Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

Kapitola 4.

23. prosince 2010 v 15:13 | Ewtcha |  Moje Kniha Kailé

Kapitola 4.


            Failon dostane zprávu a ihned běží před vůdcovský stan. Vyleze z něho Ewe. Něco tak krásného ještě neviděl. Teď byla docela jiná než včera v noci. Byla krásná, ale smutná. Dojde k němu a zvídavě se na něj podívá: "Ty jsi Failon?" Failon ze sebe vydá jen: "Jo." Ewe se pousměje nad jeho zvídavým pohledem "Ahoj, já jsem Ewe. Odvedeš mě k vesnici Selmacas?" Failon se pousměje "Jasně. Včera jsme se už viděli, ale to si asi nepamatuješ." Ewe se zamyslí "Ne to nepamatuju. Pamatuju si jen ráno jak jsem se probudila."
            Oba vyrazili na cestu. Ewe šla po mechách a dusala je těžkými kroky. Failon ji okřikne "Pozor, choď opatrně! Vždyť to všechno pošlapeš. Přidej na kroku je to daleko a máš jen jeden den."  "Hele, nech mě! Chodím, jak mě to naučili a navíc jdu docela rychle." Failon se ušklíbne. "Tomuhle řikáš rychlost jo? Já jsem to včera tudy proběhl s tebou v náručí a ani jsem nepošlapal mech." Ewe se na něj udiveně koukne a až teď jí dojde, že to byl on, kdo ji zachránil od jisté smrti "Promiň. Neměla bych na tebe tak štěkat, když jsi mi včera zachránil život. Víš, jsem ti hrozně vděčná, ale bojím se toho, co příjde. Toho, že už nikdy neuvidím mámu. Že budu tady u vás. Nevím co od toho mám čekat. Ty jsi jeden z nich, už jsi se tu narodil, ale co já? Já jsem se dnes ráno probudila a bylo mi oznámeno, že najednou budu žít úplně jinak. Je to zvláštní pocit víš."
             Najednou Failonovi dojde, jak se asi Ewe musí cítit a taky se jí omluví: "Né, to já bych se měl omlouvat. Jsem vůči lidem zaujatej. Přišli jste sem a začali nám ničit náš domov, aniž byste se zajímali tím, kdo trpí. Je to od lidí dost sobecký. A včera, když jsem tě viděl, jak trpíš, nemohl jsem tě tam jen tak nechat. Byli by tě zabili, kdybych je nevystrašil." Ewe se udiveně podívá "Cože? Tys mě zachránil? Já myslela, že jsi mě tam jen našel. Nevěděla jsem, že jsi je vyplašil. Tak to ti musim ještě jednou poděkovat. Fakt... děkuju."
             Mezitím, co šli a povídali si, tak si Failon uvědomoval, co udělal a jak změnil život sobě, jí, a celé vesnici. Ewe se mu hrozně zamlouvala, protože byla fajn a pěkně se s ní povídalo. Ani se nenadáli a z prokecaný cesty se vyjevil konec lesa a Failon pravil: "Tak teď běž. Máš přesně 6 hodin. Já sem přijdu a půjdem zase zpátky. Už se sem pak nikdy nevrátíš." Ewe se na něj lítostivě podívala "Jo... díky... tak zatím..." a vyrazila směrem do Selmacasu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dragita Dragita | Web | 14. ledna 2011 v 18:49 | Reagovat

líbí se mi to a kapitoly mohou být i delší :-)

2 Ewča Ewča | E-mail | Web | 16. ledna 2011 v 15:04 | Reagovat

Děkuji a pokud to vydržíš i dál, tak se určitě delších kapitol dočkáš :-) od desítky dál je to dlooouhýý :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama