Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

17. Kapitola - Soud

8. listopadu 2011 v 20:15 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
Odsouzení



Kailé se probouzí. Pelech jí tvoří studená kamenná podlaha cely. Pomalu se opře o ruku a zvedá své tělo. Vlasy se jí pohupují okolo obličeje a ona težce oddychuje. Rozhlídne se okolo sebe. Sedne se a upraví si vlasy a boty a svoje brnění. Všimne si, že jí stráže vzali dýku i luk. Porozhlídne se okolo, dívá se z malého okýnka u stropu a hledá cestu ven. Jsou tu jen kamenné zdi a mříže, není cesta ven. Najednou zaslechne nějakej pohyb tak si klekne a pozorně naslouchá co se děje. "Kdo si?" zazní Aranelův hlas. Kailé nejistí a neví co má říct. Nakonec se odváží s pravdou ven. Už jí unavuje hra na schovávanou s někým kdo ji tak přitahuje. "Jsem Kailé. Můj domov je Kvingar. Ty o nás víš?" Aranel poznává hlas, je to jeho milá. Nikdy nevyjádřil své city a ani teď to nehodlá udělat. "Jsem strážce Kvingaru. Vím, že v lese žijí elfové a tuším, že ty ale efka nejsi, alespoň jsi jí dřív nebyla." Kailé když slyší, že ji Aranel naznačuje, že už ví kdo je neváhá a odvětí "Jsem obyvatelka našeho posvátného lesa. Žiji mezi elfy a jsem jednou z nich. Cítím se tak a nikdy před tím jsem nebyla šťastnější. Myslím, že narážíš na můj původ, avšak není důležité kdo jsem, nebo jak vypadám, důležité jsou moje činy a ty se ubírají touhle cestou. Cestou klidu, míru, krásy a spokojenosti života. Jsem ráda elfkou a už nikdy nechci zažít muka, která prožívají lidé mezi sebou." Aranel se zarazí nad jejím stylem mluvení. Jeho ewe takhle nikdy nemluvila. Vůbec si nedovedl představit jak moc se musela změnit. Jisté ale je, že teď už to není jeho vesnická dívka, nýbrž bájný tvor, který je oddaný přírodě. Neví co říct. Je zklamaný a zároveň zvědaví. Rád by si povídal, ale neví zda-li vůbec může.
Trapnou chvíli ticha přeruší těžké kroky blížící se ke vchodu do žaláře. Dveře se prudce otevřou a vejdou dva střáže. "Tak co divoško z lesa, jsi připravená na rozsouzení?" Aranela zaskočí otázka a přidá se do konverzace "Tahle odporná lesní buranka půjde před krále? Doufám, že jí odsoudí k smrti, nebo jí uvalí težký trest. Rád bych se podíval jak tahle bestie trpí." stráže se zaskočí a Kailé také vůbec nechápe co to do něho vjelo. Kouká jak myš z mouky a napadá jí, že ho asi zklamala, když povídala, že patří do lesa. Budoucnost není vůbec jistá. Jisté je jen to, že na téhle půdě má samé nepřátele. "To ti rádi splníme. Koukáme, že sis to tu přez noc rozmyslel." Aranel mávne rukou a zamračí se na ně "Copak jste úplně hloupý? Celou dobu to byl můj plán. Potřeboval jsem zjistit, kdo je škodná v lesích, který patří Lastoncii. Zašel jsem teda za nějakou škaredou bábou a ta mi to všechno vysypala. Nevěřili by jse, jak jsou lidé důvěřivý. Schválně jsem navedl mého bratra aby ji chytil, teď o ní vše zjistíme a tu jejich tlupu neandrtálců vybijeme a celý Lastonský les bude náš!" Kailé uplně zamrazí když slyší Aranelova slova. Jak mohla být tak hloupá. Sice nevidí na Aranela ale slyší vše co řekne. "Hošánku tak přeci nejsi moula. Jsi náš člověk tak pojď s námi a uvidíš jak se ta bestie smaží na koberečku." smějou se z plných plic stráže.
"Tak ty malá divoško už na tebe konečně dojde!" otvírá Kailinu celu se smíchem. Kailé uteče zoufale do kouta, ale marně. Střáže se jí jen vysmějou a hned jí chytnou. Kailé se bráni co to jen jde a kousne jednoho strážníka. "Ty čubko!" vykřikne bolestí a dá jí pestí, že v mdlobách dopadne na zem. To jí dostatečně odbouralo na celou cestu až před krále. Aranel nenávistně kouká na Kailé a stráže jsou dojista přesvědčeny, že Aranel tohle vše plánoval. I Kailé je o tom přesvědčena. Omdlévá když ji táhnou. Je lehká a stráže silní. Co teď se mnou asi bude. Co se ted bude dít? Kde je Fail když ho potřebuju. S Aranelem jsem se mýlila a mé pocity byly vedle jak ta jedle. Co ted?
Střáže dovedou už probranou Kailé a postaví jí na červený koberec před krále Lastona, který je nechvalný svou krutostí. Aranel jde volně vedle stráží a Sailon ho ihned spozoruje a přispěchá ke strážím "Co se to tu děje? Ten má být v žaláři za svoji zradu." stráže se obhajují "Ale pane vše není jak si myslíte. On jí sem vylákal, tu divošku. Vymyslel si tu báchorku o té vesnické dívce, aby zjistil, kdo krade v Lastonském lese." Sailon jen nechápavě zavrtí hlavou "Cože? Nele! Vysvětli co to tu ti dva melou." Aranel se zlověstným pohledem s naprostou jistotou v hlase odvětí "Saile, je to pravda. Chtěl jsem zjistit, které bestie kradou v naších lesích. Věděl jsem, že mě budeš pronásledovat a vše jsem domyslel do posledního puntíku a vše jde podle mého plánu. Dostaneme je brácho!" usměje se na Sailona, který nevěří svým očím "Výtám tě na lodi! Už jsem myslel, že jsi ubohej dobráček s velkým srdíčkem." Aranel jen mávne rukou "Ále prosimtě, jakobys neznal naší rodinu, já hodnej ani bejt nemůžu." a jdou bok po boku ke svému otci a stoupnou si každý na jednu stranu trůnu.
"Prosím klid!" zařve král Laston. "Ukažte, co pro mě máte." kývne na stráže. Ti jdou směrem k němu a postaví Kailé naproti Lastonovi. Udělají od ní krok pryč a ukloní se. Kailé stojí a upřeně bezeslova se dívá na zem před sebe. "Poklekni, ať jsi kdo jsi!" zařve Laston na celý sál až se ozve třikrát ozvěna. Na pokleknutí byl vysazen. Kailé se ani nehla. Odmítla se uklánět někomu jako je král Laston. "Stráže!" jen houkne Laston a oni už vědí co mají dělat. Vezmou své dlouhé kopí a násadou dají každý velkou ránu za kolena Kailé už z toho spadne na kolena a opře se rukama o zem. Kailé ukápne slzička bolesti a kouká do země. Laston vidí jen její krátké vlasy. "Pohleď!" rozkázal Laston a Kailé se ani nehla. Laston už jen kývl na stráže a ti už věděli co bude dál. Jeden přistoupil ke Kailé a hrubě ji chytl za vlasy a trhl prudce hlavou a nasměroval Kailinin obličej přímo na Lastona. "Tak se mi to líbí. Můžeme začít!"
"Čeho ses dopustila?" povídá mírně Laston. Od Kailé se ale odpovědi nedostane. Král se už nadýchl na další řev, když v tom předstoupil Aranel. "Pane králi, otče, mohl bych ti objasnit situaci já? Od téhle špinavé bestie se asi nic nedozvíš. Je to divoška, nejspíš ani neumí mluvit." Laston se zamračí a kývnutím vyjádří souhlas. "Dobře tedy. Poslední dobou jsme v lese nacházeli krev a peří zvířat ,ovšem bez zdechliny. Nebyl tu ani sebemenší náznak toho, že to dělalo zvíře. Vymyslel jsem si proto historku o jedné dívce ze Selmancasu a zašel na západní pobřeží Lastonu za jednou ohavnou bábou. Vyzvídal jsem o lese, že se mi ztratila milá a že se už nevrátila. Ta stařena byla natolik najivní, že mi řekla o bájných tvorech, co žijí v lese. Proto jsem vyčkával u okna a čekal než někdo přijde. A ona přišla. Sailon samozdřejmě poslouchal a tak zajistil odchyt té divošky. Zavřeli jsme ji do žaláře a teď je tady. Zjistili jsme tedy, že v lese žijí paraziti. To je asi tak vše." dokončí svůj vyčerpávající proslov a jde zpět ke trůnu. Laston se zamyslí "Kradou nám náš majetek. Musí zemřít! Ona a všechna ta stvoření! Ale počkat. Je stejná jako člověk, jak je tedy poznáme?" zamyslí se Laston. V tom se chce vyjádřit Sailon "No to je přeci jasné. Ti tvorové si říkají Elfové a mají špičaté uši." Král se usměje "Dobře tedy! Všechna stvoření co najdete v lese a budou podobná člověku až na to, že budou mít špičaté uši musíte zabít. Kováři! Tepejte zbraně vyhlásíme jim válku! A ty? Divoško? Půjdeš na mučidla a prozradíš, kde přesně v lese se ukrýváte! Stráže?..." v tom ho přeruší Aranel "Otče? Ještě než se rozhodneš a rozkážeš.. Ehm.. nemohl bych si vychutnat tu pomstu já? Přeci jenom jsem to vše zorganizoval a byl jsem to právě já, který má odnést zásluhy. Za těžkou práci chci také sladkou odměnu." Laston se na něj šibalsky podívá "Co přesně máš na mysli? Co si přeješ?" Aranel se zlomyslně kouká na Kailé "Víš ta bestie zabila hodně zvěře a zranila tolik našich vojáků, já bych si teď chtěl vychutnat to utrpení, které bude prožívat na mučidlech.. No a taky.. Je krásná to sis jistě všiml... Než ji budete chtít zabít, tak bych si jí trochu vychutnal.. Řekněme třeba kdybys mi ji daroval na pár hodin jen pro mě. Nikoho už stejně nezajímá, dáme jí na mučidla a aby bylo její ponížení dostatečné, měla by vidět jak my Muži z rodu Lastonů dokážeme být tvrdí a jak dokážeme zničit nevinnost mladých dívek.." povídá Aranel tyto slova diskrétně, tak aby ho slyšel jen otec a bratr. Král Laston se na něj pyšně podívá "Jsem rád, že jsi padl po mě. Není nad mučení mladých dívek. Je tvoje, zasloužíš si jí. Dnes jí necháme ještě v žaláři a zítra si s ní můžeš dělat co chceš."
Král upoutal pozornost na Kailé která bezesova klečela před trůnem, kterou za vlasy pevně držel střážný. "Pusťte ji!" zvolá Laston. Stráž Kailé pustí a ona bezeslova klečí a dívá se do podlahy. "Pokloň se až na podlahu. Není-li v tobě tolik pokory, že sis ani neklekla, bude ti dělat problém si to doslova lehnout a líbat zem, která patří mě!" Kailé ještě víc propne záda aby dala najevo, že králi se nikdy nepokloní. Střážnému opět stačil pouze jeden pohled a už věděl co má dělat. Přišel za Kailé a vší silou ji kopl do zad. Kailé to nečekala a ihned spadla rovnou na obličej na zem tak tvrdou ránou, že jí začala téct krev. Rozsekla si i ret v puse. Težce oddychovala v leže a neměla sílu vstát. Kopnutí ji naprosto uzemnilo. Vždyť ona vážila necelých 55 kilo a strážný minimálně dvakrát tolik, takový hromotluk by uzemnil i býka. Král se začal smát přes celou síň a náramě se bavil nad ponížením Elfského národa. Mezitím co se král smál Kailé trpěla. Vyčítala si, že někdy vůbec vztoupila za hradby. Připomínalo jí to ten osudný den kdy byla na pokraji života a smrti, ale kde je teď Fail? Zdá se, že to horší teprve přijde.
"Ukliďte jí, už mě nebaví!" zařve rozhořčeně Laston a odejde. Stráž silně uchopí Kailé za ramena a škubnou s tí nahoru. Kailé má svěšenou hlavu a sotva jde po svejch. Nemohla ani dýchat. Když jí odvlekli do žaláře bylo vidět, že venku už se stmívá. Stráž prudce hodila Kailé o zem. Ta dopadla jako pytel brambor a už neměla sílu se hnout. Chvíli tak ležela a bojovala s únavou. Věděla, že když je zle tak se chce člověku spát. Nevěděla, jaké budou mít zranění následky a bála se usnout. PO chvíli vnitřního boje to vzdala a alespon se odplazila na kus tkaniny co byl v rohu. Mělo to připomínat postel, avšak od postele to mělo daleko. Kailé se doplazila a vyčerpáním usla během pár sekund.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama