Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

Kapitola 3.

23. prosince 2010 v 15:12 | Ewtcha |  Moje Kniha Kailé

Kapitola 3



                      Druhý den ráno se dívka probudí a hrozně se vyleká. Začne ječet a brečet, má strach jako osiřelé mládě. Kolem ní jsou tvorové, které nikdy neviděla. Jsou velcí a mají špičaté uši. Začne se schovávat pod peřinu a bojí se o svůj život. Calven se zasměje jejímu vylekání a konejšivým hlasem praví "Ach maličká, neboj se. Nemáš čeho. My ti neublížíme. Zachránili jsme ti včera život, když tě tvý společníci téměř umlátili k smrti."
           Dívka se podívá z podpeřiny a celá vyděšená řekne chvějivým hlasem: "Kde to jsem. Kdo jste? Jak jsem se sem dostala? Kde je máma?" Calven se na ni zamračí a praví: "Moc mé dítě, moc se ptáš. Jsme bájní elfové rodu Kvingarů. Žijeme zde od nepaměti. Jsme uprostřed temného lesa Kvingaru, našeho domova. Jsem Calven vůdkyně a léčitelka Kvingarů. Neznám tvojí matku," zapřemýšlí se a pokračuje, "kdo jsi ty? A proč tě ti mladí lidé napadly?"
           Dívka se uklidní, protože Calven vypadá neškodně a začne se rozpovídávat: "Já jsem Ewe. Nemají mě rádi, protože jsem jiná. Nadávali mi, tak jsem jim to oplatila. Dala jsem pěstí jejich kapitánovi a od tý doby mě nesnáší. Včera mi vzali kožich a já mrzla. Byla mi hrozná zima a na polích dost foukalo, tak jsem šla do lesa.  Tam přišli i oni a našli mě. pomstili se mi za to, že jsem se bránila." Ewe trochu zesmutní a pokračuje, "Kdy uvidím svojí mámu?"
           Calven se na ni smutně podívá a Ewe vytuší odpověď dřív než byla vůbec řečena: "Víš... tvojí mámu už asi nikdy neuvidíš. Jsme národ elfů a žádný člověk o nás neví. Víš o nás jen ty. Jsi pro nás největší hrozba. Váhala jsem, jestli tě uzdravím. Uvědomila jsem si, že až se probudíš, budu ti muset dát na výběr. Buď tu zůstaneš s námi a do světa lidí se nikdy nevrátíš, nebo zemřeš."
           Ewe vyvalila oči a těžce polkla. Do očí se jí vtlačily slzy "To ji už nikdy neuvidím? Jsem ještě moc malá na to, abych nebyla se svojí mámou." Calven se pousměje "Jsi už dost stará na to abys mohla bojovat. Failon je elf, který tě zachránil. Je taky starý jen 17 zim a zachránil ti život. S tvojí mámou je mi to líto. Myslím, že je mojí povinností nechat tě, aby ses rozloučila. Budeš moct jít jestě jednou do světa lidí a rozloučit se. Ale nesmíš jim říct kam deš, ani proč tam deš. Nesmíš prozradit naší existenci!"
           Ewe zahořkle polkla a tiše odvětvila "Děkuji. Jak se tam dostanu?" Calven se ušklíbne: "Feilon tě tam dovede. Budeš mít přesně 6 hodin. Poslední hodiny tvého lidského života. Pak začínáš nový život. Jen 6 hodin." Calven nechala poslat pro Feilona a dala Ewe něco posilňujícího k snědku na cestu."Failon už je tady." upozorní Calven a ukáže jí dveře.
            Ewe vyleze z bunkru a zalekne se toho, že je 20 metrů vysoko nad zemí. Tady je takový výhled. Takovou nádheru Ewe ještě nikdy neviděla. Bylo tam asi 20 nebo dokonce 30 velkých bunkrů na stromech. Všechny byly níž než ona. Dívala se a viděla spoustu elfů. Kvini si hleděli svého, většina vůbec nevěděla, že je tu člověk. Bungry byly velké a propracované, bylo vidět, že Kvingarové přírodě opravdu rozumý. Nepotřebují kované hrěbíky, aby mohli postavit obří stavbu. Mají opracované dřevo tak, aby vše zapadalo do sebe, nebo mají spoje uvázané lijánou pomocí důmyslných uzlů.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama