Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

14. Kapitola - Zvědavost

8. listopadu 2011 v 20:09 | Ewtcha =o) |  Kailé : Kvingarští Elfové
Souboj mezi Failem a Sardonem, setkání s Nolielem, první návštěva města, odhalení Aranela



Ráno se Kailé probudí a Tavaril je pryč. Je snězené seno a vypitá voda. Fail nikde také není. "Faile!" začne vyvolávat svého ztraceného kamaráda. Po chvíli to vzdá a tábořiště uklidí. Vezme kotlík a látku do pytle, kožešiny sbalí do štuclíku a vyrazí směrem do Tarionu. Tam si to zamíří přímo ke svému bunkru , kam si uloží kotlík, který si umyje ve vaně. Ze štuclíku vybalí kožešiny a všimne si, že většina kožešin je Failovo. Rozhodne se, že mu je odnese.
Přijde k jeho bunkru a zaklepe na dveře. Uvnitř není nikdo. Kailé tedy nechá kožešiny na terase a jde Faila hledat. Beží zpátky na místo, kde byli přes noc utábořeny a zrovna na místo dorazí Fail s uloveným králíkem. "Jé, ty už jsi vzhůru? Kde je jelen? Myslel jsem, že tady s tebou je." Kailé se zamračí, ale zároveň si oddechne, protože ho konečně našla."No konečně. Nemohla jsem tě najít, už jsem odnesla všechny věci a Tavaril je fuč. Nevím, kam zmizel, jistý ale je, že přežil, takže je v pořádku. To jsem ráda." uleví si Kailé. "Co kdybychom udělali dnes Calven radost a šli na hlídku k městu na celé poledne a noc, aby jsme jí vynahradili ten včerejšek?" Fail pokrčí rameny. "Klidně, mně je to nějak jedno, ale nevím, co s tím králíkem." - "Tak mi ho dej, já ho upeču na krbu a ty mezitim vyřeš hlídku s Calven." Fail kývne hlavou, podá Kailé králíka a běží společně s ní do Tarionu.
U cvičiště se jejich cesty rozdělí a Kailé pokračuje do svého bunkru, kde připraví krb, stáhne z kůže králíka, vyndá mu vnitřnosti a dá ho péct. Fail mezitím dojde za Calven a domluví hlídku od poledne do noci, za propásnutý včerejšek. Pak má namířeno ke Kailé do bunkru. "Tak co, jak to vypadá?" slídí Fail. "Dobře, králíka jsem dala péct a dala jsem na něj nějaký bylinky, aby byl lepší." usměje se. "Jo a před bunkrem máš kožešiny, tak si je běž schovat, než ti je někdo čorne." Fail poslechne a jde směrem do svého bunkru.
Cestou však potká Alasseu. "Ahoj Less." špitne Fail, když prochází okolo ní prochází. "Ahoj, jsem o tobě a o tej tvej krásce slyšela pěkný věci. Sardon něco povídal. Prej je to děsná furie a říkal něco o nečistej krvi. Je to snad nějaká Luteo Verta?" Zeptá se nevině Alassea, ačkoli to nevinně vůbec nemyslí. Je naštvaná na Failona, protože si myslí, že něco s Kailé má. "To že říkal?" rozzuří se Fail. "Jo, přesně tak, nazval jí Luteou Verta." Fail celý vzteky zrudne. "To přehnal. Nevim, co proti ní má, je to úplně normální holka, jako každá jiná, je to elfka jak má být." a dupavým krokem pospíchá k Sardonovo bunkru.
"Sardone?!" řve zezdola Fail. Sardon vykoukne ze svého velkolepého sídla oknem. "Copa? Stalo se něco ubožáčku?" uráží Faila, sotva ho zahlídne. "Neměj kecy a pojď dolů, máme spolu nevyřízený účty!" Sardon vyjímečně poslechne a pomálu jde dolů. Když se vzpřímí před Failem, nasadí kyselej ksicht a poslouchá, co mu to vlastně Fail chtěl. "Ty jsi nazval Kailé Luteou Vertou?" Sardon se jen hloupě ušklíbne "Ne asi, vždyť neni elfka, je to podělanej člověk." Tohle Faila tak naštvalo, že dal Sardonovi pěstí do soláru a následovně hned jednu do obličeje. Sardonovi nejspíš zlomil nos a ten mu na oplátku dal pěstí z levé i pravé strany do obličeje. Failovi vystříkla krev z pusy, protože měl roztrženou tvář o zuby a naštval se tak, jak nikdy před tím. Zakřičel hlubokým hlasem a vrhnul se na Sardona hlava nehlava.
Kailé uslyšela Failův křik a podívala se z okna. Ihned, jak je spatřila, že se perou vyběhla a odtrhla je od sebe. To už měl ale Sardon potrhané oblečení a zakrvácený celý obličej a Fail modřiny po celém těle. Hůř vypadal Sardon, ten se nedokázal ani narovnat. Kailé na ně začala ječet. "Copa jste se obá pomátli? Perete se tu jako malí kluci! Kdo začal?" "Já." ozve se Fail. Kailé se překvapeně podívá a vyčítavým pohledem začne: "Proč? Copak jsi se zbláznil? Doufám, že si k tomu měl důvod." "Jo měl, tady ten hajzl tě nazval Luteou..." potichu řekne Fail a kouká se přitom do země. Kailé se nechápavě podívá na Sardona. "Co to znamená? Proč si mě tek nazval?" Sardon si odplivne krev a udejchaně odpoví: "Znamená to, že si zkřížená s Eflem a nějakým jiným tvorem. Je to nejhanlivější výraz pro takové bytosti. Ty nejsi ani to. Jsi ještě horší! Ty jsi člověk!" zařve Sardon z posledních sil a skácí se na zem vyčerpáním. Kailé jen zavrtí hlavou, nakloní se nad Sardona, koukne mu do očí a pohrdavým tónem řekne: "Ty chudinko... Podívej se na sebe..." a s hrdě vzpřímenou hlavou odchází.
S rostoucí vzdáleností zrychluje krok a její hrdý výraz pomalu mizí. Kailé dorazí do svého bunkru a sedne si na postel jako opařená slepice. Do očí se jí vytlačí slzy. Po chvíli dorazí Fail a s celou krvavou tváří ji obejme okolo ramen. "To nic. Dostal za vyučenou. Mrzí mě to." "To je dobrý." řekne Kailé a už zkoumá Failovo tržné rány na obočí. Zajde pro své bylinky a do kotlíku si napustí v koupelně teplou vodu. Ve skříni vezme kus čisté látky a jde se vším k posteli. Položí to na stůl a pomalu Failovi hadříkem namočeném v teplé vodě omývá rány. Ten se u toho různak kroutí a syčí, ale žasne nad tím, jak se o něj pěkně Kailé stará. "Děkuju. Jsi na mě moc hodná. Myslím, že Alassea už ví, že jsi člověk. To ona mi řekla, že to Sardon tvrdil a pak když stál přede mnou tak mi to řekl do očí a já se už neudržel. Musel jsem se tě zastat." Kailé jen sklopí oči "To je jedno. Je to pravda, že nejsem elf. Nejsem ale ani člověk, necítím se tak, cítím se jak elf, alespoň duší."
Mezitím, co se Kailé věnovala Failovi, králík se upekl a mohlo se prostírat. Kailé rozprostřela na stůl a najedli se. "Doufám, že ti králík na bylinkách chutná." vykouzlí úsměv na své smutné tváři. "Jo, je moc dobrej. Teď po jídle musíme jít na tu hlídku k městu, už jsem to Calven slíbil." Kailé se ustaraně podívá "Jo, já klidně půjdu, ale co ty? Zvládneš to? Po tak náročném souboji?" Fail se jen usměje a mávne rukou "To víš, že jo. Navíc, ty jsi už dost dobrá na to, abys tam byla už sama, jsi už velká elfka." Kailé se na něj vyčítavě podívá a zesmutní. Po chvíli mlčení sebere misky a umyje je v lavoru vytesaného ze dřeva vedle vany, co dostala od Morca. "Tak můžeme jít." řekne Kailé a na pas si připne dýku a na záda hodí toulec a luk. Fail se zvedne a společně vyrazí k Lastonu.
Poblíž lastonských hradeb Kailé zakvílí jako Káně lesní a z dálky se na ní ozve zvuk havrana. S Failem tedy následují zvuk až dorazí k, pro Kailé neznáménu, elfovi. "Ahoj, já jsem Kailé a ty?" Podá ruku neznánému elfskému mladíkovi. "Noliel je jméno mé. Jsem mladý elf z Tarionu, co utápí svou hlavu ve verších a krás přírody. Skládám básně, budiž ty mou inspirací, jak tvé vlasy jsou hebké plavé a dlouhé tak, že ani na ramena nedosahají." Přiblíží se Noliel ke Kailé a drží pramínek Kailinčiných vlasů. Pak se zaměří na její oči. "Máš nadherné zelené oči, srší ti z nich energie a doposud nepoznané city. Vypadají jako studnice nevinnosti. A tvá pleť? Září jako rozkvetlá louka. A jak asi vypadají tvé uši?" chce odhrnout vlasy z uší, ale v tom mu Kailé chytí ruku. "Dost. Krásně mluvíš, ale jestli něco nesnášim, tak je to sahání na mé uši. Promiň jsem na to alergická." Noliel se zarazí, avšak se toho nevšímá a dál se věnuje její kráse. "Kailé je nádherné jméno, jsi poměrně malá na ostatní elfy a proporce také nemáš jako kdejaká elfka. Máš krásnou postavu a nádherné brnění. Je jistě lehké jako lísteček ve větru..." v tom ho zarazí Fail. "Jo dobrý Nole, my to všichni vydíme, je krásná, má nádherný oči, ale hlídka čeká a my se tu vybavujeme." - "No jo Fail vždycky příjde a vytrhne mě z mého snění nad krásnými dívkami. Tak si tu hlídku užijde spolu vy poblázněná elfata." zasněně Noliel prohodí a odchází ladně do Tarionu.
"Ten než se vykecá, tak se začne stmívat." pousměje se Fail. Kailé se na něj přísně podívá a s vážným pohledem pohladí jeho bohaté plavé dlouhé vlasy, zatváří se blaženě: "Ach tvé vlasy!" a začnou se oba hrozně smát až se popadají za břicho. Po chvíli se uklidní a Kailé jde zkoumat okolí, mezitím, co Fail sedí na stromě a pozoruje Laston. Kailé chvíli běhá po lese a pak jí zvědavost nedá a vyleze na veliký dub, který je hned u hradeb. Na ten přez který se dá vlézt až za hradby Lastonu. Tam chvíli sedí a pozoruje v jakých intervalech chodí strážní, aby mohla bezpečně vniknout do města.
Začne se stmívat a Fail stále sedí na stromě, kde seděl před tím. Kailé k němu přijde a zamává mu rukou před očima. Nic. Spí. Kailé vytuší příležitost a její zvědavost jí přemůže. Je už tma a tak nepozorovaně přeskočí z velkého dubu na druhý, naštěstí jsou duby umístěny v části královských zahrad, kde nejsou lidé. Vnikne do města. Tam sleze a skočí na další strom a pak přeběhne královské zahrady. Dorazí ke královskému hradu a její pozornost zaujme obrovský staletý dub tyčící se u hradu. To je výzva, pomyslí Kailé a začne neslyšně lézt na dub. Všimne si okýnek hradu a leze výš a výš. Zastaví se u malých okýnek a kouká dovnitř. Nejspíše jsou to nějaké komnaty krále nebo královny. Kailé zahalena tmou se po větvi blíží k oknu a dřepne si na větev před okno do tmy. Pozoruje, co se stane a kdo tam vlastně bydlí. Najednou někdo vejde. Kailé se přikrčí a poslouchá naštvaného muže. "Jak je to možný, proč ji ještě nenašli? Kam jen mohla jít?" stěžuje si muž a v jeho chvějícím se hlasu je slyšet beznaděj. Kailé se zadívá a vidí před sebou toho muže, kterého viděla v lese. To je on, ten na mě mířil kuší.
Najednou jakoby se jí zaryl šíp do srdce, dostane Kailé ránu a vybaví se jí vzpomínky na Aranela. Jejího dávného kamaráda z vesnice. On jediný se jí vždy zastal a on jediný ji bral takovou jaká je. Je z toho zmatená. Proč se mi vrátili vzpomínky na Aranela. Co ten má společného s tímhle buranem? Pomyslí si Kailé. Mezitím se zoufalý muž odebere k oknu a opře se o parapet nic netušíc, že je přímo naproti němu 5 metrů Kailé. Muž se zadívá do tmy a brmlá si něco pro sebe. Kailé si může teď pořádně prohlédnout obličej muže. Muž má Aranelovi rysy, ale Kailé Aranela pár let neviděla. Jak zaostřuje tak se přiblíží hlavou do světla. Muž zaostrí do tmy, protože se mu zdá, že se tam něco hýbe.
Kailé je osvícena z pouhé poloviny obličeje a podél hlavy jí visí vlasy. Je skloněná, hlavu má vepředu skloněnou a oči směřují přímo na něj. Muž ji uvidí a vyděšeně vykřikne: "Kdo jsi?!" Kailé ihned podle hlasu pozná Aranela a rozhodne se nic neříkat. Její pocity vřou, jsou to jen desetinky vteřin co může mít svou dětskou lásku nadosah ruky. Už to není dítě, ale pořádný kus chlapa. Je nádherný, Kailé se strašně líbí, ale uvědomuje si, že on je teď na druhé straně. Nemůže mu nic říct, nic udělat, nesmí tu ani být. Vybaví se jí během vteřiny její lidský život, jak jí za mala chránil a měl ji doopravdy rád. Rval se za ní i za cenu toho, že ho nebudou mít děti z vesnice rádi. Ale co dělá tady? Co dělá na hradě krále, takhle pozdě večer, ještě v soukromé části.
Aranel vidí pouhý kousek její tváře. Neví, že to je jeho Ewe, neví ani, že to je ta dívka, co spatřil v lese. Neví nic. Kdyby promluvila, tak rychle pozná, o koho jde. Nel už Ewe dlouho hledá. Od malička myslí jen na ni. Když byl malí musel odejít ze Selmancasu na hrad a už se nesměl vrátit. Moc ho to mrzelo. Netuší, že jí má pouhých 5 mětrů na dosah. Spanikaří a vykřikne znovu: "Kdo jsi?!" Dívka na něj upjatě kouká a on se ani nehne. Vidí jen hlavu, vidí jen vlasy podél obličeje a ofinu z podkteré vykukují blízkající se oči a ve tmě mizí její rty do ztracena. Kdo to jen může být, přemýšlí nic netušící Aranel. Je unešen a natáhne ruku. Jakmile se ale pohne dívka mizí ve tmě.
Aranel na Kailé vzpřímil ruku a ta zpanikařila a začala rychle utíkat po zahradách. Slyšela, jak Nel začal řvát: "Stůj! Poplach!" utíkala, co jí síly stačily a vylezla hbitě na strom. Když přelejzávala stromy přes hradbu, bylo vzhůru už celé město. Všichni panikařili a nevěděli, co se děje. Fail se vzbudil, když lidé začali šílet a rozhlíží se po Kailé. "Sakra ona tu zase neni. To je určitě její práce. Jestli někdo dokáže probudit celý město o půlnoci, tak je to ona." Taky že jo, po chvíli se Kailé celá udýchaná vrátí k Failovi. "Cos to udělala? Kde si zase courala? Tebe zase někdo viděl, že jo?" Kailé sotva popadávala dech. "Tam... Nel... poplach... lidi... utíkej!" To bylo vše, co ze sebe Kailé dostala a oba běželi směrem do Tarionu. Když byly na půli cesty ohlíželi se za sebe, jestli nešli lidé Kailé hledat. Naštěstí ne. Oba dorazili do Tarionu a Kailé celá vyděšená a udejchaná vyleze k sobě do bunkru. Fail jí následuje.
Kailé si sedne na postel a oddychuje. "Co si to udělala?! Zalarmovala si celej Laston. Proč? Kdo tě viděl?! Proč si tam lezla?!" - "Já jsem viděla Aranela. Jendoho kluka od nás z vesnice. Myslím, že mě viděl, ale nevěděl, že jsem to já. Hledá Ewe... myslím, že už prohledal celý Selmancas. On mě hledá." řiká Kailé v slzách. Fail vidí její zvlástní plamínky v očích. Začal se bát, že k Aranelovi něco Kailé cítí. Objal Kailé okolo ramen. "Neboj, teď na nás nepřijdou, půjdeme spát. Je pozdě a zítra se uvidí, přeci jen za pár hodin se rozední, naber sílu... dobrou" a uloží Kailé spát. "Dobrou." řekne suše Kailé a myslí na Aranela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama