Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

Kapitola 9.

24. prosince 2010 v 22:20 | Ewča
Kapitola 9.


           Kailé a Failon dojdou do cvičistě, kde se trénuje běh. "Tak ukaž jak běháš. Doběhni támhle k tomu stromu a přiběhni zpátky." Fail ukázal na nedaleký strom. Kailé se rozeběhla a běžela. Neběžela zas tak hrozně, ale její běh připomínal cupitání malé těžké myšky. Když doběhla zpátky byla celá zadýchaná a sotva popadala dech. Fail se usměje. "Není to zas tak hrozné. Budeš muset trénovat techniku a hlavně výdrž." Kailé se zakření a poslouhcá dál. "Takže začneme technikou. Nesmíš cupitat, ale běžet. Buděš dělat pořádný kroky. Musíš vzduchem jen lítat, né ho prorážet. Můžeš si pomoct i rukama. Běž s lehkostí a odlehči každý krok. Musíš dopadat jemně na zem."
          Kailé to zkusí a rozmáchává rukama jako malé ptáče, co se učí létat. Dělá obrovské kroky a zkouší vzduchem prolétávat. Odpružuje každý dopad i odraz. Doběhne zpátky a je zadýchaná. "To nebylo špatný. Ještě to vypiluješ. S tima rukama jsem to nemyslel takhle. Nesmíš s nima máchat jak když se topíš, ale lehce prolétávat vzduch. Na všechno přijdeš. Teď běž a zkoušej běhat jěště lehčejc, doskakuj dál a nemáchej tolik tima rukama."
          Kailé se usměje a když popadne dech, vyráží a běží. Zkouší létat vzduchem a dělá velké kroky a skáče jako laň na rozlehlé louce, co běží bez cíla ladně a nadšeně. Rozmáchne se lehce rukama a vítr jí rozčeše vlasy a ona cítí jemný dotyk větru. Tohle ještě nikdy nezažila. Takové souznění s přírodou. Nechá se unést a zavře oči. Najednou - prásk!! Kailé leží na zemi. Failon k ní běží a podepře jí hlavu. Začne se šíleně smát i s Kailé, která se nechala unést tak, že narazila do stromu a udělala si pořádnou bouli.
          Když se Kailé plně zotaví a pohladí si bolavou hlavu, říká: "Dnes už raději běhat nebudu. To, co jsem zažila, bylo úchvatný a překrásný. Ale takhle se rozšlehat..." začne se hrozně smát a drží si hlavu. Fail jí to pohladí a namaže hojivou mastí. "Tak vidíš, jak jsem dopadla. Mám rozbitou hlavu a pořezaný ruce. Jsem já to ale nešika."
           Fail se usměje. "Tak je odpoledne, do večera času dost. Mohl bych tě trochu provést. Víš, znám místa v lese, o kterých nikdo neví. Nevkročila tam ještě žádná lidská noha." Kailé se na něj zamračí: "Já nejsem člověk. Moje lidská část umřela tam v lese. Jsem elf." Fail se překvapeně podívá: "Promiň. Já... nechtěl jsem tě urazit." Kailé mávne rukou. "To je jedno. Stejně jsou mezi náma ještě velký rozdíly. Postupem času je ale všechny odstraním a budu stejně dobrá jako ostatní elfové. A to že mám dost co dohánět." Fail si oddychne, že Kailé omluvu přijala a opět začne: "Jsi tedy zvědavá na ty místa?" Kailé si usměje. "To víš, že jo." Failon se usměje a vyrazí spolu někam, kde ještě nikdo nebyl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama