Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

19. Kapitola - Požehnání

8. listopadu 2011 v 20:19 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
Eruneřino požehnání a vše okolo něj



Kailé cítí teplo na zádech. Pomalu se probírá a náhle jí začně něco lízat obličej. Kailé si uvědomí, že to je Tavaril a rukou ho začne drbat na hlavě. Tavaril se zvedne, protože ležel vedle Kailé a zahříval jí celou noc. Kailé se pomalu probírá a jen s těží si uvědomuje kde přesně je. Tyhle stromy jsou jí povědomé. Lehne si na záda a zavře oči. Z hluboka dýchá a snaží se zaposlouchat do přírody. Najednou to přichází Kailé se dostane do tranzu a sliší hrozný nářek stromů. Mezi nářekem slyší své jméno. Poznává hlas, patří nejstaršímu stromu bohyni Eruner. Zaposlouchá se k ní a už rozezná jdnotlivá slova "Kailé honem no tak vzbuď se, musíš do Tarionu, všichni tě hledají. Fail se může zbláznit starostí rychle než vypukne válka. Sedni na Tariona a běžte jak nejrychleji umíte! Běžte!!" slyšela a ihned se zvedla a sedla na Tavarila. Ten ihned věděl kam má jet. Pobízela Tavarila ať běží jak nejrychleji může. Najednou už vše poznává a vidí mezi stromi Tarion a slyší velký hluk a hřmot plechů.
"Faile! Calven! Žiju!" řve z plných plic když dojíždí do Tarionu. Rychle seskočí z jelena a běží co jí síli stačí. Když doběhne do středu města ke svému bunkru jsou všude elfové připraveni k boji. "Mý drazí elfové! Kde je Calven a Failon?" všichni se na ní otočí a ukáží na hlavní stan s velkým radostným povykem. Kailé neváhá a rychle leze na strom až do hlavního stanu ke Calven. Vrazí do dveří a vidí Faila jak se domlouvá s Calven. Ti se ihned otočí a Fail vystartuje k ní a obejme jí "Kailé! Ty ses mi vrátila! Ty žiješ! Co se stalo? Alarmoval jsem celý Tarion a všichni jsou připraveni na válku, byly jsme připraveni za tebe položit životy! Válka nebude! Ty žiješ!" Kailé ho obejme ze všech sil a ihned se uklidní a nasadí vážnou tvář a vše rychle vylíčí tak jak to je "Faile zpomal vše po pořadě. Calven, Faile, lidé zjistili, že Kvingarský les obývají elfové. Nedozvěděli se to ode mě, pověděla to jedna stařena Aranelovi, to je Lastonův syn. Ten je hodný, ale slyšel to jeho bratr Sailon a proto mě chytli. Chtěli mě mučit a potom zabít, ale Aranel mi pomohl utéci. Vděčím mu za svůj život, avšak celý Laston už zbrojí a připravujou se na válku. Chtějí mít Kvingarský les jen pro sebe proto nás chtějí vybít. Musíme se dobře připravit na obranu. Jsem hrozně unavená a pomlácená, lidé se ke me vůbec nechovali hezky. Potřebuju nějaké bylinky a potřebuju rychloléčbu. Řekněte Morbovi, ať začne kovat zbraně. Musíme se ubránit. Z Aranela se stal Strážce Kvingaru a je připraven se být na naší straně. Calven musíš mi říct kde naleznu spojence, abychom válku vyhráli. Musíme se bránit." Calven je překvapena událostmi a rychle přemýšlí. Po cvhíli začne rozdávat příkazy "Failone ty běž za elfama a rychle jim vše řekni a vylič co se bude muset udělat a zajdi za Morbem ať ukove nejlepší šípy a luky co kdy udělal a já jdu za radou a ty Kailé, není na zbyt, na léčení není čas, půjdeš za Eruner a promluvíš s ní. Potřebujeme posily. A tím nemyslím nás elfy ale potřebujeme uhájit les, jistě bude souhlasit a ty jsi pro nás nejdůležitější, potřebujeme tě co nejsilnější požádej ji o požehnání příští dni budou vysilující." Failon souhlasil a ihned se dal na cestu. Rád by si s Kailé povídal, ale není na to čas. Kailé ihned jde k nejstaršímu stromu, bohyni Eruner. Už tolik nepospíchá, ví že vyzbrojení bude trvat i Lastonu dost dlouho. Jde tedy pomalu.
Pocvhíli tam dojde. Dlouho už nelezla na stromy, ale musí se překonat. Hbytě vyleze nahoru vrací se jí silnější smysly a nahoře je téměř ihned. Zase blezkově leze na stromy a vše rychleji vidí a vnímá mnohem silněji. Natáhne ruku a hladí nejstarší strom. "Eruner." špitne. Po chvíli stále s přilepenou rukou na stromě si sedne na větev a zavře oči. Obejme strom, uvolní se a z hluboka dýchá. "Eruner, promluv, potřebuji tě." špitne Kailé a dál mluví jen v myšlenkách "Eruner, bohyně našeho lasa, zhlížíme k tobě, modlíme se za tebe, každý den se staráme o Kvingarský les a chováme se hospodárně. Neumíme se ani chovat jinak. Milujeme les ve kterém žijeme, milujeme tebe, jsme ti vděční, za to že tu můžeme žít. Já osobně jsem ti vděčná za vše. Znamenáš pro mě život. Nebýt elfů, už bych nežila. Budu se za tebe bít a chránit tě vlastním tělem. Vážím si tě a zhlížím k tobě. Prosím, potřebujeme pomoct. Blíží se válka, kterou jsem svým způsobem zavinila já. Prosím, pomoz mi." chvíli se ponoří do ticha a pak slyší Eruner "Kailé, nebýt elfů, nejsem ani já. Moje existence závisí na elfech a na kterýkoliv jiných elfech paradoxně i na tobě, i když tu nežiješ od narození. Vím přesně co se děje a jak se cítíš. Jsem to přeci já vidím všude a do každého, kteří žijí v lese. Co se týče Kvingarských lesů tak vím naprosto vše. Nevím sice jak to dopadne, ale vím co se děje teď. Myslím, že také požaduješ požehnání na doporučení od Calven. Dám ti ho. Potřebuješ ho. Víš co to vlastně znemená?" Eruner domluví a Kailé jí váhavě odpoví "Z toho co jsem slyšela od Calven, tak to souvisí s mým uzdravením." Eruner se zhluboka nadechne "Znáš jen malou část pravdy. Požehnání mohou Elfové dostat po 100 letech. Ani Calven nemá mé požehnání. Je to velká vzácnost a musí to být někdo vyjímečný. Víš tvé smysly se zbystří a uslyšíš mě, když já budu chtít." Kailé se zamyslí "Proč tedy Calven nechce požehnání sama? Proč my tolik důvěřuje?" Eruner ji hned odpoví "Calven se necítí na vedení celé armády elfů. Nemá ráda války. Jsi naše naděje a navíc cítí, že jsi vyjímečná. Požehnání se ti bude hodit, představ si, že budeš vědět, kde přesně je jaký voják a budete mít tak velkou výhodu. Využijete momentu překvapení. Bude to v tvej hlavě pomatené a máme do války jen pár dní budeš se muset soustředit a budeš si to muset v hlavě srovnat." Kailé se překvapí "Eruner, proč.. Já to stejně nechápu. Proč já. Je to asi tak jak to má být. Přijímám tento úkol." rozhodně řekne Kailé a zatne zuby a sevře rty. Eruner se odmlčí a Kailé slyší jen hluboké ticho. Eruner se jí už neozve. Kailé se vyděšením probere z tranzu a když otevře oči vidí najednou vše barevnější a ostřejší. Vidí věci v dálce, vnímá každý pohyb třepotajících se listů a každé zvíře v lese. Mrká, ale nemizí to. Pomyslí si -tohle je to požehnání?- najednou se jí ozve v hlavě -Ano, to je to požehnání.- Kailé se viděsí až vykřikne, protože slyší Eruner v bdělém stavu. Rozkoukává se a najednou přichází hrozný hluk. Všude slyší šum listí tak nahlas že si zacpává uši. V dáli slyší kovadlinu a spoustu hlasů. Pak se jí vylepší čich. Tolik vůní ještě Kailé nikdy necítila. Rvalo jí to nos až slzela a pčíkala. Panebože to je za trest pomyslela si. Poté se jí vylepšil hmat, když se dotýkala stromu cítila každé zvrásnění staré kůry. Kailé ihned se zvedne a chce slést ze stromu. Postaví se na nohy a nic jí nebolí. Vítr jí pročeše vlasy a Kailé slyší každý vlásek, když se jí otře o ucho. Uchopí větev pod sebou a seskočí lehce na spodní. Pak se nedrží a skočí snožmo ještě níž. Celá vyvalená ze své rovnováhy neváhá a skáče dolů po větvích jakoby sbíhala po schodech. Je nádhera jak moc vše prožívá, avšak všechen ten hluk, moc barev, moc ostré vůně a ostré předměty jí dělají v hlavě hrozný zmatek.
Seskočí konečně na zem a tam si sehne na bobek a chytne se za hlavu. Zavře oči a ponoří se do své mysli. Zkouší odbourat ten hluk okolo sebe, poté odbourá přílišný čich a takhle v hlavě trénuje své schopnosti okolo dvou hodin.
Když už si myslí, že svou mysl zvládá otevře oči. Vidí vše, ale už jí to mysl pobírá. Slyší vše ale už kontrolovaně jen to, co chce slyšet, už žádné přehnané šumění listí, i oči vycvičila tak, aby jí neupoutávalo pozornost každé listí na které foukne vítr. Svůj hmat má dokonalí, ten soustředila na dlaně, aby jí nebylo nepříjemné i brnění na těle. Poté se zhluboka nadechne a cítí silně a témeř vše okolo, ale vůně už nejsou tak silné a štiplavé. Nic jí nebolí a chodí krásně lehce. Usměje se a pomyslí -Děkuju Eruner, vše tohle se mi bude hodit, doufám, že s tímto požehnáním zažehnáme válku.- Eruner jí odpoví do mysli -Kailé, doufám, že se to naučíš vše používat. Už byli i tací, kteří se z toho zbláznili. Doufám, že ty budeš silnější.- Kailé se soustředí na to aby nevnímala Eruner tak silně. Dotkne se stromu co je poblíž a soustředí se na to co se děje u Lastonu. Najednou jí do mysli vletí informace o všech, co jsou v Kvingarském lese. Ví naprosto o každém, jen neví kdo to je. Je už vyčerpaná ze všech těch prolejzaček v hlavě a odebere se do Tarionu. Běží tak lehce jako vánek a rychle jako vichřice. Své smysli má napjaté a ví o každé veverce okolo které proběhla. Užívá si svých nových schopností a ani se nenaděje v mžiku je v Tarionu. Rychle zaběhne ke Calven a řekne jí, co se stalo "Mám to požehnání. Tys věděla, že se dává jen jednou za 100 let a co všechno to obnáší?" Calven se na ní podívá "Ano věděla. Rada souhlasila s výpomocí všech elfů a k zahájení militarizace. Potřebujeme vědět kde kdo bude a také jaké jsou jejich plány. Máš na bedrech obrovskou zodpovědnost. Teď si běž lehnout už se stmívá, ať jsi zítra dost čerstvá." Kailé se moc nelíbila ta zodpovědnost, ale co čekala. Požehnání není jen pro to aby věděla kde jsou veverky, ale má to vše hlubší smysl. Mají větší šance na vyhrání války. "Dobře Calven. Děkuju, že jste měli o mě takovej strach a že by jste pro mě i bojovali. Nesmírně si vás všech vážím. Tak zítra." Calven se jen usměje a kývne hlavou na důkaz toho, že si váží takovéto děkovné pochvali "Zítra."
Kailé vyjde z hlavního bunkru a rovnou jen seběhne po větvých do svého bunkru, krerý už tak dlouho neviděla. Otevře dveře a co nevidí. V krbu je zatopeno, všude teplo, báň s teplou vodou plná a u stolu stojí Fail. Ten hned jak ji spatří po ní skočí a obejme jí. "Ani nevíš jak moc si mi chyběla. Viděl jsem jak tě lapili do sítí a už bylo pozdě něco dělat. Když jsi mi zmizela z dohledu, rychle jsem běžel do Tarionu a vše ještě v noci řekl. Calven prohlásila, že ráno moudřejší večera a navíc už do rána moc času nezbývalo. Celou noc jsem nespal a včera ani dneska taky ne. Nevěděl jsem co s tebou je a zburcoval jsem celé město, protože jsem věděl že se pro tebe musíme vrátit a ty se tu dnes objevíš." Fail Kailé snad rozmačká a tak silně ji k sobě tiskne. Kailé cítí jeho vzrušení a cítí i jeho city. To ji rozhodí a neví co má dělat. V jeho citech je vedle překvapení, nadčení, radosti a štěstí také ohromná láska, což Kailé nikdy netušila. Co má dělat? Teď asi nic, nebude o tom vůbec mluvit a bude dělat jako že nic, protože teď jsou důležitější věci než ona, Aranel a Failon. Dělá jako že nic a nedá na sobě nic znát. "Nebýt tebe tak tu nejsem už dávno, to víš, ale víš kdo mi zachránil život? Tavaril! Objevil se když jsem byla obklíčená vojáky. Musíme mu dát cukřík." usměje se Kailé na Faila a ta v jeho očích vidí spokojenost. "Jsem tak rád, že jsi tady. Ohřál jsem ti vodu. Jsi celá od krve, pomlácená a špinavá. Jistě se k tobě nechovali hezky." zesmutní Fail. "Ale no tak Faile, už jsem tady a žiju. Nechci se bavit o tom co bylo na hradě. Nebylo to nic příjemnýho. Nic jsem neřekla ani slovo. Věděli o nás a vědí, že máme špičaté uši. Až na mě, ale nepodívali se mi na ně, třeba by jim došlo, že se mýlili. No to teď není podstatné, ani nevíš jak moc se těším do mé měkké postýlky po dvou nocích na kameni a třetí na jehličí s jelenem." usměje se Kailé a jde do koupelny. Tam si pustí teplou vodu a smeje ze sebe tu špínu a krev. Chvíli si do vany lehne a odpočívá. Po skoro hodině vyleze osuší se a vyleze. "Faile děkuju ti za všechno, jsi vážně nejlepší kamarád." v jeho očích bylo vidět, že ho mrzí, že jen kamarád a Kailé moc dobře vnímala, jak se na ni Failon dívá údivem a úctou. "Nemáš zač Kailé, dal bych za tebe život." řekne Fail odhodlaně a odebere se k odchodu. "Dorou Kailé." Kailé se usměje a mrzí jí, že mu nemůže lásku opětovat "Dobrou Faile." zachumlá se do peřinek a za chvíli usne hlubokým spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama