Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

Kapitola 22.

23. ledna 2011 v 9:59 | Ewtcha

Kapitola 22.




         Kailé vstane po náročné noci a je už skoro poledne, jelikož šla spát okolo 2 ráno. Má divný pocit, jakoby dnes neměla vyjít z Tarionu ven do lesa. Nejprve si s tím dělá starosti, protože když elfové mají zlé tušení, tak na tom asi něco pravdy je. Její zlou myšlenku střídala myšlenka na Aranela, která byla stále silnější a silnější. Začala se bát, že cítí lásku. V hlavě stále má 2 varianty, které obě nejsou správné. Buď si najít elfa, tak jak by se očekávalo, když je teď elfka, ale to by porušila zákony přírody o křížení ras. Nechtěla mít nějaké dítě napůl elfa, napůl člověka. Na druhou stranu ona sama je člověk s duší elfa. Druhá varianta byla ta, že by porušila elfské zákony a začala si něco s nějakým člověkem. Ten člověk by musem být minimálne Strážce Kvingaru, jako ona. Prakticky by ale už nesměla vkročit do Kvingarských lesů a navždy by se musela rozloučit se svým krásným životem v přírodě.
Takto seděla asi hodinu na posteli a v hlavě ji kolovaly tyto myšlenky. Najedou někdo zaklepe. "Dále." a dovnitř vejde Failon. "Ahoj Kailé, jakpak ses vyspala?" a přinese jí čerstvý chléb, zeleninu a maso. Kailé se na něj mile usměje. "Ahoj Faile, to jsi hodný, že mi neseš jídlo. Já dnes spala málo, vždyť víš, včera jsme přišli z hlídky hrozně pozdě. Dám si studenou koupel, ať se trochu zotavím." a namíří si to přmo do koupelny.
Po chvíli zpívání a omývání vyleze a Fail na ní kouká jako na krásné zjevení. Je nádherná, má rozcuchané, mokré vlasy sahající až na ramena. Kailé se osuší a koukne trapně na Faila. "Ehm. Nemohl by ses otočit?" Fail ihned zareaguje a odejde z místnosti ven na terásku. Kailé se obleče, uváže si okolo pasu svoji dýku a na záda si hodí luk a toulec.
Vyjde za chvíli ven a Fail na ní s úžasem kouká. Kailé celá září a má nádherné lesklé vlasy, které jsou ještě mokré, přesto jsou už učesané. "Kam vyrazíme?" táže se Kailé. "No mohli by jsme jít na procházku. Máme času dost a na odpoledne nic nechystám." navrhne Fail. Kailé jen souhlasně kývne a oba jdou spolu ven.


Ten samý den ve městě.


         Aranel vstane a má úžasnou náladu. Včera večer viděl neznámou dívku a dnes ji možná uvidí také. Přemýšlí stále nad Strážcema Kvingaru a líbí se mu představa, že střeží velké tajemství, které kdyby se dozvěděl někdo nezodpovědný ba dokonce zlý, dopadlo by to katastrofálně. Netuší však jak jsou jeho zlé myšlenky pravdivé.
         Sailon, Aranelův bratr vše ví. A jak? Včera když viděl Nela na chodbě s takovým klidným výrazem, byl zvědavý, co se asi děje, tak tedy pronásledoval Nela až na východní pobřeží ke staré barabizně. Slyšel vyprávění ošklivé stařeny a stal se tak zrádným Strážcem Kvingaru. Babské povídačce hned nevěřil, proto včera čekal u okna, ze kterého bylo vidět na Nelovo okno. Čekal až příjde takzvaná elfka a chtěl vidět její špičaté uši. Nová existence v Kvingarských lesech znamenala nové nebezpečí a nové boje. Jeho blbý mozeček se začal bát něčeho neznámého a nového. Večer opravdu viděl dívku na stromě před Nelovo pokojem a viděl, jak na sebe ti dva koukají. Rozhodl se jednat. Zjistil, že už tu byla předevčírem, včera a dnes jistě také příjde.
Ráno, když vstane, tak se pořádně rozmýšlí jak to udělat. Musím počítat s tím, že je nesmírně ohebná a mrštná. Umí hbitě lézt po stromech a rychle běhá. Nejprve musí zařídit pár královských vojáků, které budou hlídat hradby. Vymyslí dokonalý plán na to, jak chytí Kailé. Vše zařídil a už jen čekal na večer.
         Aranel se mezitím utápí v myšlenkách o dívce a přemýšlí nad tím, kde může být Ewe, o které už týdny neslyšel. Když jí viděl naposledy, říkala, že musí odejít a že už se nikdy neuvidí. S touto informací se nechce Nel smířit.


Mezitím v lese.


         Kailé a Fail se vrátí pozdě odpoledne z procházky plné běhání, hašteření a lezení po stromech. Jsou oba hrozně vysílení a sotva jdou. "Už se těším, jak se naložím do horký vody a krásně budu spát." Fail jen musí souhlasit. Kailé příjde k sobě do bunkru a pozve Faila. Postaví na čaj a udělá prostou večeři. Chleba, zeleninu a sušené maso, které mají oba tak hrozně rádi. Po chvíli k nim ale přijde Calven a zaklepe na dveře. "Kailé potřebujeme hlídku. Dnes je nějakej blbej den. Sardon nechce, ten má nějaký jednání s radou, Alassea má bylinkářské zkoušky a Noliel si zvrtl kotník. Ostatní elfové jsou na hlídkach a chybí noční hlídka u Lastonu. Vím, že už máte třetí noc hlídku u města, ale teď je to naposledy. Půjdete tam?" prosebně pokukuje Calven. "My jsme se teď hrozně vysílili, ale půjdeme. Nic závratného to nebude, ale hlídat můžeme." přemůže se Kailé. Calven vřele poděkuje a odejde. "To si děláš srandu, vždyť jsme teď přišli, celý odpoledne jsme běhali po lese jak veverky a ty to přijmeš?" zlobí se Fail. "Heleď podívej, Calven tam nikoho jinýho dát nemůže. Musíme si pomáhat ne? Půjdeš se mnou nebo ne?" odůvodňuje Kailé. "Jo,půjdu, ale je to naposledy. Zítra budu spát celý den." zmrzoutní Fail. Oba chvíli ještě odpočívají a nakonec pomalu vyrazí na hlídku k Lastonu.
         Přijdou a Kailé zvadle zakvílí jako Káně a sedne si unaveně na větev. Fail si sedne vedle ní a chvíli po setmění usne. Kailé pozoruje město a dnes vůbec nemá náladu jít do města, ale má tušení, že tam nakonec půjde. Ani neví proč. Po chvíli dumáním na důvodem se vše vyjasní. Z hradu, přibližně v místě, kde má Nel pokoj, se rozsvítí a zhasne. Takhle to chvíli poblikává až to zhasne na furt. Něco se děje, Aranel je v potížích a potřebuje pomoct. Kailé si představuje, jak bude chtít Nel pomoct a jak volá z okna.
         Chvíli čekala na výměnu stráží. Dnes je ale vše nějak divné. Všude je naprosté ticho. Trochu jí to zneklidňuje, ale Nel potřebuje pomoci. Konečně přišla ta chvíle - výměna stráží. Kailé má teď asi 15 minut na to aby zachránila Nela. Je hrozně unavená, tak těžce preleze dva veké duby a pomalu přebíhá zahrady. Udýchaně vyleze na velký dub u Nelovo okna. V Aranelovu oknu je zhasnuto a Kailé čeká. Mezitím naběhlo na hradby spousty vojáků, kteří tiše rozprostřeli sítě po obou starých dubech. Na zahrady přišlo spousty vojáků i se sítěma. Kailé zjistí, že se něco dějě, protože Aranel v pokoji není a na zahradách vytušila nějaký pohyb. Rozhodne se zmizet.
Pomalu leze dolů a spatří první vojáky se sítěmi. Je sice hrozně vysílená, ale nenechá se jen tak zabít. Zpočátku se je snaží obejít a běží k místnímu jezírku k velké vrbě. Tam na ní ale vyskočí 5 vojáků a zkouší na ní házet sítě. Kailé se obratně vyhne. Chvilkovou sílu a mrštnost ji dodá adrenalin, který jí teď koluje v krvi. Chce zařvat, ale je jí jasné, že by to ještě zhoršila. Kde je Fail? Proč jí teď nezachrání? Spí. Fail spí na větvi a vůbec mu nevadí, že jeho kamarádku chtějí dole chytit.
         Kailé tedy vytáhne dýku a máchá s ní na všechny strany. Na boj z blízka nejsou vycvičeni, musí tedy utéct někam do povzdálí. Běží po zahradách mezi keři a potkává spousty vojáků. Když na ní jde přes 20 vojáků, snaží se prokličkovat mezi nimi. Pár jich přitom zraní, některého i těžce. Většinu pořeže, ale stále kličkuje a utíká směrem k hradbám. Už jsou jí na blízku a rychle se snaží vylézt na velký dub u hradeb. Dole vidí všechny vojáky, kteří byli v zahradách je jich tam okolo 50.
Kailé už téměř necítí svaly na rukou a na nohou, vše jí hrozně bolí. Když vyleze na vrch stromu, zjistí, že i na hradbách je voják vedle vojáka. Všichni jsou opatřeny sítí. Kailé je v nesnázích. Vytáhne tedy luk. Nikdy si nemyslela, že bude střílet na lidi a nechtělo se jí. Musela se ale nějak bránit. Natahovala tětivu luku a střílela šípy jako kulomet. Trefila snad 10 vojáků, ale nevěděla, jestli je opravdu zabila. Doufala, že ne, to by si totiž vyčítala a celou dobu jim mířila na nohy, aby se nemohli hýbat a nezemřeli.
         Po chvíli střílení Kailé dojdou šípy. Co teď? Zbývá jen využít oslabení stráží a pokusí se o útěk. Běží po větvích dubu a tak se těší, že uteče a kouká do Kvingarských lesů, až se nevšimne, že to je léčka a na stomě je veliká síť. Kailé se do ní chytí a mele sebou. Vytáhne dýku a zběsile řeže sítě. Už je ale pozdě. Stráže, co ještě mohly chodit, na ní naházeli zbytek sítí a Kailé se do nich zamotala. To je konec. Nezbývá jen doufat, že ji nezabijou za to, co udělala polovině královského vojska. Vojácí ji vezmou, odzbrojí a nesou jí do žaláře.


Kde je Aranel?


Ten samý den odpoledne

         "Ahoj Aránku, jak se daří, copak, že jsi takhle šťastný? Copak tobě už našli tu tvojí slaďounkou Ewe?" rýpne si Sailon, když nečekaně vejde do dveří. "Mlč. Nemám na tebe náladu. Jestli nechceš nic důležitýho, tak vypdni." odpoví mu jedovatě Aranel. "Víš, bráško, nemyslím si, že by ses měl takhle chovat ke svému bráškovi." falešně sladce řekne Sail s pokusem o úsměv. "To je mi fuk. Nech mě na pokoji." odsekne mu Nel. "Jak chceš, jsi černá ovce naší rodiny. Otec tě nesnáší kvůli tvý dobrácký duši. Stejně všechnu naději vkládá do mě." rýpe Sail. "Jo, to jsem chtěl. Ten tvůj kamarádíček Lotiel na tebe čeká dole. Prej má něco důležitého na srdci." lišácky se usměje.
         Dobré zprávy, Nel rychle seběhne dolů a tam na něj nečeká Lotiel, ale tří vojáci. Vezmou ho a odvlečou ho do žaláře. Aranel se brání, co může, ale pěsti na brnění nezabírají a nic nezmůže proti třem vekým vojákům. Hodí ho do žaláře na zem a rychle zamknou a ještě si rýpnou: "Máš se chovat tak, jak se po tobě chtělo. Tvůj otec Laston a bratr Sailon to tak chtějí, ale ty jsi takovej malej nulánek vaší maminky co pošla na dobrácký srdce!" Aranel se naštve a vyskočí po nich, ale tvrdě narazí na mříže žaláře. Po nich zklouzne a ptá se jich rozechvělím hlasem: "Proč?" žalářníci se jen začnou smát. "Neboj Aránku, za chvíli tu budeš mít společnost." Aranel se začne bát o záhadnou dívku na stromě a má taky proč.
         K večeru začnou řinčet plechy. Nel se podívá skrz malé okýnko u vrchu žaláře ven a přes mříže vidí, jak vojáci běhají sem a tam. Najednou vše ztichne a po chvíli zase řinčí plechy. Pak se rozpoutají boje, ale Nel nic nevidí. Po pár minutách boje ustanou a nastane hrobové ticho.
Po nekonečné chvíli se otevřou dveře od žaláře a dovnitř vejde spousta zkrvavených vojáků. Co se asi stalo? Pomyslí Nel. Najednou vejdou dva vojáci, kteří nesou hejbající se klubko sítí. "Dejte ji támhle do tý malý cely. Ta divoška si nezaslouží žádnej přepich. A ať jí náš povedený princ nevidí." řekne jeden z vojáků "Teď se jdeme ošetřit, není snad vojáka, aby ho ta mrcha nezranila. Nechápu jak to udělala." a všichni odejdou včetně tich, kteří hlídali Nela. Nel stále nechápe, co se děje, protože žalář je veliký a neví, koho přinesli. Viděl jen sítě.
Kailé se začne rozmotávat ze sítí. Po chvíli se jí to podaří. Vleze si do rohu cely a v sedu čeká, co s ní bude. Po chvíli se svalí na zem a vyčerpáním usne.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 14laura 14laura | Web | 23. ledna 2011 v 10:09 | Reagovat

Moc pěkný:)

2 Dragita Dragita | Web | 23. ledna 2011 v 22:12 | Reagovat

jsem moc moc zvědavá :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama