned dá do lezení po žebříku. Jak tak leze po ztrouchnivělém žebříku, jedna špricle se ulomí a upadne. kailé se naštěstí pevně chytla větve, tak nespadla. "myslím že bude lepší, když tam vylezeme." Pobídla Faila a skočila na větev a lezla nahoru. Nakonec vylezla až k bunkru. Okolo bunkru byla ulička, která byla chráněna zábradlím. Kailé si myslela, že zábradlí přezkočí a dostane se tak na jakýsi balkónek. Sotva se ale chytla zábradlí, tak se urvalo a spadlo dolů. "To nevipadá, že by nově postavili." Rejpnul si Fail s usměvem a skočil za ní na podestu.
Kailé otevřela dvěře. Překvapením oněmněla. Klika jí zůstala v ruce, v podlaze byla díra, zkrz kterou bylo vidět až na zahrady dole. Okna byla rozbitá, postel byla rotrhaná a byla zeslámy. Udivením otevřela pusu"Tak to jsem nečekala." Fail se začal smát a Kailé po chvíly taky. Ve střeše byla díra a pod dírou na podlaze ztrouchnivělé dřevo. Nic jiného v této barabizně nebylo. Kailé opatrně prošla a otevřela dveře do druhé místnosti. Byla tam koupelna. No koupelna. Starý vytesaný kmen stromu už ani neměl dno a vše bylo poničené. Trubky na odvod vody byly rozmlácené a báň na deštovou vodu jaksi chyběla.
Kailé se zhluboka nadechne "No, myslím, že dnes přespím jinde ahned zítra se do toho dám. Je už večer a tady spát nebudu." Failon vytušil příležitost "No ke Calven jít spát už nemůžeš. Já mám v bunkru volno u krbu. Můžeš u mě přespat a hned zítra se do toho dáme. Co myslíš?" Kailé s failonem musela jedině souhlasit. "No to jo. Jsem na zítřek vážně zvědavá." a společně odchází c barabizny a opatrně lezou se stromu dolů.
Když dojdou k Failovy, Kailé se rozzáří oči. Jeho bunkr byl nový, čistý a zdravý. Nikde nebyla žádná prasklina a na podlaze byly dokonce kozesiny. V rohu měl krb a před ním kožešiny. Naproti krbu na druhé straně měl postel, kde spal on naproti dveřím měl okno a pod oknem sekretář. v druhém rohu naproti posteli měl skříň a ve prostřed měl krásný vyřezávaný stůl se dvěmi židlemi. Vedle postele naproti skříni byly dveře do koupelny. Koupelna nebyla zrovna velká. Proti dveřm byla stolička a vedle stoličky nalevobyla velká vana vykutaná z velkého kmene a byla natřená nějakou dobrou směsí přírodních látek. Na pravo byly hned dveře do spíže, Kde se uchovávali léčivé bylinky, sušili masa a schovávali potraviny.
"Faile, máš nádherný domov. Je to tu fakt krásný. Kde si sebral ty kožešiny? a Kde si sebral ten nádherný stůl? A co teprve ta krásně zdobená skříň? A ta velká vana? Koukám, že máš v pořádku i báň na deštovou vodu a máš i spíž. Máš to tu tak útulný. Kdo ti to udělal?" Failon se jen diví přítrži tolika otázek a nestačí ani odpovídat na všechny "Kožešiny jsou ze zvířat, co jsem ulovil, maso jsem usušil a kožešiny si nechal. Stůl jsem dostal hrubý a neopracovyný od místního tesaře a vyřezal jsem si ho sám. To mi trvalo hrozně dlouho dělal jsem ho tak tejden každej den. Skříň jsem taky dostal od tesaře a taky jsem si ji vyřezal sám. Vanu jsem si udělal celou sám, to mi tesař dal jen kládu a já si to sám vykutal. No, když jsem se sem nastěhoval vypadalo to tu zhruba jako ta tvá barabizna." směje se u toho Fail.
Kailé se na něj vytřeštěně podívala a nemohla věřit vlastním uším. Fail je tak mlad a už toho tolik dokázal a lidé si v jeho věku ještě hrají a sotva se postarají o záhonky a pole. Viděla jak to Fail skromně říká a hrozně se jí cel dům líbil. "Chtěla bych taky takový. Vážně, máš to tu krásný. Fail se usmál "Jo budeš, zítra máme času dost. myslím, že v rámci tréningu můžeme renovovat bunkr, to je taky jedno z elfských umění. Umět využít přírodních zdrojů a udělat si útulný domov. Teď je ale už dost pozdě a venku už je tma. Budeš spát v posteli? Já si klidně lehnu na kožešiny. Na posteli se spí líp neni tak tvrdá." usmívá se blaženě Fail, protože Kailé bude spát v jeho posteli. "No já nevim, neni to třeba neslušný? Já jsem přeci jen host tak bych asi měla spát na zemi. Mě by to nevadilo." šklabala se Kailé na hlavě a nevěděla si rady. "Ne, neslušný to opravdu není. já si ustelu u krbu a ty v posteli." usměje se Fail a připraví jí postel.
Oba si sundají hlavní brnění a boty. Kailé si dá dýku pod polštář jako minulou noc, cítí se tam v bezpečí, i když teď je u ní Failon, u kterého se Kailé cítí v bezpečí. Řeknou si dobrou noc a ihned usnou tak tvrdě, že by je už nic nezbudilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama