Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

21. Kapitola - Příprava

8. listopadu 2011 v 20:34 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
ranní proslov, oběhání věcí, příprava na válku , odpolední ukázka boje



Ráno se Kailé zbudí a podívá se do okna. Už je světlo a ona si jen tak leží v měkounké postýlce a spí. Naštve se sama na sebe a to jí vybudí tak, že není ani ospalá. Rychle skočí do koupelny a omyje ze sebe špínu z lesa, pot a krev. Jen co se vykoupe jde do hlavní místnosti a natahuje se pro výzbroj. V tu chvíli vběhne do místnosti Fail a za běhu křičí "Kailé zaspaly jsme" sotva to dořekne zůstane stat a mlčky kouká na to co vidí. Kailé, která se právě natahovala pro oblečení stuhne a ani se nehne. KOukají na sebe mlčky jen pár vteřinek než si oba vše uvědomí. Kailé vykřikne a zahalí se a Fail se ihned otočí a začne s omluvami a roztřeseným hlasem vykoktává "Promiň… nechtěl jsem… já.. myslel jsem, že spíš.. Nic.. Nic jsem neviděl." Snaží se vyžehlit situaci I když vyděl Kailinino celé krásně tvarované tělo. Nemohl se ani vzpamatovat. Lidské dívky vypadají jinak než ty elfské promítalo se mi hlavou.
Kailé si urychleně oblíkne, vezme si dýku, luk a šípy a za pas si uváže štuclík s léčivými bilinkami, sušeným masem a nějakou drobnou zeleninou. Neví jak se má zachovat po tom co jí Fail viděl úplně nahou, ale žádné pochybnosti si v tak vypjaté situaci nemůžou dovolit, tak dělá jako že nic. "Kolik je tak hodin? Musíme jít urychleně všechny oběhnout a vytrénovat se. Obejít všechny cvičiště a zbrojírny jestli je vše připraveno tak jak má. Doufám, že už jsi připraven musíme vyrazit." Řekne Kailé rozhodným hlasem a Fail pochopí, že se bude dělat jako že se nic nestalo a potlačí své vzrušení a vyrazí po boku Kailé ven do Tarionu.
Venku už je šrumec a všude hluk. Kailé to praští do hlavy až by spadla. Ten hluk a všude kouř jak se kovají zbraně. Tolik světla osvěcuje celý Tarion. Paprsky světla si hledají cestu mezi mezírkama mezi listím a tvoří jasné kouřové cesty, které přímočaře dopadají až na zem k velkému ohništi Tarionu. Kailé se zastaví a chvíli vztřebává vše kolem ní. Uklidní se a rychle seběhne dolů ze stromu. Skočí z nemalé výšky a dopadne na zem a při pádu jde do kolen a opře se o zem jednou rukou. Pád mohutně zaduněl a všichni na ní zírali. Sebejistě se pomalu zvedá a rozhodně se na všechny podívá. Jde klidným rozvážným krokem přímo k ohništi a ostatní jí ustupují uctivě z cesty. U ohniště si stoupne na dřevěný výstupek a začne silným hlasem svůj raní, první velitelský proslov.
"Dobré ráno Kvingarští elfové. Jak jistě víte, v posledních dnech se mnohé událo a zítra začíná válka s lidmi. Dnes vyhlašuji den příprav a tréningu. Valná většina bude dnes trénovat, ale né moc! Nesmíte se dnes sedřít, jen si osvojit dovednosti s lukem, dýkami a někteří co budou mít šavle a těžké meče, kterých je tu velmi málo, budou mít šanci potrénovat u stájí na cvičišti. Já vás povedu do války proti většině. Avšak nezoufejte, máme mnohem vice výhod! Lidé mají smysli tupé a špatně vnímají vše okolo nich. V lese se nevyznají a bytvy se převážně odehrají jen v lese. My si válku nezačali, to oni! Oni útočí a oni budou bojovat na pro ně neznámém místě. My tu známě každičkou větvičku a umíme se skvěle maskovat. Máme luky a šípy a velmi dobrou dovednost lezení po stromech! Ani k nám nemusí dojít, protože my se budeme bránit z dálky a oni tolik lukostřelců nemají. Mají hlavně těžkooděnce a tim stačí jedna dobře mířená rána do krku.
Aby bylo jasno, já válčit nechtěla, my válčit nechceme! Ale musíme se bránit! Nenecháme zabít naše děti a náš národ, naši budoucnost. Lidé jsou vuči nám bezohlední a nechápaví. Nechci zabíjet a doufám, že mýma rukama zahyne jen málo lidí. Doufám, že když vymyslím dobrou taktiku, tak zbavíme vojsko velitele a oni se rozprchnou. I když na nás útočí snažte se zabíjet jen v nutných případech. Skalní jeskyně za městem jsou velké a vejde se tam hodně zajatců. Já s mýma pomocníkama se budu snažit vyhledat jejich vojevůdce a budu se snažit co nejrychleji válku ukončit.
Můj národe, slibuji Vám, že se za vás budu být na život a na smrt. Musím vás ochránit!" dořekne Kailé svůj iniciativní proslov a elfové začnou jásat a usmívají se, protože jim Kailé vrátila naději. Jen Sardon vystoupil zamračeně z davu a vystoupil k ní na dřevěný stupeň. Elfové se zarazili a vše opět ztichlo a všichni nastražili své špičaté uši. Sardon spustil nenávistným hlasem proti Kailé "Jak nám ty můžeš pomoct! To ty jsi nás do toho zavedla a to ty jsi nás prozradila! To ty můžeš za válku a jen kvůli tobě tu umře třetina elfů! Nejsi ani elfka a budeš se chovat jako by jsi byla jednou z nás!" opovrženě zakončil Sardon svou řeč a Kailé ztuhla. Sardon má ve všem pravdu a celý elfský národ upřeně pohlíží na Kailé a s udivěním dychtí po odpovědi, zda Sardon mluví pravdu. Kailé je v rozpacích a však nesmí dlouho čekat.
"Drahý Sardone, jen já vám můžu pomoct! Jen já vás mohu vést a jen se mnou můžete vyhrát! Já vás neprozradila, to Kvingarští strážci, byl u nich špeh! Sám velitel vojska lidí vyšpehoval naší existence a to on nás nenávidí a vede proti nám vojska! Když jsem byla zajatec u lidí, zacházeli se mnou jako s Eflem, I když můj původ je lidský a lidé už mě dávno odmítli a tady je můj domov! Jsem jako vy! Jsem jedna z vás a povedu vás ve válce proti lidem!" Elfové jsou opět přesvědčení, že Kailé mluví pravdu a věří, že je povede správně.
"Kailé, ty mezi nás nepaříš, ty nejsi jedna z nás! Jsi lidská zrádkyně, která se u nás jen přiživuje a parazituje na naší dobré povaze! To ty jsi zrádce a to ty nás vedeš do války proti lidem! Jsi člověk a jste spolu domluvení!" vyhrkne vztekle a nenávistně Sardon. Elfové opět upřou pohledy na Kailé a tentorkát už Kailé pozoruje naštvané tváře některých elfů. Kailé zvedne ruce na hlavu a pokynem uklidní všechny hučící elfy a zjedná si jedným gestem pořádek a klidným, rozvážný a mohutným hlasem zvolá!
"To ty se rouháš Sardone! Chceš snad pochybovat o rozhodnutí Naší bohyně Eruner? To ona rozhodla, že zde můžu zůstat, ona rozhodla, že vás povedu, ona rozhodla, že jsem jednou z vás tím! …… Že mi dala požehnání!" Dramaticky zakončí řeč a elfové udiveně koukají na Kailé. Pro národ Elfů to znamená novou naději. Kailé patří mezi ně, protože o tom rozhodla sama bohyně. Všichni jsou tímto už přesvědčeni a nic už jim nevymluví ani člen rady, protože tak rozhodla jejich bohyně. Začnou mohutně zvolávat Kailinino jméno a Kailé se jim uctivě klaní a rozvážně kyne rukou. Po chvíli si zase sjedná pořádek a rozloučí se slovy "Elfský národe, rozejdětě se na cvičistě trénovat na zítřejší bitvu. Příjdu mezi vás a teké budu trénovat. Jsem jedna z vás a je mi ctí tu s vámi být a vést celý národ v tak důležité situaci!"
Fail celou dobu stál opodál vedle ní po boku a celou dobu pozoroval její sebejisté chování a vůdčí schpnosti. Kailé nehla ani brvou a zachovala si chladnou hlavu I při hnusných ůtocích od Sardona. Také pozoroval Sardona jak na Kailé nenávistně kouká. Po cvhíli co ho Kailé ztrapnila před celým národem vidí jak Sardon odchází do povzdálí a míří si to někam pryč ode všech aby ho nikdo neviděl. Něco kuje pomyslí si Fail, ale copak by mohl vymyslet takové nenávistivé nedochůdče, nejmlačí člen rady, který je v radě pouze vlivem mocnosti jeho tatínka. Fail odvrátí od Sardona pozornost a udiveně pozoruje Kailé.
Kailé se tozloučí a jde přímo k Failovy. "Faile, něco se děje. Cítím zvláštní emoce. Nejsilnější je teď radost, přesvědčení a znovunavrácení naděje. Teď cítím lásku, ale v povzdálí a nejvíc když Sardon mluvil jsem cítila silnou nenávist. Sardon mě nenávidí a dam krk za to, že něco chystá a vůbec se mi to nelíbí." Fail Kailé vyslechne a odpoví "Mě se to taky nelíbí. Je vidět, že tě už od první chvíle nemá rád protože jsi člověk,a le nemyslím si, že by něco chystal. Je to nedochůdče, který si jen tímhle veřejným vystupováním léčí komplexi." Kailé kývne souhlaně hlavou "Asi máš pravdu. Musíme teď jít na cvičiště a take musím jít oběhat pár elfů. Nejprve začneme asi u švadleny Manó." Zavelí Kailé a s Failem se vydají ke švadleně.
"Dobré ráno Manó, je všechno v pořádku? Zítra začíná válka, stíháš vše jak máš, nebo potřebuješ nějaké pomocníky? Jistě by se jich pár našlo." Přivítá švadlenu uctivě Kailé. Manó hned jak usliší její pozrav se otočí a ustivě na ní pohlíží div se neklaní. Poté se nejistě podívá a odvětí "Dobré ráno velitelko.." v tom ji Kailé přeruší "Ale Manó jakápak velitelka, jsem obyčejná elfka jako všichni tady, nechtěla bych aby mezi námi vznikali takovéhle rozdíli, jsem pouhá elfka co se přišla postarat o vše o co se má postarat." Manó si uleví a všechna napjatost ihned odejde "To jsem ráda Kailé, že ti moc nestoupla do hlavy. Vše je v pořádku, Calven už se o všechno postarala, mám dva pomocníky navíc a jsem moc ráda, že si se tu zastavila. Což mi připomíná už jsi byla u Necona?" Kailé se zarazí a vzpomene sin a krásné sedlo a spřeží co dostala od Necona. "Ano Manó byla jsem tam a z celého srdce ti děkuji, za to co jste pro mě společně s Morbem udělali. Moc sit oho vážím a určitě vám to někdy vrátím a celé město ochráním." Manó se srdečně usměje "Ale Kailé, to je pro nás ctí, udělat něco pro velitelku. Jsem ráda, že vše oceníš. Něco tady pro Tebe mám." Kailé se zarazí a začne odmítat "Ale Manó nic už mi nedávej, už jsi pro mě udělala až dost." Manó si trvá na svém a donese koženou páskovou sukni, kde každý svislý pásek je široký 4cm a na něm jsou přišité zlatavé plíšky a těchto pásků jsou tam tři řady. Plíšky jsou velmy zdobené různými přírodnímy ornamenty a lístečky. Kailé zůstane úžasem stát a sotva lapne po dechu aby ze sebe něco vydala "Ale Manó.." ani nedořekne větu a Manó vytáhne páskové kožené boty, které mají rovněž ve předu na holeni tentokrát vodorovné pásky 1cm široké a na každém pásku jsou opět připevněné zlatavé plíšky se stejnými ornament jako u sukně. Kailé už neví co říct až se jí do očí začnou tlačit slzičky. Nadechne se, aby vymrštila několik děkovných slov když v tom se Manó obrátí a drží krásné bederní brnění, které Kailé bude chránit celý hrudní koš a přez zbytek trupu vysí od brnění zlatavé kroužky do sebe spojené taka by chránili břicho a kříž. Na ramenech jsou ukončené křidýlky, které chráni ramena a u hlavy malýmy výstupky, které chrání krk ramenou Brnění je z tvrdé kůže a jsou na něm opět zlatavé plýšky, s přírodními ornamenty. Brnění je šité na míru a Kailé krásně vyrýsuje její nádherné křivky. Kailé nad tou krásou zůstaně němně stát a vůbec nechápe, jak mohl někdo něco tak nádherného vůbec vytvořit. Z očí se jí už vytlačili slzy radosti a lape po dechu aby vyjádřila své upřímné díky, když v tom jí Manó položí na stůl ještě předloketní chrániče, které jsou rovněž tvořeny z tvrté kůže a na nich jsou připevněny zlatavé plýšky, krásně sladěné s celým Kailininým úborem. Pak mao ještě vše domrší krásným tmavě zeleným pláštěm s kapucí, který se zapíná u krku. V lese se s ním Kailé krásně zamaskuje a plášť ladí s tmavě zelenými doplnky na výzbroji. Kailé vidí před sebou kompletní výzbroj která je dokonale sladěna barvami. Zlatavé plýšky mají stejné ornamenty a kůže je barevně prostřídaná s temnou hnědou a tmavě zelenou barvou. Vše k sobě krásně ladí a Kailé ani nemá slov. Manó se před ní postaví a užívá si pohledu na Kailé a sleduje jeji reakci. Kailé vztáne ruku na tu učiněnou krásu a jemnýmy dotky hladí zlatavé plýšky a pevnou kůži. Je to tak hebké a pevné, ale zároveň tak pružné a lehké. Kailé se děkovně se slzamy v očích podívá na Manó a vykodrcá ze sebe pouhé " Nevím jak vám mám poděkovat. Museli jste si udělat hrozně práce. Já prostě nevím co říci na to co jste pro mě udělali.. Něco tak krásného a cenného mi nikdy nikdo nedal. Nikdy na mě nebyl nikdo takhle hodný jako jste vy. Slibuji vám, že povedu naše vojáky jak nejlíp dovedu a jak nejlíp budu moct. Převelice vám děkuji za to co pro mě děláte." a skloní se před Manó s jedným kolenem u zemi a chytne ji jemně za ruku a pokloní uctivě rukou. Manó se nestačí jen divit. Sama velitelka se jí tu klaní za dobře odvedenou práci. Jak nevídané. Manó si nesmírně váží Kailinina poděkovaní "Je to dar ve jménu celého našeho elfiho národa. Jsi naše velitelka v tak těžkých chvílích a my jsme ti za to vděční, musíš mít nějaké pěkné brnění. Je vyrobeno z nejkvalitnějších material a s ohromnou přesností a kvalitou. Všechny švy jsou pevné, dala jsem si na tom záležet, kůže je ta nejpevnější a nejlehčí, je pružná a hebká, na tělo hrozně příjemná, ani neucítíš, že máš zbroj na sobě." Kailé se ze srdce usměje a stoupne si. "Ještě jednou děkuji za tak překrásný dar. Určitě se mi v tom vojsko bule lépe vést a budu v tom moct lépe bojovat. Což mi připomíná, všechny bojovníky jsem poslala na cvičiště a vám, na kterých záleží naše životy, neboť nám poskytujete výzbroje, jídlo, bylinky a zbraně , jsem ještě nedala instrukce. Vy zůstanete tady, protože sem budeme nosit raněné. Manó prosímtě zaměř se na obvazy a látku pro raněné. Nemocnice bude u zahrad, jsou tam všechny bilinky po ruce a teče tam potůček, tak bude vše u ruky. Musím tedy ještě skočit do zahrad a vše obhlídnout, jestli vše funguje jak má." Manó souhlasně kývne a Kailé se otočí na faila který celou dobu pozoruje tohle dění a mlčí. Brnění se mu také líbí. Kailé požádá Faila, aby ji brnění vzal do koženého vaku, který jim na to Manó dá. "Tak, Manó, já pokračuji v obhlídce. Tak zítra se uvidíme u velkého ohniště, je tam schůzka celého Tarionu. Přijď a vyřiď to všem koho potkáš, ať se to dozvědí. Zítra." Rozloučí se vážně Kailé a vyjde od Manó s hlavou vzpřímenou, aby si zjednala úctu a respekt u ostatních. Nejde namyšleně, ale musí se chovat jako velitelka.
"Co tomu řikáš? Je krásný, že jo, něco tak pěkného jsem dlouho neviděla." Podívá se Kailé na Faila a ten se jen usměje "Jo, je to krásný, je to od nich moc hezké. Teď vyrazíme kam? K Morbovi?" zeptá se Fail "Jo teď k Morbovy a doufám, že se tam tak dlouho nezdržíme jako u Manó." Odpoví Kailé a jdou bok po boku ke kováři.
"Dobré dopoledne Morbo, je všechno v pořádku? Vše stíháš tak jak máš? Nepotřebuješ nějaké pomocníky?" zeptá se Kailé uctivě. Morbo ji ihned odpoví "Dobré ráno velitelko." A usměje se. Kailé se na něj zamračí a tím mu dá najevo že oslovení velitelko ji moc nesedí. "Já vím Kailé, není dobré ze dne na den se k někomu chovat jinak. Jsem ráda, že ti to nevlezlo do hlavy a bavíš se s námi jako dřív. Vážíme si tě, ale vážili jsme si tě už před tím," doplní morbo, "Jinak vše je v pořádku, byla už tu Calven a vše stíháme tak jak máme. Koukám na tvůj toulec s šípy a tvůj krásný luk. Je stejně zdobený jako tvé ostatní vybavení." Jen co to dořekne, Kailé se mu začne klanět a děkovat z celého srdce "Morbo, moc si vážím všeho co jste pro mě udělali, to sedlo, spřeží, brnění, boty, chrániče, plášť. Děkuji i za ten luk a toulec, který je k tomu všemu taky sladěný a dali jste mi ho už dřív. Moc si vážím i dýky, která se k tomu také krásně hodí. Vážím si všeho co pro mě děláte." Pokloní se Kailé uctivě a děkovným pohledem dává najevou své srdečné díky. "Ale no tak Kailé, je to pro nás pocta dělat něco pro tebe. Jak ses jiste všimla, chybí ti k té překrásné výzbroji přilba. Tady ji máš." A vytáhne ze stolu krásnou zlatavou čelenku, která Kailé bude chránit obvod hlavy. Je velmi krásná. Zdobená přírodními ornamenty a na čele má zelený kámen. Po stranách nad ušima má malé výstupky které vypadají jako dračí růžky. Kailé zůstane stát a mlčí. Pak se zhluboka nadechne a řekne "Morbo já už nevím jak víc vám mám poděkovat. Uaž je toho tolik, co jste pro mě udělali a já pro vás ještě nevyhrála ani jednu bitvu. Doufám, že zítřek bude úspěšný a že vám za všechno budu moct výhrou poděkovat." Morbo se usměje "Jěště pro tebe mám šípy. Fail už ti jistě nějaké dones, ale tyhle jsou přímo pro tebe, jsou velmi silné a těmahle šípama zabiješ jednou ranou každého. Prorazí i plech mají velmy tvrdou špičku. Schovej si je jen na nejdůležitější zápasy." Kailé už nemá slov. Děkovně pokukuje a nesměle natáhne ruku po čelence a šípech. Podá je Failonovi a ten je přidá ke zbroji do koženého pytle. Hodí jej na záda. Kailé se mezitím domlouvá s Morbem "Zítra ráno je shromáždění u velkého ohniště. Příjde každý elf. Přijď také a řekni každému koho potkáš. Mnohokrát děkuji za vše co pro mě děláte. Zítra." Morbo se usměje a rozloučí se typickým elfským pozdravem "Zítra."
Kailé vyleze od Morba spolu s Failonem jdou do zahrad za správkyní Eléne. "Dobré poledne Eléne, je vše připraveno a je vše v pořádku? Tady v zahradách bude nemocnice. Máte tady velké skladovací prostory. Vidím, že už jste sem nanosili lůžka pro raněné, Budu hádat, byla tu Calven?" Vychrlí Kailé na Eléne "Ano hádáš sptrávně. Calven už tu byla a je vše zařízené. Všechny bilinky krásně zrají a léčivé lektvary, roztoky a desinfekce se připravují. Ortainé, tvoje učitelka na bylinky je společně s mladými elfi připravena léčit. Mladí elfové budou pomáhat tady v nemocnici. Budou nosit vodu, ohřívat ji a donášet různé bylinky a pomůcky potřebné pro léčení. Ortainé bude hlavní léčitelka a já jsem její pravá ruka." Vysvětluje vše Eléne a Kailé se jen nestačí divit nad organizační schopností, kterou má Calven. Svěří se s tím i Eléne "Ach jo. Snažím se být dobrou Velitelkou a zatím jsem nic nedokázala. Morbo, Manó a Necon mi dali tolik darů a já pro ně nic nemám. Calven to tu vše zařídí a já když to jdu projít, tak jen dostanu dary." Sotva to dořekne Eléne jí začne utěšovat "Ale prosíme Kailé. Ty jsi naše velitelka ve válce a máš požehnání. Musíš hodně odpočívat a připravovat se jak fyzicky, tak psichycky. Všichni tady víme, že požehnání je velice vyčerpávající a snažíme se ti usnadnit práci. Všichni jsme do tebe společně s Eruner vložili svou naději a doufáme, že vše dobře dopadne. Což mi připomíná, že tady s Ortainé pro tebe něco mám. Ber to jako nutné vybavení do boje." A vytáhne nový štuclík, o trochu větší než ten co Kailé má a dá jí do něj spousty léčivých bilinek a podá jí ho. Šktuclík se z tmavé hnědé kůže a šňůrka na ovázání kolem pasu je ze zelenavé kůže a krásně se hodí k celé Kailinině výzbroji. Poté vytáhne krásnou skleněnou lahvičku, zlatě zdobenou aby se hodila k výzbroji a v ní zelenavý roztok. "Tady máš ty nejlepší léčivé bilinky, ty už víš jak je použít Ortainé tě to už naučila a tady máš speciální lektvar. Je to výtažek z tich nejléčivějších bilinek a je protizánětlivý. Můžeš ho použít jen jedniu je ho málo a je velmi vzácný. Působí jako desinfekce smrtelné rány. Stáhne ránu a ta pak minimálně krvácí. Používej ho jen v nejnutnějších případech smrtelné rány, na ty lehčí zranění postačí rozžvýkané bilinky." Podá Eléne poslední instrukce a Kailé začne opět děkovat "Děkuji Ti Eléne, je to pro mě velká čest a ani nevím jak poděkovat. Doufám že tím někomu zachráním život. Děkuji. Zítra se zastav u velkého ohniště, je velká předválečná porada. Koho potkáš, tomu to vyřiď, musí tam být všichni. Zítra." Rozloučí se Kailé a Eléne souhlasně pokývne a rozloučí se "Zítra." Kailé po boku s Failonem odchází.
"Tak co, už je po poledni. Vezmu si svoji výzbroj a pujdu k sobe do bunkru. Ty skoč jěšte za řezníkem Hyandem pro sušené maso a za Oronem pro pecny chleba. Sejdeme se u mě se vším, co jsme dnes pořídili." Navrhne Kailé. "Dobře, budu tam co nevidět." Souhlasí Fail a běží za Hyandem a Oronem. Kailé se mezitím pomalým a těžkým krokem vydá ke svému bunkru. Po chvíli dorazí ke svému stromu a vyleze pomalu nahoru. Nechce si nic rozbít. Vejde k sobě do bunkru a velký kožený pytel pomalu položí na postel. Vybalí si všechny věci. Sundá si své brnění, vezme si kožené spodní prádlo, když v tom přijde Fail. Oba dělají jako že nic, protože Kailé má už vše zahalená a stejně už ji Fail viděl. Přesto se Kailé zakření "Po ranní zkušenosti bys mohl klepat." A lišácky se usměje. Fail se trochu začervená a rozpačitě řekne "No.. Jo, příště budu klepat, jak si přejete paní Velitelko." Rýpne si drze Fail a Kailé po něm hodí polštář a oba se začnou smát.
"Pojď sem, pomůžeš mi se do toho navlíknout." Fail je moc rád, že chce Kailé pomoci s oblíkáním, aspoň se může ještě chvíli dívat na ladné křivky jejího těla. Začnou sukní, tu si kailé natáhne a Fail jí to pomůže zavázat. Poté jí Fail pomáhá s lehkým poplíškovaným brněním. Kailé natáhne ruce nahoru a Fail jí to navlíkne. Zlatavou kroužkovou část lze uchytit háčky k sukni, tak Fail zaháčkuje zadní část, kam Kailé nemůže. Poté jí podá boty, ty si kailé nazuje sama. Pokračují chrániče předloktí. Ty jí Fail musí zavázat celé sám, protože se na to potřebují obě ruce. Když je Fail váže Kailé zavře oči a tu chvíli si docela užívá. Zamyslí se nad vnímání emocí a cítí starost a lásku. Hřeje jí to u srdce. Odevře oči a dívá se mile na Failona, který jí zavazuje chrániče. Ten je do své práce tak zabrán, že se nevšimne, že na něj Kailé kouká. Je mu hrozně hezky, když může být takhle blízko u Kailé. Pokračují vázáním dýky, štuclíku a lektvaru kolem pasu. Fail jí mezitím připevňuje toulec na záda a Kailé si ho ve předu zavazuje, přičemž jí Fail potřebné šňůrky podává. Pak jí Fail podá plášť a kailé si ho zaváže kolem krku a připne háčky k brnění, aby jí plášť neškrtil. Poté si ho přídavnými šňůrkami přiváže okolo pasu aby jí někdo neplandal a netočil se ve větru tam kam nemá. Poté si Kailé upraví vlasy a vezme si čelenku.
"Tak, je to hotové, co na to říkáš?" postaví se Kailé naproti před Failona vezme si vlast jemne do rukou a otoci se a trochu mu zapózuje. Ten se nevěří vlastním očím a kouká na Kailé jako na zjevení. Zbroj dokonale vystihla všechny Kailininy krásné křivky. Kailé tam stojí jako princezna. Je nádherná. Fail ze sebe dostane jen pár slov "Nemám slov. Je to nádherné veledílo. Ta zbroj je vážně dokonale zpracovaná. A ty v ní vypadáš krásně, krásně obtahuje tvé křivky. Jsi nádherná." Kailé tenhle kompliment překvapil a cítila se jakoby jí Fail vyznal lásku. Začala se červenat. "Děkuji. Jsi ten nejlepší kamarád, kterého jsem kdy měla." Faila tahle věta hrozně zklamala, ale nedal na sobě nic znát. Raději změnil téma. "Dnes v noci jdeme zachránit Aranela. Jistě se mu budeš líbit." Řekne Fail roztřeseným hlasem. "Vidíš, málem bych zapomněla. Musíme teď rychle na cvičiště. Už teď jsem z toho věčného hluku, světla, kouře a emocí hrozně vyčerpaná. Musíme ještě za Tarion, obhlídnout jak jsou na tom nepřátelé. Jdeme, už jsme tu strávili dost času. Ná, tady máš můj starý štuclík a dej do něj maso a kousek chleba, tohle maso sníme teď" řekne Kailé a vyndá ze svého starého štuclíku sušené maso a nějakou zeleninu a podá taky kousek Failovy. Společně to u stolu snědí. Kailé poté vytáhne nějaké bylinky co ve štuclíku zbyly a podá ho Failovy. Ten do něho dá maso a kousek chleba a zbytek schová ve spíži.
Kailé mezitím už čeká venku, když Fail přijde, vyrazí společně za Tarion. Tam si Kailé vyleze vysoko na strom a zavře oči. Zas ten hluk a zas ta vůně, ty hlasy, emoce a světlo. Najednou ticho. Kailé se dostala do tranzu a zase se vžívá do Kvingarského lesa. Vše vidí a cítí. Vycítí, že Lastonští vojáci se stále nevydali hlouběji do lesa a mají pouze hlídky u městských bran. Najednou vycítí nepřátelského špeha. Je podezřele blízko Tarionu. Kailé se ihned probudí "Nepřátelský špeh! Pospěš!" houkne na Faila a rychle běží k okraji Tarionu kdy Kailé špeha vycítila. Kalé běží jako vánek a vše vnímá jako ostříž. Vždy, když se probudí z transu, její vnímání je nejsilnější. Doskáče tam po větvích a vidí postavu, seběhne do nižších patek větví a vyskočí na nepřítele. Ve vzduchu vytasí dýku a skočí mu na záda a dýku mu dá ke krku. "Co tu děláš, přišel si špehovat?" Jak tak Kailé hrozivě křičí, všimne si špičatých uší, což jí zarazí a na chvíli přestane dávat pozor. Toho nepřítel využije a přehodí ji přez sebe a povalí na zem. "Sardone!" Vykřikne Kailé "Ty?! Kdyby za chvíli nedorazil tvůj kamarádíček, zabil bych tě!" A pustí Kailé a zandá dýku. Kailé se zvedne a vyděšeně kouká na Sardona "Co tu děláš? Jak to, že netrénuješ? Poslala jsme všechny bojovníky. Doufám, že i ty budeš bojovat." Dělá jako, že neslyšela Sardonovy výhružky. Mezitím dorazí Fail a přeruší jejich rozhovor "Sardone? Kailé? Co tu děláte? Kde je ten špeh?" Kailé zmateně pokrčí rameny. "Není tady. Spletla jsem se. Je to Sardon. Jdeme na cvičiště." Zavelí rychle Kailé a jde rychlým krokem s Failem směrem ke cvičisti. "Jak je to možné? Cítila jsem nepřítele. Cítila jsem špeha. Ráno jsem cítila nenávist a zradu. Teď mi vyhrožoval, že kdybys nepřišel, zabil by mě. Byla jsem překvapená, že to je elf. Jsem zmatená, že by se požehnání mílilo?" Fail se zamračí "Vůbec se mi to nelíbí. Požehnání nelže. Ale zase Sardon, ten nic určite nechystá. Jen tě nemá rád. Třeba právě to, že tě nemá rád, znamenalo v tvých pocitech nepřítele. Jinak si to neumím vysvětlit." Kailé se zamračí, že jí Fail pořád Sardona vymlouvá "Jo máš pravdu, necháme to být." Řekne Kailé ale myslí při tom jen na to, že Sardon něco chystá. Požehnání přeci nelže a Kailé ví, co cítila.
Když dorazí ke stájím, vidí na cvičišti spoustu elfích bojovníků. Trénování je už v plném proudu a Kailé ví, že teď musí ukázat jak moc je zdatná v lukostřelbě a musí předvést své dovednosti s dýkou. "Základem je, získat si důvěru a bojovníky. Pak půjdou všude kam je pošlu a nebudou žádné vzpoury a vše půjde líp. Tak jdu na to." Odhodlá se Kailé a Fail ji doprovází věrně po boku. "Vítám vás tu drazí bojovníci. Je mi ctí přijít mezi vás a také zde trénovat na zítřejší bitvu. Mohla bych se podívat, jak střílíte vy? Pojďte se někdo pochlubit a střelte odsud na terč." Vyzvala Kailé někoho z elfích řad a ukázala na místo vedle ní. Nikdo se nehrnul, tak ji Fail podpořil. "Já to zkusím Velitelko." Kailé se usmála a potichu zašpitala "Děkuju." Fail si stoupl na místo kam Kailé ukázala a vystřelil na terč. Trefil se silně a přesně. Byl jen pár milimetrů od středu. "Výborná trefa!" podpořila Faila Kailé a začala tleskat. Elfové také tleskali. Pak už šel jeden za druhým a hrnuli se o sto šest, když viděli, že dostanou od samotné nádherné Velitelky pochvalu. "Jsem moc ráda, že jste ochotní mi ukázat vše co umíte. Jste velmi zdatní bojovníci, vaše šípy mají sílu a přesný cíl." Fail se na ni podívá a vyzívavě řekne "Velitelko, my jsme již ukázali jak střílíme, ukážeš nám nyní svojí dovednost v lukostřelbě?" a usměje se na Kailé, která se nafoukne a je v rozpacích. Podívá se na ostatní elfy a zeptá se "Chcete vidět lukostřeleckou dovednost toho, kdo vás povede?" elfové zajásali a rozbouřila se debata o tom jak střílí samotná Velitelka. Kailé se usmála a zvedla ruce. Zjednala si tímto gestem klid. Nadechla se a zavřela oči. V mysli si zbystřela zrak, a své pohybové schopnosti uklidnila se a slišela ticho. Všichni napjatě čekali na to až Velitelka vystřelí. Kailé otevřela pomalu oči usmála se a rozeběhla se směrem od terčů. Běžela hrozně rychle a tak lehce jako vítr. Skočila na strom a hbitě vylezla po stromně až do koruny. Tam si ihned sundala luk ze zad a jeden obyčejný šíp střelila do velmi vzdáleného terče. Střelila neuvěřitelně rychle a dala do toho neuvěřitelnou sílu. Elfové napjatě sledovali šíp jak letí přímo do terče a trefa, přímo do středu. Pak se podívali zpět do koruny kde stála Kailé, ale ta už tam nebyla. Najednou z koruny uplně jiného stromu vystřelila další rychlý šíp a najednou z koruny uplně jiného stromu další. Všechny do středu. Všichni pozorovali letící šípy a nikdo Kailé ani nespatřil. Pak vystřelila poslední a vběhla mezi ně na místo kde před tím stála a vystřelila poslední šíp také přímo do středu kdy už se mačkali 4 předchozí. Elfové udiveně stáli a odvrátili nyní zrak pouze na Kailé. Nastalo trapné ticho, které přerušil Fail který začal tleskat. "Výborně Velitelko!" Kailé se usměje, položí si ruku na ňadra a elegantně se jemně ukloní. Kvingarové začnou jásat a jsou rádi, že jejich Velitelka je zrovna Kailé. Někteří nikdy neviděli jak někdo takhle briskně běhá po stromech a jěště do toho střílí z luku do takové dálky s takovou přesností. Bylo vidět, že Kailé má opravdu dar od bohů, že má požehnání.
"Jste spokojeni s dovednostmi které mám?" troufale vyzve Kailé elfy na odpověď. Z řad se ozve jen mohutné "Ano!" Kailé se usměje a pokývne děkovně hlavou "Jsem ráda, že mám tu čest vám velet. Jste úžasní a zítra ráno na poradě u velkého ohniště se dozvíte co kdo budě dělat. Povím vám, jak se rozmístíte a kdy a od kať to začne. Dorazte všichni, je to velice důležité, jde o naše životy. Loučím se s vámi a jdu zařizovat další organizační věci. Tak zítra!"elfové vyslechnou a rozloučí se. Kailé s Failem odcházejí do Kailinina bunkru. "Proč si chtěl abych ukázala co umím?" zeptala se Kailé "Protože jsem tě to sám učil a mám v tobě důvěru, navíc máš požehnání tak umíš střílet jistě brilantně o čemž jsme se přesvědčili. Takhle získáš největší důvěru. Sebejisté chování a vůdčí proslovy je jen půlka úspěchu ta druhá je předvést co umíš. Jsi jistě unavená. Dnes o půlnoci musíme zachránit Aranela, budeš se potřebovat aspoň trochu prospat. Je už večer, ale 4 hodiny ti budou jistě stačit. Přijdu tě vzbudit. Co myslíš?" Kailé jen souhlasí "Jo máš pravdu. Jsem šíleně unavená a musím se připravit na noc. Děkuju Ti za všechno jsi opravdový přítel." Dořekla Kailé a přátelsky objala Faila. Ten se k ní přitiskl a cítil vzrušení a radost. Kailé to vycítila a objetí urychlila, aby nedávala Failovy naději, protože miluje Aranela. "Tak dobrou." Rozloučila se Kailé a vyrazila směrem ke svému bunkru. "Dobrou" volal na Kailé do dálky a pak si jen povzdech "Kde sou ty časy co spala u mě, když jsme spolu dělali její bunkr. Byla tak rozkošně nezkušená a plachá. Teď je z ní Velitelka. Kéž by mé city někdy opětovala." A jde pomalu zklamaně do svého zkromného příbitku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama