Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

Kapitola 7.

23. prosince 2010 v 20:03 | Ewtcha

Kapitola 7.



          Když byla Ewe připravena, Calven ji odvedla ven. Byla už tma a všichni se schromáždili u posvátného stolu v síních, co byly vytesané do skály. Všude to dělalo dojem studený, ale u kulatého stolu byly okolo sloupy s pohárkama kde plápolal věčný oheň. Tak přijímání může začít.
          Ewe si stoupne na vyvýšený schůdek před kulatý stůl a všichni ti elfští tvorové na ni koukali jako na něco špatného, co tu nikdy nemělo být. Calven usedla na konec stolu jako nejvyšší a začala mohutným hlasem hovořit k ostatním: "Tak to je ona vzácná rado. Včera večer jsme ji našli polomrtvou v lese. Failon ji přinesl do vesnice a přes noc jsem ji uzdravila. Dnes ráno jsem ji obeznámila s podmínkami a ona souhlasila, že přijde mezi nás, i když se musí vzdát dosavadního života. Šla se rozloučit s matkou a nic nevyzradila. Je silná a má silnou vůli. Dnes odpoledne jsme odsouhlasili její přijetí. Ptám se ještě jednou... souhlasíte?" všichni okolo stolu přikývli, až na jednoho nekňubu co zaváhal: "A co když nás zradí? Myslíte, že neni stejná, jako ta odporná stvoření, co nám ničí náš domov?" Calven protočila oči vsloup. "Sardone, jsi nejmladší člen rady. Ty o tom nerozhoduješ. Jinak tě ujišťuji, že není stejná jako oni a je pod moji ochranou. Já ji věřím." Sardon zmlkl. Dál seděl a prohlížel si pro něho neznámou dívku.
           Calven začala s obřadem: "Ewe, vše co řekneš bude pravda a tvé sliby dodržíš ano?" Ewe jen špitla: "Ano." - "Ewe, zříkáváš se tvého dosavadního života a přijímáš život mezi námi - Kvingary v lese Kvingar?" - "Ano." - "Zříkáváš se svého jména Ewe a přijímáš své nové elfské jméno Kailé?" Ewe trochu znejistí a po rozkoukání říká své další ano. Calven tedy pokračuje: "Budeš s úctou a láskou pečovat o svůj domov, les Kvingar, a budeš využívat jeho pomoci tak, jak on využívá tebe?" - "Ano." - "Jsi tedy rozhodnuta, že již nikdy nevkročíš do světa lidí a budeš obývat jen své rodné lesy?" Ewe neboli Kailé už byla se vším smířena, i s tím, že už nikdy nebude moci obejmout svou matku a hrát si se svým jediným kamarádem Aranelem. "Ano jsem." Calven se usměje: "Vítám tě tedy mezi námi Kvingarská elfko."
             Kailé si oddychla. Musí si teď zvyknout na nové jméno a nový život. Calven se zvedne a s úsměvem kráčí směrem k ní: "Tady to je pro tebe. Nos ji všude sebou a používej jen v největší nutnosti. Vyhýbej se bojům zblízka." a podá Kailé stříbrnou, bohatě zdobenou dýku a pochvu, kterou si Kailé ováže okolo pasu. "Děkuji ti, Calven" Kailé si prohlíží dýku, kterou dostala. Září a třpytí se jako krásné démanty. Její rukojeť je zdobená břečťanovými ornamenty a konec je zakončen přenádherným třpytivým zeleným drahokamem. Ostří je tak ostré, že by ořezalo i letící pírko. Pochva je z tvrdé kůže na špičce zdobená stříbrem.
             Calven ji jestě podá luk a toulec s šípy, který je také zdobený břečťanovými ornamenty a vykládaný stříbrem. Luk je z kvalitního dřeva se stříbrným zdobením na konci. Tětiva je z nějakého kvalitního vlákna a vydává zvláštní vysoký zvuk. Kailé je překvapená dary, co dostala "Ach Calven, to si ani nezasloužím. Opravdu ti moc děkuju." Nejvyšší se jen usměje, odvede Kailé z chrámu a zamíří přímo do hlavního bunkru.
              Kailé má trochu problém tam vylézt, když má toulec s šípy, ale nakonec si luk a toulec dá na záda a leze. Když vejde, Calven ji řekne: "Zítra začíná výcvik. Budeš se učit strílet lukem a běhat. Ale teď si jdi lehnout. Dnešek byl unavující a zítra tě čeká perný den." Kailé poslechne a jde si lehnou do postele v hlavním prostoru. Calven jí ještě upozorní: "Jo a taky ti zítra přidělíme bunkr, tady spát do nekonečna nebudeš." Usměje se a jde spát. Kailé si dá dýku pod polštář a za chvíli usne.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama