Konečně jsem se dokopala k napsání poslední kapitoly druhé knihy. Chtěla bych moc poděkovat Doctorovi, neboť díky němu jsem dostala nápad jak knihu dovést do konce :)

Postavy

19. dubna 2015 v 13:11 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Akil - hlava Akilů - banditů na akilově farmě
Bastet - stínový bůh
Bennet - mistr lukostřelby
Cedrik - otec Evelyn
Elen - bylinkářka, Evelynina učitelka
Evelyn - dívka, hlavní postava
Garvell - spolupracovnik co zabil jejich matku
Gorn - mist lovu a stopování
Helga - služebná co pomáhá Evelyn a Mortisovi
Kristen - Evelynina sestra
Lucy - Evelynina kamarádka
Mortis - mistr na dýky
Onar - hlava Onarů - banditů na onarově farmě
Rick - Lucyin milý
Sachmet - bohyně šelem
Sarah - Onarovo bývalá žena
Zyran -správce Akila, zrádce
 

Doslov

19. dubna 2015 v 13:07 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda

Rick zabil Zyrana, tak ukončili dlouholetou válku mezi Akily a Onary. Obě farmy se z této události vzpamatovávali velice dlouho. Lester, poté co ho našli samotného v lese jako jediného přeživšího ve smětišti mrtvých těl, řekl všem, že se pro něj Evelyn obětovala a na její počest byla postavena socha v životní velikosti. . Lester si vzal Kati a Rick Lucy. Všichni čtyři byli šťastní a s nimi i obě farmy, které spolu spolupracovaly. Legenda o stínovém bojovníkovi a stínové šelmě se roznesla ihned a nebylo na ni zapomenuto po mnoho staletí. Všichni vzpomínali na Evelyn jako na Stínovou Legendu, která zemřela pro dobro všech a obětovala se z lásky. Nikdy se nenašlo její tělo. Někteří lidé roznášeli různé historky o tom, že Evelyn žije v sousední zemi s Drakobijci. Nikdy to však nikdo nepotvrdil, tekže bylo jen všeobecně známo, že to, že Evelyn žije šťastně s posledním Drakobijcem v jiné zemi, byl pouze šťastný konec, který si rodiče vymysleli pro své děti, aby měli hezké sny. Byla to pouze bácharka, nebo skutečný konec Stínové Legendy je mnohem šťastnější než se všichni domnívaji?

16. Kapitola - Obětování

19. dubna 2015 v 12:40 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Větve a stromy se okolo mýhají neuvěřitelnou rychlostí. Ohromné dusno a bezvětří přeruší pouze ostrý pach lidské krve, který se postupně zesiluje. Evelyn, která se nyní drží Lesterovy za kůži na krku spatří prvního drakobijce. Zatahá za kůži na levé straně, což Lester ucítí a zahne do leva. Vidí čtyři drakobijce, které zahání do kouta jednoho zraněného Akila. Akil už stratil naději, přikrčil se a zavřel oči. V tu chvíli dorazila Evelyn s Lesterem. Lester vyskočil přez velké trnité křoví na velký kámen, přičemž se Evelyn připravila na zádech ke skoku. Čas zhoustl jako med. Lester se odrazil a letěl přímo na jednoho z drakobijců. Evelyn vytasila malou dýku a vyskočila směrem k Drakobijci na levo. Bylo to dokonale načasované. Dívka doskočila na drakobijcova ramena, jednou rukou mu nazdvihla hlavu a hruhou mu zaryla malou dýku hluboko do krku a prudce škubla. Dýku tam ponořila téměř celou, tak ji pustila a natahovala se pro další mezitím co padala na zem spolu s Drabijcovým tělem.
Lester mezitím doskočil na jednouho drakobijce, kterému zaryl své drápy přez kyrys z tvrdé kůže přímo do břicha, což mělo za následek vyškubnutí střev a odhození je na nedaleký kámen, kde se rozprskly jako kus nepotřebné jakésy zelenavo šedé hmoty. Poté se Lester podíval na čtvrtého drakobijce, který přijal svoji smrt, protože věděl, že už nemá cenu vůbec nic dělat. Lester se mu zahryzl do ramene, přičemž mu celé rameno i s lopatkou srdcem a jednou plycí jednoduše odtrhl , což zapříčinilo okamžitou smrt. Evelyn mezitím co padala k zemi tasila druhou dýku a jak padala na listnatou zem, udělala parakotoul, který ladne zakončile do dřepu směrem ke třetímu drahobijci a mrštila proti němu svoji dobře mířenou dýku, kterou se trefila přímo pod pradu a prošpikovala jím hrtan.
Akil, který byl v kleče jen otevřel oči a viděl před ním obrovskou bílou stínovou šavlozubou šelmu a Evelyn a oba byli celí od krve. "Takže si měla pravdu!" Vykřikne s udiveným úsměvem na tváři. Evelyn se otočí a konečně se všimne, že právě zachránili život Rickovi, ihned na to zareaguje. "Jasně, že měla. Nemám čas, vrať se na Akilovu farmu a zabij Zyrana. My se postaráme o zbylé drakobijce." Rick se vyděšeně podívá na ty dva zkrvacené ubožáky a nechápe, že v sobě ještě mohou najít nějakou sílu bojovat. "Vždyť jdete rovnou na smrt!!" Vyštěkne Rick, načež mu Evelyn souhlasně odpoví. "Já vím. Zemřeme pro vás! Postarej se o to, aby nikdo nezapomněl na Evelyn a Lestera - Stínové Legendy!" Zařvala, když naskakovala na Lestera. Rick sundal v rychlosti toulec a luk padlému kamarádovi, který ležel téměř studený vedle něj. "Vem si tohle Evelyn! Hodně štěstí!" A hodil Evelyn luk s šípy, která jej chytla a toulec si ihned dala na záda a ve vteřině si prohlédla luk, který byl kvalitní, vyřezávaný a vykládaný drahým kovem. "Díky! Postarej se o Lucy!" Zakřičela již v dáli, jelikož oba upalovali pozabíjet další drakobijce, kteří zbyli.
Lester běžel, přeskakoval celá křoviska, velké kameny a zbrusurychle kličkoval mezi stromy, přičemž se Evelyn tak tak udržela na jeho hřbětě, na kterém téměř ležela. Když zahlídla drakobijce mezi stromy, pokusila se po něm vystřelit šíp, ale marně, bylo nemožnése trefit ze hřbetu stínové šelmy. Lester se toho všiml a kličkou hbitě zabočil do míst, kam Evelyn střílela. Evelyn natáhla tětivu a zkusila štěstí znovu. Tentokrát se trefila, ale její trefa nebyla smrtelná. což vůbec nevadilo, jelikož Lester byl tak blízko, že pouze ekl do udiveného drakobijce, který se ve vteřině zkácel mrtví k zemi. Lester opět provedl úhybný manévr, kličku a pokračoval v původní trese, kde potkávali tu a tam nějakého drakobijce. Bitva už je u konce, poznali to podle počtu mrtvých těl mezi stromy. Doslova jatka se odehrála v tomto kdysy klidném lese. Země byla rozrytá od těžkých kožených drakobijeckých bot a krev byla téměř na každém stromě.
Lester intuitivně zamířil za posledním hřmotem měčů, který se v lese ozýval. Když se blížili, spatřili doslova bojové pole. Mrtvá těla byla všude a posledních pár krvavých Akilů se snažilo ubránit své blízké svým vlastním tělem a okolo bylo přnejmenším 20 Drakobijců. Evelyn natáhla tětivu, zamířila, vydechla a ve chvíli, kdy Lester zrovna dlouhým skokem přeskakoval velký balvan a oba klidně setinku vteřiny letěli, vydechla, a vypustila šíp. Trefila se přímo do spánku, načež drakobijec padl mrtví na zem. Namířila, vypustila další šíp. Trefila se a pak se trefila ještě jednou, to už byli ale tak blízko, že tento luk odhodila společně s toulcem a vytasila třetí malou dýku a skákala na prvního drakobijce, který jí přišel do cesty. Tentokrát tak krásně neskočila na ramena jako tomu prvnímu, nicméně ho srazila k zemi a ihned usmrtila probodnutím oka.
Po dopadu na zem udelala parakotoul a rozeběhla se na dalšího Drakobijce, který se stále ještě udiveně díval na stínovou šelmu, která právě zdárně ukousávala hlavu již třetí oběti, načež mu zarazila třetí krvavou dýku, kterou již zabila jednoho drakobijce, ale tentokrát jí v něm nechala a tasila čtvrtou, kterou v rychlosti mrštila po dalším drakobijci, který se taktž svalil mrtví k zemi. Lester právě vraždil dalšího drakobijce, když se okolo něho začal tvořit hlouček drakobijců mezitím co Evelyn tasila svoji předposlední vrhací dýku a mrštila ji po dalším, který se opět svezl k zemi mrtvý.
Poté zahlédla dalšího drakobijce, který byl už nebezpečně blízko lesterovu boku a když se napřahoval, aby zasáhl šelmu smrtící ranou, ztuhl a svalil se mrtvý k zemi, protože jej prošpikovala Evelynina poslední vrhací dýka. Evelyn vytasí svojí stříbrnou zářivou dýku a vrhá se do bojě hlava nehlava po boku s teď už více červenou než bílou stínovou šelmou. Několikrát ve bitevní vřavě zachrání ona jeho a naoplátku zase on ji. Když už společně v záchvatu zuřivosti zkolí posledního drakobijce, svalí se společně s ním do krvavé trávy.
"Lestere..." Zašeptá Evalyn a připlazí se k němu. Bylo ji ustědřeno pár drobných zranění, jenž se ve výsledku nasčítají do hrozivého stavu, při kterém je obdivuhodné, že Evelyn stále žije. Lester leže na boku a těžce oddychoval. Evelyn necítila své tělo, ale lehla si na Lesterovu měkkou mokrou srst. "Zemřeme spolu.." Pošeptá a z ruky ji vypadne zakrvácená dýka, která začně zářit ještě více než před tím. "Jsme stínové legendy. Všechno jsem to přežila a došla až do konce jen kvůli lásce, kterou jsi mi nikdy neopětoval." Šeptá si pro sebe Evelyn, protože pochybuje, že jí Lester vůbec vnímá. Pak si prohlédne důkladně svoji zářící dýku a když se jí znovu dotkne cítí zvlástní úlevné teplo. V hlavě se jí rozezní myšlenky, které naberou již známí hlas.
"Sachmed." Špitne Evelyn, načež se jí v hlavě konečně rozezní smysluplná srozumitelná slova. "Evelyn. Poslední krok vás dělí od samého konce Stínové legendy. Konec je stále neúplný a je teď jen na tobě jak ho zakončíš. V té dýce je energie pro jednoho z vás, aby přežil." Poté se hlas rozpyne a myšlenky nechají Evelyn opět o samotě. Evelyn neváhá ani pár vteřin a už je přesvědčená o svém rozhodnutí zachránit Lestera než samu sebe. Než však udělá konečné rozhodnutí a vezme svou dýku do ruky, stínová šelma se začne zmenšovat a po chvíli na zemi Leží pouze Lester, který těžce oddychuje a zbívají mu asi jako Evelyn poslední vteřiny života. Evelyn na něj pohlédna a usměje se. "Lestere.. Vím, žes mě nikdy nemiloval tak, jako já tebe. Nikdy jsi mou lásku neopětoval. Já tě ale přesto miluji a všechnu moji zbylou životní sílu, která je stejně jen z lásky k tobě teď věnuji tobě." Lester jí jen z posledních sil chytne za ruku a vydá ze sebe pouhé. "Nedělej to.." Což Evelyn stejně ignoruje a dál si jde za svým.
A tak dvá milenci uprostřed zkrvaveného bojiště leží. Dívka, která milovala, avšak její láska nebyla opěována. Její poslední rozhodnutí je konečné a nevratné. Naposledy si lehne Lesterovy na rameno, přiloží dýku k jeho srdci a zavře oči. Její poslední slova zašeptá, když jí začne opouštět její život.
"Miluji Tě."
Dýka začne zářit ještě více, Evelyn opouští teplo a společně s ním život, ale hlavně láska k Lesterovi, která se pomocí dýky přeměňuje v životní energii, která se nyní doslova pumpuje do Lestera. Ten ztrácí vědomí a posední, co vidí je bílá oslepující záře vycházející s dýky. Evelyn postupně opouští život a pláče. Nakonec omdlévá na Lesterově hrudi a s dobrým pocitem na srdci, ze kterého byla teď odebrána všechna láska k Lesterovi se oddává smrti, protože její smrt zachránila několik životů, a několik lásek jako je například ta Rickova a Lucy, nebo Lesterova a Kati.
Temno. Temná nekonečná prázdnota, ve které se náhle odjeví drobné nepatrné teplo. Bolest. Zatracení. Koruny stromů. "Co to sakra je? Kde to jsem?" šeptne do nekonečné prázdnoty jemný dívčí hlas, který přeruší mužský hlas. "Ty jsi ještě živá? Budeš v pořádku, odnesu tě k nám." Evelyn pouze pootevře oči a zahlédne koruny stromů které se srácí v temném šeru. Náhle se mezi korunami stromů všimne, že je neco mnohem a mnohem blíž. Je to něčí tvář. Cítí něčí ruce na svém těle, jak jí drží v náručí. Podle kožené přilbice se dívka ujistí, že se jedná o Drakobijce. Její pohled zklouzne na velký konkávní nos a nádherné rty, mezi kterými se objeví ten nejkrásnější úsměv, který kdy spatřilo světlo světa. "Kdo jsi?" Táže se dívka, která vyčerpáním co chvíli opět upadne do bezvědomí.
Mladá mužská tvář se usměje, načež se mu vyrýsuje na tváři malý ďolíček. Podívá se Evelyn do očí, načež ona se podívá do těch jeho. Ve vteřině jí absolutně pohltí náhrerně blankytně modré oči plné naděje a lásky. Poslední co Evelyn vidí jsou ty dvě nádherná kukadla, které patří statečnému mladíkovi, jenž vyřkne slova, které jako poslední Evelyn slyší. "Jsem poslední Drakobijec.."
 


15. Kapitola - Zlomení

19. dubna 2015 v 12:38 | Ewtcha =o) |  Evelyn: Stínová Legenda
Ráno se Evelyn probudí v prázdné posteli a po Lesterovi není ani stopy, což zjistí zašmátráním do prázdna. Sedne si na postel a v mysli ji nastane myšlenka předešlé noci, přičemž jí projede vrzušení celým tělem, jenž zakončí ohromná bolest na srdci. Dívka si uplete vlasy v zaplétaný culík jako vždy a oblékne si svou vázanku, boty, nátepníky, opasky s vrhacími dýkami, stříbrnou dýku, na záda si upevní toulec a do ruky si vezme svůj luk. Vyrazí ven z pokoje pomalými plíživými kroky. "Haló? Je tu někdo?" Špitne nahlas do prázdné chodby, načež ihned v zápětí vejde do chodby Lucy. "Jsme tu sami. Lester prý šel obhlídnout okolí a Rick šel domluvit evakuaci dětí a žen do bezpečí." Evelyn se bez výrazu usměje. "To je dobře. Aspoň někdo bude v bezpečí." Lucy se zamračí a zbystří, že se něco děje. "Jsi v pořádku?" Evelyn nad tím mávne rukou. "Jo, jsem v pohodě.. Já jen.. Zamilovala jsem se do Lestera a on mou lásku neopětuje, je již zaslíben Kati." Lucy se na ni starostlivě podívá. "No, zlomené srdce je to poslední co potřebujeme. Na druhou stranu nevěš hlavu. To, že jsi někomu přislíbena není nemoc. Nevíš, jak to dopadne." Dívku Lucyina slova trochu povzbudí, když v tom se přiřítí do chodby Lester s vytasenými meči. "Onarové útočí! Rychle Lucy, běž zatroubit na lesní roh a běž za Rickem ať si pospíší. Evelyn, jdeme!" Evelyn je již přichystaná, tak se jen otočí na patě, zakryje svůj zlomený výraz, protože pohled na Lestera jí vlévá do srdce naději.
"Co teď? Musíme to obejít zadem, což nás zbrzdí." Řekne tázavě Evelyn. Lester se zamyslí. "Než Lucy zatroubí na roh, drakobijci budou dost blízko a Akilové se teprve začnou bránit. Máme jedinou výhodu, že o nás neví. Takže ty využiješ toho, že umíš s lukem a schováš se ve větvích stromů. Já je zkusím napadnout zezadu." Evelyn se na něj starostlivě podívá. "Dobrá. Hodně štěstí a dej mi na sebe pozor." A dá mu pusu na tvář a lehce ho obejme a poté neslyšně zmizí v lese. Lester obchází les ze severu okolo skal.
Tnáááááá!
Slyší v dálce zvuk lesního rohu, který náhle doprovází stále silnější řinčení plechů. Teď nebo nikdy. Lester se rozeběhne směrem na jih a snaží se dostat drakobijcům do zad.
***
Evelyn opustila Lestera a běžela lesem dokavaď svým bystrým sluchem nezaznamenala nějaké podezřelé zvuky, které do lesa nepatří. Cítila pach lidského potu a slyšela až moc velké ticho, což znamenalo, že zvířata, která jsou obyčejně v lese utekla, tudíž je nepřítel na blízku. Vylezla na hustý velký dub, který je součástí větší skupiny velkých větevnatých dubů, tudíž se jí bude dobře skrývat mezi větvemi. Přikrčila se do bobku na větvi vysoko v koruně mohutného dubu, založila šíp a vyčkávala.
Náhle v dáli mezi stromy zahlédla drakobijce v těžké kožené zbroji s plátováním. Ihned hledala kritická místa, kam by mohla vystřelit, aby skolila útočníka pokud možno jednou ranou. Jejich přilbice byla čapka z tvrdé kůže zavázaná pod krkem, tudíž obličej a krk byl holý. Dále nohy byly chráněné pouze zepředu, takže útočníci, co by byli otočení zády by byli velmi zranitelní. Pak už jen lokty, které bylo velice obtížné trefit, jelikož drakobijci byli vyzbrojeni malým štítem a jednoručním mečem a někteří pouze jeden a půl ručním mečem.
Evelyn si počkala až budou drakobijci blizoučko na dostřel. Proti ní nic nezmohli, žádní lukostřelci s nimi nebyli. Evelyn zahájila útok. Natáhla již založený šíp, zakotvila, zamířila přímo do obličeje, vydechla a ladně sjela ručkou z natažené tětivy.
Fššššuuu! Čvacht!
Šíp zasáhl drakobijce přímo do tváře a pod vysokým úhlem střelený šíp mu přišpendlil spodní čelist ke krku za doprovodu velkých potoků krve řinoucích se z prostřelené krční tepny.
Fššššuuuu! Prásk!
Další šíp, vystřelený tři vteřiny po prvním, prorazil jinému drakobijci čelo, až se dunivý zvuk právě praskající lebky donesl až k Evelyn. Fraktura lebky jak vyšitá vyčnívala z nadočnicového oblouku.
Fšššuuuu!!! Flňňň!
Další šíp mířený do obličeje tentokrát třetímu drakobijci se zaryl přímo do pravého oka, ze kterého vytryskla směsice krve, bělma a mozku. Jeho udivený vyhasínající výraz právě směřoval do koruny stromů, a to se mu stalo osudným. Bělmo mu teklo po tváři jako poslední slzy smrtelného zranění. Šíp mu proletěl hlavou asi tak jako celý jeho život ve zlomku vteřiny.
Fššššuuuu!! Křup!!
Čtvrtý šíp vystřelený pouze po devíti vteřinách po prvním se uvrtal do nosního důlku jako horký nůž měkkým máslem. Prorazil se horním patrem až do krku a zasáhl hrtan, tudíž se k Evelyn doneslo jen příšerné chrčení.
Během deseti vteřin popadali čtyři drakobijci, ostatní však, hned jak se vzpamatovali, poučeni chybami jejich kolegů, zaklekli a chránili si obličej svými štíty. Byla by tedy hloupost střílet dál. Zatím Evelyn nehybně sedí v hustých větvích, ale je jen otázka času, kdy ji najdou. V tu chvíli naštěstí dorazilo pár bojovníků z Akilovi farmy a tak neměli drakobijci tolik času hledat Evelyn a museli ihned čelit útoku, měli ale moc dobře na paměti, co se stalo jejich přátelům, tak byli celkově opatrnější vůči krytí slabin, avšak dřív nebo později v zápalu boje budou muset odkrýt své obličeje nebo krk.
Čas zhoustl jako med a vše se odehrávalo mnohem rychleji než by člověk vyřkl drakobijec.
První řada asi pěti Akilů ve zbroji z tvrdé tmavé kůži zaútočila na drakobijce, co byli nejblíže a bitevní vřava započala. Účastněných sice bylo málo, avšak krvavá řež byla pěkná podívaná. První drakobijec s jeden a půl ručním mečem se napřáhl a vší silou zasekl do Akila, jenž zkusil úhybný manévr, který se mu sice povedl, ale nezůstal celý. Drakobijec mu přesekl ruku, která mu nyní plandala na cáru tvrdé kůže a za hlasitého řvu vytryskla z pahýlu červenající se krev. Akil svou pravou rukou, ve které držel krátký meč, sekl spodním útokem drakobijce do nohy a zasekl se přímo do kolenního kloubu. Evelyn se zakřenila a sykla znechucením. Natáhla tětivu se šípem, zamířila a vystřelila do druhého kolenního kloubu zezadu, tudíž se drakobijec sesypal na kolena a bezruký Akil se znovu napřáhl a ťal mu hlavu, která se neodsekla celá a visela na zkrvaveném cáru lidské kůže.
Další drakobijec musel čelit dvěma útočníkům a nevěda, ze které strany se honem bránit nezasáhl ani jednou a užuž měl krátký meč zaseknutý v boku. Z tržné rány se po vysunutí meče vylila spousta krve a jakási další tekutina - zřejmě obsah střev. Druhý útočící Akil byl milosrdnější a propíchl mu mečem krk, aby jeho smrt nebyla tolik zdlouhavá a bolestivá, avšak ten okamžik, co drakobijec zahlédl potoky krve a obsah jeho vlastního zažívacího traktu, se mu jistě zdál nekonečný.
Další skupinka mordující se zvěři, kterou Evelyn zahlédla byla naopak v přesile tři proti jednomu Akilovi. Evelyn natáhla šíp a v nepozorované chvíli, kdy se drakobijec natahoval, aby zasadil smrtelnou ránu, vypustila šíp, který mu prosvištěl do krku a rozřízl trapézový sval, načež proniknul přes průdušnici do plic. Bojovník místo úderu zachrčel a svalil se mrtev k zemi. Toho využili další dva, kteří zaútočili na Akila naráz. Jeden odňal Akilovi paži hned v ramenním kloubu a druhý zasekl meč hluboko u krku tak, že málem Akila rozpůlil ve dví na výšku. Při tomto odvážném manévru se v Akilových útrobách zasekl meč, a tak Evelyn dostala své potřebné tři vteřiny na natažení a zamíření. Šíp neminul a zabodl se útočníkovy hluboko z boku do plic, což ho nezabilo na místě, ale byl od nepřátel moc daleko na to, aby mohl ještě bojovat, a tak se po pár krocích svalil mrtev na zem, přičemž vykašlal cestou hromadu krve ze svých rozmašírovaných plic. Třetímu drakobijci se podařilo Evelynin dokonale mířený šíp vykrýt štítem, do kterého se šíp razantně zabodl.
Mezitím se dva další akilové vypořádali s již zmíněným šťastlivcem, co unikl Evelyninýmu šípu tak brutálním způsobem fraktury lebky a proseknutím Achilovy paty, že si onen dobrodruh raději přál zemřít šípem zabodlím ve svém štítu. Poté domlátili desátého drakobijce, jenž byl v třísle probodnut krátkým mečem, načež stihl ještě těžce poranit protivníka.
V tu chvíli uslyšela Evelyn z dálky směrem od Onarovy farmy další řev. "Lester." Špitla sama pro sebe.

***

Lester po odloučení od Evelyn zamířil drakobijcům do zad. Vidí první skupinku asi 10 ti drakobijců jak se plíží směrem k Akilově farmě na západ. Nechá je jít, jelikož věří, že si s nimi Evelyn a pár Akilů poradí. Dostal se dál a zahlédne v dáli Onara a mistra Benneta s lukem a šípy, který, jak mu ihned prolétne hlavou, by mohl jako jediný ohrozit Evelyn. Byla by sebevražda vběhnout mezi 20 drakobijců v plné zbroji, potřebuje, aby Akilové postoupili dál a útok by tak byl proveden nečekaně. Uslyší v dáli řev oněch deseti drakobijců a tuší, že Evelyn se náramně činí. Drakobijci u Onara zpozorní a ihned vyšlou dalších 15 mužů do míst, odkud se ozývají ty hrozné nářky padlých. Skupinka 5ti drakobijců se odtrhne a v naději nějaké léčky se pokouší k místu dostat severní stranou, což náramně nahrává Lesterovi. Vyleze na větev a vytasí své krátké meče. Nadechne se a když jsou drakobijci u něj, zaútočí.
Čas se opět zpomalí a události probíhající v mžiku se zdají jako nekonečná.
Lester skočí po posledním nic netušícím z řady drakobijců, přičemž se ve vzduchu napřáhne a zabodne mu v letu meč kolmo mezi rameno a krk, takže drakobijcem projede meč přes plíce, slinivku a bránici a ihned se skácí na zem mrtví. Ostatní se teprve otáčí a Lester už skáče po neotočeném čtvrtém v řadě a bodá ho spodním bočním výpadem do boku a zarývá mu tak meč přes střeva do žaludku a druhým mečem, jenž v mžiku vyndává z předešlého bodá třetího drakobijce v řadě, který se mezitím stihl tak akorát otočit a vyfasovat tak smrtící ránu do krku. Zbívající dva drakobijci už stihnou tasit své meče mezitím co Lester vytahuje ty své z ještě čerstvých teplých těl padlých.
Lester se postaví do bojové pozice a zrcadlově krouží proti útočníkům. Výpad. První drakobijec snažíc se zasáhnout Lestera bočním útokem byl odhozen Lesterovým rychlým blokem, což dalo šanci zaútočit druhým mečem na druhého drakobijce. Lester však nemá v levačce tolik síly, a tak výpad nedokončí, čehož se druhý útočník chytne a výpad mu opětuje. Lester přesně tenhle protiútok předpokládal, vyhnul se a zasekl útočníkovi meč přímo do lýtkového svalu, který sice nerozsekl, ale holenní kost zlomil, tudíž dostal víc času se vypořádat s tím prvním, který právě útočí.
První drakobijec opět zkouší boční výpad, který Lester hbitě vykryje a zaútočí bočním útokem tak, jako protivník. Drakobijec jeho výpad vykryje, ale příliš se při bloku vytočí, čehož využije rychlý Lester, který se na patě protočí a druhým mečem probodne útočníkův trup přes podpaží, srdce a obě plíce. Poslední drakobijec se snaží vzpamatovat z bolestivé rány do lýtka, ale není mu to nic platné. Když narovná svou hlavu a jeho zrak spočine na právě probodnutém posledním drakobijci, jen zavře oči a přijme od boha poslední řeznou ránu do krku, která je pro něj již v letu přichystaná. Lester vytáhne své meče ze zkrvavených těl a zhluboka oddychuje. Krev mu stéká z koženého brnění na zkrvavené lístečky bylinek okolo něj.
Lester si ani neuvědomil, že má na stehně řeznou ránu, kterou mu uštědřil jeden z pobitých drakobijců. Na ránu nehledí, dívá se zkrze stromy do dáli a zahlédne Evelyn, která slyšela jeho křik, ačkoli si Lester myslel, že je velmi potichu. Jeeho těžké fyzicky náročné výpady vzali za své. Zbívajících deset drakobijců z patnáctičlenné skupinky nyní bojuje s Akili a Evelyn za běhu střídavě natahuje tětivu nebo zastavuje a střílí. Lestr jí běží naproti a než se konečně potkají, Evelyn zabije další čtyři drakobijce. "Evelyn!" - "Lestere! Jsi v pořádku?" Křikne Evelyn a dobíhá k Lesterovi, přičemž mu téměř skočí do náruče, jelikož o něj měla vážně starost. "Jo, jsem v pořádku, nic mi není." Zalže Lester, který si v tu chvíli při návalu adrenalinu neuvědomí, že má zranění. Evelyn si Lestera ani neprohlédne, takže se rány také nevšimne, protože je opravdu těžké rozeznat která krev je protivníků a která je Lesterovo.
"Musím najít Onara a Benneta a tohle všechno ukončit!" Vyřkne v rychlosti Evelyn, načež jí Lester odpoví. "Viděl jsem je támhle, dej si pozor, Bennet má svůj luk a po předešlé zkušenosti s tvojí sestrou usuzuji, že ví jak se s lukem střílí a nebojí se ho použít." Evelyn se cynycky pousměje. "Jo, já vím, jsem jeho nejlepší žák." Pak ale zvážní. "Koukni, myslím, že támhletudy, jak jsou ty dva velký buky, jdou další drakobijci, něco jsem tam zahlédla, když jsem za ebou běžela, takže Akilové budou potřebovat pomoci, což bude na tobě." Lester se zatívá směrem, kterým Evelyn ukazuje. "Dobrá, zkusím jím vběhnout do zad." Evelyn ho naposledy obejme. "Dávej na sebe pozor prosím." Lester se usměje. "Neboj, budu v pořádku, slíbi jsem to Kati." Tahle odpověd projede Evelyniným srdcem jako ledové ostří z nejvybroušenějšího kusu nejostřejšího křišťálu, ale navenek nedá nic znát, bohužel jí to natolik ochromí, že se nemůže dál tolik soustředit, přesto ale pokračuje statečně tím směrem, kde Lester spatřil Onara s Bennetem.
***
Lester běží jižním směrem do zad drakobijcům, které Evelyn zahlédla a po chíli se mu skutečně poštěstilo. Když se jim konečne dostal nablízko, schovávaje se přitom za stromy a keři, využil místního terénu a zaútočil. V tu chvíli na drakobijce ze všech sran vyběhlo několik Akilů, bohužel však pro Akily, z druhé srany vyběhlo několik nových drakobijců Lesterovi za zády. Lester se eď ocitl mezi tlupou drakobijců a už to vypadalo, že s ním bude konec. Strhla se nekončící krvavá řež.
Drakobijci se pustili do nejbližších Akilů, utínali si navzájem končetiny, kosti se lámaly a lesem se ozíval řev, řmot měčů a štítů. Účastněným se to zdálo jako věčnost, avšak skutečná délka této řeže trvala jen několik minut. Les nikdy neviděl takovou řežbu mezi mírumilovnými nehybnými zelenajícísemi rostlinami nyní svičtěli meče, lidské údy a stříkala krev. Zvířata dávno odešla, všude bylo hrobové ticho které rozeznívala jen hřbitovní famfára ostrých mečů a smrtelných výkřiků.
Trvalo to už dost dlouho a Lester byl kupodivu stále naživu. Rozseka už asi 5 nebo 6 drakobijců a přitom utržil jen pár sečných zranění a zlomený, neli rozdrcený, moná i odseknutý prst, jenž ho velice bolel, avšak v kožených rukavicích v této chvíli nebyl schopen zcela určitě určit svou přesnou diagnózu. Jediné co ho v této chvíli zajímalo bylo, jestli přežije nebo ne, prsty jsou nyní přípustné stráty. Když už je v koncích, zahnán k velkému balvanu a stojí proti němu 6 drakobijců usliší v dáli dívčí křik. Všichni zpozorní, jelikož takový příšerný jekot, který se nyní nesl celým lesem, nikdo z nich ještě nikdy neslyšel. Lester zpozorněl nejvíc a zašeptal. "Evelyn." Podívá se na drakobijce. "Mají Evelyn! Néé!!" Škubne sebou jakoby se chtěl rozeběhnout k místu od kterého přicházeli zoufalé nářky, což si v mžiku rozmyslí, protože si uvědomí, že proti němu právě stojí 6 po zuby ozbrojených okovaných drakobijců.
Ti Zrovna chtějí využít situace a Lesterovi nepozornosti, když je zarazí druhý ještě srdceryvnější výkřik. Lestr propadne panice, protože ví, že takto Evelyn ješě nikdy neslyšel a v tom hlase bylo velice dobře znát, že je tenokrát ve smrtelném nebezpečí. "Evelyn!!" Zařve nyní Lester z plných plic a v bolestech se začne svíjet. "Evelyyyn!!!" Zařve naposledy svých mohutným hlasem a bolest, která mu teď zmítá s celým tělem ho srazí na kolena. Nehty mu začnou krvácet a na rukou rostou bílé chlupy. Vidění se Lesterovy náhle změní a Páeř a kosti mu začnou praskat a růst. Příšernou bolest Lester doprovází néjdřív křikem, který se postupně mění ve zvířecí řev. Drakobijci neveřícne pozorují tuhle podívanou a jako přibití stojí na místě a ani se nehnout, protože absolutně nechápou co se to děje a chtějí vědě, co bude dál. Pouze jeden z celého bojiště pochopí, že se se děje něco opravdu nebezpečného a dá se na útěk.
Lesterovi se z rukou stanou ohromné bílé tlapy s vražednými drápy a jeho zuby jsou nyní několik palců dlouhé a zahnuté jako dvě smrtonosné šavle. Jeho pomněna je téměř u konce, když svoji hlavu zvířete za zvířecího řvu natáhne k nebi naposledy zařve a otřepe se jako pes, který právě vylezl z vody. Svýma smrtícíma očima pohlédne na drakobijce před ním a lesem se ozve další, pravděpodobně poslední ječení, které řichází od Onarovy farmy. Bílá stínová šelma otočí svou obří tlamu směrem k farmě, poté pohlédne na drakobijce a po mohutném zastrašujícím zařváním zaútočí.
Její tlapy jsou velké jako hrudník dospělého muže a tak bez problému odhazuje jednovo muže za druhým a ušědřuje jim smrtící hluboké rány od ostrých obřích drápů, které rozřezávají tvrdou kůži bez problému jako se lžička zarývá d našlehané smetany. Šelma postupně rozsápe dalších 15 drakobijců, přičemž omylem zabije i 3 zraněné Akily, kteří se jí přimotali do cesty. Některému drakobijci se zakousne do rudníku, některému do hlavy, kterou rozlouskne jako vlašský ořech.
Avšak ani tato obrovská šavlozubá šelma nezůstane bez škrábaců, což dokazují sečné rány na bocích a zkrvavená sněho bílá srst. Šelma rozsápe dalších několik mužů a poté se urychleně rozběhne směrem k Onarově farmě.
***
Evelyn se plíží pomalými kroky k Onarově farmě severním směrem, kudy utíkala, když byla Onarov farma jejím domovem. Přikrčila se ve křoví nedaleko střelnice a snažila se očkem najít alespoň někoho, což bylo velice podezřelé, jelikož na Onarově farmě nezahlédla ani živáčka. Když se přiblížila ještě blíž k oknům hlavní budovy, usoudila, že tady už jí luk nebude absolutně k ničemu, tak jej odložila společně s toulcem, kde pár šípů jěšě zbylo a vytasila svoji stříbrnou dýku. Pomalu se plížila k oknu, když na ni náhle někdo ze zadu skočil a srazil k zemi.
Evelyn nestačila absolutně zareágovat, jen pochopila, že rozrušení, které jí způsobilz ty hloupé city k Lesterovy, zapříčinilo její nedostatěčnou pozornost, tudíš neprokoukla předem nachystanou léčku. Osoba jež na Evelyn zkočila jí ihned odzbrojila, zkroutila ruce za zády a kolenem přidiskla hrudník k zemi, což zapříčinilo absolutní nehybnost oběti. "Ale ale, kohopak to tu máme. Pánové, připravde stůl, bude se podávat večeře. Dnešním chodem bude sladká pomsta, která byla již dlouho na seznamu." Evelyn ihned poznala Bennetův hlas, nic ale říci nemohla, jediné na co se znohla bylo zavrčení a těžké oddychování do země. Poté se Bennet sehne až k Evelyniným hebkým vlasům a rty přiloží téměř na Evelyniny uši, přičemž Evelyn utítí Bennetův horký dech na svém zátylku a zřetelně usliší jeho radostný šepot. "Jsem rád, že ses mi vrátila, Onar mi slíbil, že konečně dostanu to, po čem toužím." Zachechtal se a prudce s ní škubnul a odtáhl jí hrubě za paže za zády, přičemž ji nenechal ani vstát a dívka trpěla velkými bolestmi, protože ramena jí přitom dával do takových poloh, které byly velice bolestivé.
"Tak už jí máme, couru jednu špinavou." Křikne radostně Bennet, když ji hrubě vhodí do síně na zem několik metrů před Onara, který klidně stojí u okna a zády ke dveřím se z něj dívá a prohlíží si stromy. "Máme to dnes ale krásné počasí. Takové akorát pro sladkou pomstu, kterou dnes vykonám někomu, kdo si chybně domyslel, že si může jen tak beztrestně zradit velkého Onara." Klid v hlase, se kterým ta slova říkal, naháněla husí kůži každému v místnosti, nejvíce však Evelyn, která ležela na zemi a pomalu zdvyhala hlavu, aby se na něj podívala, když se konečne pomaličku otáčel od okna. Nikdy se nevšimla jak moc je jeho tvář vrásčitá a jak moc je starý, zdřejmě události posledních dnů jakoby zapříčinily zestárnutí o několik let.
"Co se mnou teď hodláš udělat? Mučit? Znásilnit? Zabít?" Cynicky se zakření Evelyn, která raději ukáže drzost, než strach, který jí uvnitř rozežírá, nicméně s tím tak trochu počítala, že už se nemusí vrátit živá. Jediné nad čím teď velice usilovně přemýšlela bylo jak zabít Benneta a pomstít tak její sestru a Lucy a pak při té příležitosti vraždění jak zabít Onara, kterého ze srdce nenáviděla za to, že jí vychoval ve lžích a poštvával proti Akylům a zbičoval a ponížil před všemi lidmi z Onarovi farmy. "Myslím, že teď není vhodná chvíle na hrdinské řeči, drzost a opovážlivost. Jsi-li tak statečná jak si o sobě myslíš, nezbívá nic jiného než se o tom přesvědčit." Zaduní klidný hlas velkou místností, načež zavelí. "Stráže! Bič!"
Stráž během pár vteřin podá bič do Onarových rukou, načež jen mrkne na Benneta, který již ví, co má dělat, jelikož byli předem domluveni, jenž ji její vlastní dýkou rozřízne vázanku, která padá na zem jako bílí kapesníček, který ři dopadu rozpoutá krvavou vřavu. Evelyn má na sobě jen spodní košili, která je téměř průsvitná, tudíž jsou jí nyní lehce vidět její menčí ňadra, která se strachem zdýmají nahoru a dolů. Onar se pomalu přibližuje a znovu pokývne uznale na Benneta, který jedním okem pozoruje Onarovi příkazy a druhým okem pozoruje Evelynino mladé drobné tělo, které mu způsobuje tolik touhy, načež do Evelyn kopne tak, aby spadla blíž k Onarovy přímo k nohám. Ten se jen usměje, pohladí bič a napřáhne se.
Prásk!
"Aaaaa!!" Zazní dívčí srdceryvný výkřik do velké síně a zároveň do uší zdepřítomných stráží a služebných. Další rána na sebe nenechá dlouho čekat. Prásk! Je až neuvěřitelné, jakou má onar ve svém úctyhodném věku sílu, jelikož Evelyn každou ranou doslova přišpendlí k zemi. Prásk! Po každém strašlivém zasvištění biče se ozve ohromný dívčí výkřik, který nyní slyší i drakobjci v lese. Po dalších ranách, které opět rozřežou Evelynina záda do krve nemá dívka sílu křičet, načež při poslední silné ráě omdlévá bolestí. Bennet do ní kopne, ale dívka se stále nehýbe, načež kývne na služebnou, která s vyděšeným a soucitným výrazem vyleje na dívku studenou vodu, což jí probere. Rozřezaná krvavá látka poloprůhledné košile se dívce po vylití vody přilepí na tělo, což si Bennet náramně užívá.
Onar se usměje, když vydí zlomenou Evelyn na podaze v kaluže ledové vody a vlastní krve. "Tak ty hloupá, pošetilá couro. Teď je ten správný čas na odvahu a hrdinství. Chceš mi snad TEĎ neco říci?" Evelyn mlčí a leží vysílením na podlaze. Necítí své tělo a nedokáže ovládat své končetiny, leží na zemi jako kus dřeva a ani myšlenky nedokáže chytit a nedala by dohromady ani jednu souvislou větu, jelikože jediné, co teď vnímá není už ani ostrá bolest, ale tupá tlačivá bolest která znemožní cokoliv co by jen na vteřinu Evelyn stanulo na mysli. Po chvíli se vzchopí a jediná myšlenka, která se jí teď honí hlavou, je Lester. Evelyn už ví, že tohle je její konec a v posledních vteřinách života myslí právě na lásku. Na svoji nešťastnou, neopětovanou lásku. Teď nebo nikdy. Ví, že se Onar za pár vteřin napřáhne na poslední smrtelnou ránu a tak sebere poslední život, který v sobě nalezne a za pomocí těchto sil se naposledy zapře rukama o ledovou kamennou zem, pohlédne do starcových očí a vyřkne svá poslední slova. "Táhni k čertu...."
Onarovi se z klidné grimasy vítěze ve vteřině stane rozzlobená nepříčetná grimasa a odhodí svůj bič na zem. "Bolest tě nezlomila. Bennete, je tvá." Bennet se škodolibě a radostně usměje a vlna vzrušení mu projede celým tělem, jelikož z celé své chlípné duše doufal, že si její nevinnost bude moct vzít ješě když bude živá a při vědomí, což se mu teď konečně splní. Služebnictvo odvrací pohledy od té krutosti dvou mužů, jenž ukončují život mladé nevinné krásné dívky takto drastickým způsobem.
Bennet se k ní skloní a hrubě jí převalí na bolavá rozřezaná záda, přičemž Evelyn pouze chrčí, protože bolesti už bylo tolik, že už ji nemůže dál cítit, jelikož její tělo vyplavilo tolik hormonů a adrenalinu, že už jen bezvládně leží jako mrtvá na zemi a nemá sílu cokoli udělat. Bennet se na ní podívá usměje se na ní a zase jí převalí zpátky, načež i žačne rozepínat své kalhoty. Poslední překážka, která mu brání v uskutečnění tohoto hrůzného činu jsou Evelyniny slabé kalhoty, které jedním tahem sundá a jeho pohled spočine na nádhernýc dívčích hýždích. Bennet Evelyn nadzvedne a povalý se na ní jako zvíře a přitom ji zalehne bolavá záda. Evelynina navinost je pryč. Konečně se Onarovi podařilo ji zlomit. Konečně si i Evelyn přála svou smrt. Poslední, co zahlédla byla židle a její zářící stříbrná dýka.
***
Čas zhoustl jako med.
***
V tu chvíli do okna skočila obrovská bílá stínová šelma, která narazila do dlouhého jídelního stolu a pádem rozházela všechno nádobí, svícny a židle. Pro záchranu Evelyniny nevinnosti bylo už pozdě, ale stále ještě byla na živu. Šok, který všichni utřili byl ohromný a Bennet, který se akorát otáčel a zvedal z právě zneuctěnné Elyany upřel pozornost jen na bílou masu chlupů a Evelyn, která pozorovala svou zářící dýku náhle zalila nová naděje. Židle na kterou Bennet odložil její dýku se po skoku stínové šelmy odvalila směrem k polomrtvé Elianě a dýka jí spadla nedaleko její ruky. Potíž je v tom, že musí jednat co nejrychleji, ne-li ihned, ale nedokáže pouhnout žádnou částí svého těla.
Když ve truhé vtečině vskoku šelma dopadle a bleskurychle se obrátila a postavila se na všechny čtyři nohy, pohlédla na vteřinu do Evelyniných očí. Evelyn tyhl vltavínové zářivé oči moc dobře znala a láska, která jí teď zalila její srdce jí dala konečně novou sílu, kterou potřebovala. Zapřela se jednou rukou o kamennou podlahu, druhou rukou uchopila svoji dýku a všechnu sílu vložila do otočky, která byla nesmírně stěžena tím, že nad ní stále klečel Bennet, který naštěstí při tom šoku ustal své prznící činosti a zvedl hvůj odporný hrudník, by zjistil, co se stalo. Evelyn se otočila a vší silou zabodla nůž přímo do Bennetova srdce.
Ten na ni pohlédl a jak Evelyn tlačila dýku až po jílet do Bennetova hrudníku, klesala až dopadla na bolavá rozřezaná záda zpět na podlahu a Bennet jí po chvíli následnoval a jeho tělo naposledy zalehlo Evelyn, kterou nyní příšerně bolela záda a ostré bolesti ani nenapomáhala dýka zabodnutá v Bennetově těle, která jí tlačila na hrudníku. Lester vltvínovýma očima prozkoumá ve vteřině okolí a když zahlédne Onara, který právě tasí meč, vrhne se po něm. Evelyn se mezitím pokouší vyškrábat z pod mrtvého Bennetova těla, což se jí nakonec povede. Velká bílá stínová šelma se naposledy napřáhne a svou obří tlapou přišpendlí Onara ke stolu. Evelyn se zrovna vysílená postaví na své nohy, přičemž si natahuje své polosundané kalhoty, když uvidí Lestera, který stojí jednou tlapou na Onarovi. V jednu vteřinu Onar zasunul do Lesterova bílého těla krátký meč. Druhou vtěřinu už měl rozdrcenou lebku a z Lesterovy tlamy se zebama jako šavle nyní trčeli zbytky jeho rozdrcené hlavy. Mezi obřími zuby mu protékali potůčky krve, možku a tu a tam se ukázalo něco přpomínající jednotlivé části obličeje.
Stínová šelma zakňučela a svalila se do polosedu vedle onarova nehybného těla bez hlavy, které se po krvy svezlo ze stolu dolů na zem. "Nééé! Lestere!!" Zařvala ve třetí vtečině Evelyn, která se nyní rozbíhala k adajícímu Lesterovi na zem. "Je to vážné? Slyšíš mě? Můžeš jěště chodit?" Obrovská stínová šelma se naní upřeně podívala Lesterovýma smutnýma očima plnými bolesti a kývla na souhlas. Evelyn těžce polkne. "Víš. myslím si, že tohle je náš konec. Seberme jěště trochu síli a pojďme zachránit naše blízké. Musíme ochránit Akilovu farmu od nájezdu Drakobijců. Zabijí naše přátelé, ženy znásilní a pak zabijí a bůh ví, co dělají s dětmi. Je to naše povinnost." Lester pochopí, že má Evelyn pravdu. Mají teď dve možnosti. Buď se teď hned jít léčit a do bezpečí, kde by možná všechny tyhle zranění nakonec přežili, což nebylo jisté, jelikož je při životě momentálně držel jen silný říval adrenalinu, nebo pokračovat v boji a zachránit spousty dalších životů jejich blízkých. Lester jen souhlasně kývl a pokusil se vztát, což se mu po pár vteřinách povedlo.
Evelyn si zavázala alespoň poloprůhldnou košily, což asi setjně nemělo cenu, ale pro dobrý pocit a dlouhou chvíli než se Lester zvedne to udělala, načež si připevnila ještě svůj opasek se šesti dýkami, které ještě nestihla použít a k pasu si připevnila pochvu ro zářící stříbrnou dýku, kterou vyndala z Benetova chladnoucího těla a otřela ji o jeho košili. "Zasloužil by sis horší smrt." Špitne u toho pro sebe a hodí poslední opovrhující pohled na Bennetovo tělo. "Jsem připravena." Otočí se Evelyn k Lesterovy, který na ní pohlédne a stojí u okna. Kývne na svá záda. "Jsi si jistý?" Optá se ještě Evelyn, načež se jí dostane souhlasného kývnutí a drobná dívka naskočí na zkrvavený šelmí hřbet a zašeptá. "Dva proti všem." Pobídne ho k prnímu skoku a Lester vyskočí z velkého okna a běží spolu naposledy na smrt pro dobro ostatních.

Teorie o přijímacím pohovoru a zkušební době v praxi

27. října 2014 v 9:24 | Ewtcha =o) |  Tak různě...
Jednoho dne přesněji ve čtvrtek 25.9.2014 jsem šla se svým kamarádem (ŕíkám mu brácha) na 11ku na Strahově kalit. Byla jsem příšerně hyperaktivní a běhala od stolu ke stolu a bavila se úplně s každým. Byla to dobrá párty, ač večer skončil malým úletem, který jsem však nenechla dojít do úplného konce s jedním fotbalistou (nemám ráda fotbalisty a křesťany). Opičák (můj kamarád, neboli brácha) ze mě nemohl celý večer, protože mě vyzvedl v mém pokoji, kde mám krásnou sbírku obrázků mého milovanho Davida Tennanta coby Doctora Who (
Tak jsem si přisedla vedle jednoho sympatického kluka a něco jsem mu povídala, už ani nevím co, ale pak přišel Opičák a řekl zase něco na Tennanta a ja se na něj podívala svým krvípodlitým vražedným pohledem a důrazně jsem mu řekla osudovou větu: "Nech mi mýho Doctora!"
V tu chvíli zbystřil kamarád již zmiňovaného sympatického hocha se slovy "Ty znáš Doctora?" Ihned si získal mojí pozornost a odpověděla jsem mu stejnou otázkou: "Počkej, ty znáš Doctora?" Oba jsme se začli smát a ihned padla z mých úst klasická otázka: "A jakýho máš nejraději?" Pro nově objeveného nadšence to byla sázka do loterie - něco ve smyslu sparta nebo slavie - a odpověděl: "Desátýho! Davida Tennanta!"
A už to bylo! Ihned jsem ho se smíchem a nadčeným pohledem objala a celý večer jsme se pak bavili o Doctorovi Who a pokaždý, když jsme dokončili historku ze seriálu, s nadčením jsme se obejmuli :D Byl to skvělý večer a bavili jsme se jen spolu a nakonec jsme to zakončili v Zetku, kde už jsem byla tak nasračky, že jsem sotva muvila a pořádně si to nepamatuji. Nicméně jsem si uložila mladíkovo jméno do telefonu pod názvem Doctor a odmítala jsem zjistit jeho pravé jméno, protože pro mě už to byl prostě jen Doctor. Večer nějakým záhadným způsobem pokračoval dál a sama nevím, jak jsme se od sebe odloučili a jak vůbec vzniklo, že jsem jela v pět ráno na Dejvické koleje, kde se málem stala "ta věc" s fotbalistou.
V pátek bylo mělnické vynobraní a já byla celý výkend na chatě u onoho zmiňovaného Opičáka. Byla sranda, hlavně, když jsem nalitá uděala z alobalu prstýnky a zasnoubila jsem se s ním :D Nicméně po prokaleném výkendu v pondělí 29. 9. jsem šla se svým kamarádem Žabym na 11tku. Večer probíhal jako každé pondělí a já už měla dost upito, když jsem seděla na svém oblíbeném křesílku vedle prázdného akvárka. Náhle jsem zahlédla povědomou tvář v zářivé žluté mikině a ihned zvolala na celou jedenáctku "Doctore!!" Ihned jsem mu skočila do náručí a už se mě opět celý večer nezbavil. Ten večer jsme spolu hráli kulečník a když se náhodou jeden z nás trefil koulí do díry, skočila jsem mu klasicky do náručí. Nakonec jsme spolu seděli na baru a jako obvykle jsem "zavírala" jedenáctku.
Když jsme se potáceli - já se potácela, Doctor mě vedl - z jedenáctky, šli jsme okolo velkého kaštanu k Zetku. Nevím co jsme řešili, to já si nikdy nepamatuju, ale seděli jsme na schodech před zetkem a skoro jsem brečela :D Asi mě pak odvedl na blok a šel spát, nevím jistě, konec si vážně nepamatuji. Ráno jsem zaspala a v 9:47 jsem se probrala, vzala tašku a v 9:50 už stála na zastávce ve svém oblečení z předešlého dne. Jééj jak mě bylo špatně (ostatně jako pokaždé, když jdu kalit a přeženu to) Při hodině pružnosti pevnosti jsem zmírala bolestí hlavy a snažila se pochopit vše, co nám pan přednášející vykládal a jak jsem tak seděla, přišo mi, že mi nějak nesedne podprsenka, inu zašmátrala jsem a našla tam malý kaštánek. Začla jsme se smát a absoluně jsem netušila, co tam dělá. Pak mi došlo, že mi ho dal Doctor.
Ve středu 1.10. se konal Open Air Strahov. Domluvila jsem se s Opičákem, že dorazí a se Žabym jsme pak šli na visací zámek. Celou dobu jsem čekala na známku punku a pak to vzdala a šla na záchod na svůj blok. Náhle jsem se dostala zkrz desítky a desítky lidí do malé skulinky mezi davy, asi tak 4 na 10 metrů, na jejímž konci se rozzářila sitě žlutá mikina. Na celý buzerák jsem zařvala mé klasické: "Doctore!!" a skočila mu do náručí. Nechápu, jak je možné, že jsem ho potkala na Open Airu, když tam je minimalně okolo 500 lidi a kdybyste hledali někoho konkrétního, nenajdete ho ani za celý večer. Seděli jsme pak všichni (Já, Opičák, Žaby a Doctor) u osmičky a bavili se celý večer. Opět nevím, jak jsme co zakončili, ale vím, že jsem se pak probudila na Letné u Opičáka.
Ve čtvrtek jsem šla pít opět do Zetka se Žabym a když jsem měla ani nevím kolikáté pivo, všimla jsem si venku žluté mikiny. To už jsem si ale myslela, že to je nemož... né nemožné, jen velice nepravděpodobné, ostatně jako všechno, co se týče Doctora. (Minulý rok jsem ho nepotkala ani jednou) Pamatuji si to jako první večer, kdy jsem začla Doctora vnímat jinak, než před tím. Před tím to byl jen kluk, co má rád Doctora Who.. Ale nevím, co se změnilo, čím mě náhle zaujal, nevím, už to nebyl jen někdo. Byl to osud, nebo nejaka taková wibbly wobbly timey wimey stuff, co nás dala dohromady, fakt netuším. Seděla jsem s ním na baru a bavila se o věcech, které si nepamatuju a stále za ním někdo chodil a ptali se ho, kde má foťák. Říkala jsem si co to melou jakej foťák a pak jsem se dozvěděla, že Doctor je fotograf ze Siliconhillu.
Doctor se zmínil o skvělém chlastu - jmenuje se soplica - je to polská ořechovice co chutná jako nugát a je fakt výborná. Inu svolila jsem, že zajdu k němu na pokoj ochutnat. Přišli jsme na pokoj a nalil mi sklenku a já si to pěkně vychutnávala. Pak nadešel test pro nás pro oba. Mám takovou teorii. Ten, kdo se se mnou chce hned vyspat stojí za hovno a nic s ním nechci dál mít. Nevěděla jsem, zda-li je Doctor jiný, nemusel být, mohl mě fiknout hned, nebyo by to těžké, byla jsem dost opilá, ale doufala jsem, že projde "přijímacím pohovorem" a nebude mě chtít jen do postele.
- Co by dělal kluk, mýt u sebe v pokoji na posteli polonahou opilou dívku? - Zkusil by to na ní. On si šel čistit zuby.
- Co by udělala nadržená dívka v pokoji cizýho opilého kluka? - Zkusila by to na něj. Já usnula jako dřevo.
:D A to se mi na tom moc líbilo, že to nepostupovalo stejně jako u většiny předešlých.. kluků..
Každopádně tímto uspěl u mého "přijímacího pohovoru" a dostal se do "zkušební doby", ve které se chci s klukem poznat natolik abych věděla, zda-li se mi zamlouvá natolik, abych měla zájem ho lépe poznávat. Trvá přibližně měsíc a půl, takže jsme to stanovili na 6.11. :D Ve zkušební době nemá druhý zafixováno v podvědomí, že je zadaný, tudíž se odpouští i nemístné úlety a může se odstoupit bez udání důvodu. Myslete si o mě co chcete, ale mám to vypozorované z předešlých vztahů a vážně to tak vesměs funguje, jen jsem to definovala :D
5.10. v neděli jsme měli první střízlivé rande s noční procházkou po Petříně .V pondělí 6. mi přinesl do pokoje flashku s úžasným britským seriálem Black Books a koukli jsme se asi na dva díly a šli se projít, při té příležitosti jsem mu dala kokos s namalovaným smajlíkem a vzádu napsaným "whuuuu" :D Nebudu zde vypisovat den po dni, zažili jsme toho spolu za tu zkušebku docela dost a to ještě nekončí :) 8. jsme si dali první nesmělou pusu při loučení. Jsme spolu téměř každý den a každou volnou i nevolnou chvíli co máme. Jsme spolu i když se musím učit a on pracovat, ale stojí to za to, protože jen jeho přítomnost mi dává do života naději a dobrý pocit.
Když jsem ho poznala, utápěla jsem se dost v alkoholu - což je patrné z mého vyprávění, kdy jsem každý den byla chlastat. Jak už jsem psala v Confiteoru o psychiarovi, byl pro mě lékař poslední možností. A co čert nechtěl, když mi bylo nejhůř můj wibbly wobbly timey wimey osud mi poslal Doctora. Jsem za to moc vděčná a doufám, že něco neposeru - ostatně jako vždycky :(...

Další články


Kam dál