Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

18. Kapitola - Útěk

8. listopadu 2011 v 20:17 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
Osvobození, Aranel pomůže, Tavaril dokoná



To je bolest. Ráno se Kailé budí s touto myšlenkou. Je celá rozbolavěná ze včerejších útoků a jen těžko se zvedá. Kouká, že venku už svítí slunce a že do poledne moc dlouho času nezbívá. Co teď s ní bude? Chvíli po poledni si pro ni příjde zvrácený Aranel. Nikdy netušila, že on je zlý. A jakpak by ne, když jí lhal i v tom, že je z královské krve. Kdo lže ten krade a může mít na svědomí i horší činy. Nevěděla co si má o včerejším chování myslet. Chvíli se protahuje a sténá u toho bolestí. Podívá se na svoje tělo a vidí samou modřinu z bojů, když jí chytali a včerejší kopanec do zad tomu nepomohl. Všechno jí bolí a je ve zbídačeném stavu. Už den nic nejedla. Je vysílená sotva stojí.
Chvíli po poledni se otevírají dveře a do žaláře přijde Aranel se dvěma strážema. "Tak kde je ta bestie? Už se těším na její prznění a mučení." slyšela Kailé Aranelovo hlas a málem se rozbrečela, ale nedala na sobě nic znát. "Tak pojď ty malá děvko!" Zařve jeden strážný, když otevírá věznici. Kailé se vláčně schová do kouta, ale už ani nemá sílu vzdorovat. Stráže ji uchopí a vleče ji pryč ze žalářů. "Pojď, nejprve princova komnata a až potom mučírna, i když nevím, které mučení bude horší!" směje se stráž až se za břicho popadá. Po cvhíli ji dovlečou do komnaty a tam ji hodí na zem. "Víte hoši, jsem nerad když mě někdo poslouchá za dveřma, takže počkáte v předsíňce a přinestemi prosím její zbraně, chtěl bych ji trošku pozlobit jejíma vlastníma zbraněma, je to víc ponižující, než tima našema." požádá Aranel stráže s šibalskym úsměvem. Kailé je zoufalá a vyčerpaně leží na podlaze, kam ji hodili. Aranel se po rozmluvě vrátí a zařve směrem ke dveřím "Ty děvko!" tak, aby to strážní slyšeli.
Najednou si rychle klekne ke Kailé a vezme ji do náručí a položí ji na postel. "Kailé musíš utéct. Jsi v hrozném stavu ukradl jsem nějaké jídlo a pití tady máš dělej pij, ať nabereš síly." šeptá ustaraně Aranel a podává jí celý tác šťavnatého ovoce a karafu s vodou, dodá ještě čerstvé pečivo a pečená stehýnka. Kailé úžasem vyvalí oči "Cože? Proč? Co to? Co to má znamenat? Tymě zachraňuješ?? Nele! To nejde, vždyť.." Zmlkne když slyší dupod stráží. Aranel si jde vyzvednout její věci a ona jen v údivu leží na poslely s nebesy. Co to má znamenat? Vůbec neví co si má myslet. Jasné je jen to, že Aranel na všechny hrál divadlo a že je opravdu dobrosrdečný. Ale proč pro ni tak ryskuje? Nel náhle přijde a nese luk, šípy a Kailininu dýku. "Tady honem.. Tady jsou tvé věci." a položí je na postel vedle Kailé. "Nele, to přece.. Proč to vlastně děláš? Myslela jsem, žes my lhal¨celou dobu. Proč jsi my neřekl, že jsi královské krve a proč pro mě teď ryskuješ? Proč jsi po mě tenkrát v lese nevystřelil? Proč?" nechápavě ze sebe chrlí spoustu otázek s tázavým pohledem upřeným na Aranela, toužíc po odpovědi. "Neřekl jsem ti o tom, že jsem královské krve, protože se za svou rodinu stydím, jsou to samý burani a ničemové. Nenávidím je a když jsem poznal tebe, chtěl jsem abys mě viděla takového, jaký doopravdy jsem a né jako královského potomka Lastonského rodu." odpovídá na první otázku. Kailé zvedne obočí "Proč jsi nevystřelil?" Aranel se usměje "Stála tam dívka, která ti byla hodně podobná, nevěděl jsem, zda jsi to ty a proto jsem tě nechal žít, abych zjistil, zdajsi to opravdu ty. Hledal jsem tě všude." Kailé souhlasně kývne a je spokojená s odpověďmi, ale teď ta nejdůležitější "Pročkvůli mě ryskuješ?" Aranel se podívá do země a zmlkne. Po chvíli se odhodlá "Víš, už od té doby co se známe jsem viděl, že jsi vyjímečná. Už tím, jak tě nikdo nepřijal, mě se tvé chování líbilo a ve všem jsem si s tebou rozuměl. Několikrát jsem se kvůli tobě popral s klukama ze Selmancasu, protože tě uráželi a né dycky jsem byl vítěz. Jednou mi vykloubili rameno, když mě mučili s rukou za zády. Byl bych pro tebe obětoval život. Ale pak jsem dostal rozkaz od otce, že do Selmancasu už nesmím a nemohl jsem tě už nikdy vidět. Často jsemtam chodíval tajně, ale ty jsi o mě nevěděla. Nesměl mě nikdo vidět. Trpěl jsem to několik let. Koukal jsem na tebe a vypadala jsi jako kdybych ti nechyběl. Nehctěl jsem se ukázat vůbec až pak jednoho dne jsem si na tebe vzpomněl a jakoby mi sám les napovídal, abych se na tebe šel kouknout, že už tě možná nikdy neuvidím. Šel jsem do polí k Selmancasu a najednou tě vidím na obzoru. Stál jsem zrovna u potoka,Když tě začali honit a tys běžela bez kožichu do lesa. Mohl jsem tě zachránit, ale nemohl jsem ryskovat prozrazení. A od té doby jsem dělal vše pro to abych tě našel." Nel se chvíli odmlčí, polkne, nadechne se a pokračuje "Ale pak najednou v lese ta dívka. Svitla mi nová naděje, že žiješ. Zašel jsem na západní pobřeží za škaredou stařenou a ta mi řekla o elfech. Tušil jsem, že jsi se stala jednou z ní. Navíc jsem tě viděl na stromě, toužil jsem po tom abych zaslechl tvůj hlas. Mlčelas. Jakobych tě nesměl už nikdy slyšet. Pak měmůj bratr Sailon zradil a tohle ti udělal. I mě poslal do žaláře. Nezbývalo mi nic jiného než se chovat jako oni a vidíš možná se to povede. Už jsme tak blízko. Tady z okna můžeš utéct vezmi si své věci a utíkej do lesa. Musíš je varovat, že lidé připravují válku. Sám nevím, jak tomu zabránit. Až půjdeš neohlížej se a ať se děje co se děje nezastavuj se a běž pryč. V sázce je i můj život. Stejně dopadnu zle." smutně sklopí pohled od Kailininy tváře a osmlčí se. "Aranele to je krásné, co jsi mi teď řekl a co ke mně cítíš. Moc si tě vážím. Utečme spolu." pohladí Aranela po rameni a prosebně kouká. "To nejde mé místo je tady a když bych zmizel tak je válka rovnou dnes. Musíš utéci sama, musíme dostat více času. Vem si luk a běž." podává jí luk. Kailé ho odstrčí a sedne si na postel a obejme Aranela. Oba zplaví veliké teplo po celém těle, Kailé zasténá a Aranel cítí na svém hrudníku Kailinina ňadra. Kailé ukápne slzička a zašeptá "Moc si cením toho, co jsi pro mě udělal, kolik sis toho musel tenkrát vytrpět a to vše jen kvůli mně. Musím ti to vynahradit, slibuji, že tě budu milovat dokud budeš dýchat. Už jako malé ses mi líbil a když bys mi řekl, že jsi královské krve, můj názor na tebe bych nikdy nezměnila. Dycky jsem tě měla ráda takového jakým jsi byl a jsi. Jsem tak šťastná, že jsi mi zachránil život. Bála jsem se, že jsi divadlo nehrál. Bála jsem se toho co bude a ty mi zachráníš, už po několikáté. Když jsem byla ještě Ewe, byla jsem slabá. Teď jsem vycvičená a silná. Dokážu se ubránit sama, ale tohle bych nezvádla. Zvládla jsem to jen díky tobě. Dodal jsi my teď sílu a chuť do života. Mockrát ti za to děkuju." poté políbí Aranela na tvář a vezme toulec s šípy, připevní si ho na záda i s lukem a dýku si ováže okolo pasu. Se slzami v očích se odebere k oknu. Zde ani slova nepopíšou to, co ti dva cítí. Vědí, že kvůli nim vznikly všechny ty problémy. Leželo jim na bedrech obrovské břímě viny a celé ho teď museli postupně sundavat. Ani jeden z nich nevěděli, jestli Kailé uteče a jestli oba přežijí. Kailé poté vytasí dýku a pohladíAranela po tváři. Jen na sebe koukají a vědí co oba cítí. Poté ho Kailé řízne do ramene a zařve "Ty svině!" směrem ke dveřím. Aranel si ihned chytne ruku a bolestí zasyčí. "Promiň, hodně štěstí, já se pro tebe vrátím." řekne Kailé a vyskočí hbitě z okna na strom a utíká přez zahrady rychle ke hradbám a skáče na dva staré duby. Mezitím co Aranel křičí "Pomoc, ta bestie zdrhá, napadla mě!" vrazí do pokoje stráže a okamžitě zalarmuje celé město. Střáže ihned vědí co se děje, ještě než Kailé doběhne k hradbám, vyleze na staré duby. Slyší všude nějaký rozruch a když vyčerpaná sleze z druhého dubu opře se o strom a oddychuje. Zvládla to už je pryč z města. Najednou vedle ní přistane šíp a všude okolo ní se objeví vojáci. Nemá sílu teď líst na stromy. Je v koncích. Poslední naděj co ji napadne je Fail tak zahvízdá na prsty ze všech posledních sil a utíká co může dovnitř do lesa. Vojáci za ní stále běží a najednou ji obklopí a není úniku. V hlavě má zlé myšlenky. Zmocní se jí beznaděj. Neví co má dělat a ztrácí naději.
Najednou vlýtne do kupy vojáků její věrný jelen Tavaril a některé vojáky zraní svými parohy a rychle doběhne ke Kailé. Ta si na něj hned vyskočí, chytne se za krk a obejme ho nohama okolo jeho mohutného těla a drží se z posledních sil. Najednou slyší, že hluk postupně odeznívá a obklopuje jí ticho. Tavaril už neběží, ale zpomalý a jde jemnýmy kroky aby Kailé nedrncala. Když Kailé cítí klid, uvolní se. Tavaril jde do tmy a ona jen s těží udrží oči otevřené. Po chvíli usne a nechá jen na Tavarilovy kam ji odvede.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama