Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

22. Kapitola - Osvobození

8. listopadu 2011 v 20:35 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
O 4 hodiny dýl se Fail probudí. Urychleně se oblíkne a kouká na měsíc. Půlnoc je jistě blízko tak rychle vyběhne z bunkru a běží ke Kailé. Potichounku vyleze na strom a podívá se ke Kailé do okna. Kailé má rosvícenou svíci na stole a sedí na posteli se setnutýma rukama a něco si šeptá. Pláče blná beznaděje jako malé děcko. Failovy se vyhrknou slz do očí a pomyslí si - Jak někdo může nechat tak dokonalé stvoření se utápět v žalu. Nemusím mít požehnání na to abych cítil to co cítí ona. Láska je mé požehnání a mé srdce patří jí. Miluji ji nadevšechno na světě, ale ona se teď trápí pro jiného. Pro toho, kterému přislíbila lásku. Nenechám ji se takhle trápit. - Utře slzy nahodí úsměv na tvář a potichounku vejde.
"Kailé?" řekne polotichým hláskem. Kailé se svedne a obejme ho začne mu plakat na rameni. "Faile.. Já mám takový strach. Víš teď jde o všechno. Co když se osvobození nepovede a já pak nebudu ve svý kůži a válku prohrajeme. Nejde jen o mě a o Aranela, jde o celý elfí národ. Bojím se, že zklamu. Aranela, tebe, Ceven, eruner prostě všechny a že kvůli mně všichni zemřou. Jsem zoufalá." Fail si k sobě pevně přitiskne "Ale Kailé no tak. Jsi silná elfka. Ty to dokážeš, dokázala jsi toho už tolik že tohle zvládneš taky. Aranelovy se nic nestane na Lotiela je spoleh a určitě na nás teď netrpělivě čeká. Musíme jednat rychle. Buď silná. Ve všem ti pomůžu a to břímě ponesu s tebou. Budu ti hlídat záda a vžd tě budu chránit. Nespustím z tebe v bitvě oči a pokaždé když budeš v ohrožení já zakročím a budu tě bránit i vlastním tělem. Zemřel bych pro tebe a nedovolím, aby se ti něco stalo." Kailé si až teď uvědomuje co všechno pro Faila znamená. Začne ji plakat duše, jelikož jí má někdo tak nesmírně rád, ale ona mu nemůže lásku opětovat. Rychle se vzpamatuje a už nemyslí na válku a na oběti, které přinese už myslí jen na lásku a na oběť kterou přinese. Někdo se kvůli ní takhle trápí.
Kailé utichne. Nevidá ze sebe ani hlásku ani pláč ani slzu. Utře oči vysmrká se a vezme si luk na záda. Výzbroj má už dávno na sobě. Fail jen stojí a neví co má říct. Jestli něco neřekl špatně jestli teď před válkou vše nezvoral. Kailé konečně promluví "Děkuju. Teď musíme jít čeká nác velký úkol." Fail se usměje a doufá, že je vše už v pořádku. Vyrazí. Fail po cestě kouká na měsíc "Za chvíli už bude půlnoc." Kailé polohlasně zakřičí "Faile bacha sou tu lidé honem na stromy a jako myška." Oba ihned vylezou na stromy a běhají po větvých. Stráže spí opřeni o strom a chrápou na lesy daleko. Kailé spatří městské hradby směrem na východ až na sever kde je velká bříza. Zastaví se před hrabami a jen se zhluboka nadechne a soustředí se, kde kdo je. Za chvíli zjistí, že jsou tam jen dvě stráže tak ukáže Failovy aby šel potichu. Potichounku se vplíží za hradby a ukryjí se na bříze a koukají Lotielovy do okna. Ještě svítí.
Najednou se z města v dálce ozve troubení a mohutný hlas ponocného "Odbyla dvanáctá hodina…" Teď je ten pravý čas pomyslí si Kailé. Světlo zhaslo. Vše jde zatím podle plánu pomyslela si Kailé. Kailé na nic nečeká a zakvičí jako káně. Lidé jsou tak nepozorní, že jim ani nepřijde divné, že v noci létá káně. U lotielovy chaloupky se pomalu ve tmě otevírají dveře. Kailé dá pokyn na Faila aby chaloupku obešel z druhé strany kdyby náhodou slo o léčku. Kailé seskočí na střechu a neslišně vykoukne nad dveře. Ve dveřích vyjde zamaskovaný Lotiel "Jsi to ty Kailé? Nejsme prozrazeni jen honem pojďme za půl hodiny se střídají stráže." Kailé si oddychne a seskočí na něj a drží mu dýku u krku "Nikdo tu není? Nelžeš?" Lotiel se vyleká jak malý decko "Panebože Kailé co to děláš. Ne vše je připraveno opravdu." Kailé mu odundá z krku nůž "Dobře opatrnosti není nikdy nazbyt. Rychle kde je?" Je v lepším vězení s menší ostrahou. Zařídil jsem to, abychom to měli jednodušší. Je u královského skladiště. Pojďme!" Kailé poslechne a společně s Failem, který jde kousek za nima a hlídá záda se vypravý ke skladišti. Schovají se za křoví a vidí vycházet stráže, které za sebou ihned zamykají. Lotiel vezme svůj ukradnutý klíč "Teď máme jen pár minut než přijde druhá hlídka na vystřídání." Odemyká dveře. "Faile zůstaň prosím tady venku a kryj záda, kdyby něco, dej znamení." Poprosí Kailé a vejde do skladiště. Lotiel ji urychleně vede až k Aranelovi do vězení. "Rychle otevři!" pospíchá Kailé jen aby už měla v náručí svou velkou lásku, která ještě v nevědomosti spí v rohu cely. Laotiel otevře zámek dalším ukradnutým klíčem. Kailé rychle vejde do cely a obejme Aranela "Nele, Aranele, Aránku, Aranelánku dělej vzbuď se musíme odejít." Aranel se probudí "Kailé! Co tu..?" Kailé mu přiloží prst k puse "Není čas na vysvětlování dělej pojď!" zavelí Kailé a všichni urychleně odchází z vězení pryč. Jdou zkrz sklad když se Kailé všimne mečů výzbrojí a všech těch štítů, které jsou připravené na zítřejší válku. Kailé je divné, že to dnes je vše tak v klidu, nikdo není nikde. Zítra se má válčit a nikdo se nepřipravuje. Najednou vycítí v dáli stráže kteří jsou vystřídat ty před tím. "Honem jdeme už není čas!" Vyběhnou ihned ven a Fail hned začne "Honem už jdou slyším je honem, honem!" Lotiel urychleně zamkne dveře a schovají se do tmy do křový hned vedle skladiště. Stráže jdou, baví se spolu obemknou a jdou dovnitř.
Kailé zavelí "Rychle odsud!" není čas jít k Lotielovy domů musí zmizet. Všichni ihned než stráže zjistí, že Aranel je pryč. "Pojďme sem tady jsou dobrý stromy! Rychle leste! Lotiele musíš s náma dělej, zabili by tě za zradu honem. Všichni poslechnou a Fail je vede. Kailé jde poslední. "Běž Nele!" "Nejde to, neumím lést po stromech, nikdy sem na ně nelezl, někdo mi musí pomoct, potřebuju vysadit." Kailé vytřeští oči "Teď?! Faile rychle pocem problém!" zakřičí šeptem Kailé. Fail ihned seskočí a neslyšně dopadne "Copak? Musíme jít!" Kailé začíná být naštvaná "Jo to vim taky, dělej, vysaď Aranela, pomůžu ti, neumí líst na stromy, prej je to vysoko!" Fail vyvalí oči a rychle udělá Aranelovy z ruky nášlapněj schůdek a vysadí ho mezitím do Kailé ho přidržuje. Tý je hrozně divný jakto, že stráže ještě nevyběhli s alarmem, že aranel je pryč. Takovéhle zdržování, to už by je dávno zabili. Povedlo se Aranel pomalu leze na strom a Lotiel už čeká na druhé straně hradeb. Kailé s Failem jdou poslední a pomáhají Aranelovy v lezení. Vlezou na hradby, kousek popoběhnou a slezou po stromu zase dolů za hradby, kde už čeká Lotiel.
"Kde ste? Trvalo vám to celou věčnost! Dělejte! Jdeme!" blázní je všechny Lotiel . Kailé už vytočená a nepříčetná "Jo já vim! Aranel neumí líst po stromech! Jdeme!" Aranel se jen diví, jaká na něj Kailé je, nedochází mu, že kvůli němu ryskuje nejen život svůj, ale i failův, Lotielův a vůbec existenci elfího národa, který by byl bez Velitelky úplně vyřízený. Aranel dupe jako slon a snaží se běžet. Po dvou hodinách dojdou konečně do Tarionu. Aranel je celý uřícený a Lotiel také. Kailé a Fail jen zoufají z toho jak jsou pomalí. "To nám to s váma trvalo, jindy to máme zmáknutý běháním po větvých tak za třičtvrtě hodiny. No nic rychle na kutě, zítra je ten hrozný den začíná válka." Lotiel vyvalí oči "Jak, Jak to víš? Vy máte u nás špehy?" Kailé se jen usměje "Ne, mám požehnání. Teď není čas na vykládání musíme jít rychle spát. Faile, poskytni prosím na dnešní dos příbytek pro Lotiela, já ubytuji Aranela u mě. Dobrou." Fail jen souhlasně kývne a jde s Lotielem do svého příbytku. Cestou mu vypráví o byhyni eruner a o požehnání protože Lotiel je neodbytný.
"Dobrý Aranele? Promiň, jak jsem na tebe řvala. Šlo o životy. Ne jen o naše ale pro všechny elfy. Úplně jsem zapomněla na to jaký to je být člověkem. Taky jsem lecos neuměla. Tedy spíš všechno. To je fuk jdeme do bunkru." omlová se Kailé. "To je v pořádku. Jsem rád že jsi mě přišla zachránit." "Mě neděkuj, za to může Lotiel. Pomáhal nám. Je to dobrý kamarád." Aranel se usměje. Mezitím co si povýdají dojdou ke Kailininýmu bunkru Kailé vyšplhá po větvých mezitím co Aranel používá žebřík.
Vejdou do bunkru a Aranel se diví skromnému příbytku. "Jak tady můžeš žít? žádná zrcadla, žádné stříbrné nádobí žádné krby nic co patří k životu. Žádné květiny, obrazy koberce nic prostě nic." Kailé se usměje "Nepotřebuji to k životu, tak to nepotřebuju ani ke štěstí. Mám to tu ráda, stavěli jsme to s Failonem. Podívej co vynalezl ta postel to je krása! Madrace je vycpaná z ovčí vlny a v dece jsou peříčka."
"Pche" odfrnkne si Aranel "my na hradě máme lepší, z hedvábí prošívané a hladké ná tohleto." Kailé se zamračí nad chováním a nelíbí se jí, že uráží její postel kterou ji dělal Failon. Raději změní téma. "Víš Aranele, Miluji Tě a budu tě milovat, dokud budeš dýchat.! Aranel se usměje "Taky tě miluji a budu tě milovat, dokud budu dýchat." obejme ji a políbí. Kailé ho začne vášnivě líbat a pak náhle přestane. "Musíme spát. Budu spát na zemi a ty budeš spát v mé měkounké postýlce." Aranel je udiven Kailininým chováním. "Jo děkuji, jsi na mě tak hodná, ale myslel jsem, že budeme spát spolu." Kailé se zarazí a bojí se, že by Aranel chtěl něco víc než jen polibky, tak rychle něco vymyslí "Postel je malá, budu spát na kožešinách, musíme se pořádně vyspat na zítra. Bude to těžké.." Aranel jen zdvihne obočí a ulehne. Kailé si sundá její krásné zdobené brnění a zabalí se do kožešin před krbem. Ještě přiloží do oharků, které tam zůstali od večera, kousek dřeva. Myslí na Aranela a Faila. Myslí na to jak Aranel ani nevylezl na strona Fail jak měl chladnou hlavu. Taky mslí na způsob jak jí Fail zachránil život a jak ji zachránil život Aranel. Nakonec usoudí, že její srdce hoří láskou k Aranelovy a Fail je jen kamarád, ale jak moc ji milují ti dva? Miluje jí víc aranel nebo Failon? To není rozhodující. Ona miluje přeci Aranela. Po chvíli přemýšlení usne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama