Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

Kapitola 21,

18. ledna 2011 v 19:56 | Ewtcha

     Kapitola 21.       



Další den ve městě

         Když ráno Aranel vstane, vzpomene si na včerejší noc. Je celý rozlámaný, měl špatné, nesrozumitelné sny. Jen co se Aranel umyje a ustrojí, zaklepe na jeho dveře jeho blízký kamarád Lotiel. "Ahoj Nele.. Mám pro tebe zprávy. Ewe jsme ještě nenašli. Za to tu dívku, co jsi viděl včera, viděli dva strážní jak přímo lítá mezi stromy. Utíkala směrem do lesa. Nevíme co je zač, ani kde se skrývá. Měli by jsme zjistit, kdo to je." Nel zesmutní, protože Ewe ještě nikdo nenašel. "Tak Ewe hledejte dál, zeptejte se lidí ze Selmancasu a okolí, jestli jí neviděli. A k té dívce... nevím, kde zjistit, co je zač. Kvingarský les je moc velký, nemůžeme ji najít." Lotiel se usměje. "To je právě to. Slyšel jsem od jednoho dítěte o nějakej stařeně, co ví prý vše. Možná by jsme za ní mohli zajít." Nel se rozzáří. "Tak jo, ale kde najdeme stařenu? Neříkalo dítko, kde se stařena nachází?" Lotiel se lišácky usměje. "Máš štěstí, že máš tak dobrýho kamaráda. Na východnim pobřeží v nějakej příšernej chatrči." Aranel se usměje, vezme sebou nějaký zlatý a vyrazí za stařenou.
            Na chodbě hradu potká svého zlého bratra Sailona. "Copak, copak bratříčku? Někam se chystáš? Už se ta tvoje ušmudlaná houmlesačka vrátila?" rýpne si Sailon. Aranel odsekne: "Buď zticha." a pokračuje svojí cestou. Po půl hodině chůze přes tržistě a poddanskou část města dorazí Nel s Lotem k východnímu pobřeží. Rozhlédnou se po nejrozpadlejší chatrči a vidí jednu odstrčenou od ostatních. "To musí být ona, je nejpříšernější." říká Lotiel a jde směrem k plesnivé dřevěné chatrči s doškovou střechou. Zaklepe na polorozpadlé dveře a nic se neozve. Aranel tedy vejde první. "Haló, je tu někdo?" Ze spíže vyleze hrbatá škaredá babice odpuzující hosty svým ohavným zjevem, avšak jemným tichým hlasem přivítajíc: "Dobrý den panáčkové, copak by jste si přáli? Tíží vás něco? Neochořeli jste náhodou?" Lotiel se zděsí zrůdy, která na ně promlouvá a raději odchází se slovy "Počkam venku." Aranel podle hlasu usoudil, že vzhled neznamená vše a že pod ohavnou slupkou se najde dobré srdce. "Dobrý den bábi. Prosím vás, potřeboval bych nutně pomoci. Mám trable jako hrom. Moje milá se ztratila a nenechala za sebou ani stopu, za to se mi před okny objevila dívka, která poté utekla do lesa. Bylo na ní něco zvláštního. Nežijou v lese náhodou nějací bájní tvorové?" zeptá se zvědavě Aranel. Stařena se na něj usměje se svým posledním zubem. "V Kvingarských lesích žijou tvorové, které ještě nikdo nespatřil. Ani já ne. Je to jen povídačka. Nikdy jsem je neviděla, jen jsem o nich slyšela od mé prabábi." začne vyprávět Stařena. Aranel se na to posadí a napjatě poslouchá.
            "Kdysi dávno žila moje prabába. Byla docela mlaďounká a ztratila se v Kvingarských lesích. Bloudila dlouho, asi jeden celý den. Nakonec to vzdala a sedla si k jednomu obrovskému stromu. Po chvíli slyšela v křoví divné zvuky. Bála se, tak vylezla na strom a tam vysoko v koruně usla. Měla prapodivný sen, jakoby neusla a ani se jí to nezdálo. Dostala se do jakéhosi transu a slyšela strom. Chvíli si s ním povídala, dozvěděla se, že strom je bájná bohyně lesu Kvingar Eruner a že střeží jeho tajemství. Prabába byla zvědavá a zeptala se, jaké to tajemství je. Eruner ji to řekla, ale nic není zadarmo. Vzala si její krásu a stala se s ní ošklivá holka. Nikdy nelitovala své krásy, přišlo jí důležitější střežit tajemství i za cenu toho, že její dcera a všechny další dívky narozené z jejího rodu budou ošklivé. Já jsem taky ošklivá." chvíli se odmlčí a koukne na Aranela, jak hltá nedočkavě její slova, ten zvedne obočí a dá tak na znamení, aby stařena pokračovala. "To tajemství, které jí sama bohyně Eruner řekla je to, že v lese žijí bájní tvorové. Jejich národ je národ Kvingarů. Jsou to elfové. Kvingarští elfové. Tvorové podobající se lidem s dlouhými vlasy a dobrými schopnostmi. Jejich schopnosti jsou specializované a přizpůsobené přírodě. Dokáží rozumět stromům zvířatům a vůbec hlasům přírody. Dokáží neslyšně běhat, hbitě lézt po stromech, obratně střílet z luku a znají tajemství lovu. Znají všechny živočichy v Kvingaru a všechny bylinky. Jejich elfí ženy oplývají ohromující krásou a jejich muži ohromnou vynalézavostí." stařena se odmlčí a jde zpátky do spíže něco dělat. Aranel celý udiven. "A? Jak dál? Jak je najdu, kde jsou a jak dopadla prabábi?" stařena se zamračí. "Stala se strážcem Kvingaru. A pak se dostala domů. Nevím kde jsou a ani to nikdo vědět nesmí, jen strážci. To je vše." Aranel zesmutní. "Ale no tak bábi. Jak je poznám? Vypadají jako lidi, ale nějaký rozdíl přeci musí být." stařena se na něj lišácky podívá. "Chceš najít svojí milou nebo tu dívku?" Aranel se zamyslí. "Chci najít mojí milou Ewe, ale cítím, že ta dívka ví, kde Ewe je. Potřebuju to vědět taky. Dám vám odměnu, nový dům, zlato, co si jen budete přát, jen mi to prosím řekněte." Stařena odmítne všechno bohatství, co jí Aranel dává na stůl, jedním šmahem ruky. "Když tak prosíš, řeknu ti to pod jednou podmínkou. Tohle tajemství se nedostane za zdi tohoto domu. Od této chvíle by jsi se stal Strážcem Kvingaru." Aranel slibuje že jo, že nikomu nikdy nic neprozradí a že odpovědnost strážce přijímá. "Najdeš je podle uší. Elfové mají špičaté uši. Toť vše. Teď už běž najít svoji milou." Aranel se štastně usmívá. "Děkuji, děkuji pěkně. Mockrát vám děkuji. " Položí na stůl měšec a rychle jde pryč, aby stařena nestihla odmítnout a pospíchá na hrad.
          Když už se stmívá, zaleze si do svého pokoje a čeká, jestli záhadná dívka nepříjde...




Ten samý den v lese


             Kailé ráno vstane celá rozlámaná z divokých snů o Aranelovi. Sedne si na postel a oblíká se. Přitom přemýšlí. Jakto, že hledá Ewe. On jí měl rád? Musí zjistit co se děje. Děj se co děj. Napadne ji plán. Odpoledne si vezme hlídku u města a na večer zase půjde k oknu, nemůže totiž pochopit, jak je možné, že byla Nel v soukromých komnatách na hradě. Ale co dopoledne? Zjistí, co se děje v Selmancasu. Co ale s Failem? Né, že by jí překážel, ale určitě byl proti tomu. Je sama na sebe naštvaná, že se chce zbavit svého kamaráda. Ne. Vezme ho sebou. Dooblíkne se a uváže si dýku kolem pasu a na záda si hodí toulec a luk. Nakonec si vezme štuclík a do něj si dá čerstvou Fialku ze spíže.
            Někdo zaklepe na Failovo dveře. "Dále." říká Fail. Vejde Kailé. "Dobré ránko, nepůjdeme si zalovit? Ráda bych se jen tak proběhla po lese a užívala si jeho krás." trošku zalhala Kailé a v duchu si říkala, že při lovu stočí směr k Selmancasu a zjistí co se tam děje. "Já nejsem proti, klidně půjdem. Už jsem se bál, že budeš chtít chodit jen na hlídky k Lastonu. Nezměnila jsi názory na elfy, že ne?" Kailé se zamračí a urazí se. "Ne. Jsem ráda elfkou, našla jsem smysl žvota." Fail se usměje, hodí na záda svůj luk a společně běží ke cvičišti. Tam se rozběhnou do lesa.
              Po chvíli rychlého běhu směrem na Selmancas se Kailé zpomalí a začne hledat kořist. V dálce vidí krásného mladého jelena s jednoduchým parožím. Zašeptá na Faila: "Sss, támhle je jelen, dívej." a vyleze na stom, pomalu a neslyšně jako skušená lovkyně popojde po větvích stromů až nad jelena. Natáhne tětivu a zaměří. Jak tak míří, všimne si kusy látky zachycené na jelenovo noze. Je to ta látka, kterou ovazovala stehno poraněnému jelenovi Tavarilovi. Zakouká se na paroží. Je to Tavaril - má stejné paroží a jizvu na stehně! Kailé zandá luk, sleze až na nic netušícího Tavarila a skočí mu na hřbet.
           Tavaril sebou začne házet na všechny strany a Kailé ho chytí kolem krku a promluví na něj: "Tavarile, to jsem já, Kailé, ta elfka co tě zachránila. Měl si bolest a já tě vyléčila." Když Tavaril slyší Kailin hlas, tak se uklidní. Klidně stojí a Kailé si z lehu na jelenovi pomalu sedá. Pohladí ho na krku "Hodnej Tavaril. Zkus jít vpřed..." jak to řekne, tak klepne patou do Tavarilaho zadku a on popojde. Kailé uchopí opatrně jeho paroží. Zpočátku se to Tavarilovi nelíbilo, ale Kailé měl rád, zachránila mu život. Drží jeho paroží a udělá vše, co předtím. Tavaril popojde a začne se stáčet do leva. Pak ho Kailé zatahá za pravej a poklepne patou, Tavaril popojde do prava. Kailé ho za to obejme na krku a pohladí za ušima.
           Fail, celý výchovný proces nedýchaje pozoruje z povzdálí a nemůže se přestat divit, co všechno Kailé ještě za svůj život dokáže. Po chvíli se k nim pomaličku blíží s nataženou rukou s trsem trávy. Tavaril spozoruje Faila a zneklidní. Kailé ho pohladí na krku, obejme a do ucha šeptá: "Ššš... Ten ti neublíží, to je přítel." Tavaril se trochu uklidní, ale je nervózní. Fail se s menšující se vzdáleností víc a víc hrbí, až přijde od jelena nad tři metry a klekne si. Kailé uklidňuje Tavarila a ten se pomalu blíží k Failovi, až mu začne žrát z ruky trávu. Když jí dojí, Fail opatrně natáhne ruku a pohladí ho na čumáku. Pomalu se zvedá a přibližuje, až ho nakonec obejme.
           Po seznamovacím kurzu s Tavarilem se Kailé vydá na pomalou projížďku. Vezme Tavarilovi pruh látky co měl u nohy a přiváže ho za krk ke stromu. "Schválně, kdo najde první nějakou fialovou kytičku." prohodí Kailé k Falovi, ten se jen ušklíbne a začne hledat. Kailé má tudíš volné pole působnosti a doběhne po stromech až na okraj lesa k Selmancasu. Tam spatří posla, jak vyřizuje starostovi Selmancasu: "Ewe se ještě nenašla. Děláme, co můžeme. Hledali jsme jí po celém Lastonu, dokonce ve většině městech v celé Lastoncii. Král Laston si to tak přál." starosta se udiví, "Sám král? Vždyť to byla obyčejná vesnická dívka, tu už dávno roztrhali vlci." posel jen krčí ramena a jde dál. 
          V tom musí být Aranel, jinak si to nedovede Kailé vysvětlit. Tyhle informace jí stačí a vytáhne z malého štuclíku u pasu Fialku a nese jí k Tavarilovi, kde na ní už čeká Fail s prázdnou. "Podívej, jednu jsem našla." Fail se podiví. "Našel jsem spoustu kytek, ale né fialovou." Kailé se šibalsky podívá. "Nedaleko odsud jsem viděla nějaké lidi, raději půjdeme." Odváže Tavarila a nasedne opatrně na něj. Fialku mu dá sežrat a pomalu vyjedou směrem do Tarionu.
          Dorazí do Tarionu a Kailé přiváže Tavarila ke stromu. Schová se za druhej, zapíská a vyleze. Pak zase zalese, zapíská, vyleze, zaleze, zapíská a vyleze. Pak Tavarila pustí a pohladí ho. Na rozloučenou mu dá pusu a jde do bunkru se najíst. Vezme si sušené maso s chlebem a dá taky Failovi. Udělá vývar z léčivých bylinek na posílení a společně pojí u stolu. Když dojí, tak navrhne Kailé: "Nepůjdem dnes na hlídku k Lastonu?" Fail se pobouří. "To si děláš srandu, ty máš ze včera ušitej průser a chceš jít zase na hlídku?" Kailé začne přesvědčovat. "Slibuju, že dnes průser neudělám, no tak..." a udělá smutné oči. Fail jí podlehne, protože jí má rád. "Dobře, ale beru tě za slovo s tím, že dnes nebude žádnej průser jasný?" Kailé vyskočí a obejme ho. "Děkuju Faile, jsi fakt kamarád." Faila torchu mrzí, že jen kamarád, ale nebude tlačit na pilu.
          Odpoledne tedy oba vyrazí pomalu k Lastonu. Sejdou se u cvičiště. "Sleduj něco zkusím." řekne Kailé a zapíská. Oba čekají a po chvíli přijde Tavaril celý štastný, že vidí Kailé. Ta po obedě zašla do stájí a požádala správce stájí Necna o otěže na koně. Teď nandavá otěže svému jelínkovi Tavarilovi. Sedlo si nebrala, ale když zjistila, že Tavaril nerad, když mu někdo sahá na paroží, proto mu vzala otěže. Vyrazili pomalu a Kailé se začala učit jezdit na jelenovi. Po chvíli zjistí, že má rozkrok pořádně nabitý, tak z Tavarila sleze a otěže mu sundá. Dál půjde po svých, Laston je už nedaleko. 
          Po chvíli skákání a skotačení ve větvích dorazí oba k Lastonu. Kailé zahvízdá jako káně a sedne si na větev. "Dneska nepůjdeš do Lastonu, že ne? Nechci další průser a co když se ti něco stane? Mám o tebe strach." Kailé na Failovu otázku dlouho nereaguje a po chvíli odmlky promluví "Nemusíš se o mně bát. Měla jsem dobrý výcvik i kdyby se cokoliv stane, slibuju, že budu v pořádku." vyhla se tak zalhání. Do Lastonu opravdu měla v úmyslu jít a stále koukala do okna, kde viděla Aranela. V hlavě jí stále zní jedna otázka. Co tam dělal? Napadá jí mnoho odpovědí. Třeba dělá na královskym hradě poslíčka, uklízeče nebo třeba kuchaře. Napadá jí toho spousta. 
           Když se setmí Kailé uvidí, že se střídají stráže na hradbách. Teď má čas tak 10 minut. Znuděně zívne. "Tady je nuda a nic se neděje. Vydržíš to tu sám? Jdu se projít okolo města." Fail na ni znuděně koukne. "Jo, jen běž já tu počkam." Kailé se pomálu odšourá a s rostocí vzdáleností od Faila zrychlí krok a skáče po stromech. Zase si to namířila k dvoum velikým dubům a přeběhne po nich do Lastonu. Tak, první překážka překonána. Přeběhla opět zahrady a rychle vylezla na mohutný dub tyčící se u hradu. Vyleze až k Aranelovu oknu. Uvnitř vidí, jak Aranel leží na posteli a nevším si toho, co je venku. Kailé chce na sebe upozornit, aby viděla alespoň jeho tvář. Vezme tedy do ruky větvičku a zlomí ji. Křach.
            Aranel jde rychle k oknu ale ve tmě opět nic nevidí. Rozostřuje, co nejrychleji dovede a už vidí obrys dívky na stromě a opět jí nevidí do tváře. "Hej ty tam, kdo Jsi, jak se jmenuješ?" šeptá a snaží se podívat na její uši. Kailé mlčí a nic neříká. Aranel se zaměřil na uši, ale ty má Kailé schované pod vlasy. "Příjdeš zítra? Ty jsi z lesa, že jo. Neboj se, já ti neublížím, jsem Strážce Kvingaru." Kailé se zamračí, něco podobného ještě neslyšela... Strážce Kvingaru.. co to je za hodnost? pomyslí si Kailé. Chvíli ještě kouká na Aranela a pak odejde. "Počkej, kam jdeš?" řekne nahlas Aranel. Nic už se neozve a jemu zbejvá jen doufat, jestli se další den neukáže zase...
           Kailé rychle přeběhne zahrady a hbitě přeleze velké duby. Naštěstí se jí dnes nikdo nevšiml a Fail si ničeho nevšiml. V hlavě jí stále zněla otázka kdo jsou to Strážci Kvingaru. "Faile nevíš nědo o strážcích Kvingaru?" zeptá se zvědavě "Vím, jak tě to napadlo? Kdo ti to řekl?" Kailé se začne kroutit. "Ale jen jsem to od někoho slyšela. Jsme to my? Elfové na hlídkách?" Fail se jen pošetile zasměje. "Ne, to nejsou elfové. Jsou to lidé. Lidé, kteří chrání naše tajemství. Tajemství, že v Kvingaru žijí elfové. Tu informaci zadržuje jen pár strážců, o to jsou vzácnější." Kailé se zamyslí. "No jo, ale já jsem vlastně taky člověk a taky chráním vaše tajemství." Fail se naštvaně podívá. "Teoreticky jsi strážce Kvingaru ale prakticky ne. Jsi jedna z nás, Jsi elfka!" když viděla Failovu reakci, raději už dál mlčela.
           Noc uběhla rychle a časně z rána asi ve 3 hodiny jde někdo střídat Faila s Kailé. Kailé celá vysílená nicneděláním přišla do bunkru a flákla sebou na postel a spala a spala.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dragita Dragita | Web | 23. ledna 2011 v 0:17 | Reagovat

piš dál :-) jen mi trochu vadí ta hovorová mluva i v popisu. Při mluvení je to okej ;-)

2 Ewča Ewča | E-mail | Web | 23. ledna 2011 v 8:47 | Reagovat

Psát dál utčitě budu :) dnes by měla přibejt další kapitola :) Konečný úpravy budou až to dopíšu =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama