Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

Kapitola 10.

25. prosince 2010 v 11:18 | Ewča
Kapitola 10.


              Failon zakryl Kailé oči a odnesl ji nedaleko od cvičiště, tam ji postavil a odkryl ji oči. Kailé se zhluboka nadechne a otevře údivem pusu: "To je nádhera. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla." "Je to nejstarší strom v Kvingaru." Kailé se nemůže vynadívat na obrovký a nádherný, prastarý strom, který má korunu stromu až do oblak. Byl to prastarý dub, který tady roste již stovky let. Jeho kúra je obrovská a tlustá jako pancíř a sem tam jsou praskliny. Na jeho větvích by mohlo být stovky bunkrů, jako je v Tarionu.
              Kailé se usměje a neví jistě, jestli myslí s Failem na stejnou věc. "Myslíš na to, co já?" Fail se na ni usměje. "Myslím, že myslím na to, co ty. Jdem?" Kailé se zaraduje, že má povoleno se té krásy dotýkat a ucítit její kůru na svých dlaních. Oba začnou lést na strom, ale Kailé ma potíže vylézt na první větev. "Ach jo, jsem moc těžká a nedosáhnu tam." Fail se na ní usměje. "Zkus se rozběhnou proti kmenu, vyskočit na kmen, odrazit se a chytnout větve." Kailé to zkusí, rozběhne se, skočí, odrazí a chytne se. Kailé tam visí jak prádlo na šňůře. "Ehm a co teď?" Fail se začne smát. "Teď se zkus rozhoupat a vymrštit nohu na větev, pak se přitáhnout a nějak se už vyškrábeš." Kailé se rozhoupe a zachytne se jednou nohou větve a zuby nehty se vyškrábe na první větev.  
             Fail se na ni usmívá a kochá se nad tím, jak Kailé bojuje s větvemi dole pod ním. Kailé už docela ovládá techniku lezení. Tady jsou větve blízko sebe a doslova běží po větvích až k Failovi. "Jde ti to rychle, až na tu první větev." Kailé celá udejchaná popadne dech. "Jo já jsem i u nás v Selmacasu lezla po stromech. Ale byly to jen jabloně a višně, né staleté duby."
              Kailé pokyne hlavou aby vylezli ještě výš. Stoupne si na větev bez držení a vyrovnává. Pak se chytne větve nad ní a rozhoupne se na druhou a zachytí se na ní nohama. Začne si lezení užívat a nechá se unést. To ale není dobré pro začátečníky. Při běhu si namlela jen o strom, ale tady stačí malá chybička a je mrtvá. Kailé cítí jemný vánek, jak ji rozčesává vlasy. Na rukou cítí samotnou královnu lesů Kvingaru.
              Naštěstí už ovládá své unešení a nezavírá oči. Failon ji z horních větví pozoruje s úžasem, jak tako mlaďounká bojovnice drží a všímá se, že začíná Kailé pravidelně dýchat. Posiluje svou výdrž a Fail je na ni hrdý. Učí se rychle. Zanedlouho vyleze až k němu rozdováděná jako malé dítě. "Podívej na ten krásnej výhled. No neni to nádhera?" Faila vytrhne z myšlenek a upotá mu pozornost na něco jinéo. Spolu si sednou na větev a pozorují Kvingarský ráj.
              Vidí, jak nad lesem létají hejna ptáků. Vidí, jak veverky skákají po stromech. "Ten výhled je úžasnej. Měls pravdu, tohle je opravdu krásné místo. Nejkrásnější, kde jsem někdy byla. Děkuji ti, že jsi mě sem dovedl. Že jsi mě zachránil a dal mi krásnej život. Díky tobě jsem elfkou. Jsem ti za to moc vděčná." Rozplývá se Kailé nad krásou světa a přírody a opravdu je Failonovi za všechno vděčná. Je to ten nejlepší kamarád, kterého mohla potkat.
              Failon se usměje a taky je unešen krásou Kvingaru. Nikdy tu nebyl s dívkou, se kterou by mu bylo tak příjemně. "Já už to, že jsem tě zachránil, ani neberu jako náhodu, ale osud. Je nám určeno být tady teď spolu. Je to nádhera být tady s tebou. Vždycky jsem tu byl jen sám. Teď ti něco ukážu. Zavři oči, obejmi nějakou mohutnou větev nebo kmen a soustřed se. Vymyj si hlavu od všeho nepotřebného. Jestli tam máš něco ze svého minulého života, tak to zahoď. Tento strom ti pomůže vyčistit hlavu. Když se ti to povede, uslyšíš jeho hlas. Tady se nejlépe naučíš naslouchat lesu. On ví všechna tajemství, co jsou a byla v lese. Třeba uslyšíš i svůj  příběh."
             Kailé udělá vše, co jí Fail poradil a přitulí se ke kmenu. Obejme ho a soustředí se. Cítí, jako by kůra stromu zvlhla a cítí to i na rukou. Zhluboka dýchá a cítí nezapomenutelnou vůni lesa a smoly. Je jí nádherně a nechá se unést. Uvolní se a najednou začne slyšet nějaké tiché špitání. Začne také šeptat. "Jsem Kailé, nová Kvingarská elfka." šeptání jí odpoví: "Já vím kdo jsi." Kailé se zarazí. "A kdo jsi ty? Znáš má tajemství? Pomůžeš mi?" Tajemné šeptání pokračuje: "Ano, znám tvá tajemství. Jsem Královna Kvingarského lesa. Jmenuji se Eruner. S čím potřebuješ pomoci?" Kailé se uvolní. "Nevím, zda-li je to správné rozhodnutí, ale tíží mě vesnice Selmacas, odkud pocházím. Tíží mě vlastně můj minulý život. Asi bych na něj potřebovala zapomenout, nebo ho jen nějak utlumit. Abych se netrápila kvůli mámě a tak. Každopádně o to nechci přijít. Jen nějak odložit z mé hlavy, ale ne vymazat." Eruner se tiše zasměje. "Vím, co máš na mysli. Mohu ti pomoci. Myslím si ale, že určitou část vzpomínek by sis měla nechat, myslím že je budeš potřebovat." Kailé se zamyslí. "A jakou? Mohu-li se zeptat." Eruner jen nastiňuje: "To ti nemohu říct. Dám ti dar. S tvou myslí ti pomůžu, pročistím ti hlavu. Pár úseků ti tam nechám, vybaví se ti, až bude třeba. Zatím je nepotřebuješ. Za pár let ale ano." Kailé se zarazí. "Když znáš můj příběh od začátku, víš i konec?" Eruner tiše odpoví otázkou: "Co by to byl za život bez překvapení? Uvolni se ještě více a já ti pročistím hlavu. Až budeš potřebovat poradit, nebo ti bude smutno, můžeš přijít. Já, královna Kvingaru Eruner, vyslýchám každého. Sbohem Kailé." Kailé se uvolní a špitne: "Sbohem a děkuji."
             Failon pozoruje, jak má Kailé zavřené oči a zhluboka dýchá. Pozoruje, jak se ji s každým nádechem zvedá hrudník. Najednou se Kailé probudí a s úsměvem mu popisuje, co všechno se přihodilo. On se usměje: "A jakej máš teď pocit? Je to lepší?" Kailé je celá rozzářená, jako by zapomněla na všechny útrapy v životě. "Jo je mi líp. Jsem ráda, že jsi mě sem vzal. Děkuju." Fail se rozzářeně usměje. "Tak to jsem rád. Nepůjdem už? Za chvíli bude tma a ty musíš ještě vidět na cestu dolů." Kailé kývne hlavou na souhlas a leze dolů. Cesta dolů je mnohem rychlejší než nahoru. Kailé je teď mnohem hezčí a rozzářenější, když ji obličej neničí smutek.
             Oba už slezli a Kailé si nechala na závěr skok a krásně ladně seskočila. Fail se jen usměje. "Vidím, že jsi se toho dnes hodně naučila. Tak nás čeká ještě jedna zastávka a to je tvůj nový bunkr. Už se těšíš?" Kailé je překvapená. "No jo, já mám dnes dostat svůj nový domov. To je skvělý,  dnes je vážně nejlepší den mýho života. Doufám, že zítřek bude také hezký den. Co vlastně mám dělat zítra?" Fail zvedne ramena. "Nevím, to se dozvím až přijdu do Tarionu a Calven mě už něčím pověří." Kailé se usměje a oba jdou směrem do blízkého Tarionu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama