Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

20. Kapitola - Plán

8. listopadu 2011 v 20:25 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
plán na záchranu aranela



Pomaličku se otevírají dveře, potichounku a najednou Kailé vyskočí s dýkou v ruce namířenou přímo proti vetřelci. Fail vyskočí hrůzou, takové přivítání opravdu nečekal "Faile? Co tu děláš?" ptá se Kailé "No přišel jsem tě vzbudit jako vždy." Kailé pustí dýku na zem a sedne si na postel "Promiň. Poslední noci jsem se vycvičila tak, abych každý šustnutí vnímala jako nebezpečí a hned byla v pozoru. Ani jsem se nevyspala. Navíc teď, když mi Eruner požehnala." ani to Kailé nedopoví, už se toho Failon chytne "Tobě dala Eruner požehnání? Jaký to je? Vidíš budoucnost? Víš co si teď myslím?" Kailé ho přeruší "Uklidni se. Nic to není, jen mám mnohem bystřejší smysly a hbitější pohyby to je vše. A co se týče tvých myšlenek, tak ty neznám. Jediné co vycítím jsou emoce a to jen takové, které jsou silné například strach, překvapení, beznaděj a tak." Fail se na ni podívá a doufá, že nevicítila jeho pocity. Nechá to být a změní téma "Morbo už ukoval spousty luků, dýk, mečů a šípů. Válka je téměř rozpoutaná. Potřebujeme vědět, jak jsou na tom nepřátelé. Calven mě za tebou posílá." Kailé se zarazí "Jak já to mam asi vědět?" Fail se pousměje "No máš požehnání, jsi jediná, kdo to může vědět. Pojď oblékni se, půjdeme to zjistit. Já počkam venku. Taky jsem se všiml, že už nemáš šípy. Pořídil jsem ti nové." Kailé je trochu překvapená a neví co má dělat. Podvolí se tedy a když Fail odejde oblíká se. Vezme si své páskové boty až pod kolena, své malé bederní brnění, chrániče na předloktí, koženou sukni a k pasu si přiváže pochvu s dýkou. Na záda si hodí toulec s šípy a luk. Vezme si sebou štuclík a do něj si dá nějaké sušené maso na posílenou a nějaké léčivé bilinky kdyby náhodou. Štuclík si přiváže taky za pas na druhý bok než dýku - na pravý.
Vyjde ven a následuje Faila. Ten sleze ze stromu a ona za nim jen dohopsá, ani se nedrží větví. Fail na ni valí oči "Ty už se nemusíš ani držet když lezeš dolů jo?" Kailé se zamračí "Nevím, nepřemýšlím nad tím, prostě jdu. Tak jak si asi myslíš, že zjistím, jako je na tom nepřítel?" Fail opomene Kailininu jedovatost "Pojď, musíme za město, tady je moc rušivých elementů." a čapne Kailé za ruku. Vyběhnou spolu za Tarion a vylezou na větev blízko u země a posadí se. Kailé pak na Faila zvedne obočí "No teď se uvolni a zapoj své smysly. Uvědom si co všechno slyšíš, cítíš a hlavně kdo kde je. Taky si poslechni co si říkají stromy. Ponoř se do své mysli, vše tam máš." Kailé se podívá trochu nedůvěřivě a zavře oči.
Opře se o kmen stromu a zhluboka dýchá. Najednou slyší, jak šum lesa náhle zesílil, až ji rve uši. Jak dýchá najednou cítí štiplavou vůni jehličí. Dotyky vnímá strom na kterém sedí a napíná uši. PO chvíli soustředění hlučný šum lesa opadne a Kailé sliší jen ticho. Najednou cítí obavy, lásku, nenávist a jiné další emoce, co jsou okolo ní. Lásku se snaží odbourat, ta patří Failovy, který sedí vedle ní. Soustředí se na obavy a na nenávist. Najednou cítí jak se postupně napojuje myslí do celého lesa. Jakoby byla všude, všude měla oči, dívala se na všechno z výšky, z blízka i z dálky. Cítí každý pohyb. Kailé se teď vžila do Kvingarského lesa. Zaměří se tedy na to, že je nyní les. V hlavě se myšlenkami prodere až na okraj lesa. Cítí okolo lastonu spousty stráží, které jí sledují. Sledují Kvingarský les a mají nabyté samostříli, kuše a vytasené meče. Kailé vycítí, kde všude se stráže nachází. Pár je jich na okraji lesa, ale nikdo blýzko. Kailé se vžije tedy dál a kouká se přez hradbu do města a vciťuje se do stromů v zahradách. Vcítí se do stromu před Aranelovým oknem, ze kterého je vidět i do okna Sailonovi. Kailé vnímá, jak se Sailon baví s velitelem vojska. Zaměří se na hlas a zkusí poslouchat, co si říkají. Slyší Sailona "Jak je možné, že ještě nejsou ty zbraně hotové? Pozítří plánujeme první útok na ty zrůdy v lese. Potřebujeme víc vojáků, víc brnění a víc zbraní. Válka začne pozítří a rozhodnutí nehodlám měnit!" rozčiluje se Sailon "A teď běž! Vypadni!" řve na velitele.
Najednou do jeho komnaty přijde Aranelův kamarád Lotiel "Sailone, kdy už konečně pochopíš, že ta elfka Nelovi utekla? On ji nenechal utéct, fakt ne. Vždyť ho i bodla do ramene. Pust už ho z žaláře." přimlouvá se Lotiel. "V žádném případě, ten hajzl věděl moc dobře co dělá. Ale jak je po tvém, nějakou úctu mít musí. Pošli mu jídlo a pití a přendejte ho do lepšího žaláře. Tu prochcanou díru mít bráška opravdu nemusí." Lotiel se prosebně ještě jednou podívá na Sailona, ale ten na něj ještě vyjekne "No táhni už pryč, než si rozmyslím i tohle!" Lotiel raději už jde.
Kailé teď proběhne hlavou myšlenka, jak dostat Aranela z vězení. Jediný, kdo jí může pomoci je Lotiel. Snaží se tedy vycítit jeho domov, ale to ještě neumí. Tak se v transu myšlenkově zeptá bohyně Eruner -Eruner, nevíš, kde bydlí Lotiel?- Kailé chvíli čeká na odpověď. Poté se ozve silná myšlenka -Lotiel bydlí u staré břízy ve městě, často jsem ho tam cítivávala.- odpoví jí Eruner. Kailé se zamyslí a ponoří se opět do cítění lesa a vyhledási starou břízu u zahrad a hned cítí malý domek u hradu, kde bydlí Lotiel. To jí stačí tak se pomalu probírá z transu.
Když se probere, vše jí najednou bolí tak, jako nikdy před tím. Oči uši a nos i ruce. Je jako omámená a chvíli jen bezeslova sedí na větvy a je opřená o strom. Fail má o ní strach tak seskočí z větve a stoupne si před ní a pohladí jí po vlasech. Kailé jeho emoce zasáhnou natoik, že ho ihned odstrčí, seskočí, sedne si na bobek a chytne se za hlavu. Kývá celým tělem a postupně uklidňuje své schopnosti.
Když vše uklidní vykočí na nohy a ihned splašeně vše oznamuje Failovy. "Panebože. Chtějí začít válku už nazítří. Aranel je ve vězení a jedině Lotiel mi musí pomoci. Potřebujeme Aranela v boji proti nim. Zjistila jsem, kde všude jsou stráže. Jsou jen okolo města, hloubš do lesa se sami zatím neodvažují. Také jsem zjistila, kde Lotiel bydlí a budu mu potřebovat podat zprávu. Zítra se s ním sejdu a v den začátku války osvobodíme Aranela.Všude bude velký rozruch a nikdo se nevšimne, že zmizel. Mákneme si, abych pak mohla vést vojsko proti lidem. Nechci však žádnou krev. Útok bude jen v případě obrany." Fail ji chytne za ramena a trochu s ní zatřese. Huba jí mele jak o život. "Kailé, nemůžeš v den začátku války jít pryč. Potřebujeme tě tady.Jediný náš triumf jsi ty. Musíme využít momentu překvapení." Kailé se zklidní. "Jo musíme uvažovat. Jakto, že je už odpoledne?" "No, byla si v tranzu dost dlouho a nevztávala jsi moc brzo. Podívej, dojdeme k tobě do bunkru, já vše oznámím Calven a ty mezitím buděš doma přemýšlet, co s tím uděláme. Nemůžeš být na dvou místech najednou. Jasné je, že dnes už nic nezmůžem. Zítra budeme muset vše domluvit s Lotielem apozítří budeme muset jít osvobodit Aranela. Nevím, jak to uděláme,když má být pozítří válka. Vidím to na nějakou noc, nejspíš zítřejší." Kailé se zdají Failovy argumenty správné, tak se s ním vydá zpátky do Tarionu.
Kailé dorazí k sobě do bunkru a sedne sina postel, chytne si hlavu do dlaní a začne přemýšlet až se z toho rozbrečí. Neví jak tuhle šlamastiku vyřešit. Failon mezitím běžel do hlavního bunkru a vše oznámil Calven "Calven, máme průser, vojáci chtějí zaůočit už nazítří a Aranel je zajat u nich ve městě. Potřebujeme ho osvobodit, je to Strážce Kvingaru, musíme, je to naše povinnost." sotva to Fail dopoví začne na něj Calven křičet "Jste se asi zbláznili, Kailé má požehnání musí vést celé vojsko proti lidem a vy si najednou vzpomenete, že půjdete jen tak do města pro Aranela?" Fail ji přeruší "Vždyť ho zabijí!" "Co znamená jeden lidskej život oproti celému elfímu národu?" okřikne ho Calven. Fail začne těžce dýchat a upadat v beznaděj. Takhle křičet Calven ještě nikdy neviděl. Neví co říct, tak se uklidní a nechá chvíli na uklidnění i Calven, poté s těžkým srdcem spustí tichým klidným hlasem "Musíme něco vymyslet, Kailé Aranela miluje, bez něj válčit nemůžene, Kailé by se nesoustředila a prohráli by jsme." Calven se na něj nenávistně podívá "Bláznivá láska, to jsem nečekala že náš národ zahubí láska. Pozítří začíná válka, hned ráno bude uprostřed Tarionu taktické shromáždění před bitvou. Všichni tam budeme, já, ty, Kailé a Aranel, pokud ne, všichni zemřeme." Fail už se nadechuje, že něco řekne ale v mžiku je přerušen "Jak to uděláte mě nezajímá, já mám starostí dost. A eď už běž, vypadni." rozhořčeně křikne Calven. Failon se ihned sebere a už přemýšlí, co jak udělat. Rychle pospíchá ke Kailé do bunkru.
Vejde do dveří a Kailé sedí na posteli a brečí. Fail si v mziku sedne vedle ní a obejme jí "No tak, Kailé, všechno dobře dopadne. Mluvil jsem s Calven. Nenávistně na mě křičela, že nepřichází osvobození v úvahu, ale pak polevila a řekla, že nazíří ráno se máme všichni sejít u velkého ohniště na taktickou předválečnou poradu a že tam máš být ty, já, ona a Aranel a že je na nás, jak ho osvobodíme, ale jestli tam nebudeme, tak národ elfů nemá šanci." Kailé se zaposlouchá do chvějících se slov a cítí jak se Fail třese. Cítí silný strach, ale né z strach z něčeho, z války nebo ze smrti, ale strach o někoho, cítí, že Fail se o ni bojí víc než vlastní smrti. Kailé tohle zarazí a přestane brečet, bedlivě poslouchá vše co Fail říká. Jakmile domluví ihned vymýšlí plán "Pozítří musíme být u ohně, ted je večer. Máme tuhle noc, celý zítřejší den, který budeme muset věnovat přípravě a tréningu na válku a pak ještě noc před válkou. Musíme zkontaktovat Lotiela a osvobodit Aranela. Obojí se stihnout v jednu noc nedá. Takže dnes v noci musíme nějak informovat Lotiela, aby zařídil Aranela na určitém místě a příští noc musíme Aranela osvobodit. Slíbila jsem mu, že přežijeme a pak budeme spolu. Udělám pro to vše. " řekne rozhodně Kailé.
Fail se jen udiveně dívá na Kailinu odhodlanou tvář a ještě jednou ji obejme. Tentokrát né, aby se Kailé uišila, ale má o ní strach a má jí rád "Dobře, to zní dobře, jen dávej na sebe pozor, máš požehnání a to tě hrozně vysílí. Doufám, že ten slib dodržíš a přežiješ. V to jediné doufám." dořekl Fail a Kailé došlo, že mu záleží na jejím životě víc než na svém. Zase by se rozbrecela, ale není už čas. Zatlačí slzy, přimáčkne se k Failovy.
Po chvíli se Kailé zvedne, přinese si kalamář s ingoustem a malou svítilnu, protože už se hodně setmělo a začne psát dopis pro Lotiela. Fail si sedne vedle ní ke stolu a vymýšlí to s ní. Po pár hodinách urputného přemýšlení napsali tohle:.....
Až se příští půlnoc přiblíží,
přistane káně u břízy,
u tvého domova spočine,
poletíte osvobodit milé.
Půjdeš spát, zhasneš svíci,
uslyšíš káně křičící,
Oblékni si oblečení,
Nel už čeká ve vězení
Fail se po přečtení zamyslí "Proč si to napsala takhle, myslíš že to pochopí?" Kailé se zamyslí "Musí to pochopit, nevím jestli pochopí kdo je káně ale určitě je z toho vidět, že se někdo pokousí aranela osvobodit. Když to dostanou stráže, tak to nepochopí a nic se nestane." Fail pochopí a táže se znovu "Jak to tam hodláš odnést?" Kailé zesmutní a zamyslí se "Já sama nevím. Vím kde bydlí, ale nemůžu to tam odnýst. Všude jsou hlídky a já už nemůžu nic riskovat. Musí se to nějak diskrétně dostat přímo do jeho rukou. Poslala bych Tavarila, ale jelen s dopisem, to je blbost. Chtělo by to nějaký malí zvířátko." sotva Kailé domluví Fail se toho chytne "To není špatný nápad, Alassea měla veverku, možná by to tam mohla odnýst." Kailé se usměje "To je vono, toje malý zvířátko, které hledáme. Veverka tam hezky doskáče po větvých. Pojď jdeme." zavelí Kailé a s Failonem ihned vyrazí k Alassee.
"Ahoj, potřebujeme nutně pomoct." Vejde Kailé do Alasseinina bunkru. "Fail říkal, že máš vycvičenou veverku, potřebujeme, aby nutně odnesla dopis do hradu. Je to riskantní, ale záleží na tom naše životy." Alassea vytřeští oči "Kailé, děláš si srandu? Na jedné veverce chceš stavět naše životy? Co když se zrovna zatoulá? Dyť je to jen malé zvířátko." Kailé jí začne uklidňovat "Mám požehnání, třeba veverce pomůžu, budu sledovat kudy půjde, nemůžu sice ovlivnit kam jde ale aspon vycítím, kde je a kudy jde.Není čas už je tod pozdě, zítra je poslední předválečný den a musíme všichni nabrat síli, musím se také vyspat, požehnání mi bere spoustu energie a já sotva chodím." vysvětlí Kailé a čeká na Alasseu, která odešla pro veverku do druhé místnosti. Fail mezitím čeká venku. Alassea donese veverku a spolu s Kailé jí připevní kouženou kapsičku s dopisem koženou šňůrkou na záda. Kailé si veverku pohladí "Děkuju Alasseo, jsi opravdová kamarádka. Musím vycítit, kde jsou stráže a odnést veverku co nejblíž k hradu." Alassea se usměje "Co je jedna veverka proti tomu, co pro nás děláš ty. Tak zítra." Kailé se podívá skromným pohledem a kývne hlavou na rozloučení a špitne "Zítra." a odejde ven za Failem, který na ní už nedočkavě čeká.
"No konečně, už je skoro půlnoc, musíme jí vypustit." Kailé zavrčí "Ne, já jí musím odnést co nejblíže k Lastonu. Nech mi moment vycítím kde kdo je a pak vyrazíme." dořekne Kailé klidným hlasem a běží společně s Failem na konec Tarionu a Kailé se posadí ke stromu, zavře oči a zhluboka dýchá. Opět začíná mnohem víc slyšet, a cítit a najedou ticho. Tak ohromné ticho. Dostává se do tranzu a začíná se vciˇovat do Kvingarského lesa. Zaměří se k Lastonu a vycítí všechnz, kdož po ní šlapou. Cítí že u dvou dubů, kudy chodila Kailé za hradby je nejvíce stráží, ale na dhuhém konci zahrad poblíž Lotielovu domu jsou jen tři stráže. Ihned se probudí z tranzu "Pojď, jsou tam jen tří."Sotva dopoví uvědomí si spoustu věcí okolo níc. Jelikož zase využila požehnání, cítí, vidí, slyší a tuší všechno líp než před tím. Opět cítí Failonovy pocity. Cítí lásku, objetavost a zase ten strach o někoho. Fail se na ní podívá a tuší, že Kailé ví co právě prožívá. Roztřeseným hlasem špitne "Dávej na sebe pozor prosím. Záleží mi na tobě, nechci aby se ti něco stalo." Kailé vše emocionálně prožívá s mnohem větší vervou než dřív a zareaguje pouhým kývnutím hlavy, načež se sebere a běží k Lastonu.
Běží s neuvěřitelnou lehkostí a na dohled Lastonu doběhne během několika minut. Teď zapojí její zbystřené smysli a i když je tma tak vidí v měsíčním osvětlení témeř všechny stráže a ty co nevidí buď slyší nebo vyciťuje. Vyleze na stromy a s veverkou za krkem skáče tiše ze stromu na strom. Už vidí Lotielův dům. Vezme veverku do náručí pohladí jí, ukáže jí na Lotielův dům a špitne potichu "Běž tam do toho domu a počkej až si Lotiel převezme váček co máš na zádech. Vyhejbej se strážím a až ti váček sundá můžej se vráit. Hodně štěsí." políbila veverku na zrzavé čelíčko a položila ji na větev. Veverka se rozeběhla a vcukuletu byla u domu. Ani jeden strážný se jí nevšiml. Kailé na nic nečeká a rychle se odebere do Tarionu než ji někdo spatří.
Během hodiny dorazí Kailé do Tarionu a ihned vyhledá Failona. Ten na ni čeká na kraji Tarionu u stájí. Vidí, že Necon, jejich správce stájí připravuje koně do války. Sedlá je težkým brněním a ková jím podkovy. Kailé s Failem k němu příjdou. Kailé vytáhne sušené maso, které má ve štuclícku a nabídne Neconovy "Necone, odpočiň si. Ná, tady máš sušené maso abys měl nějakou energii. Už je po půlnoci a ty tu stále kováš. Vím, že toho máš ještě dost, ale když se aspoň trochu vyspíš, tak ti to půjde líp. Máme na to ještě celý den." Necon se usměje a natáhne ruku po masu. Mile se podívá a maso si vezme "Děkuji Kailé, bude z tebe dobrá velitelka, ale kde je Tavaril? Dloho jsem ho neviděl." Kailé se usměje "Je to svobodný jelen, lítá si někde po lese." Necon se usměje "Zkuz ho zavolat něco pro vás mám." Kailé kývne na souhlas a zapíská na prsty.Počká tak 5 minut a už slyší dupod mohutného jelena radostně blížícího se k ní. Tavaril k ní přiběhne a začne jí olizovat. "No tak dost Tavarile, ná tady máš cukřík, za to, žes přišel tak rychle." usmívá se Kailé a podává Tavarilovy cukřík. Necon se usměje "No, jak už jsem řekl Kailé, něco tu pro vás mám. Podívej." dořekl a vytáhne z velké truhli nádherné kožené sedlo s pevnými zdobenými plíšky, chrániče hlavy a krásné spřeží. Celá tato souprava byla ukována přímo na Tavarila. "Necone... To je pro mě?" v ohromném udivení ze sebe Kailé vydala alespoň pár slov. Necon se usměje "Jak už jsem řekl. Je šito a kováno přesně na Tavarila, je to dárek ode mě, Manó a Morba." Kailé popojde blíž k té blištící se kráse a pohladí sedlo a cítí každý zdobený ornament svým zystřeným hmatem."Nevím jak vám mám poděkovat. Nazítří válka a vy si dáte takovou práci s tímhle skvostem na Tavarila. Doufám, že nezklamu Kvingarský národ elfů a povedu je do vítězného boje. Děkuji Ti Necone a doufám, že se mi ještě naskytne příležitost poděkovat i Manó a Mobrbovi, ale pro jistotu, kdybych nestíhala, tak jim vyřiď velké srdečné díky. Teď už běž spát. Také musím jít spát. Jsem k smrti vyčerpaná." poděkuje Kailé a odebírá se k odchodu "Je mi ctí mít takovouhle velielku. Jsem rád, že jsi tu s námy." Kailé se usměje děkovně skloní hlavu a s Failem vyrazí do bunkru.
"Tak Faile, zítra v noci nás čeká velký úkol. Musíme se prospat. Zítra se tu sejdeme chvílí po rozbřezku. Máme hodně práce na zítra. Na spánek máme jen pár hodin. Tak zítra." dořekne Kailé mezi dveřma. Failon se na ní usměje a je rád, že se jí nic nesalo, ale obává se toho, co prinesou pristi dny. Při pohledu na Kailé se rozloučí pouhým šepem "Zítra." a odejde do svého bunkru odpočívat po tak dlouhém a únavném dni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama