Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

24. Kapitola - Zahájení

8. listopadu 2011 v 20:50 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
První bitva, severní očekávání a západovýchodní útok


Kailé přeběhla pár větví naproti nepřátelům a chvíli se soustředila a cítila je už jen pár metrů daleko bylo jich hodně, přesila byla velká. Vojáků okolo 150 těžkooděnců. Jen pár lehkooděnců, kteří se drželi vzádu. Jako hlavni velitel vedl tuto družinu sám Sailon, Aranelům zlý bratr. Kailé ho vycítila hned jako prvního, protože tak velkou nenávist ještě nezažila. Hned vedle Sailona jede na koni sám král Laston. Kailé je opomine a soustředí se na ostatní vojáky.Smečka lidí neměla žádnou formaci ani tvar a Kailé ihned vytušila, že mají šanci využít momentu překvapení. Ihned běžela neslyšně zpět za Failonem "Faile, máme jedinou možnost a tou je využití momentu překvapení. Musíme trpělivě vyčkávat dokud se plně nedostanou mezi pásmo lučištníků a zde je postřílíme. Nemůžeme čekat až nás pozabíjí, nepřichází v míru a my se musíme jen bránit. Mimochodem odvedl si elfské děti do sklal?" Failon se usměje "Ano, odvedl i když si nic neříkala, napadlo mě to. Dobře tak budeme vyčkávat jsem s nimi domluvený, že dáme znamení." Kailé se zamračí "Jaké?" Fail se usměje "Káně, Kailé." Kailé se usměje a seběhne o pár větví níž aby viděla protivníky.
Nepřátelé už jsou jen na pár metrů daleko. Už vcházají nicnetušíc do pásma lučištníků. Kailé vyleze neslišně do stromu a čeká až se dostanou všichni plně do pásma
smrtících šípů. Sailon se zastaví a porozhlídne se okolo a vše ztichne. Kailé vytuší opatrnost na nepřátelské straně tak ihned zapiští jako káně. Sailon s králem se dali rychle na útěk do pozadí. Vojáci nevěděli co mají dělat a nastal zmatek během vteřiny se na zmatené nepřátelské vojáky vyřítil déšť šípů, které poseli celé bojistě. Většina trefila cíl a již po prvních výstřelích z luků zbylo na bojišti jen pár stojících bojovníků které byli sestřeleny hned za nimi. Všichni polehali.
Kailé byla zmatená tak rychlou bitvu nečekala a navíc si myslile že jich bude víc a né okolo stovky. Najednou ucítila v břiště divný pocit jakoby dostala ránu tupým předmětem do břicha a ihned se uklidnila a ponořila se do transu. Fail se jí všiml a dal všem pokyn ať čekají na rozkazy Velitelky. Kailé najednou prozřela, že se největší oddíl voláků na severu rozdělil na tři kusy, kdy na severní linii zaůtočila jen hrstka obětovaných. Většina vojáků se rozdělila na dvě velké skupiny, které ůtočili z východu a západu. Kailé to zjistila a vyhrkli se jí slzy do očí a nevěděla co teď. Z tranzu ji propral mohutný zvuk lesního rohu. "Faile! jejich znamení! Útočí a ne tady, ale na východě a na západě. Je to léčka, nejprv šli na sever ale pak se rozdělili na východ a západ, jakoby věděli, že tam máme nejslabší místo. Je to nějaká zrada!" chrlila Kailé na Faila, který ihned vymyslel co udělat. "Kailé musíme udělat to samí, rozdělíme severní linii a dvě části pošleme na východ a západ!" Kailé se trochu uklidnila, když zaslechla Failova pohotová slova a ihned dala rozkaz.
"Vojáci, nastražili na nás léčku! Ihned se rozdělte na třetiny! Jedna tady zůstane a ty dvě- každá půjdete na jednu linii. Vy na východ a vy na západ. Severní lučišníci budou stále hlídkovat na stromech a hlídat. Lehkooděnci dejte pozor na pasti a jděte a vysbírejte raněné nepřátele a zavřete je jako rukojmí do skal já musím na ostatní linie!" vyřkla Kailé a běžela po Failovu boku k městu "Faile, musíš na východ já jdu na západ, dávej o sebe pozor!" křičela Kailé a ihned nasedla na Tavarila, který hlídal všechny vyplašené ošetřovatele a Alasseu "Rozdělte se na dvě části a jděte na východ a na západ ihned!" křičela zdálky Kailé když ujížděla na linii své rozkazy.
Když Kailé dorazila bitva byla v plném proudu Lotiel ji zahlédl a zdálky křičel "Viděl jsem Sailona! Co se stalo? Měli přeci jít na sever!" Kailé seskočila s Tavarila a vylezla bleskyrychle na strom a skakala po větvých až do výše k Lotielovi "Někdo to musel prozradit, jinak to nevidím. Kolik jich tak je?" optá se Kailé jakoby Meziříčí a připravuje si luk "Mraky aspoň 500 jich bude, je nás tu sotva 100 nemáme šanci, navíc oni překvapili nás ne my je, vědí o našich slabinách." Kailé se zděsí nad Lotielovými slovy a zlověstně se zamračí. Její pocity jsou smíšené, je zoufalá, vše přišlo tak najednou a odhodlaně se zhluboka nadechne nastraží smysli a jakoby v tranzu ale v bdělém stavu se rozeběhne po stromech a třílí jako zběsilá do všech vojáků, kteříse zrovna chystají udeřit do elfích chudáků poslední smrtelnou ránu. Kailé trefuje jednoho po druhém a každá rána znamená jeden elfí život zachráněn, ale lidský ukončel. Kailé zabíjí jen ty kteří se zrovna napřahují při naději zasáhnout elfa. Kailé běhá okolo bitevní vřavy a se sbystřelými smysli střílí šíp za druhým ani jeden nejde vedle. Přesnost, rychlost a síla jejích střel udivuje i ty nejzdatnější a nejhbytější elfí vojáky. Kailé chytne amok a střílí a střílí šíp za šípem až jí dojdou. Zachránila tolik elfů a tolika elfům dala naději na vítězství. Seběhla dolů a běžela k Tavarilovi, vedle něhož byly zástoby a on je jakoby svými ostrými parohy střežil. Kailé si ihned nabrala další šípy do jejího toulce a rychle vyrazila "Život za život, vy zrůdy, kteří si nevážíte cizího života!" křičela a běžela zpět do vřavy.
Zase vyběhla a střílela šípy. Když už ubylo návalu nepřátel a elfí těžkooděnci se mohli zvednout zakřičela Kailé rozkaz "Lehkooděnci všichni na stromi! Stáhněte se! Lučišníci natáhněte tětivy a střílejte!! Nesmí přijít, musíme je udžet dál od nás!" a skutečně jak Velitlka rozkázala elfové poslechli a bitevní pole se téměř vyčistilo od elfů. Zůstalo tam jen pár elfích těžkooděnců a nepřátelští těžkooděnci a pár zraněných.
V tu chvíli dorazil Aranel, Alassea a Ortaine a ostatní lehkooděnci i těžkooděnci společně s lučištníky. Kialé nelenila a ihned dala rozkaz "Lučišníci rychle na stromi a střílejte, střílejte a těžkooděnci vy zahajte útok potřebujeme posbírat raněné odtlačte střet ihned o kus dál a ty Alasseo ihned vem Tavarila a vy lehkooděnci ihned pomozte Alassee a sbírejte raněné rychle, dlouho odklon boje neudržíme naneste je jen na okraj pak je donesete rychle!!!" křičela Kailé z plných sil.
Všichni ihned poislechli a jak řekla tak se opravdu stalo. Kailé mezitím co se odklízeli ranění byla v útoku a sázela do protivníků šíp za šípem. Běžela pro další a další toulce s šípy až se zastavila s napřaženým lukem a najednou se ji zatmělo před očima když se vzpamatovala všimla si, že mířila na Sailona, který teď zbaběle ujížděl snaživ se uhájit svůj život. Kailé se zamyslela nad tímto divným pocitem a nechápala proč se jí tak stalo. Pohlédla na rukojmí, které zajali lehkooděnci a zase to hrozné otupení smyslů. "Proč?" řekla nahlas Kailé "Co se děje, proč ty pocity proč ta tušení." zeptá se Kialé sama sebe. Bitevní vřava se tedy po pár hodinách Kailininýho amoku zcela uklidnila. Kdo mohl utelk, kdo nemohl byl zajat a odveden do skal za mříže co nechal vybudovat Sardon. Mrtvá těla se odnesla k velkému ohništi, k e byla poté zbavena krunýřů a s posvátným hlediskem na lidský/elfský život byla omyta a připravena do hrobů.
Kailé mezitím, co se odklízela západní linie pospíchala cválajíc na Tavarilovy rychle na východní linii. Zde se ještě bojovalo a stav vypadal kryticky. Kailé ihned vydala rozkazy jako na západní linii."Faile pojď se mnou a střílej ty co ubližují našim pojď!" Fail se sebral ze zákrytu a běžel vedle ní. Jeho šípy letěli přesně a silně, avšak Kailinino požehnání jí dělalo nejlepší lukostřelkyňí co když mohl Fail spatřit. Obdivoval ji a když běhal po větvých a občas zahlídl Kailininu tvář s jejíma lesklíma očima, připomínající dračici v tak jemném stvoření. Její tvář měla tak krásné rysy a ladné tvary. Fail jí s údivem pozoroval jak ličkovala mezi stromi a střílela jako smysluzbavená do všech co ohrožovali její vojáky. Brala si za to všechno zotpovědnopst a nechtěla nikomu ubížit. Jen ochraňovala její národ, své děti, které jí bili tak blízcí a které do ní vložili naději na svůj život. Fail tu a tam střelil do nějakého nepřítele a s údivem pozoroval Kailé s úctou. Byla to taková úcta, že by se jí ani prstem nedotkl jejího něžného světlého těla. Vybila vojáky a v elfech svitla naděje na vítězství a hned bojovali s nadšením a tak zahnali i tyhle vojáky.
Kailé se vrhla za nimi, protože byla v bdělém transu a nevnímala nic jinýho než kořist střelbu smrt a sílu. Fail se za ní rozběhl a když už natahovala tětivu, že vystřelí na utíkajícího vojáka, skočil na ni Fail. Naštěstí Kailé běžela už po větvích které se už dotýkali země. Kailé s Failem se svalili na zem a namlátili si "Faile kruci co to děláš?!" začne na něj Kailé křičet jako smyslu zbavená. "Kailé co děláš ty? Uctíváme život, nesmíš zabíjet ty co utíkají. Sama si říkala že zabijeme jen ty co ubližují nám on utíkal!" Kailé se rozohní ještě víc "Faile myslíš, že se nevrátí a neublíží nám jindy? kolik jich zabije? Kolik elfských životů on zavrhne. Je to nesmysl." Fails e zamračí "Kailé máš pravdu ale nelíbí se mi zabíjet někoho kdo utíká." Kailé se uklidní "Promiň Faile nechala jsem se unést, byla jsem v bdělém trasu a to pořádně ani nevím co dělám. Promiň musíme odklidit těla pojď."
Dopadlo to stejně jako na západní linii. Ti co mohli utekli kdo ne zustal v zajeti a mrtví byli odneseni k ohništi, kde se připravovali na další cestu. Elfové se smrti nebáli, mysleli, že to je součást života, taková třešnička na dortu a že když umřou, potká je něco nohem krásnějšího. Chtěli býti různými lesními stvořeními, někdo chtěl být vlk jiný zajíc a další například strom. Věřili že po smrti odletí jejich duše do něčeho co měli tak rádi. Jejich zvířátka nebo stromy. Proto se k mrtvím chovali jako k spícím a naskládali je k ohništi.
Kailé vyběhla na vysoký strom a tam se ponořila i vědomím do transu. Vycítila, že už všichni ustupují. Sleze dolů a jde s Failem k ohništi cestou si povídají "Faile dnes už je to v klidu jsou nastřádat síli na zítra asi jsme je překvapili, ale oni překvapili nás. Víš, je to divný, jak mohli vědět, že máme na východu a západu slabou obranu? Musel jim to někdo říct." Fail znejsistí "Ale Kailé to by nikdo neudělal. Žádný elf by to neudělal." Kailé zapochybuje "Tim chceš jako naznačit že jediný kdo by to mohl udělat je člověk?" rozzlobí se "To chceš naznačt že snad Aranel?" Fail vidí že píchl do vosího hnízda "Kailé uklidni se. Nic takového jsem neřekl, jen je mi divné, že aranelovo osvobození šlo tak hladce a teď tyhlety útoky. Nedává to smysl, nechápu to. Napadá mě akorát Lotiel. Musíme na něj dát bacha." Kailé se uklidní "Jo máš pravdu dáme si bacha na Lotiela."
Když dorazili k ohništi Kialé se rozhlídne ihned běží za Aranelem "Nele miláčku nic ti není? jsi v pořádku?" stará se Kailé "Jo jsem v pořádku ani jsem si nezabojoval, než jsem došel na západ všechno už bylo pobito. Všichni mi utekli a já se vlekl za nima." stěžuje si Aranel. Kailé se zamračí nad Aranelovými stížnostmi "Jak si můžeš stěžovat! Jakoby ses do tý bitvy těšil! Vždyť máme několik zraněných a spoustu padlích protivníků. Buď rád, že mezi mrtvými nejsi ty!" rozčílí se Kailé se jde zase za Failem "Faile až všichni dorazí k ohništi podej rozkazy aby byly nakrmeni a ať jdou okolo města specielní hlídky. Dnes nepůjdu spát cítím zradu v ovzduší. Budu odklízet těla a pomůžu ostatním." Fail se na ni ustaraně podívá "Kailé odklízet těla můžou i jiní ty půjdeš spát musíš být odpočatá Běž o vše se postarám běž spát postarám se i o Aranela ty jen běž a odpočívej zítra příjdou s ještě větší výzbrojí, když viděli jak dnes prohráli a nebude to takový med jakodnes uvidíš." přesvědčuje ji. "No dobře. Aranela ulož ke mně, mam tam hezkou postel. Mohla bych spát dnes u tebe? Odpočinu si a Aranel se snad dobře vyspí. Ty ale běž až to vyřídíš taky spát prosím. Jsi můj jediny schopný pomocník. aranel mi s tim Velitelstvym moc nepomůže. Dobře?" zeptala se Kailé "Dobře neboj všechno zařídím jak si přeješ Velitelko." Usměje se Fail a Kialé ho za tenhle přístup kamarádsky obejme "Děkuji Faile. Dobrou." a pozoruje jeho vzrušení a lásku a obětavost. Obdivuje to co pro ni všechno Fail dělá. Je to vážně ten nejlepší kamarád. "Dobrou." popřeje Fail a jde vyřizovat věci co má. Kailé odejde k Failovy do bunkru a jde spát. Sundá si ublečení a zavrtá se do měkounké postýlky "Jak je možná, že tady se mi spí líp než v tej mej." pomyslí si a za chvíli usne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Midnight Midnight | Web | 6. března 2012 v 10:44 | Reagovat

Tahle povídka se mi opravdu líbí. Předchozí kapitoly jsem nekometovala, protože jsem hned šla na další kapitolu. Prosím, napiš pokračování. Zajímá mě jak to dopadne. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama